Po koncentrovaném poslechu experimentální hudby (Scelsi, Takemitsu) zaznamenávali studenti graficky (černou tuší na předem připravené papíry rozprostřené na zemi) dojmy z poslechu, snažili se o vytvoření obrazového záznamu slyšeného. Každý vytvořil sám několik těchto spontánních záznamů, následovala diskuze o mezioborové povaze nové hudby a hledání internetových odkazů na osobnosti věnující grafice hudby.