Každý jazyk určitým způsobem zní, má svá fonetická a intonační specifika. Zvuk slova také může odkazovat ke zvuku skutečnému, onomatopoická teorie vzniku jazyka dokonce klade tuto podobnost na počátek vzniku slov. Zvuk jazyka, který neznáme, v nás může vyvolávat různé asociace, vzbuzovat zájem či nelibost. Ovlivněni jazykem mateřským nebo jinými jazyky, kterým rozumíme, pak tyto asociace vykládáme a přiřazujeme významy. Studenti dostali k dispozici věty ve francouzštině, polštině a norštině. Výběr jazyka románského, slovanského a germánského byl záměrný – svým zvukovým charakterem se zásadně liší. Věty v jednotlivých jazycích a hlavně jejich zvuk sloužily jako inspirace k výtvarné akci. Téma, myšlenka akce mohla s jazykem souviset, ale také nemusela. Studenti dostali svobodu k osobitému pojetí. Jedinou podmínkou byla přítomnost zvuku ve výsledném výtvoru.