1

#našilidé – Dana Veselá

Mgr. Dana Veselá, PhD., je lektorkou na KPed PdF MU.
Vyučuje školský a školní management, pedagogickou diagnostiku nebo seminář k učitelské praxi. Jaká byla její cesta k učení na vysoké škole? V čem shledává smysl této práce? Přečtěte si rozhovor.



Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim
něco o sobě?
Dobrý den, na katedře mě můžete potkávat třetím rokem, předtím jsem byla „plnokrevnou učitelkou“.  Vystudovala jsem učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro SŠ na Pedagogické fakultě MU (obor český jazyk, výtvarnou výchovu a speciální pedagogiku). Od roku 2000 jsem začala učit na venkovské škole s necelými dvěma sty žáky, kde se mně líbilo, že se všichni znají. Po mateřské dovolené – mám dvě úžasné dcery – jsem na jiné venkovské škole obstála v konkurzním řízení a stala se na šest let ředitelkou spojené základní a mateřské školy s více než čtyřmi sty žáky a 60 zaměstnanci. A pokud mám prozradit něco z mých zájmů, tak ráda cestuji, poznávám a tvořím.

,,Chci dělat něco, co bude mít smysl a právě možnost předávat studentům to, co jsem si ověřila na vlastní kůži, a třeba společně docházet k novým možným přístupům a řešením, mi smysl dává.”

 Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře působím jako lektorka. Náplní mé práce je především předávat znalosti a dovednosti reflektované zkušeností z terénu. Mým cílem pak je u studentů rozvíjet kompetence, jež jim pomohou stát se dobrými učiteli, kteří budou své žáky vést, inspirovat, motivovat. Pracuji jak se studenty denního studia, tak se studenty studia kombinovaného a programu CŽV.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Ráda mám pestrost a nové výzvy. Chci dělat něco, co bude mít smysl a právě možnost předávat studentům to, co jsem si ověřila na vlastní kůži, a třeba společně docházet k novým možným přístupům a řešením, mi smysl dává. Náročné však je se s některými výzvami tzv. poprat. Zatímco v době výuky prezenční energie oboustranně v seminárních skupinách proudí, v době distanční je to mnohdy obtížnější. Hnacím motorem je v takovém případě zpětná vazba od studentů, zpráva o tom, že jim výuka obsahem i formou dává smysl, je pro ně přínosná a probíhá v příjemné atmosféře. Tehdy vím, že můj vtisk byl pozitivní a oddechnu si. Náročné pro mě je, že každý semestr začínám s novou skupinou studentů – o to více mě potěší, pokud se zadaří a ve skupině uvidím známé tváře. No a další výzvou jsou pak hromady seminárních prací, při jejichž čtení se mnohdy přistihuji, že jsem na hranici svých sil.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Asi to mám podprahově v genech, i když jsem si to nikdy nepřipouštěla otevřeně. Můj pradědeček byl řídícím učitelem na malotřídce, moje babička učitelkou šití a já jsem se prostě dala na tuto profesní dráhu po gymnáziu. A proč? Zjistila jsem, že práce s dětmi, žáky, studenty mě prostě baví. Je pravda, že k tomuto poznání jsem musela dojít, nešlo o sen, který bych měla programově před sebou odmalička. Během studia na pedagogické fakultě jsem se věnovala vedení volnočasových aktiv s dětmi v DDM – vedla jsem kroužky keramické i výtvarné, o prázdninách jsem jezdila jako vedoucí na tábory, takže přetavení v učitelské povolání se nabízelo.

,,Učitelé mají v rukou neuvěřitelnou moc. Moc inspirovat, motivovat, podporovat, vést… ale bohužel i tu moc mladého člověka odradit od jeho snů.”

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
První vzpomínka asi patří do mateřské školy. Nenáviděná doba po obědě, všichni povinně do postýlek a spát, nebo alespoň dělat, že spíte – se zahrnutou peřinkou pod nohama. Je překvapivé, jak detailně si dokážu toto vybavit, ale zahrnutá peřinka zůstala mou „noční můrou“. A pak milá paní učitelka ve druhé třídě. Kdybych ji měla charakterizovat jedním slovem, byla by to laskavost.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Výtvarka. Měli jsme paní učitelku, která nám dávala volnost a možnost rozmáchnout se i v rámci velkoformátových maleb, mohli jsme experimentovat s technikami i materiály, což mě bavilo.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Ráda vzpomínám na paní učitelku ze druhé třídy. Inspirativní pro mě byla na druhém stupni paní učitelka, která nás měla na výtvarku a současně český jazyk (odtud možná i ta moje vystudovaná kombinace). Z dob gymnaziálního studia mně v paměti zůstala němčinářka, která byla nejen vzdělaná, ale i lidská. Bohužel jsem potkávala i učitele, kteří byli ztělesněním všeho negativního, nevzdělanosti, arogance, povýšenosti. I tito mně ale přinesli do mého pedagogického profesního života zkušenost – na co si dát pozor a jak se nechovat.

,,Aby vzdělávání fungovalo, musí být neseno učiteli, kteří budou hořet, protože jen tak mohou zapalovat.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Na prvním místě vědomí odpovědnosti. Učitelé mají v rukou neuvěřitelnou moc. Moc inspirovat, motivovat, podporovat, vést… ale bohužel i tu moc mladého člověka odradit od jeho snů.

A ruku v ruce s žitou odpovědností a opravdovostí by měla jít důvěra. Důvěra celé společnosti v pedagogy jako odborníky. Důvěra ze strany rodičů, že učitelé ví, jak mají svou práci dělat, a dělají ji, jak nejlépe umí. Samozřejmě s tím vědomím vlastní odpovědnosti. Důvěra MŠMT v ředitele škol, že dokáží posoudit místní podmínky a nastavit např. pravidla pro výuku a setkávání dle možností konkrétní školy – zde narážím na poslední zkušenosti z doby covidové.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Inspirativní a dosud živé myšlenky jsou neustále v Komenském. Pokud mám ale zabrousit do literatury soudobé, pak v souhlasu s mým zájmem např. autorským týmem Dave Logan, John King a Halle Fisher-Wright zpracovaná publikace Zrození kmenového vůdce o pěti stupních podnikového vývoje – tedy vývoje firemní kultury, které platí i pro školní sborovny.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
To je neuvěřitelně těžká otázka. S tím, jak širokou zkušenost v pedagogické praxi mám, mě napadá neuvěřitelná řada věcí, které by se měly změnit…nicméně řada z nich se pravděpodobně změní až díky mladým učitelům, kteří budou inspirovat svým příkladem a pedagogická práce je bude bavit a naplňovat. Tato otázka pro mě dost úzce souvisí s tím, co ve školství chybí – tedy: aby vzdělávání fungovalo, musí být neseno učiteli, kteří budou hořet, protože jen tak mohou zapalovat.

 

 

 

 

 

 




#naši lidé – Eva Trnová

Doc. RNDr. Eva Trnová, PhD., se zabývá přírodovědným vzděláváním, pedagogickou diagnostikou či vzděláváním nadaných žáků a žákyň. Jaká byla její cesta k učitelství a jaké pedagogické přání se jí splnilo? To se dozvíte v rozhovoru!
kkkk

Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jmenuji se Eva Trnová, mám 2 dospělé syny a 3 (zatím :D) vnoučata.

Miluju zvířata – mám jich doma hodně a všechny rozmazlené –, ráda čtu a chodím do přírody, i když to už se mi kvůli pracovnímu vytížení moc nedaří. Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu MU – obor učitelství biologie a chemie. Připravovala jsem se tedy na výuku biologie a chemie na střední škole, ale nakonec jsem po mateřské dovolené nastoupila na školu základní. Nelituju toho, byla to dobrá příprava pro další pedagogickou činnost. Naučila jsem se pracovat s heterogenní třídou – jak zaujmout a rozvíjet žáky na různé kognitivní úrovni. I později na gymnáziu jsem těžila ze získaných zkušeností. Učit dobře chemii – a získat pro ni žáky – byla vždy moje priorita. Měla jsem to štěstí, že jsem se zapojila do několika mezinárodních projektů, které se zabývaly problematikou výuky přírodovědných předmětů. Navštívila jsem školy v téměř všech evropských státech, Izraeli, USA, Číně, Gruzii, Iráku, Turecku, Indii… a mohu tedy srovnávat, jak se vyučují přírodovědné předměty ve světě a u nás. Vzhledem k časové náročnosti práce na projektech jsem opustila výuku na gymnáziu a začala pracovat pouze na univerzitě, nejprve na katedře fyziky, chemie a odborného vzdělávání a teď na katedře pedagogiky.

