Ukázka motivačních úloh
typu chemických mikrodetektivek 14m

Za chemické mikrodetektivky lze považovat krátké detektivní příběhy, které je možno vyřešit na základě znalosti chemických a fyzikálních vlastností látek. Podezřelý je v příbězích usvědčen nebo obhájen na základě nezvratných důkazů, založených na konkrétních chemických změnách nebo reakcích. V roli úspěšných detektivů mohou vystupovat sami žáci, kteří zpravidla řeší tyto problémy se zaujetím. Pracují-li ve skupinkách , konfrontují si mezi sebou předpokládané řešení. „Detektivní týmy“ v diskusích uplatňují své chemické poznatky, fantazii, důvtip a kombinační schopnosti. Tím se u žáků vytváří integrovaná soustava poznatků, učí se základům odborné diskuse, konstruování hypotetických předpokladů a v neposlední řadě dochází k prohlubování a fixaci získaných vědomostí.

V krizových momentech může pátrání taktně usměrnit učitel např. předvedením demonstračních pokusů, které přímo souvisí s kriminálním příběhem, nebo doporučením vhodných žákovských pokusů. Učitel dokáže přesvědčit své svěřence o tom, že chemikem detektivem se může stát každý, kdo je schopen využít získaných chemických znalostí k řešení předloženého problému. Chemikovi nic neujde a dokáže zjistit z čeho se která látka skládá, co obsahuje a zároveň umí poradit jakým způsobem zjištěnou látku identifikovat. Je ve svém oboru vlastně detektivem, jeho policejním revírem je chemie a pachateli jsou chemické látky – prvky a sloučeniny. Pracovní postup chemika je mnohdy složitý, ale vede ke zjištění neznámé a hledané látky i pachatele. Žáci řeší chemické mikrodetektivky s chutí, neboť zajímavost předloženého problému většinou navozuje v žákovském kolektivu atmosféru zdravé ctižádosti po jeho vyřešení.