O Kristýnce
V době, kdy jsem začala sbírat její kresby, byla Kristýnka odloučena od svého otce, protože byl vzat do vyšetřovací vazby. Maminka byla těhotná, ale o děťátko po narození přišla. Kristýnka má ještě bratříčka, který byl však umístěn do kojeneckého ústavu – takže zůstaly s maminkou samy. Před narozením druhého sourozence se ale odstěhovaly k maminčiným rodičům a mladší sestře. Ovšem zdejší vztahy a fungování rodiny je především pro maminku dosti stresující a pro výchovu malého dítěte ne příliš vhodné. Po nějaké době začala jezdit Kristýnka s maminkou za tatínkem na návštěvy, což mělo určitý vliv na Kristýnky kresby. Nyní si prochází obdobím vzdoru a maminka to s ní má někdy pěkně těžké i proto, že kvůli rodině má potíže s autoritou. Všechny tyto věci měly na Kristýnčiny obrázky vliv, proto je nezbytné je zmínit.
Kristýnka se jeví jako krásná, velmi inteligentní a šikovná holčička, o kterou se někdo dobře stará. Oproti vrstevníkům je v některých věcech napřed (ve svých třech letech například počítá do patnácti, s chybami i dále, dobře se vyjadřuje, dávno umí všechny barvy). Zdá se mi, že i v kresbě je pokročilejší vzhledem k tomu, kdy začala poprvé s hlavonožci a k bohatým detailům.
Maminka nechává dceři při tvoření úplnou volnost a neovlivňuje ji. Jsme dohodnuté, že mi vše, co Kristýnka nakreslí, oskenuje a posílá mailem. Malá umělkyně už kvůli tomu sama mamince svá díla nosí, aby je oskenovala a poslala tetě Barušce. Párkrát jsme však měly příležitost s Kristýnkou tvořit i spolu.
2.2 a 3
Klubíčka
První obrázky, které mám ve svém archivu, jsou z doby, kdy Kristýnce byly dva roky a dva měsíce. Již v této době uměla pěkně držet tužku a také bylo očividné, že děvčátko bude levačka, i když do pravé ruky náčiní brala také, někdy kreslí i oběma rukama naráz (2). Na fotografii 1 vidíme, jak Kristýnka kreslí pěkná klubíčka a jak hezky drží fixu. V tomto období svoje kresby nijak nepojmenovává, jen občas říká, že píše jako maminka. Ve věku 2.3 už přestává být tolik opatrná a mimo pečlivá klubíčka i pořádně čárá.
2.5
Nemám bohužel žádný obrázek z předešlého měsíce. V tomto období již vidím hlavonožce (obr. 3, mají veliké oči a ujíždějí jim nohy) a podle jejich četnosti a jistoty, s jakou je tvoří, se dá usuzovat, že s nimi Kristýnka začala již v měsíci předešlém.
Nutno podotknout, že Kristýnka v tomto měsíci přišla o svého druhého brášku, kterého však, na rozdíl od toho prvního, se kterým dva a půl měsíce žila a nyní jej navštěvuje s maminkou v KÚ, vůbec neviděla. Silně však vnímala maminčino bříško a všimla si, že už není veliké.
Duch
První věc, které dává jméno, je „duch“. A dokonce vypadá i trochu strašidelně (obr. 3 dole). Na tomto obrázku si také poprvé všímám hlavonožců. A tím také začíná jakési období duchů v Kristýnčině kresbě. Duch je nejčastěji se opakující motiv, ovšem jeho časté opakování se objevuje až trochu později (tedy pokud mluvíme o těch pojmenovaných, forma ducha – hruškovitá hlava s velkýma očima a bradkou – provází mnoho kreseb).
2.6
Fousky a pupíky
Na obr. 4 vidíme dalšího ducha nakresleného zas o měsíc později. V tomto věku už u kresby Kristýnka hodně mluví, a když se jí chce, pojmenovává skoro vše, co nakreslí (5). Skoro každý hlavonožec má fousky a vlásky.
Také se poprvé setkává s barvou – koupila jsem jí prstové barvy. Malovala ale štětcem. Barvu si moc užívala. Již nějakou dobu se Kristýnka zaměřuje na odstíny růžové a fialové a černou, málokdy zvolí zelenou (6-8).
V této době kreslí i další obrázky. Do jejich pojmenovávání se už tolik nehrne. Je vidět, že hledá formu, ale současně tu nechybí požitek z čárání. Skoro všechny postavy jsou zase s fousky, mají extrémně dlouhé nohy a často se objevuje pupík (9). Pupík by mohl mít určitě spojitost s matčiným těhotenstvím, během kterého je pupek hodně výrazný. Kristýnka do této doby znala maminku vlastně skoro pořád těhotnou. Domnívám se, že právě svou ještě nedávno těhotnou maminkou se inspirovala při kreslení obrázku 10 (ležící postava vpravo). Na tomto obrázku vidíme, u dvou postav ze tří, pupík, a také se tu poprvé objevují ruce. Postava s břichem by mohla mít i pubické ochlupení. Je zajímavé, že tato postava postrádá fousky, které měli v tomto období skoro všichni Kristýnčini hlavonožci – zřejmě proto, že její hlavonožec byl univerzální postavou jak pro zvířátka, tak pro lidi. Pokud tady skutečně zobrazovala matku, je možné, že fouskům se právě proto vyhnula.
Myšičky a Smolíček pacholíček
Zajímavý je určitě obrázek myšičky, která mi připadá vyloženě jako kubistický obraz (11) a Smolíčka pacholíčka, který se skutečně vyvedl (12). Také tu poprvé vidím snahu o nakreslení sluníčka, ale stejně z něho nakonec byla, podle autorky, myšička (13). Sluníčko, které je podle Roseline Davido androgenním prvkem ukazující na vztah k otci, se v Kristýnčiných kresbách dlouhou dobu objevuje poměrně vzácně, více ho vidíme až po tom, co začne jezdit za tatínkem na návštěvy.