,,Práce učitele je stále jiná – i když učíte to samé.“


Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?

Vyučuji více předmětů, stejně jako moji kolegové. Úvod do pedagogiky a psychologie učím většinou s kolegou psychologem Janem Krásou, se kterým si velmi rozumíme, a doufám, že studenty na počátku studia vhodně motivujeme pro učitelskou profesi. Dále učím pedagogickou komunikaci, které jsem si během své třicetileté praxe bohatě užila. Dalším předmětem, na jehož výuce se podílím, je pedagogická diagnostika, kde se snažím předávat své zkušenosti z praxe a propojit je s teorií. Předmětem, který „učím srdcem“, je výchova nadaných žáků. Myslím si, že všichni budoucí učitelé by se s problematikou vzdělávání nadaných měli seznámit, protože je podle mne opomíjena.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Vždy jsem ráda učila a stále mne to baví. Nedokážu odpovědět, CO přesně mám ráda na práci učitele. Asi to, že je stále jiná, i když učíte to samé, a především kontakt s dětmi a s mladými lidmi. Myslím, že žáci ZŠ, SŠ i studenti VŠ velmi brzy vycítí vztah učitele k nim a „oplácí“ jej. Když jsem před mnoha lety začínala učit, měla jsem mnoho ideálů a přání. Jsem ráda, že řada z nich se mi splnila. Jedním ze splněných přání je, že mám pokračovatele – moji žáci učí chemii (a jiné předměty) a „vychovala“ jsem několik uznávaných vědců v oblasti chemie.  A co je na učitelství náročné? Asi to, že se nedá ošidit, nejde jej dělat jen jako zaměstnání.

,,První vzpomínky na to, jak někoho vzdělávám, jsou z první třídy, kdy jsem učila počítat spolužačku, ale nešlo mi to. Dodnes si pamatuju, jak jsem nechápala, že nechápe!“


Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Moji rodiče měli rádi přírodu, zvířata – tatínek byl veterinář, a tak jsme doma měli zraněné srnky, zajíce, dokonce jsem se jako dítě starala o liščata. Odtud asi pramení můj vztah k biologii. Láska k chemii přišla až později na škole. A jak jsem se dostala k učitelství? Nikdo z mé rodiny nebyl učitel, takže odtud jsem vztah k učitelství nezískala. Asi to začalo v první třídě. Když jsem začala chodit do školy, už jsem četla a velmi dobře počítala – naučila jsem se to od sourozenců, jsem nejmladší. Moje paní učitelka brzy pochopila, že jsem hodně dopředu, tak mne využívala jako „pomocnou učitelku“ dětí, které měly problémy. A mně už to doučování zůstalo, doučovala jsem celou ZŠ a pokračovala na gymnáziu. Takže výběr učitelství už byl jasným vyústěním.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Pokud jde o moje vzdělávání, tak si vzpomínám na procházky s paní učitelkou v MŠ, která nás učila kytičky – a vidíte, zase jsme u přírody. První vzpomínky na to, jak někoho vzdělávám já, jsou z první třídy, kdy jsem učila počítat spolužačku, ale nešlo mi to. Dodnes si pamatuju, jak jsem nechápala, že nechápe!

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Přemýšlím, jestli jsem měla nějaký nejoblíbenější předmět už na prvním stupni. Myslím, že ne, ale měla jsem ráda matematiku – bavilo mě hledat řešení problému. Na druhém stupni už bylo předmětů více a k matematice se přidaly další oblíbené předměty, a to přírodopis, český jazyk – hlavně literatura, protože jsem byla a dodnes jsem knihomol. V osmé třídě jsem si díky paní učitelce zamilovala chemii a tato láska trvá dodnes.  Matematika, biologie a chemie byly stálice. Jinak se obliba předmětů vázala na učitele, jak uměl zaujmout a získat pro svůj předmět. Asi je to spojeno i s tím, že mi žádný předmět nedělal problémy. Vlastně kreslení bylo mým strašákem – nikdy jsem neuměla kreslit, ale z milosti jsem měla jedničku.

,,Pro vzdělávání je důležitá vzájemná důvěra a mně se zdá, že dnes mnohdy chybí.“


Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Měla jsem štěstí na učitele. S některými jsem si rozuměla více, s jinými méně, ale to je normální. Když se dívám zpátky, myslím, že se žádným vyloženě „špatným“ učitelem jsem se během ZŠ a SŠ nepotkala. Možná i to mělo vliv na to, že jsem šla studovat učitelství. Vzpomínám na paní učitelku češtiny ze ZŠ, která nás dokázala nadchnout pro čtení. Paní profesorka na gymnáziu mě svou perfektní výukou chemie jen potvrdila, že chemie je to pravé pro mě! Zejména na třídních srazech vzpomínáme na různé učitele, jak si dokázali poradit s našimi lumpárnami. Byla jsem takové „živé“ dítě a v žádné lumpárně jsem nechyběla!

Co ve školství podle Vás chybí?
Pohoda. Dnes jsou populární termíny jako wellbeing apod., kterým rozumí pouze odborníci, ale myslím, že slovu pohoda rozumíme všichni, a dovedeme si představit, co se za ním skrývá. A právě to podle mne dnes ve školách chybí.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
V poslední době mě nejvíce zaujala kniha Miloslava Hubatky „Úspěšní vychovávají své děti jinak“. Jednak je pro mne zajímavá z pohledu učitele, ale také z pohledu rodiče a prarodiče. V mnoha věcech s autorem souhlasím.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Asi vzájemné vztahy mezi učiteli, žáky a hlavně jejich rodiči. Pro vzdělávání je důležitá vzájemná důvěra a mně se zdá, že dnes mnohdy chybí.




#našilidé – Kateřina Lojdová

Doc. Mgr. Kateřina Lojdová, Ph.D., je docentka a zástupkyně vedoucí na Katedře pedagogiky Pdf MU. Baví ji “poznávat svět skrze společenské vědy”. Přečtěte si, jak nahlíží na svoji práci nebo co by přála našemu školství.


Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim
něco o sobě?
Jmenuji se Katka Lojdová a baví mě poznávat svět. Vybrala jsem si k tomu společenské vědy, konkrétně sociální pedagogiku, kterou jsem vystudovala na FF MU. Vyjela jsem také na několik zahraničních stáží – do Londýna, Tel Avivu či Kalifornie. Přírodu a kulturu ráda poznávám i ve volném čase na různých cestách po světě. Příležitost k dobrodružství a sebepoznání vidím i při chození po horách. V posledním roce poznávám svět zase trochu jinou perspektivou, a to spolu se synem Ríšou.

,,Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete.”

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Podílela jsem se na inovaci pedagogicko-psychologického modulu, garantovala jsem předmět Úvod do pedagogiky a psychologie, vyučovala jsem v řadě dalších předmětů, vedla jsem mnoho závěrečných prací, pracovala jsem v redakci časopisu Komenský a řešili jsme s kolegy několik výzkumných projektů, například moc ve školní třídě či řízení třídy studenty učitelství. Hovořím v minulém čase, protože nyní se vzhledem k rodičovské roli věnuji jen výzkumu. Zabýváme se s kolegy dvěma výzkumnými projekty, jeden je zaměřen na lidi na alternativních školách a druhý na studenty učitelství a jejich práci s rozmanitými žáky.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Hodně dlouho jsem o této práci jako o práci nepřemýšlela, říkala jsem, že chodím na fakultu nebo prostě do školy. Je to totiž práce tvůrčí a do velké míry svobodná, takže mi to vlastě jako práce nepřipadalo. Výzkum i výuka nabízí opravdu velký prostor pro seberealizaci. Navíc to, jak to děláte, by neudělal nikdo jiný stejně. Zanecháváte svůj autentický otisk – ať už na stránkách odborných časopisů nebo v lidech, které vyučujete. To mi připadá jako nějaký přesah, který mi dává určitý smysl.
Takovým bonusem této práce je potkávání zajímavých a vzdělaných lidí. Ráda hovořím se studenty a s kolegy napříč obory. S lidmi přitom pracujete „tak akorát“, můžete si od nich „odpočinout“ při práci s daty a myšlenkami druhých. Náročné je to, co je hlavní výhodou této práce, tedy její rozmanitost. Zejména skloubit a vybalancovat všechny úkoly, kterým se chcete věnovat na sto procent, a přitom máte jen omezený čas.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
V prvním ročníku na vysoké škole. Zaujali mě učitelé na FF MU a hlavně mě téměř všechny předměty hodně bavily. Rozhodla jsem se tedy pro povolání vysokoškolského učitele. Konečně jsem měla představu o budoucí profesi, která pro mě byla do té doby velkou neznámou. Byla to tedy volba spojená se zájmem o výuku, touha předávat tyto zajímavé věci dál, rozvíjet se v nich, nadchnout studenty. To, že vysokoškolští učitelé dělají nějaký výzkum, jsem se dozvěděla až později.

