1. Askorbová kyselina jako vitamin

     Vitamin C je vitaminem pouze pro člověka a několik dalších živočichů (primáti, morčata netopýři živící se ovocem). Podílí se především na významných hydroxylačních reakcích probíhajících v organismu.

     Vitamin C se dále účastní biosyntézy mukopolysacharidů, prostanglandinů, absorpce iontových forem železa, jeho transportu, stimuluje transport sodných, chloridových iontů a zřejmě i vápenatých iontů, uplatňuje se v metabolismu cholesterolu, drog a v řadě dalších reakcí.

     Velmi důležitými reakcemi souvisejícími s antioxidačními vlastnostmi vitaminu jsou reakce s aktivními formami kyslíku, resp. s volnými radikály, a reakce s oxidovanými formami vitaminu E, které zabezpečují ochranu vitaminu E a lipidů membrán před oxidací. Ochrannou funkci má i pro labilní formy listové kyseliny. Inhibuje také tvorbu nitrosaminů a působí tak jako modulátor mutageneze a karcinogeneze. Mnoho dalších aktivit vitaminu C je dosud známo jen částečně.

2. Fyziologie a výživa

     Denní dávka 10 mg L-askorbové kyseliny bývá postačující k prevenci skorbutu. Dříve se doporučoval denní příjem 30 mg vitaminu, u adolescentů 50 mg, u těhotných žen 60 mg. Dnes se doporučovaný denní příjem pohybuje v rozmezí 60–200 mg. U pacientů s respiračními chorobami, při rekonvalescenci a v dalších případech se podávají denní dávky v množství 1000 mg i více.

     Veškerá potřeba vitaminu C je kryta vitaminem z potravy, hlavně bramborami (asi 20–30 %), zeleninou (asi 30–40 %) a ovocem (30–35 %). Mléko se na krytí potřeby podílí z necelých 10 %.

     Deficience vitaminu C či hypovitaminosa se projevuje řadou nespecifických příznaků, nejčastěji tzv. jarní únavou. Nejznámějším syndromem akutní avitaminosy jsou kurděje (skorbut).

     Za antivitamin C se považuje řada oxidoreduktas uplatňujících se v metabolismu vitaminu C živočichů a rostlin. Náleží sem například askorbátoxidasa, dále také askorbátperoxidasa, monodehydroaskorbátreduktasa, dehydroxyaskorbátreduktasa, superoxiddismutasa, a askorbát : cytochrom-b-reduktasa. Nepřímo způsobují ztráty askorbové kyseliny další oxidoreduktasy jako enzymy triviálně nazývané polyfenolasy a některé další.