Na obr. 14 se zas snažila napodobit psaní číslic. Počítá do pěti s tím, že vynechává trojku.
Okatí panáčci
Myslím, že se nebudu mýlit, pokud následující dva obrázky označím za nejzajímavější z tohoto měsíce (15 a 16). Na obrázku 15 vlevo je postavička s očima, které mají i panenky, a s nosními dírkami. Při pozornějším pohledu si všimneme, že postavička má na hlavě něco, co nápadně připomíná klobouk a čáranice pod hlavou zas připomíná oděné nohy a paži. Připomnělo mi to postavu pana Tau. Maminka mi potvrdila, že v té době se nedávno Kristýnka na pana Tau dívala. Nevím, do jaké míry je podobnost s ním náhodná, ovšem myslím, že o inspiraci touto pohádkovou postavou, ať už vědomé či nevědomé, se dá celkem reálně uvažovat. Postavička na obr. 16 je provedena dost atypicky vůči ostatním a to ze dvou důvodů – chybí obrys hlavy a nejedná se o klasického hlavonožce – místo nožiček je pod obličejem jakási masa, která působí jako rozevlátý oděv. Dítě se zde zaměřilo hlavně na oči, které začalo kreslit zajímavěji, než předtím, a to se mu zřejmě zalíbilo natolik, že na zbytek už se tolik nesoustředilo. Výsledek je tak skutečně rozkošný.
Čápi
(Obr. 17) Čápi jsou v hnízdě, které je na obrázku dobře vidět (kolo), vpravo od hnízda je růžový flíček, což je odlétající peříčko. Vlevo zas vidíme žluté sluníčko. Hnízdo je zachyceno z ptačího pohledu a je umístěno centricky. Čápi jsou zřejmě dva – soudím podle hlav. Vyloženě zde čápy vidím, jejich křídla a těla. Obrázek je zas laděn do modra, růžova a fialova, což je u Kristýnky časté. Působí na mě dynamicky, jako bychom nahlédli na odehrávající se scénu, nikoliv jen na statickou fotografii. Možná to dělá to odlétající peříčko.
Dále mě velmi zaujal obrázek se sluníčkem, na kterém je pestrobarevná kresba (18). Je to jedna z mála kreseb, kde je sluníčko, prakticky se jedná jen o tuto, čápy a pak ještě jednu během dlouhé doby. Kristýnka takto pestrobarevně běžně nemaluje. Zde možná trochu experimentovala. Kresba je umístěna excentricky, jako většina Kristýnky kreseb. To může poukazovat na to, že dítě má mnoho problémů, je nevyrovnané (Davido, 2008) – což by v našem případě mohlo odpovídat vzhledem k odchodu bratříčků a tatínka, trápení maminky a neharmonickému prostředí, ve kterém žije.
2.7
V tomto měsíci pozorujeme vývoj hlavonožců, kteří začínají mít více detailů a začínají se diferencovat vzhledem k realitě.
Maminka s dítětem?
Na první kresbě, kterou jsem vybrala, vidíme dvě postavy, vpravo větší a propracovanější (19). Osobně se domnívám, že jde o portrét maminky s Kristýnkou a to z několika důvodů. Zaprvé, velká postava má charakteristické rysy pro matku – výrazný pupík a pravděpodobně i ňadra. Uvažuji o tom, že drobná skvrna mezi postavami, by mohlo být znovu pubické ochlupení, ačkoliv se nenachází mezi nohama postavy. Mohlo být nakresleno do prostoru mezi postavami, který mohla dívka vnímat jako tělo až poté. Velká postava má také zdůrazněno čelo malou tečkou. Malá postava se nachází pod paží postavy velké, což je další důvod, proč si myslím, že se jedná právě o maminku a Kristýnku. Působí to ochranitelsky. Tato drobnější postavička je nápadně méně propracovaná, absence rukou může ukazovat na určitou bezbrannost dítěte, na čemž se shoduje více autorů odborných knih (později se opakuje). Obrázek by mohl vypovídat o silném poutu k matce a dobrému vztahu k ní.
Lev a slon
Dále přikládám obrázek lva (20) a slona (21). Lev má pečlivě provedené uši a i hřívu, kvůli které je to vlastně lev (vznikla možná nepovedeným kolečkem a je vidět napravo od tváře postavy). Slona Kristýnka nenakreslila poprvé. Pokaždé vypadá nějak takto. Je zde snaha o nakreslení chobotu, ale kryje se trochu s končetinami. Nechybí veliké uši. Slon na mě působí zas trochu kubisticky – oči zepředu, uši z boku s tím, že jedno tak trochu létá.