,,Nejraději vzpomínám na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická.”

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Matně si vzpomínám na zápis do první třídy. Měli jsme určovat barvy a myslím, že jsem to nějak popletla. Měla jsem pak obavu, že mě do školy nevezmou. Ale dopadlo to dobře. 🙂

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Tělocvik, protože jsme hráli vybíjenou. Jinak mě škola moc nebavila. Na prvním stupni jsme měli velmi přísnou paní učitelku, museli jsme sedět s rukama za zády, abychom náhodou nerušili. Na druhém stupni byla tradiční frontální výuka, pořád jsme něco opisovali do sešitu. Opravdu jsem si užívala až základy společenských věd na gymnáziu, hlavně filozofii.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Učitelé bývají spojeni s předměty, takže nejraději vzpomínám právě na učitele společenských věd na gymnáziu. Byl to učitel, který filozofií žil. Říkal nám, jak jeho rodiče byli proti tomu, aby šel filozofii studovat, ale že si to prosadil a nelituje. Taková revolta mi byla v tom věku sympatická. Připravoval nám velmi podrobné materiály, které zahrnuly učivo prvního roku filozofie na FF, ale hlavně filozofii podával poutavě a v souvislostech. Jednou suploval dějepis a otevřel téma odsunu sudetských Němců, tedy téma z dějin 20. století, kterým se učitelé spíše vyhýbali. Zapůsobil na mě i jeho všeobecný přehled, jak o těchto věcech uměl hovořit bez přípravy.

,,Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.”


Co ve školství podle Vás chybí?
Určitě by byl fajn větší respekt k učitelům a prestiž učitelské profese. Někdy slýchávám, že „kdo neumí, ten učí“. To je ale velké nepochopení učitelské profese. Učitelé mají před sebou náročné úkoly – vzdělávat a vychovávat žáky s ohledem na jejich obrovskou rozmanitost, držet krok s dobou, ať už se to týká jejich oboru, didaktiky, pedagogiky a psychologie, všeobecného přehledu či třeba technologií, spolupracují s kolegy a s rodiči žáků… Dobrý učitel toho tedy musí umět opravdu hodně.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Naposledy jsem četla knížku Cvrček a Mravenci J. Ale z jiného soudku, kolegyně Katka Vlčková mi doporučila knihu Sapiens: Stručné dějiny lidstva, která mě nadchla. Učitelé rádi využívají ve výuce zajímavosti, a tato kniha je celá jednou velkou zajímavostí, a to z různých oborů, hlavně však v souvislostech a v mezioborové perspektivě. A je o nás, o lidech. Ještě bych zmínila knihu Start-up Nation, která odkrývá tajemství úspěchu Izraelců a státu Izrael. Dnes se hodně mluví o podnikavosti ve vzdělávání a tato kniha může k podnikavosti inspirovat.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Přála bych si, aby do škol přicházeli mladí, nadšení a kvalifikovaní učitelé. A aby z nich neodcházeli.

 

 

 

 

 

 




#našilidé – Jana Obrovská

Mgr. Jana Obrovská, Ph.D., je odbornou asistentkou na KPed PdF MU a dle svých slov ,,výzkumnicí tělem i duší”. Zabývá se diverzitou ve vzdělávání, rolí etnicity a sociálního znevýhodnění ve vzdělávacím procesu nebo školní etnografií.
Proč se rozhodla stát se učitelkou? A co podle ní ve vzdělávání chybí? Přečtěte si rozhovor.


Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim
něco o sobě?
Jmenuji se Jana Obrovská, působím na Katedře pedagogiky, ačkoliv momentálně na zkrácený úvazek, neboť se starám o jednu starší pětiletou Aničku a druhou mladší roční dcerku Amálku. Jsem vystudovaná socioložka, dlouhodobě se zajímám výzkumně i prakticky o témata, jakými jsou diverzita ve vzdělávání, inkluzivní vzdělávání, role etnicity a sociálního znevýhodnění ve vzdělávacím procesu, školní etnografie apod.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře působím jako odborná asistentka, věnuji se výuce kurzů, jakými jsou např. Výzkum v pedagogické praxi či Pedagogicko-psychologická diagnostika v práci učitele, a výzkumné činnosti. Aktuálně se s ohledem na rodičovskou dovolenou aktivně věnuji jen vedení výzkumného projektu Etnografie diverzity v pregraduální učitelské přípravě. Nicméně se těším na svůj podzimní návrat k výuce po dvouleté pauze.

,,Vzdělávání považuji za velmi důležité, a proto jsem moc ráda, že se jím můžu zabývat z různých stránek, tj. teoreticky, empiricky i prakticky.”

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Vnímám se jako výzkumnice tělem i duší, tudíž jsem ráda, že působím v akademickém prostředí, kde mohu své výzkumné zájmy realizovat. Zároveň mě ale naplňuje představa, že s poznatky z (nejen svých vlastních) výzkumů mohu přímo pracovat a vytěžovat je ve výuce na fakultě. Vzdělávání považuji za velmi důležité, a proto jsem moc ráda, že se jím můžu zabývat z různých stránek, tj. teoreticky, empiricky i prakticky.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Ve svých školních letech jsem patřila ke „šprtkám“, vždy jsem se všechno učila a měla samé jedničky. Zároveň mě ale bavilo vysvětlovat to, co jsem se naučila, ostatním spolužákům a kamarádům, kterým učení tolik nešlo nebo je moc nebavilo. Na střední škole jsem začala doučovat i další děti, nejen své spolužačky a spolužáky, a na vysoké jsem jako dobrovolnice doučovala romské děti. Výuce ve vysokoškolském prostředí jsem se začala aktivněji věnovat během svých doktorských studií, kde to vlastně ani nebylo povinné, ale mě vedení různých seminářů a asistování zkušenějším vyučujícím ve výuce hodně bavilo a dávalo mi smysl.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
No, ta je vcelku úsměvná – pamatuji si, že ve druhé třídě jsem s jedním spolužákem byla pověřena zorganizováním divadelního představení a že jsem na tuto svou roli byla hodně pyšná. A taky že jsme ve třetí třídě psali školní časopis, který jsem nedávno objevila po letech u svých rodičů v bedně na půdě a četla jsem své vlastní dceři, jaké příběhy jsme se spolužáky jako tehdejší třeťáčci vymýšleli. Já jsem (opět asi poněkud přemotivovaně) sepsala tři příběhy o prázdninách, místo zadaných dvou. Byly tam ale i příběhy od spolužáků, kteří např. opisovali něco z Bible – dnes to vidím jako velmi zajímavý analytický materiál, ale ta otázka mířila trošku jinam.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Nejoblíbenější předmět z prvního stupně ZŠ si upřímně řečeno nepamatuji, naopak si pamatuji ten nejmíň oblíbený – tělocvik – neboť jsme často hráli vybíjenou a kluci nás sestřelovali tvrdým balónem – to bych zakázala! Co se týče druhého stupně, tak tam mě začal hodně bavit dějepis. Doma jsme měli encyklopedie typu Panovníci českých zemí (pamětníci si je možná vybaví) a ty jsem hrozně hltala a taky jsem se dobrovolně hlásila k různým referátům na historická témata.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Určitě, bylo jich víc a převažovali naštěstí ti, na které vzpomínám ráda. Většinou to byli vyučující z víceletého gymplu, kam jsem chodila. Imponovali mně buď zápalem pro věc a odborností (češtinářka, dějepisář), nebo osobnostním nastavením (výtvarkářka). Mnozí z nich mě dokázali zaujmout i v předmětech, které mě z podstaty moc nebavily (tak se pozná dobrý učitel/ka, ne?).

