Cílem cvičení bylo propojení výtvarného objektu – softartová socha s pohybem, slovem, případně improvizovanou hudbou. Studenti byli vyzváni aby přinesli hudební nástroje a krátké texty nejlépe básně. V úvodu četli texty básní v češtině, angličtině a němčině a posléze se snažili vyjádřit jejich obsah zvukovými a pohybovými improvizacemi. Využívaly přitom předem připravených softartových soch a textilní plachty. Výsledkem byly místy velmi expresivně zabarvené skupinové improvizace.