Boule
Hned následující den po nakreslení slona a lva, se stala malá nehoda – babička v rozčilení (nechtěně) uhodila Kristýnku do hlavy dveřmi, až jí na čele vyskočila boule. Kristýnka pak nakreslila sérii obrázků, na kterých je nepříjemný zážitek dost patrný. Kresby jsou zvláště oproti zvířátkům z předešlého dne, regresivní a nepečlivé, působí agresivně a rozčileně. Nelze přehlédnout nápadně se opakující motiv draka (v sérii byly čtyři), agresivního motivu (Davido, 2008). Zaujal mě drak s nápadně zvýrazněným čelem – může být odkaz na Kristýnčino zranění (22). Tento drak je však ze všech nejvíce propracovaný. Především drak na obr. 23 působí silně disharmonickým a úzkostným dojmem, drak 24 zas agresivně a řekla bych i naštvaně. Drak se tento měsíc ještě opakuje. Po tomto incidentu Kristýnka nakreslila slona pro tetu Barušku (pro mě) a lamu (25) - kterou viděla během návštěvy u nás. Přikláním se k teorii maminky, která si její vzpomínky na mě a na čas strávený se mnou vykládá tak, že by chtěla někam pryč, kde jí je příjemně – zrovna tak, jako ona sama. Je nutno také poukázat na obrázek pána (26) kvůli jeho zvláštní anatomii. Tato překlopená anatomie postavy se později znovu objevuje u negativních postav. Dále chci uvést i obrázek s pejskem (27). Pejsek je na obrázku onou drobnou opatrnou postavičkou bez očí a jiných detailů, krom nohou (zas svědčí o bezbrannosti). Nachází se vpravo dole. Vyloženě mi připadá, že velká energická kresba vlevo od pejska, by mohla být dalším drakem, nebo prostě něčím zlým, co pejska ohrožuje. Podle Davido se dítě může ztotožňovat se psem, protože pes je tvor, se kterým je možno jednat zle aniž by mohl klást odpor, ale současně se chce mazlit a každé pohlazení mu lze závidět. Zmiňuje i to, že týrané děti kreslí malého pejska v rohu papíru (Davido píše „dítě se psem“, Kristýnka nakreslila pouze pejska) a zbytek papíru zabírá zbytek rodiny. V tomto případě je malinký pejsek u kraje, téměř v rohu papíru a zbytek zabírá jakási příšera. Myslím, že to s popisem Davido docela koresponduje. Ovšem Kristýnka se v žádném případě nedá označit za týrané dítě, obrázek odpovídá konkrétní výjimečné situaci, kdy proti ní bylo vyvinuto násilí osobou, která k ní ani k mamince nejeví takové sympatie, jaké by byly v daných vztazích očekávané a potřebné.
Duchové
Následující den Kristýnka vytvořila sérii duchů – celkem jich bylo 15. Jako ukázku přikládám jednoho, který mi připadá výtvarně hodně zajímavý a zdařilý (28). Je oproti ostatním Kristýnčiným kresbám více barevný a v rámci série duchů i dost abstrahovaný. Zvláštní jsou jeho temné oči působící znovu trochu strašidelně. Je obklopen mnoha drobnými tahy a tečkami, což podle mého pozorování Kristýnky kreseb svědčí o snaze něco více popsat, vyjádřit. Barevné skvrny na mě působí velmi dobře z hlediska kompozice.
S maminkou Kristýnky jsme hodně uvažovaly, co holčičku vede k tak častému kreslení duchů. Buďto ji duch zaujal v nějaké pohádce a zalíbilo se jí na něm to, že je létá, je jaksi volný a i jeho forma je neurčitá, Kristýnka si do něho může promítnout jakýkoliv tvar, barvu, formu, což ale není příliš silná teorie, protože ducha v pohádce pod nějakou formou viděla a myslím, že nechápe, že by tato postava mohla vypadat i jinak než jak byl někde nakreslený. Druhá naše myšlenka vychází z mnoha reálných zkušeností maminky týkajících se právě duchovního světa. Byla tu určitá domněnka, že děvčátko má buďto samo nějakou zkušenost, nebo je tím podvědomě prostě velmi silně ovlivněno. Tuto teorii by mohl potvrdit i fakt, že Kristýnka od doby, kdy byl tento duchovní problém vyřešen, žádného ducha nenakreslila. Další myšlenka také padla na jejího zemřelého brášku, první duch se objevil vlastně vzápětí…
Následující den se duchové znovu hojně opakovali. Mezi ně však byly zařazeny „odpaďáky“ (30) v podobě klasického hlavonožce. Anebo něžná kočička (31), která má znovu hodně zvýrazněné čelo. Kočička skutečně působí jakýmsi dívčím dojmem – je poznat, že je to „ona“.
Teta Baruška
Musím pochlubit ještě svým portrétem (29). Je to sice obyčejný hlavonožec, ovšem má ruce, což je známka toho, že si na mě dala záležet více, než téměř u všech duchů, které nakreslila ve stejné sérii. Zabírám na papíře také hodně místa. Maminka mi řekla, že jsem prý první, koho Kristýnka nakreslila – z lidí, co zná. Přemýšlela jsem, proč první nebyla maminka, a napadlo mě, že je to podobné, jako když se díváme na fotografie lidí, kteří nám chybí. Maminku má Kristýnka neustále při sobě, kdežto mě vídá jen příležitostně. Možná si mě zobrazila, protože se jí po mě stýskalo.
Kristýnka se v průběhu měsíce vrací k panenkám v očích, jak je vidět např. na obrázku tatínka (32). Zde se však jedná spíše o dědečka. Kristýnce se jeho nazývání plete kvůli tomu, že ho otcem nazývá maminka a teta. Na této kresbě je dobře vidět, jak Kristýnka napodobuje maminčino psaní (drobné klikatice). Na obr. 33 je zatím nejpropracovanější hlavonožec (vpravo) – má obočí i řasy, uši, zřejmě znovu prsa a možná i s bradavkami, také chodidla.
Autoportrét
Na obr. 34 je Kristýnčin první skutečný autoportrét. Od ostatních postav se liší množstvím „psaní“ okolo, je skutečně v porovnání s ostatními hodně individuální. Zaujala mě i neobvykle provedená ústa, která se pak opakují i u jiných postaviček. Mám podezření, že by to mohl být dudlík. Kristýnka se jej totiž nechtěla stále vzdát a v této době se jí maminka snažila dudlíku zbavit. Upozorňuji i na droboučký pupíček v malém ohraničeném prostoru těsně pod hlavou.
Hroch
Obr. 35 je jeden z mých nejoblíbenějších. Je na něm hroch. Líbí se mi, že děvčátko se zde snažilo vyobrazit hrochovu mohutnost tím, že jej nakreslila jako jakousi horu. Konce čáry, tvořící horu, zvýraznila, jako nohy. Nechybí ani ocas a znovu napodobení maminčiny popisky.