,,Pokud bych něco mohla změnit, tak aby žáci ze sociálně znevýhodňujícího prostředí netrpěli za to, kam se narodili.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Na obecné rovině vnímám jako problém to, že se české děti ve srovnání s jinými zeměmi příliš netěší do školy. Myslím, že to souvisí s tím, že se nepracuje s jejich vnitřní motivací k učení, klade se příliš velký důraz na výstupy, sumativní hodnocení a nikoliv na „wellbeing“ dětí ve škole. Pokud bych to tedy měla formulovat v reakci na vaši otázku, tak ve vzdělávání chybí aktivnější zájem o práci s motivací, smysluplností učiva pro život dětí a jejich aktivnějším zapojením do procesu učení. Jsou to různé aspekty výuky/učení, ale podle mě spolu souvisí a jejich absence způsobuje, že se děti do školy netěší nebo že se v ní převážně nudí.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Musím přiznat, že v poslední době čtu hlavně odbornou literaturu, kterou potřebuji pro řešení výzkumu, na kterém se podílím. Rovnice rodičovská „dovolená“ + COVIDová opatření = velmi málo času na čtení knih. V uplynulém roce jsem se zájmem četla dva metodologické handbooky o etnografii (“Ethnographies of Higher Education” a “The Wiley Handbook of Ethnography of Education”) a úplně nejčerstvěji jsem si s upřímným zájmem přečetla článek od S. Q. Jensena “Othering, identity formation and agency”, v němž se zabýval identitními mechanismy soc. znevýhodněných mladých migrantů v Dánsku. Jde o podobné téma, jakému jsem se intenzivněji věnovala ve svém dizertačním výzkumu, ale které mě stále neopuští.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Výzkumy ukazují, že české školství je silně sociálně selektivní – sociálně slabší děti navštěvují (zjednodušeně řečeno) „horší“ školy a dosahují slabších výsledků než děti z lépe situovaných rodin. Chybí mi aktivnější prosazování sociální spravedlnosti a rovného přístupu ke vzdělávání – ne že by takové snahy neexistovaly (např. v rámci prosazování inkluze k nim dochází), ale kříží se s jinými, často opačnými trendy, které prosazování rovného přístupu komplikují. Pokud bych tedy něco mohla změnit, tak aby žáci ze sociálně znevýhodňujícího prostředí netrpěli za to, kam se narodili. Ono se to ale lehce řekne, ale daleko komplikovaněji mění….

 

 

 

 

 




#našilidé – Petr Svojanovský

Mgr. Petr Svojanovský, Ph.D. je odborným asistentem na KPed PdF MU. Vyučuje zkušenostně a reflektivně orientované semináře a realizuje workshopy pro vzdělavatele budoucích učitelů za účelem zavádění reflektivní praxe do vysokoškolské výuky. Co je pro něj inspirací nebo co by změnil na učitelském vzdělávání na fakultách? Přečtěte v rozhovoru.


Dobrý den, mohl byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Jasně, proč ne.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Jsou tři oblasti, do kterých moje činnost na katedře spadá – praxe, výuka a výzkum.
V různá období akademického roku se mění množství energie, kterou do jednotlivých oblastí vkládám. Třeba výuce se pochopitelně věnuju hlavně během semestru, naopak pro výzkum je potřeba souvislý čas v kuse, protože je to hodně náročný na pozornost a hýbe se to velmi pomalu. Co se praxí týče, garantuju učitelské praxe v nmgr. studiu, což obnáší obrovskej balík činností a komunikaci s mnoha aktéry – to by bylo na samostatný rozhovor…

,,Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni.”

Co máte na své práci rád a co je na ní náročné?
Možná právě ta pestrost činností, které dělám – to je to, co mě na té práci baví, ale zároveň je to vlastně to, co je náročné. Když se člověku podaří dobře zorganizovat čas, může se soustředit v různých obdobích hlavně na jednu věc a dělat ji do hloubky a intenzivně a to mně fakt vyhovuje. Když se třeba připravuju na výuku, tak jsem v tom ponořenej a pak mám radost, když se výuka podaří a studenti jsou spokojeni. Bohužel samozřejmě ten time management není obvykle ideální, takže to bývá spíš ideál, ke kterýmu se snažím co nejvíc přibližovat.

Kdy a proč jste se rozhodl stát se učitelem?
Tak to nevím. 🙂 Prostě to nějak tak vyplynulo – je to skvělá práce a baví mě, ale že bych nějak od malička o tom snil nebo že bych k tomu nějak dlouhodobě záměrně směřoval, to se říct nedá.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Ježiš, to jsou fakt těžký otázky. 🙂 Nevím, jsou to spíš takové vnitřní “fotky” z událostí, které se staly hodně dávno – ani si u těchto momentů nevybavím, co konkrétně se tehdy stalo, spíš jsou to takové pocity. Jeden takový pocit mám ze školky – měli jsme dvě paní učitelky a jednu jsem měl rád a druhou moc ne, spíš jsem se jí bál. Ale nic moc konkrétnějšího si z těch prvních vzpomínek nevybavím. 

,,Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se.”

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Šel jsem po páté třídě na osmiletý gympl a co bylo na základce si upřímně fakt nepamatuju – vlastně skoro nic, co se na té základce dělo. Možná na pár nějakých průšvihů typu rozbité okno bych si vzpomněl, ale jinak mám vymazáno…  

Potkal jste za svoje školní léta učitele, na kterého rád (nebo nerad) vzpomínáte dodnes?
Ano, pár takových bylo – teda těch, na které rád vzpomínám. 🙂 Byli to fajn lidi, kteří mě lidsky obohatili – chození do školy je za mě vůbec hodně o potkávání se.

Co ve školství podle Vás chybí?
Asi různý věci, ale necítím se být úplně kompetentní na to odpovídat. Přijde mi, že člověk by měl takový závěry dělat na základě dobré znalosti vzdělávacího systému jako celku – tak dobrý přehled nemám.

,,Bylo by užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.”


Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Mě spíš inspirují živí lidi, diskuze a reálné situace spíš než knížky… Jsem “zkušenostně-reflektivní” typ, potřebuju ty věci zažít a zkoušet si je, mluvit o nich, přemýšlet o nich – abych si udělal názor, něco se naučil, rozvíjel se. Určitě bych nějakou knížku v paměti vypátral, ale nesplňovalo by to myslím to, kam položená otázka míří. Asi to zní trochu kacířsky na akademické půdě, ale já čtu hlavně odborné články a pokud knihy, tak spíš jen vybrané kapitoly kvůli výzkumům, které dělám – hledám v knížkách a článcích velmi specifické informace –, a to je za mě spíš tvrdá analytická práce, jejímž cílem je dozvídat se fakta a snažit se porozumět různým myšlenkám a dávat si je do souvislostí spíš než se “inspirovat”.

Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Tak pokud bych zůstal myšlenkami u učitelského vzdělávání na fakultě, tak by bylo užitečné, kdyby studenti měli míň předmětů (za víc kreditů) a aby část předmětů byla víc nácvikově orientovaná (trénink konkrétních dovedností). Naopak bych upozadil školometské pojetí výuky, při kterém dominují výčty, definice a typologie.

 

 

 

 

 




#našilidé – Lucie Škarková


Mgr.
Lucie Škarková, Ph.D. je odbornou asistentkou na KPed PdF MU. Vyučuje, věnuje se pedagogickému výzkumu, rozvoji podnikavosti nebo píše do časopisu Komenský.
Kdo ji nejvíce ovlivnil v její cestě na univerzitu a jakou školu by si přála pro dnešní děti?
To se dozvíte v rozhovoru.


Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim
něco o sobě?
Ahoj, jsem Lucie Škarková, žiji v Brně, ale pocházím z Božejova, to je vesnička kousek od Pelhřimova – města rekordů a kuriozit. Těší mě pracovat na rozvoji lidí a objevovat nové způsoby rozvoje potenciálu žáků i jejich učitelů. Škola jako organizace mě vždy přitahovala a fascinovala, jsem ráda, že jsem ji ani kvůli práci nemusela opustit.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Na katedře pedagogiky působím jako vyučující řady předmětů učitelské propedeutiky (např. pedagogická komunikace nebo sebezkušenostní příprava na profesi), ale také garantuji asistentské praxe, vedu jejich reflexe a supervize. Vedu řadu bakalářských a diplomových prací. Věnuji se i výzkumu, v současnosti alternativním a inovativním školám a rozvoji podnikavosti žáků ve školách a studentů na univerzitě. Také lektoruji semináře pro učitele z praxe a jsem členem redakční rady časopisu Komenský, kde spravuji rubriku Reportáže.

