Studie 1 - Veronika, Červená škola
Věk: 30 let
Vzdělání: učitelství českého jazyka a výtvarné výchovy, Ph.D. pedagogiky zaměřené na český jazyk. Učí jazyk český, anglický a francouzský.
Na základní škole učí 3 roky.
Žáci ve věku 9 - 15 let
Průměrná dotace pro jednu třídu: 2 h francouzského jazyka týdně.
Výtvarnou tvorbu při výuce jazyka již ve své praxi několikrát uplatnila. Žáci druhého stupně základní školy pracovali formou fotorománu, či komixu na určité téma. V praxi se čím dál více uplatňuje práce s digitálními médii, žáci vytvářejí prezentace na PC. Vlastní kontakt s materiálem nahrazuje virtuální forma tvorby. Do výuky francouzštiny by chtěla zapojit hudbu francouzských interpretů, pracovat s fotografiemi Francie, či přiblížit žákům francouzskou kuchyni. Zapojení vizuální stránky do výuky vidí jako jednoznačně přínosné. Je možné využít různé obrazové materiály z učebnic, ale efektivnější je, když se na tom žáci sami kreativně podílí. „Výtvarná tvorba je efektivnější.“
Když srovnává uplatnitelnost výtvarné tvorby ve výuce jazyka na různých stupních vzdělání, jako nejpřístupnější se jeví první a třetí stupeň. Na prvním stupni musí učitel hodně používat obrázky, zejména při osvojování slovní zásoby, čtení a psaní. U starších žáků už to není tolik potřebné. Na prvním stupni je také více času na podobné aktivity.
Na druhém stupni jsou žáci ovlivněni reklamou a vizuální atraktivitou komerce a konzumu. Proto je pro ně složité něco vlastního vytvořit. Zde může učitel uplatnit komerční materiály jako jsou např. časopisy, protože žáci prostřednictvím komerční vizuality chápou svět. Zde bude nejproblematičtější žáky motivovat k tvorbě.
Na třetím stupni se již studenti názorově profilují a jsou schopni odlišit umění od reklamy. Už je nebaví kopírovat skutečnost. Dokáží více přemýšlet o světě a ztvárňovat jej za užití svého osobního postoje.
Uplatnění výtvarné tvorby ve výuce má rozhodně pozitivní dopad v oblasti motivace i zapamatování učiva. Nejširší možnosti uplatnění spatřuje Veronika v oblasti reálií, u mladších žáků také u slovní zásoby.
Oblast mezipředmětových vazeb je v současnosti hodně zdůrazňovaná v RVP, ale vždy záleží na invenci vyučujících a ochotě ke spolupráci. Nejlépe se interdisciplinární propojení vytvářejí na prvním stupni, kde je jeden vyučující na celou třídu a může si výuku sám zorganizovat. Propojení výtvarné výchovy s humanitními předměty není v praxi časté.
Forma mezipředmětové spolupráce za účasti dvou a více učitelů je podle Veroniky také nejlepším řešením pro zapojení výtvarné tvorby do výuky jazyka. Učitel je vždy odborníkem ve svém oboru a sám nemůže interdisciplinární vazby vytvářet, to by nemělo smysl. Je třeba zapojení obou učitelů: výtvarníka i jazykáře, aby byly přítomny aspekty obou předmětů a obě oblasti rozvíjeny v plné šíři.
Pro spolupráci s výtvarnou výchovou na druhém stupni je francouzský jazyk vhodnější než anglický. Francouzština je totiž většinou druhým cizím jazykem a je pro studenty náročnější. Zatímco s angličtinou jsou stále v kontaktu i mimo školní prostředí a je těžké se oprostit od již zažitých představ spojených především s médií, francouzština pro ně je svým způsobem exotická a neznámá. Žáci se teprve učí spojovat slova s představami. Podle Veroniky je velmi vhodné zprostředkovat žákům reálie daného jazykového prostředí pomocí výtvarné akce. Je to dobrá cesta, jak jim pomoci vytvořit si k jazyku vztah. Navíc samotný charakter francouzštiny vybízí k propojení s uměním a kulturou.
Učitelé by jistě přivítali databázi nápadů na výtvarné akce ke konverzačním tématům. To je oblast, která současným studentům působí největší problémy.
Největší překážkou jsou časové dispozice. Sama ale uvádí, že k výuce francouzštiny přistupuje méně dramaticky než k výuce angličtiny. Prioritou je probudit v dětech především zájem o jazyk. Většina žáků na druhém stupni se potýká už s češtinou a angličtinou. Třetí jazyk už je nad jejich možnosti.
Výtvarnou tvorbu zapojila Veronika do výuky žáků sedmé třídy, kteří jsou ve francouzštině začátečníky. Na kartičky napsala francouzská slova, která nebyla příliš konkrétní (nádherný, radostný, smích, apod.). Každý žák si vylosoval jedno slovo a na základě zvuku měl malovat. Význam slova neznali. Slova společně četli a opakovali, tvořit měli jen na základě zvuku a svých pocitů.