2.8
I tento měsíc se hodně opakuje motiv ducha. Po dlouhé době se také malá vidí s tatínkem.
Rodina
Obr. 36 je asi nejzajímavější z celé mé sbírky. Zachycuje totiž všechny členy domácnosti, ve které malá Kristýnka žije. Dost věrně znázorňuje zdejší vztahy. Chybí tu však bráška a tatínek – celkem logicky jsou z této kresby vyloučeni. Postavy jsou zde prostě vyobrazeny, nic nedělají, ani nejsou zařazeni do nějakého prostředí, což je vzhledem k věku autorky zcela normální (Vágnerová, 2012).
Zcela nahoře je „tatínek“, ve skutečnosti se jedná téměř jistě o dědečka. Tuto postavu od ostatních odděluje jakási masa a dědeček je tak ostatním postávám docela vzdálený. Mohlo by to naznačovat určitou izolovanost v rodině. Ta spočívá v tom, že hlavní slovo tu má určitě babička. Dědeček se do věcí moc nemíchá, nebo se k nim nevyjadřuje, ačkoliv s nimi třeba nesouhlasí. Zdejší chod nijak neovlivňuje a mnoho věcí, které nejsou správné, nevidí. Kristýnka to může vnímat tak, že je prostě trochu mimo. Oproti ostatním postavám, kromě Kristýnky, je o něco větší. Možná je důvodem to, že Kristýnka ho má ráda a je pro ni milou a pozitivní postavou. Toto, a také jeho umístění v horní části, může svědčit o tom, že ačkoliv se autoritativně vůbec neprojevuje, Kristýnka si uvědomuje, že se jedná o muže, který má být hlavou rodiny a který ji jako ten nejsilnější, ochraňuje. Tato postava je ze všech nakreslena nejslabší, nejistou čarou, což by mohlo korespondovat i s povahou zobrazovaného – málo se sebe prosazuje (méně, než by měl), Kristýnka jeho postavení může vnímat jako ambivalentní a nejisté, což odpovídá.
Největší a dominantní postavou je Kristýnka (vpravo uprostřed). Rozhodně jí nechybí sebevědomí a jistě si uvědomuje, že je středem dění a pozornosti. U ní je absence končetin mohlo by to ukazovat na bezbrannost a konflikt ve vztazích. Jako jediná má propracované oči s panenkami. Mohlo by to znamenat, že Kristýnka je jakýsi pozorovatel toho, co se kolem ní děje. To, co očima vidí, vnímá zřejmě silně a je to pro ni velmi důležité. Možná tím naznačuje, že pozoruje více, než si lidé okolo ní myslí. Je zvláštní, že se nenachází hned vedle maminky, postavy úplně dole. Jakoby ji dvě agresivní postavy babičky a malé tety nějak zabraňovaly, což je vlastně pravda, protože tyto dvě osoby narušují vzájemný vztah maminky a Kristýnky, a již se to bohužel projevuje i v realitě. Divím se, že Kristýnka i toto podvědomě do své kresby zanesla.
Teta (11 let) je určitě provedena značně agresivně, má dokonce i zuby, což svědčí o výrazně agresivních vlastnostech, nebo pocitech týkajících se této postavy. Tato dívka je ke Kristýnce často hrubá a nelaskavá a rychle přistupuje k fyzickým trestům. Kristýnka také vnímá její vzdorovitost (nelze přehlédnout, její chování je opravdu na pováženou), která se často projevuje i jakýmsi vrčením, nebo ječením – možná proto ty zuby, které, stejně jako vrčení, připomínají dravé zvíře. Maminka mi k zubům také řekla, že teta někdy dokonce i kouše! Stejně, jako postava babičky, je přeškrtaná, což zas vypovídá o nesympatiích. Oproti babičce je ale o něco pozitivnější aspoň v tom, že má nohy (i když z nějakého důvodu jsou čtyři) a celkem úhledné oči. Teta na malou Kristýnku také žárlí, po své sestře vyžaduje, aby ji měla raději než svou dceru – což může znovu souviset s tím, že se na kresbě nachází mezi svou sestrou a neteří.
Babička je tu provedena nejagresivněji. Je na podobné úrovni s tetou, což odpovídá i realitě. Je taky přeškrtaná a vůbec různě počáraná, její oči jsou vyvedeny nepečlivě a ledabyle. Nohy jsou provedeny jako shluk mnoha čar. Zdá se, že postava tety má aspoň jednu ruku, postava babičky obě, ale jedna je protažená křivkou až na druhou stranu.
Mohlo by se jednat o vědomí toho, že tyto dvě postavy nemají daleko k plácnutí a vzhledem k jejich menší míře laskavosti vůči Kristýnce i o zvýšený strach z fyzického trestu. Ze strany babičky si Kristýnka už jednou větší bolest zažila a mohla to vnímat jako nepřátelskou agresi vůči ní. Babička se příliš netají tím, že si Kristýnku nepřála a že její maminku, svou dceru, nemá v lásce (již od útlého dětství jí byla týrána a v současné době, kdy se dcera vyhýbá reakcím a situacím, které by vedly k fyzickému napadení, ji trápí v rovině psychické). Je možné, že Kristýnka si něco podobného vyslechla i přímo, nejen že by to odvodila pouze z pozorování. Celkově je postava babičky nejvíce anatomicky překroucená a silné, energetické čáry kolem ní svědčí o zvláštních pocitech dítěte ohledně ní. Protože víme, že babička necítí ani k mamince, ani ke Kristýnce, tolik lásky, jak je to běžné jinde, je více než pravděpodobné, že Kristýnka tento nedostatek lásky vnímá a proto možná nemá zábrany vyjádřit své pocity upřímně.