,,Vždycky jsem věděla, že budu dělat něco v oblasti péče o lidi nebo pracovat se slovem.”


Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Začínala jsem svou pracovní dráhu na univerzitě na Ústavu pedagogických věd FF MU, takže jsem se zprvu orientovala více na projektovou a výzkumnou činnost, teprve s přechodem na pedagogickou fakultu jsem začala více vést semináře se studenty a garantovat různé předměty v tzv. společném pedagogicko-psychologickém modulu. V současnosti je to tak, že nejraději učím, a to i on-line. Pak mě hodně baví sbírat a analyzovat výzkumná data, jsem zvídavá a mám ráda příběhy, o které se lidé dělí při účasti na výzkumu. Specializuji se na kvalitativní výzkum, který mi práci s příběhy umožňuje. Baví mě hledat cesty k porozumění toho, co lidé tvoří a jak jsou svým profesním i osobním životem utvářeni.
Ráda na fakultě i mimo ni moderuji diskuse, kulaté stoly nebo prezentuji na konferencích.
Co nesnáším je administrativa – nejsem v tom dobrá a děsně mě to obtěžuje, taky to považuji za náročné, všechno to vyplňování tabulek, cestovních dokladů, projektových žádostí, publikačních výstupů, akreditačních formulářů atd.

Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
No já jsem už jako dítě všechny obtěžovala hrou na školu, kdy já jsem musela být učitelka, jinak mě to nebavilo J. Vždycky jsem věděla, že budu dělat něco v oblasti péče o lidi nebo pracovat se slovem. Vedla jsem zájmové kroužky, byla jsem vedoucí na letních táborech, odtud je ta cesta k učitelství dost přímá, ale já jsem si postupně přestala věřit, že bych mohla být tzv. skutečným učitelem nějakého předmětu, takže jsem se od studia bohemistiky na FF MU dostala ke studiu sociální pedagogiky, která mě uchvátila a viděla jsem se docela dlouho v neformálním vzdělávání nebo v sociální sféře. Změna přišla až po absolvování jednooborové pedagogiky a mentorského výcviku. To jsme někde tak v roce 2007, kdy jsem sebrala odvahu a začala lektorovat první semináře a orientovat se na učitelství.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Nevím, jestli je první, ale když se řekne vzdělávání, vybaví se mi škola. Moje krásná vesnická zámecká škola, kde jsem absolvovala 1.-5. třídu. Sedím ve třetí lavici v řadě u okna, z něhož se většinu času dívám ven na svou babičku, která bydlela a pracovala v místním lihovaru. Učitelka mě napomíná, ať dávám pozor, tak si začnu povídat s Tomášem, který se mnou sedí v lavici, něčemu se pořád směju. Tak mě napomíná znovu, škola končí, jdu k té své babičce a spolu čteme dokola Slabikář, protože „každý den se musí číst 30 minut“. Nic než Slabikář není. Hrozně mě nebaví číst stále dokola stejné texty, tak se vztekám a brečím. Číst jsem sice uměla nejlépe ve třídě, ale na dril jsem háklivá pořád. Taky mi to asi způsobilo, že dvakrát nečtu žádnou knížku J a pro své děti mám doma samostatnou dětskou knihovnu, velkou J. Dětské knihy a podpora čtenářství mě pořád dost zajímá a v budoucnu bych se mu chtěla více věnovat.

,,Byla to paní profesorka češtiny, která mě celá středoškolská studia povzbuzovala v přípravě na univerzitu, dávala mi příležitosti pro můj další rozvoj v tvůrčím psaní, povzbuzovala mě a dodávala mi odvahu pokaždé, když jsem si nepřipadala dost chytrá, dobrá a talentovaná.”


Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Pro mě jako dítě bylo charakteristické, že co mi šlo, to bylo oblíbené. Šlo znamená, že jsem dostávala jedničky. To bylo asi do páté třídy vše, ale pak jsem začala pokulhávat v matematice – a to tak, že jsem ji fakt začala hodně nenávidět, protože mi kazila vysvědčení. Záhy se přidala angličtina. Začínala jsem s ní až na víceletém gymnáziu a nedokázala jsem rychle srovnat krok s ostatními. Profesor byl velmi náročný, hovořil na nás pouze anglicky. Nezískala jsem dobré základy, zato pořádný strach jazyk používat a odpor k tomu se v něm zlepšovat. Dnes vím, že to byla skvělá metoda, ale chyběla mi podpora. Tlak na šesťáky na víceletém gymnáziu byl úporný a přijmout, že už nejste ve všem nejlepší, jako na bývalé škole, pro mě bylo obtížné. Já jsem založením milovník humanitních věd, ale vedle toho mě vždy velmi bavil přírodopis a tělocvik. Taky jsem byla soutěživé dítě a účastnila se všelijakých sportovních, dopravních, zdravotnických soutěží nebo znalostních olympiád, bylo to skvělé zpestření školní docházky, zvláště na gymnáziu.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Já vzpomínám na všechny své učitele, každý mi dal cennou lekci, ale jen jeden se nejvíce zasloužil o to, že jsem šla studovat na univerzitu. Byla to paní profesorka češtiny, která mě celá středoškolská studia povzbuzovala v přípravě na univerzitu, dávala mi příležitosti pro můj další rozvoj v tvůrčím psaní, povzbuzovala mě a dodávala mi odvahu pokaždé, když jsem si nepřipadala dost chytrá, dobrá a talentovaná. Zároveň mi poskytovala dobrou zpětnou vazbu, takže jsem věděla, kde musím zabrat a co si dostudovat. Připravila mě myslím dobře, protože jsem byla přijata na vysněnou bohemistiku (sice ne na UK, ale osud asi chtěl, abych zakořenila v Brně).

,,Umožnit dětem poznat školu jinak – jako místo, kde mohou prožívat společně s vrstevníky báječná dobrodružství z poznání sebe, druhých a světa, a to v každém ročníku na základní škole.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Já jsem zažila školství výkonnostně orientované, ze základní školy jsem odešla po pátém ročníku a pak už ho má spojené jen s velkým tlakem na výkon, neustálé srovnávání se s výkony ostatních, žádný osobní přístup k rozvoji nadání a uvědomění si silných a slabých stránek, žádné kariérové poradenství, žádná podpora sebedůvěry studentů a malá příležitost pro vnímání komplexnosti světa a života v něm. Nevím, jak se gymnázia změnila, nechci žádnému progresivnímu gymnáziu uškodit, ale obávám se, že příliš ne, soudě podle zpětné vazby od našich studentů prvních ročníků. Myslím, že přestože se již mnohé podařilo, stále vidím jako nedostatečné, jak se ve školách téměř nevěnujeme rozvoji sociální, osobnostní a občanské kompetenci a kompetenci k podnikavosti, kterou vnímám v současnosti jako zásadní pro uplatnění absolventů škol v životě.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Těch je více, já se teď hodně zabývám vedením poradních kruhů, tak žiji knihou Cesta poradního kruhu od J. Zimmermana a V. Coyleové. Knihu, kterou opakovaně beru do ruky, je Škola bez poražených od T. Gordona a Jakou otázku máte nejradši? od A. Funcke a A. Rachow.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Umožnit dětem poznat školu jinak – jako místo, kde mohou prožívat společně s vrstevníky báječná dobrodružství z poznání sebe, druhých a světa, a to v každém ročníku na základní škole.

 

 

 

 

 

 




#našilidé – Kateřina Vlčková

Dnes na otázky odpovídá doc. Mgr. et Mgr. Kateřina Vlčková, Ph.D.
Zajímá vás, co by změnila ve školství nebo jaká kniha ji inspiruje?
Přečtete si rozhovor.


Dobrý den, mohla byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Bydlím v Brně, vždy jsem hodně cestovala a pobývala v cizích zemích. Studovala jsem němčinu a občanku pro střední školy a pedagogiku na FF MU a v Německu. Od roku 1995 jsem na Pedagogické fakultě MU v různých rolích (student, doktorand, akademik,..). Většinu času věnuji „práci“.

,,Na své práci mám ráda, že ji považuji za smysluplnou, dává mi svobodu, mohu pracovat s lidmi, které mám ráda a kteří mne inspirují, že je tvořivá a pestrá a že se neustále rozvíjím.“


Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?