Mohli využít vodových a temperových barev, pastelek, výkresů. Na konci hodiny proběhla ochutnávka francouzských jídel, které sami žáci přinesli (pařížský salát, olivy, francouzské sýry, bagetky).
Úkol ze začátku vzbudil rozpaky, ale pak se žáci do tvorby pustili, těšili se na občerstvení na konci hodiny. Veronika pustila písně Edith Piaf, ve třídě vznikla příjemná atmosféra.
Výkresy vyvěsili na chodbě, což žáci přivítali. Je pro ně důležité vidět výsledky své práce. Zajímali se o význam slov, která zpracovávali. Stále porovnávali, komu se podařilo význam slova nejlépe vystihnout. Obsahová stránka pro ně byla velmi důležitá. I ve výtvarné tvorbě je pro žáky těžké se uvolnit a vytvořit něco volného. Předem rezignují a říkají, že to neumí. Veronice se podařilo je k tvorbě motivovat, až byli sami žáci překvapeni tím, co dokázali. Zadostiučiněním pak bylo vystavení výtvorů na chodbě školy.
Z jazykového hlediska vidí Veronika efekt v oblasti fonetiky. Žáci se s francouzštinou teprve seznamují, zde měli možnost objevit fonetické charakteristiky jazyka a zároveň se na ně podívat z jiného pohledu, protože na základě zvuku tvořili. Tato výtvarná akce jim otevřela cestu k vnímání fonetických zvláštností francouzštiny.
Další dopad spočívá v probuzení motivace. „Žáci si uvědomili, že poznávání jazyka je zábava“.
Akce měla i efekt výchovný. „Pochopili, že člověk nemusí být úspěšný jenom po stránce znalostní, ale že význam má i možnost vlastního projevu, ztvárnění pocitů.“
Dalším tvůrčím úkolem byla tvorba pseudofrancouzského textu. Aktivita probíhala se stejnou skupinou začátečníků. V průběhu tří vyučovacích hodin na ni bylo vyhrazeno 15 minut vždy na konci hodiny. Žáci pracovali ve skupinách po dvou až třech. Úkolem bylo vytvořit dialog, píseň či báseň, která by zněla francouzsky. Měli aplikovat základní fonetická pravidla, která se zatím naučili, význam slov nebyl prvořadý, slova mohli vymýšlet. Svůj výtvor následně nahráli na vlastní mobilní telefony.
První, chlapecká skupina vytvořila rappovou píseň. Při nahrávání text obměňovali, zkoumali jeho zvukomalebnost. Improvizovali. Když se jim text nezdál dostatečně znělý, přetvořili jej.
Druhá, dívčí skupina vytvořila nonsensovou báseň. Často v ní zaznívala slova, která umí (je, je suis, je ne suis pas, aj.), ale většinu textu vymyslely. Podařilo se jim vytvořit rýmy a báseň skutečně zněla francouzsky.
Dalším poetickým výtvorem byla emobáseň. Žáci napsali báseň o žiletce v češtině a obsah pak překládali do pseudofrancouzštiny. Obsahová stránka pro ně byla důležitá. Zápis byl částečně foneticky, částečně podle francouzského pravopisu.
Poslední skupinka si zvolila francouzský text, jehož obsah neznali. Výslovnost znali jen částečně a snažili se text co nejrychleji přečíst.
Žáci pracovali samostatně a aktivně. Vyžadovali, aby se na aktivitu vyhradil čas.
Zásadním přínosem této aktivity bylo, že zmizela výslovností bariéra a stydlivost. Žáci se přestali bát vyslovovat francouzské „r“, už se nebojí mluvit ve francouzštině. Zbavili se obavy, že se jim budou spolužáci smát.
Jejich dobré výslovnosti si všimla i kolegyně, která ve třídě suplovala.Mírnou nevýhodou ale je, že si žáci na hravé aktivity zvykli a teď je vyžadují.
Závěr: Zapojení výtvarné tvorby do výuky cizího jazyka vidí Veronika jako přínosné a vhodné zejména u francouzštiny na druhém stupni základní školy. Pro žáky je to druhý cizí jazyk, se kterým nejsou běžně v kontaktu. Umožnit jim vytvořit si vztah k jazyku právě prostřednictvím tvorby se jeví jako efektivní. Sama zapojila do své výuky experimenty, které měly pozitivní dopad zejména na fonetické dovednosti žáků. Oblast motivace a vztahu k jazyku ale také považuje za důležitou. Největší překážkou pro častější uplatňování podobných aktivit jsou časové dispozice. Za ideální formu uplatnění výtvarné tvorby ve výuce jazyka považuje mezipředmětovou spolupráci za účasti dvou a více učitelů.