Obě postavy jsou nakresleny očividně s hrubým tlakem propisky na papír, což znovu ukazuje na agresivitu, vztek. Jejich anatomické zmrzačení a převrácení může svědčit o jejich nežádoucnosti a snahu o znevážení, na co jasně ukazuje i jejich přeškrtání. Přeškrtání také odkazuje na zdroj strachu, úzkosti a nejistoty, což značně koresponduje s realitou.
Maminka, která se o Kristýnku láskyplně stará, je provedena určitě s největší péčí, což je vidět i na tazích propiskou – oproti ostatním se Kristýnka na maminku více soustředila a dalo jí to možná i více času. Malé kolečko v nohách maminky by mohlo souviset se symbolem pupíku, který charakterizuje matku. Má toho oproti ostatním postavám na těle nejvíce a celkově působí mile a pozitivně. Znepokojující je ovšem malá velikost i její pozice, která je až úplně dole a to především pod matkou a sestrou. Vzhledem k neustálému sekýrování ze strany matky, které negativně působí na výchovu Kristýnky, a vzhledem k projevování nežádoucnosti a podřizování, Kristýnka minimálně podvědomě vnímá toto výrazně ponížené postavení své maminky v této domácnosti.
Maminka mi potvrdila, že jsem se s touto interpretací hodně trefila, potvrzení mám i ze strany Kristýnčiny psycholožky – prý by obrázek popsala podobně, jako já.
Vodovky
Kristýnce jsem poskytla na malování velké vodovky a experimentovaly jsme i s akvarelovými pastelkami (37, 38). Rychle pochopila, jak pastelky fungují – že se dají rozmývat. Takže časem na papíře vznikaly tak trochu louže. Z maleb vodovkami jsem vybrala nejpestřejší obrázek (39). Vpravo nahoře je kulatý útvar, což je nedokončený hlavonožec – při pozornějším pohledu si všimnete očí. Kristýnka tu opět volí své barvy – modrá, fialová, růžová. Doplňuje je téměř čistá žlutá, což obrázek celkově oživuje a dává mu takový sladký nádech. Drobné cákance poukazují na energetický způsob práce – stejně tak jako trochu rozedřený papír opakovaným máčením a stopy kovové části štětce uprostřed.
Tričko
Nechala jsem si od Kristýnky pomalovat tričko, které hrdě nosím, a je všemi obdivováno. Je zvláštní, že lidé se mě většinou ptají, jestli jsem si tričko malovala já sama. Kristýnce jsem nejdříve dala textilní fixu a později jsem ji nechala kresbu ještě doplnit barevnou malbou. Protože barvy byly v nepraktických lahvičkách, postupně jsem jí je po troškách vylévala na malou paletku. Kristýnka rychle pochopila systém, takže si hezky diktovala, které barvy jí mám přidávat. Na nenapnutý textil se nekreslilo příliš dobře, takže vznikaly hodně přerušované čáry. Ovšem to se Kristýnce líbilo. Na přední straně (40) je nahoře hlavička s tečkou na čele a dlouhými vlasy (měl by to být portrét maminky, také se zde opakuje tečka na čele, jako na obrázku, kde je zřejmě matka s dítětem; maminka má mimochodem dlouhé vlasy), pod ní další velká hlava. Napravo je obličej i s dlouhým nosem, ovšem bez obrysu, je však vybarven fialovo modře. Na zadní straně (41) je velký hlavonožec s obočím nakreslený vzhůru nohama (Kristýnka takto, především později, kreslí postavy běžně), dole jsou právě ony přerušované čáry. Vidíme zde i silné údery fixou.
Omalovánky naruby
Rozhodla jsem se pro takový experiment – udělat netradiční omalovánky, tak trochu naruby. Vytvořila jsem na papír různé barevné skvrny a dala Kristýnce k pokreslení, co s tím udělá a jak k tomu bude přistupovat. První výsledek (42) mě nadchl. Kristýnka z barevných koleček, které jsem namalovala anilinovými barvami, udělala postavičky, u kterých dokonce udělala modré oči a červená ústa, někdy i se dvěma rty. Na další kresbě je vidět, že se snažila vybírat podobné barvy – u fialového kolečka je fialová kresba, u modrého modrá. Mezi kolečky nakreslila Kristýnka modře některé postavičky ze Šmoulů a housenku. Zajímavý byl její přístup i na dalších listech. K fialovým cákancům na obr. 43 vyžadovala Kristýnka fialovou fixu, ta ovšem nebyla k dispozici. Je však vidět kresba fialovou pastelkou. Kristýnka některé tečky více či méně pečlivě začmárává. V dolní části pak napodobuje kresbou cákance drobnými kolečky a puntíky. Zajímavá je druhá strana tohoto listu (44), kde Kristýnka tak trochu kopíruje cákance z první strany a přistupuje k těmto kopiím stejně, jako k originálním skvrnám. Stejné postupy vidíme i na obr. 45 a 46 s tím, že se zde na obou stranách objevuje spojování jednotlivých teček čarou.
Měsíček
Kristýnka se v tuto dobu snaží o realističtější zobrazování předmětů. Na obr. 47 je vidět snaha o tvar měsíčku a myšičky, je tu ještě panáček, ale tomu malá umělkyně příliš péče nevěnovala. O měsíček se snažila už několikrát, nikdy nebyla dost spokojená a měsíček přečárala. Bylo tomu tak i v tomto případě, ovšem tady se jí tvar půlměsíce již docela vyvedl.