Na katedře garantuji výzkum v pedagogické praxi, učím ho už asi od roku 2006 s přestávkou, kdy jsem byla 7 let jen ve výzkumu. V jarním semestru učím poslední dva roky diagnostiku. Vedu doktorandy. Pracuji od r. 2001 v projektech základního výzkumu GAČR. Nyní koordinuji věci ohledně státních zkoušek, koncepce výzkumu KPed.

Co máte na své práci ráda a co je na ní náročné?
Na své práci mám ráda, že ji považuji za smysluplnou, dává mi svobodu, mohu pracovat s lidmi, které mám ráda a kteří mne inspirují, že je tvořivá a pestrá a že se neustále rozvíjím. Náročná je někdy časově nebo odbornými nároky ve vazbě na omezený čas.

,,Studovala jsem pedagogiku na FF MU, vyměnila jsem ji za filozofii. Pedagogika také mohla špekulovat, jak věci dělat a co je podstatou, ale v určitém momentě tam pak bylo jednání.“


Kdy a proč jste se rozhodla stát se učitelkou?
Považuji se spíše za akademika než učitele, ale učila jsem 12 let němčinu a část mé práce na vysoké škole vedle výzkumu a nejrůznějších posudků a organizace všeho možného je i výuka. Studovala jsem pedagogiku na FF MU, vyměnila jsem ji za filozofii. Pedagogika také mohla špekulovat, jak věci dělat a co je podstatou, ale v určitém momentě tam pak bylo jednání.

 Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Asi v mateřské školce, kde jsme byli ve Velkých Losinách na školním výletě nebo skákali v pytli nebo chodili do sauny a těšili se na sušenky v odpočívárně. Po obědě jsme museli spát a pod polštář dostávali obrázek (občas, i když jsme nemohli usnout a jen předstírali, že spíme).

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Asi práce na pozemku, žádný stres, žádný tlak, byli jsme venku. A vaření, kde jsme snědli, co jsme uvařili a pak jsme to zkoušeli znova doma s velkým ohlasem. Bavily mne i dílny, vrtání a hoblování, šití a zpěv.

Potkala jste za svoje školní léta učitele, na kterého ráda (nebo nerada) vzpomínáte dodnes?
Na gymnáziu jsme měli velmi vzdělanou němčinářku, která překládala knihy pro opery, brala nás do Vídně a Bavorska, byla židovského původu, neskutečně kulturně vzdělaná, pro mne tehdy žijící alternativně, svobodně. Měli jsme tam učitele biologie, který byl malíř, a někteří brouci se v ČR jmenovali po něm. Učitele češtiny, který byl básník a mnohé ze třídy inspiroval psát básně a také se stát známými básníky… Na základní škole jsem měla češtinářku, která byla za socialismu vyhozena z nějaké asi vysoké školy, byla neskutečně kultivovaná, moudrá, laskavá, naučila, na konci pololetí jsme od ní dostávali ledňáčky, svou úrovní byla úplně někde jinde…

,,Občas chybí znalost chudého světa – toho, jak lidé žijí jinde a radost z toho bohatství, možností a svobod, co máme my. Takový obecně pozitivní pohled by mohl být silnější.“

Co ve školství podle Vás chybí?
Občas chybí znalost chudého světa – toho, jak lidé žijí jinde a radost z toho bohatství, možností a svobod, co máme my. Takový obecně pozitivní pohled by mohl být silnější. Ale nemám pocit, že by něco chybělo. Občas naopak spíš přebývá tlačení „politické korektnosti“ do vzdělávacího systému. Občas chybí správné informace v oblasti právě tohoto nového trendu politické korektnosti učebních materiálů atd.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Naposledy třeba Harari – Sapiens: A brief history of humankind.

Kdybyste mohla ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Jsem ráda, že se po světě rozšířilo právo na vzdělání a přístup ke vzdělávání, včetně dívek a že (krom asi jednoho náboženství) jsou bytosti rovnocenné a svobodné. Byla bych ráda, aby nevymizela nabídka věcí z naší a světové historie, které obecně rozvíjí lidi a neskutečně posouvají možnosti využití veškerého lidského potenciálu. Přála bych si, aby vždy vyhrála svoboda názoru/slova a nezmizela kvůli „politické korektnosti“. A abychom byli jedním celkem (např. na úrovni třídy, učitelského sboru školy, národa,…), který drží spolu a pomáhá si.

 

 

 

 




#našilidé – Martin Fico

DISTANČNÍ VÝUKA STÁLE TRVÁ A VÁM UŽ SE STÝSKÁ PO VAŠICH VYUČUJÍCÍCH?
DÍKY SERIÁLU #NAŠILIDÉ JIM BUDETE O NĚCO BLÍŽ!


Sérií zahajujeme rozhovorem s Mgr. Martinem Ficem – doktorandem, vyučujícím a také vášnivým sportovcem.

Dobrý den, mohl byste se prosím našim čtenářům představit a říct jim něco o sobě?
Dobrý deň alebo ahojte! Do Brna a na Masarykovu univerzitu som prišiel z Bratislavy po bakalárskom štúdiu. Pokračoval som v odbore Andragogika na FF, kde som mal možnosť na semester skúsiť štúdium aj v Taliansku – vo Florencii. Behom tohto zahraničného pobytu ma oslovila pracovná ponuka dr. Nehyby, ktorý mi dal šancu, a tak som sa objavil na Pedagogické fakultě.
Okrem práce a štúdia sa dlhé roky venujem športu – dlho to bol najmä thai-box, ale posledné roky ma to začalo viac ťahať k powerliftingu. Okrem toho čas rád trávim so psom, s priateľkou alebo s kamarátmi niekde na pive, festivale či koncerte (teda, kým sa dalo niekam chodiť). Momentálne pôsobím na Katedre pedagogiky ako doktorand a zamestnanec.

Jakou roli na katedře zastáváte a co je náplní Vaší práce?
Ja mám tých rolí viac, a tak aj práce je pomerne rôznorodá. V prvom rade som doktorským študentom, takže moja hlavná náplň je pracovať na dizertácii. Keďže ma výskum baví a mám šťastie, pôsobím aj vo výskumnom projekte katedry a taktiež mám vlastný výskumný projekt, takže po tejto stránke sa rozhodne nenudím.
Okrem toho som vyučujúci predmetov Pedagogická komunikace a Edupreneurship. Od tohto semestru mi ešte pribudla rola konzultanta k bakalárskym prácam šikovných študentiek, takže si rozširujem obzory aj v tomto smere. Posledné dve role (aj keď momentálne sú už veľmi malé) spočívajú v PR tímu katedry a participácii na výskumnom projekte vedenom dr. Obrovskou – tam mám na starosti koordináciu a úpravu dát.

,,Pracovať a učiť na univerzite bol môj cieľ už od začiatku štúdia.”

Co máte na své práci rád a co je na ní náročné?
Ja mám svoju prácu celkovo veľmi rád – spĺňa všetko, čo som od práce kedy chcel. Mám pomerne flexibilnú pracovnú dobu, práca je pestrá a nie v nej cítiť nejakú monotónnosť. Okrem toho mám pomerne veľkú autonómiu. Taktiež si cením, že keď potrebujem poradiť, mám sa na koho obrátiť. Kolektív na katedre je výborný a vďaka tomu sa posúvam stále vpred. Učiť na VŠ bol môj sen už od kedy som nastúpil na bakalárske štúdium v Bratislave, takže dá sa povedať, že si ho plním. Náročné je niekedy všetko stíhať, pretože práce tu je naozaj veľa, ale keď to človeka baví, tak sa to vždy nakoniec dá!

Kdy a proč jste se rozhodl stát se učitelem?
Nie som vyštudovaný učiteľ a ani sa za učiteľa nepovažujem. Ako absolvent andragogiky vidím vyučujúcich na univerzitách skôr ako andragógov (aj keď nás učili, že VŠ ešte spadá pod pedagogiku) alebo lektorov. Pracovať a učiť na univerzite bol môj cieľ už od začiatku štúdia.