Tatínek
Kristýnka po dlouhé době viděla svého tatínka. Vzpomněla si na něho okamžitě a jeho přítomnost si moc užila. Po jeho návštěvě usuzujeme, že již má jasno v tom, kdo je tatínek a kdo dědeček. Asi dva dny poté Kristýnka zasedla ke kreslení a tatínka vyobrazila (48). Tatínek je na obrázku na první pohled zvláštní, nakreslený zcela jiným způsobem, než běžní hlavonožci (tak je tu vyobrazena maminka). Připadá mi, že si Kristýnka skutečně snažila vybavit jeho tvář a co nejvíce z těchto vzpomínek zanést do kresby. Působí na mě tak trochu tajemně a také tak, jakoby z kresby portrét tatínka postupně vznikal, že když ještě chvíli počkám, jeho podobizna se na papíře vynoří. Nelze opominout i kruh kolem něj. Kristýnka tím dobře znázornila jeho oddělení od světa, od maminky, jejíž podobizna je mimo tento kruh. Skoro se nám může zdát, jakoby kruh byl celou. Na obrázku je znovu také duch a ve spodní části nápodoba psaní – Kristýnka se tu znovu pokusila vyjádřit něco hlubšího. Postavy jsou na papíře uspořádány diagonálně s tím, že maminka je nejvýše, ale tatínek je umístěn centrálně, malý duch je zas pod úrovní tatínka. Tatínek má na obrázku zcela jistě nejvýznamnější pozici, možná proto je maminka tak nahoře, protože pro Kristýnku je přece jen stále nejdůležitější a její postavení nechtěla opominout.
O pár dní později Kristýnka píše tatínkovi dopis (49) – tak, jako maminka. Už chápe, proč se tatínkovi píší dopisy. Na obrázku je krásně vidět, jak napodobuje skutečné psaní – vidíme řádky a kličky. Přikládá mu i obrázek šnečka.
Kristýnka začíná kreslit spirálky a vytváří z nich šneky. Bude to pro ni na nějakou dobu hodně oblíbený motiv.
2.9
Realismus
Na začátku tohoto měsíce Kristýnka znovu zkoušela nakreslit měsíček (50). Tentokrát s ním byla již spokojená a nepřeškrtala ho, povedl se jí srpeček v kolečku. Na tomto obrázku je jasně vidět snaha o realismus – žížalka je dlouhá čára překrytá další čarou znázorňující vroubkování, pán a Kristýnka jsou hlavonožci. Kristýnka je oproti pánovi nápadně malinká a je na nižší úrovni, avšak má na rozdíl od něho ruce a nos, chybí jí však vlasy a vůbec je nakreslená jakoby jiným stylem. Pán má kolem obličeje klikatý obrys, což může být vyznačení hranic obličeje – tak jak Kristýnka kreslívala čelo. Mohly by to být i vousy. Postavení obou postav může svědčit o tom, že si Kristýnka uvědomuje, že je podřazená dospělému a vůbec v domácnosti, kde žije, ale na svou hodnotu nezapomíná.
Další omalovánka
Na již čtvrté omalovánce (51) na první pohled není tolik zajímavého, avšak zajímavý byl přístup Kristýnky k barevné podmalbě. Za začátku se jí do kresby moc nechtělo, zdálo se, že se jí totiž líbí tak jak je a svou kresbou do ní již více nechce zasahovat. Nakonec se nechala motivovat od své maminky. K dispozici dostala více barviček, avšak chtěla jen propisku. Při kreslení prý určitě barevné plochy neignorovala, protože vykřikovala „Do zelený! Do žlutý!“. Do zelené plochy udělala dvě velké oči. U kraje vpravo v modré části je malá postavička ducha. Z pastelek užila pouze žlutou v modré části – použití doplňkových barev tu nepozoruji poprvé. Jediná netknutá barva je oblíbená fialová.
Vodovky
Kristýnka se zas pustila do malování. Používala k němu jak štětec, tak svých prstů. Přikládám i fotografie z práce (52, 53) – je vidět, že papír nebyl jedinou věcí, která byla pomalovaná.
Jako nejzajímavější výstup z tohoto malování považuji obr. 54. Malba není tolik rozmočená, je zde zachováno mnoho barev, které malá malířka použila. Vidíme tu rovné i zamotané tahy štětcem, i otisky prstů a malbu jimi. Malbu sušším štětcem zpestřuje a uceluje žlutá jednolitá plocha na pozadí.
Konflikt s klukem
Když jsem onen den dostala obrázky, hned jsem si všimla, že něco není v pořádku. Kristýnka neměla doteď ve zvyku tolik přetahovat hranice papíru a takto zaplňovat celou jeho plochu. Čáry jsou také dosti temperamentní a dynamické. Kresby na mě působily velmi neklidně a agresivně, zvláště pak ty s drakem (jednu z nich přikládám - 55). Poté, co jsem se zeptala, jestli se něco nestalo, jsem dostala od maminky následující zprávu:
„Ach jo, to jsem ti ani nenapsala, že krátce před tím (před kreslením) uhodila pětiletýho zakřiknutýho kluka do obličeje, prej nějakým kouskem železa. Ošetřovala jsem mu to, Kristýnka dostala na zadek a měla do konce dne zakázaný pohádky. Možná, jestli se na tom neprojevilo tohle. Ona není zlá, ale prostě to vidí od tý tety, jak ona tluče mě a občas zbytečně tluče i ji a asi má fakt pocit, že to je normální.“
Kristýnka je možná poněkud zmatená. Je stále v prostředí, kde vidí agresivitu a nevhodné chování, a přitom je od ní vyžadován opak. V této situaci provedla závažnější věc, kvůli které byla také potrestána. Situace jistě vedla k většímu rozrušení, které se na kresbách projevilo. Drak se ve větší míře objevoval v situaci, kdy dostala od babičky dveřmi. Jistě si tento symbol spojuje s agresivitou a násilím a obecně s negativními pocity, především s naštváním se.
2.10
Velké malování
Návštěvy Kristýnky s její maminkou u mých rodičů jsem využila pro namalování pořádných obrazů. K dispozici měla velké množství akrylových barev a fixy (klasické textilní – jsou stálobarevné a nerozmývají se). Připravila jsem jí také pár větších našepsovaných kartonů. V tvoření byla Kristýnka hodně aktivní a brzy pochopila, jak budeme pracovat. Nosila si krabičky s barvami, které chtěla, ty, co byly v tubách, vymačkávala na papír sama a rukama nebo štětcem je pak rozmazávala. Svoji činnost bohatě komentovala slovy jako – „To je žížala!“ „To je sopka!“ a podobně. Ukázala jsem jí také, že může dělat fleky hadrem nebo barvou cákat, či ji lít z kelímku. Hadrem hodně házela a poté ho na podklad i ždímala (toto dělala zejména na obrázku 56). Co se týče lití barvy, hodně se jí to líbilo, ale karton na to nebyl úplně nejvhodnější, protože se kroutil. Kristýnka si vždycky vybrala barvu a já jí malé množství rozmíchala s vodou, aby je mohla lít. Přišla na to, že když se lije z větší výšky, cáká to, a to se jí moc zamlouvalo. Poradila jsem jí, ať svoje zabarvené ruce zkusí obtisknout, to se jí zalíbilo také, a poté to často opakovala (57). Kristýnce se pochopitelně zalíbily metalické barvy. Nejčastěji volila červené odstíny. Zkoušely jsme i rozfoukávání barvy brčkem, to jí ale zatím ještě moc nešlo.
Na obr. 58 se lité barvy slily do jednoho neurčitého fleku, ovšem různobarevné cákance jsou krásně vidět okolo. Je nádherně pestrobarevný (ukázka je ve velkém rozlišení). Kristýnku jsem vyfotila na začátku práce na tomto obraze, kdy namalovala červeného raka (59). Ten postupně zanikl.
Obrázek 60 vznikal také mnoha způsoby. Kristýnka tu začala velkým hlavonožcem nakresleným černou fixou (je patrný uprostřed). Poté většinou vyžadovala různé odstíny červené. Z kelímku s vodou na karton nacákala hodně vody, což vytvořilo louži uprostřed, která tam zaschla a je tedy patrná. Před jejím zaschnutím Kristýnka do louže plácala, což vytvořilo krásné cákance. Vpravo dole je lesklá šedá plocha. V ní se ve skutečnosti skrývá mnoho barev - metalických, Kristýnka je však rukama smíchala natolik důkladně, že vznikla tato stříbrná. Jednu ruku namočenou do této směsi pak obtiskla – vidíme v pravé části obrazu. Šedou oblast pak překryla silnou vrstvou oranžové, do které pak druhou stranou štětce ryla. (Ukázka je ve velkém rozlišení.)
Bylo vidět, že Kristýnka si matlání skutečně užívá (61 – snažila jsem se, aby i přes zabezpečení fotografie byly patrné skvrny na jejím obličeji) a potěšilo mě, že si na malování dlouho pamatuje.
Líbil se mi její postup při kreslení na trička pro mě a pro maminku. Šlo jí to totiž ztuha - textilie se o fix zadrhávala a klouzala po vloženém papíru. To jí od kreslení dost demotivovalo, ale nakonec přišla na způsob, jak si poradit – když kreslila hlavu, udělala půlkruh a ten pak uzavřela rovnou čarou (62).
Hodně kreslila zvířátka i proto, že jsme byly na výletě v malé zoo, kde jsou lamy i tygr, které znázorňovala nejčastěji. Zajímavé je, že nenakreslila vůbec morčata, kterých tam bylo mnoho, nebo jiná menší zvířata, tato dvě ji zaujala nejvíce. Již minule lama upoutala její pozornost. Je trochu ovlivněna dětským pořadem, kde animované postavičky kreslí různé věci a pak je vybarvují. Pořad mi nepřijde z hlediska výtvarné výchovy úplně vhodný, avšak Kristýnka si z toho převzala akorát ono vybarvování, které mi připadá docela sympatické. Toto je vidět třeba na obrázku 63, kde je úplně vpravo lama – má zuby a bříško, a tygr – vlevo nahoře, taktéž vybarvený žlutě. Ten má velké zuby, dlouhý ocas, uši a dlouhé nohy, které vyjadřují, že tygr je velký. Povzbuzovala jsem ji do kreslení dalších zvířátek, a připomínala jsem jí, co zvířátka mají, co je na nich charakteristické. Nechtěla jsem ji příliš ovlivňovat, ale spíše jí připomenout, co na zvířátkách viděla a aby se pokusila tím postavu specifikovat. Na obr. 64 jsme začaly u oslíka, který vypadá trochu jako čertík – také ho tak později přejmenovala (dole uprostřed). Připomněla jsem ji, že oslík má velké uši. U lamy na obrázku 63 jsem jí řekla, že má velké srandovní zuby. Začala ty zuby kreslit jako malé čárky, tato činnost se jí zalíbila a pak ty zuby vyobrazovala často. Stejně tak to bylo i s nohama, které jsme začaly dělat u pavouka na tomto obrázku (velká kresba vpravo dole). Udělala totiž velkého pavouka v tunelu (odpoledne jsme v trávě našly zajímavou tunelovitou pavučinu i s pavoukem, který zrovna něco chytil, určitě si na to vzpomněla). Řekla jsem jí, že pavouk se vyznačuje tím, že má hodně nožiček, takže mu jich opravdu hodně udělala. Osamocená kresba úplně vpravo je krásný motýlek se dvěma křídly.
Díky povzbuzování při tomto tvoření se Kristýnka naučila nové prvky a pohyby, více si věří a od té doby také kreslí bohatěji, opakuje hodně čárky, ze kterých jsou především drápky a zuby, později i srst (viz. myška níže).