Jaká je Vaše první vzpomínka na vzdělávání?
Bolo to vzdelávanie na veterinárnej klinike v Bratislave, kde som viedol vzdelávací blok zameraný na efektívnu komunikáciu pre pracovníkov recepcie. Bola to super skúsenosť, ktorá ma naučila najmä lepšie pracovať s časom, keďže som dosť preťahoval a na poslucháčoch to už bolo značne vidieť.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na základní škole a proč?
Po prvom stupni ZŠ som odišiel na 8-ročné gymnázium, takže pre mňa to bol pomerne šok. Od toho momentu som nebol moc dobrý študent, popravde najviac ma bavila asi telesná. Vždy som inklinoval k športom, pohybu, takže telesná je jasná voľba. Ale taktiež som mal rád biológiu a niektoré tematické okruhy z náuky o spoločnosti (občianska výchova). Bavili ma živočíchy a ako funguje ľudské telo, no v tej občianke to už bolo zložitejšie, lebo napríklad taká psychológia, sociológia a politológia ma bavili, ale filozofiu som fakt moc nemusel.

Potkal jste za svoje školní léta učitele, na kterého rád (nebo nerad) vzpomínáte dodnes?
Keďže som nebol najlepší žiak a to ani v študijných výsledkoch a ani v správaní, tak samozrejme bolo viac negatívnych interakcií a spomienok na učiteľov. O to viac som si ale cenil a cením doteraz tých, ktorí nezlomili nado mnou palicu a naďalej boli nezaujatí a profesionálni. Spätne, keď mám lepší vhľad do pedagogiky ako takej, vážim si ich práce ešte viac, pretože viem, aká bola náročná a dôležitá.

,,V školstve je priestor k zlepšovaniu na mnohých frontoch. Za mňa je kľúčové, aby do škôl vstupovali kvalitne pripravení učitelia – a to aj po pedagogicko-psychologickej stránke, ktorá je podľa mňa mimoriadne dôležitá.”

Co ve školství podle Vás chybí?
Vzájomný rešpekt (učiteľ–žiak) a partnerský prístup. Na univerzitách to je už výrazne lepšie a nie je taký priepastný rozdiel medzi vyučujúcimi a študentami, ktorý by vám vyučujúci dávali dennodenne pocítiť a verím, že sa to zlepšilo aj na ZŠ a SŠ od čias, kedy som tam chodil ja, ale myslím si, že to ešte nie je úplne dokonalé. Podľa mňa totiž učiteľ by mal byť oporou, mentorom a odborníkom, nie len autoritatívnym vládcom, ktorý vládne bičom.

Jaká kniha o vzdělávání Vás inspiruje?
Určitě je takých viac, ale z tých, ktoré som čítal v poslednej dobe, je to určite Wiliamova kniha Creating the Schools Our Children Need: Why What We are Doing Now Won’t Help Much (And What We Can Do Instead). Je síce písaná v kontexte amerického vzdelávacieho systému, avšak je v nej veľa vecí k zamysleniu. Také knihy mám rád.

Kdybyste mohl ve školství změnit jednu věc, co by to bylo?
Zakázal by som začínať na školách pred 9:00. 😊 Ale nie, teraz vážne. V školstve je priestor k zlepšovaniu na mnohých frontoch. Za mňa je kľúčové, aby do škôl vstupovali kvalitne pripravení učitelia – a to aj po pedagogicko-psychologickej stránke, ktorá je podľa mňa mimoriadne dôležitá. Taktiež by mali mať správne nastavený hodnotový kompas, ktorý by aj ich študentom/ žiakom ukazoval správny smer. Takže ak by som to zhrnul – prísnejšiu selekciu budúcich učiteľov a v celej republike jasne nastavené a vysoké štandardy na ich prípravu.

 

 

 

 




#našilidé – Anna

Ako druhý rozhovor zo série #našilidé vám predstavujeme rozhovor s Annu Herzigovou, ktorá je stále študentkou na pedagogickej fakulte a s katedrou spolupracuje na PR aktivitách. Tak ako v minulom rozhovore, tak aj v tomto sa pozrieme nielen na jej prácu na katedre.

Ahoj Anna!
Hneď na začiatok sa nám predstav prosím ťa, kto vlastne si, čo študuješ, kde pracuješ atď…

Studuju poslední ročník učitelství pro I. stupeň. Baví mě umění a moc ráda zpívám. Jsem členkou Otevřena a od léta také součástí nového komunitního centra na Bratislavské.

Už to bude vyše roka čo spolupracuješ s Katedrou pedagogiky na nejakých aktivitách. Vedela by si nám priblížiť ako to začalo a prečo si sa rozhodla pre túto spoluprácu?

Začalo to vlastně jednoduše – viděla jsem na Facebooku inzerát, že se hledá posila na P.R. A protože mě baví psát a fotit a chtěla jsem vyzkoušet něco nového, tak jsem se přihlásila. Jsem ráda, když mám příležitost být kreativní a komunikativní, a tohle splňuje obojí. Navíc díky tomu můžu trochu nahlédnout do katederního zákulisí, což by se mi asi jinak nepoštěstilo.

A na čom presne na katedre pracuješ? Čo si od toho slubuješ a kam ťa to možno posunie?
Mým hlavním úkolem je spravovat facebookový profil katedry a vymýšlet jeho obsah. Ukazuji, co, jak a proč se na katedře děje, přináším zprávy ze světa vzdělávání, sdílím pozvánky na zajímavé vzdělávací akce.
Práce mě určitě posunula ve způsobu, jakým přemýšlím o digitálním obsahu a sociálních sítích celkově, což teď třeba využívám i v PR týmu Otevřena. Jsem za tu zkušenost moc ráda.

Počas tvojho pôsobenia na katedre si sa určite stretla s nejakými akademikmi. Spĺňajú podla teba stereotypné predstavy o akademických pracovníkoch na pedagogických fakultách?

Popravdě ani nevím, jak vypadá stereotypní představa o akademicích a akademičkách na pedagogických fakultách, žádné zástupy lidí v brýlích trpící syndromem vlastní důležitosti nepotkávám. Každý je originál jako v jakémkoli jiném prostředí. 

Aktuálne beží na katedre súťaž, kde môžu študenti navrhnúť nejakú inováciu, niečo nové v príprave budúcich učitelov na našej fakulte. Čo by si ty zmenila, alebo vylepšila, kebyže dostaneš tú možnosť?

Zařadila bych do všech učitelských oborů povinně předmět, který by se věnoval rétorice, hlasové výchově a hygieně. Jako budoucí pedagogové jsme mluvními vzory a tuhle oblast bychom měli mít dobře zvládnutou.
Taky bych vylepšila možnost dávat zpětnou vazbu, nynější verze předmětové ankety není zrovna nejpřívětivější a mnoho studentů a studentek to odrazuje od hodnocení výuky, což je škoda.

Posledná najpovinnejšia otázka zo všetkých… Keď skončíš školu, chceš byť učitelkou? 😊 Ak áno, čo ťa na tom najviac láka/ ak nie, tak prečo nie?

Jako učitelka na plný úvazek s křídou před tabulí se úplně nevidím, ale na poli vzdělávání bych rozhodně zůstat chtěla, dává mi to smysl.
Myslím, že je potřeba, abychom si jako společnost uvědomili, že to, jak vypadá dnešní vzdělávání, přímo ovlivňuje naši budoucnost, a podle toho jednali.

Nejaký odkaz pre kolegov-spolužiakov?
Vzdělávání (se) má mnoho podob a všem nám přeju, abychom si našli tu, ve které se budeme cítit sami sebou.




#našilidé – Katka

Rozhodli sme sa spustiť sériu blogov, v ktorých vám predstavíme ľudí, ktorí sa podieľajú na chode našej katedry. Chceli by sme vám tým priblížiť jednak ako to chodí na našej katedre, aké všetky (nevšedné) veci sa tu robia, ale aj ľudí ktorí za nimi stoja. Ako prvú, vám predstavíme najnovšiu členku PR tímu Kateřinu Jurovou!

Ahoj Katka! Predtým než začneme, skús sa v skratke predstaviť, kto si, čo študuješ, čomu sa venuješ vo voľnom čase, prípadne kde pracuješ, čo rada ješ, piješ :D… Alebo kľudne hocičo, s čím sa chceš s nami podeliť.

  • Dobře, dobře, pokusím se to nějak ve zkratce shrnout :D. Jmenuji se Kateřina Jurová a studuji už nějaký ten páteček na Pedagogické fakultě MU. Minulý rok jsem úspěšně dokončila bakalářské studium v oboru Pedagogický asistent dějepisu a občanské výchovy pro 2. stupeň ZŠ. Ve studiu pokračuji a momentálně jdu do posledního (doufám) magisterského ročníku.
  • Co dělám ráda ve svém volném čase? Ti, co mě znají, tak ví, že jsem spíš extrovertní typ člověka. Což znamená, že jsem člověk, který je rád obklopen usměvající se společností, ale jsou také chvíle, kdy si dám špunty do uší a jdu se ráda sama projít a vyčistit si hlavu. Miluji sport. Ze všeho nejvíce fotbal, který aktuálně hraji za Fotbalovou školu v Třebíči (IG: @zeny_trebic). Tým jsme založili teprve minulý rok, ale já tím žiju celým svým srdcem! ♥ Kromě sportu ale také vyhledávám kulturní zážitky (divadla, festivaly, atp.). Ráda se vzdělávám i v jiných oblastech (latté art, akvarel, sociální sítě, digitální marketing…). Jsem také knihomil (Goleman,Fulghum), svíčkomil, kávomil, čajomil a vínomil :D.

Už to bude nejaký čas, čo spolupracuješ s Katedrou pedagogiky na nejakých aktivitách. Vedela by si nám priblížiť ako to začalo a prečo si sa rozhodla pre túto spoluprácu?

  • No tak to vím přesně, kdy to začalo! 😀 Byla jsem ve druhém ročníku a měli jsme předmět Pedagogická komunikace, který vyučovala doktorka Lucie Škarková. Měli jsme za úkol natočit video o společném základu. Video jsme natočili, sestříhali a odevzdali. Hádám, že vše začalo kvůli tomu, že jsme byli jako první, kteří video natočili a odeslali. Paní doktorku video zřejmě zaujalo a v brzké době se mi ozvala magistra Vendula Indruchová s tím, že se na mě obrací na základě doporučení od doktorky Škarkové a ptala se mě, jestli bych byla ochotná jim pomoct se zpracováním videa pro projekt EDUFORUM. Já jsem samozřejmě souhlasila, protože to pro mě byla nová výzva a to se neodmítá. Jsem za tuhle možnost nesmírně vděčná. Minulý rok jsem se sama zúčastnila projektu EDUFORUM, který proběhl ve Valči. Sama jsem natáčela a následně si zpracovala krátký video spot. Pro mě to byla obrovská zkušenost, ale o tom až o pár řádků níž.

A na čom aktuálne na katedre pracuješ?           

  • Za poslední dobu se má práce na katedře posunula. Nicméně mě to baví hlavně v tom, že je to různorodé. Má hlavní práce spočívá v natáčení a editování videí. Dále jsem také spolupracovala na pár výzkumech s paní doktorkou Obrovskou, doktorem Nehybou, docentem Tůmou a paní docentkou Kratochvílovou. Aktuálně pracuji na video spotech o předmětech na společném základu, které zpracováváme především pro studenty. Dále jsme založili Instagram Katedry pedagogiky MU (IG: @muni_ped), který mám na starost. Obsah se snažím propojovat s našemi facebookovými stránkami, které má zase na starosti moje kolegyně Anička. Instagram mě baví asi ze všeho nejvíc, protože miluji kreativní tvorbu, celkově…digitální marketing je asi něco, co mě momentálně naplňuje ze všeho nejvíc.

Počas tvojho pôsobenia na katedre si sa určite stretla s nejakými akademikmi. Spĺňajú podla teba stereotypné predstavy o akademických pracovníkoch na pedagogických fakultách? 

  • Tahle otázka mi přijde těžká. Já jsem doposud asi nikdy nepřemýšlela nad tím, jak by měl vypadat akademický pracovník na pedagogické fakultě :D. Nicméně máš pravdu v tom, že jsem se setkala s lidmi, kteří jsou pro mě velmi inspirující a jistým způsobem můj život obohatili. Myslím si, že právě u nás na katedře jsou přesně takový lidé, kteří rozhodně nežijí/nemají stereotypní život. Navíc to podle mě je vždycky o tom, co ten člověk chce a jak moc chce…Mám pocit, že na katedře makají všichni, protože zkrátka dělají to, co je baví a to je hlavní. Mně osobně se na katedře líbí moc a to z toho důvodu, že mám ráda lidi, kteří mají vysoké nároky, a to na katedře skutečně mají, takže opět můžu říct, že jsem ve svém živlu.

Máš nejakú originálnu spomienku zo spolupráce? 

  • Pár by jich asi bylo. Moc si vážím toho, že jsem mohla jet minulý rok s týmem z katedry do Valče na poslední ročník projektu EDUFORA. Sice jsem tam byla jen jako sběrač dat, ale mohla jsem vidět, jak takové společenství probíhá. Jednalo se vlastně o setkání učitelů/ředitelů ze základních škol a to mi dalo neskutečně moc. Měla jsem možnost vyslechnout si různé názory na školství, co učitelům chybí, co by ocenili ve školství atp. Co mě nejvíce pobavilo bylo, když jsem natáčela, jak učitelé na jednom workshopu zkoušeli brýle s halucinogenními látkami, to byla taková sranda… :D. Další věc, která je poměrně aktuální je ta, že jsem kódovala reflektivní deníky z praxí mých kolegů. To je pro mě obrovská zkušenost, protože vidím na vlastní oči, s čím vším se studenti učitelství na praxí mohou setkat. Nestačím se divit.

Aktuálne beží na katedre súťaž, kde môžu študenti navrhnúť nejakú inováciu, niečo nové v príprave budúcich učitelov na našej fakulte. Čo by si ty zmenila, alebo vylepšila, kebyže dostaneš tú možnosť?

  • Když bych tu možnost měla, tak bych se asi zamyslela nad tím, jak probíhají učitelské praxe.  Asi bych se zaměřila i na samotné provázející učitele, konkrétně na fakultních školách. Mě by třeba zajímalo, jestli jsou provázející učitelé, kteří učí na fakultních školách, proškoleni k tomu, aby mohli dělat leadry nám, studentům vykonávající praxe…. Podle mě jsou ty praxe pro nás hrozně těžké především v tom, že nemáme dostatek času na to, abychom si zmapovali třídu před tím, než vůbec jdeme učit, což je dle mého názoru důležitý. Takže bych ocenila se na ty praxe zaměřit víc a chodit tak i v rámci předmětů do fakultních škol a zmapovat si prostředí, kde pak máme podat nějaký výkon… Dále bych ocenila nějaké zaměření na samotné prostředí školy, zaměstnance, management (rozbor třídní knihy, bodový systémy…). Dále bych možná přemýšlela i nad budováním koncepce „škola hrou“, ale je to zase o tom, kdo má jaké představy o škole…

Posledná superpovinná otázka z prostredia školy – po doštudovaní, chceš byť učiteľkou? 😊 ak áno, tak čo ťa na tom najviac láka/ ak nie, tak prečo?

  • Od začátku, co jsem nastoupila do prvního ročníku, jsem to měla v plánu. Nicméně v poslední době spíš tíhnu k digitálnímu marketingu a celkově mě zajímá PR a vše kolem toho. Nechci ale tvrdit, že učit nehodlám. Pokud příští rok úspěšně školu dokončím, tak mám v plánu do školy nastoupit a učit, ale jestli se tomu chci věnovat po celý zbytek života, to spíš ne… Chci si spíš sama zažít na vlastní kůži, jak to naše školství funguje a jestli třeba bude v mých silách provést nějaké změny, pokud to bude nutné…

Nejaký odkaz pre kolegov-spolužiakov?

  • Dělejte to, co Vás baví. Na všem se snažte hledat něco pozitivního. Ano. budete mít i takové předměty, u kterých budete nadávat a říkat si a k čemu mi je jako tohle? A proč musím tohle dělat? Já sice sama studuji dějepis a občanskou výchovu, ale nemůžu říct, že bych tím byla nějak posedlá. To určitě ne. Ale beru to jako takovou výzvu, díky které se mi v životě dostalo nespočet zkušeností. Poznala jsem opravdu spoustu lidí, za které jsem vděčná, protože mi opravdu ten život obohatili. Také bych Vám chtěla doporučit vyjet do zahraničí, pokud budete mít tu možnost. Já byla letos v době korona virové a nebylo to rozhodně takové, jaké jsem si to představovala, ale zase jsem zvládla studovat zároveň dvě (tři) vysoké školy a nemusím prodlužovat.Moudro na závěr?„Nepotřebujeme vědět „jak“ nebo „kam“, ale existuje jedna otázka, kterou bychom si měli položit pokaždé, když s něčím začínáme: „Proč to dělám?“ (Paulo Coelho)

    Kateřina (IG: @rechtulepapule)