Malé malování
Malování si Kristýnka brzy zopakovala doma s maminkou. Vybrala jsem jeden moc povedený obrázek (65), který je velmi osobitý díky jasným otiskům ručičky. Obrázek na mě působí hodně klidně, tak, jakoby Kristýnka měla ten den dobrou náladu a byla v pohodě.
Myška s nohama, co mají drápky
(Obr. 66) Poprvé jsou zde nohy vyvedené jinak, než prosté čárky. Myška má mnoho nohou s drápky a pečlivě vyvedenou srst na hřbetě a jiným způsobem i na těle – je zde zvýrazněna její chundelatost, fousky u čumáku a obě oči na jedné straně. Ocas je vyveden trochu nenápadně. Určitě je zde další pokrok v kresbě, ze kterého má Kristýnka radost a prvky, co zde vynalezla, nadále hodně opakuje.
Skutečná želvička
Želvička (67), krásná kresba, která je skutečné želvě velmi podobná. Těžko říct, do jaké míry vznikla náhodně, ovšem domnívám se, že takto dobrá podoba želvy nemohla vzniknout zcela náhodou, že Kristýnka se o ni během kresby skutečně snažila. Ústa dokreslila o chvíli později. Želva má zas velké množství nožiček s drápky, krunýř i se strukturou. Hlava má velmi dobrý tvar vzhledem k reálnému zvířeti. Jak želvička, tak myšička, jsou poměrně veliké, Kristýnka zřejmě tvořila s větší jistotou a sebedůvěrou (Davido, 2008).
Kočárek
(Obr. 68) Jasná snaha o zobrazení skutečného předmětu, kočárek je velmi dobře nakreslený, má menší množství kol (zdá se, že pět), než mají nohou předchozí zvířátka – myslím, že Kristýnka sem méně vkládala svou vynalézavost a fantazii, a snažila se o co nejvěrnější napodobení skutečnosti, což potvrzuje i její vztek, když jí to nešlo. Kočárek má madlo, které je z hlediska perspektivy překvapivě velmi dobře provedeno. Je zde i vak na madle, naznačení peřinky a kapotka. Kristýnka chtěla znázornit i miminko, ale prý jí to nešlo, brečela a vztekala se kvůli tomu. Možná měla problém s tím, že by musela udělat kočárek transparentní. Maminka jí poradila, ať zkusí nakreslit to miminko vedle, že nemusí být v kočárku. Kristýnka se uklidnila a miminko tedy nakreslila nad kočárek.
2.11
Konflikt maminky a tety
Při přijetí tohoto obrázku (69) jsem měla zase dojem, že Kristýnka byla před kreslením účastníkem nebo svědkem nějaké vyhrocené události. Maminka mi to opět potvrdila – její sestra se na ni neprávem zlobila a její reakce byla přemrštěná, sestru dokonce napadla a pak třískla dveřmi. Kristýnka sama to okomentovala tak, že bylo jasné, že její chování vnímala velmi negativně.
Kočka, myš a křížky
Na obrázku 70 je nádherná kočička s myší. Kočička je vyvedena překvapivě věrně. Zdá se, že Kristýnka vedla čáry těla méně jistě. Myš je nakreslená v jiném úhlu a je ve srovnání s kočičkou veliká. Zdá se, že myš má čtyři nohy a fousky u čumáku. Chybí ocas. Myš se v Kristýnčiných obrázcích dost opakuje. Přemýšlím o tom, proč ji tak zaujímá, jaké má myš vlastně vlastnosti, protože Davido tvrdí, že se dítě se zvířátky může i ztotožňovat. A když vidím nápadné opakování motivů, začnu o tom takto více uvažovat. U Kristýnky se poslední dobou více a více projevují známky agresivity, je to vidět i v kresbách. Myška je však spíše obrazem jakési oběti. Poprvé tu vidím drobný křížek ve volném prostoru, účelově nakreslený. S křížky Kristýnka experimentuje nadále (71). Zatím je nekreslí příliš často.
Šneci
Kristýnka se vyžívá v kreslení spirálek (72). Občas k nim přidá obličej, někdy i nožičky a nazývá je šneky (73 – na tomto obrázku šneci pláčou, slzičky tvoří drobné čárky jdoucí z očí). Obrázků plných úhledných spirálek je z tohoto měsíce mnoho. Vždy je prý kreslí zvenku dovnitř, což svědčí o introverzi (Davido, 2008) a spirálky samotné zas ukazují na to, že dítě vyjadřuje nějaký děj, dynamiku (Babyrádová, 1999).
Panďuláci s prstíky a tělíčko
Na obr. 74 jsou celkem tři postavy, jedna velmi drobná, bez končetin, dvě hodně zajímavě a pečlivě provedené. Horní větší postavička mě zaujala netypickými ústy se dvěma rty a tím, že Kristýnka zprvu udělala nohy nestejně velké, s čímž nebyla spokojena a tak jednu nohu opravila. Na nohou jsou prstíky. Prstíky se poprvé objevují takto zřetelně. Zaujala mě taky drobná čáranice v dolní části těla postavy – takto kreslila dříve ducha. Může to znázorňovat více věcí – oděv, vous, pubické ochlupení, nebo prostě jen zažitý model. Vlasy nejsou provedeny pečlivými čárkami, jak už to v této době Kristýnka často dělá, ale spíše klasickým způsobem, tedy horizontální čáranicí, i když méně čáravé. Druhá velká postavička je ještě více propracovaná, prsty se objevily i na rukou i na nohou. Na hlavě má uši/rohy na nichž jsou další dvě drobné čárky – svědčí to o velké pečlivosti. Má i obočí, zuby a zajímavě propracované ruce – zřejmě tu jsou ramena a jedna ruka je zřejmě znovu opravována. Obě postavičky, zvláště ta spodní, působí velmi vtipně a myslím, že se hned tak neokoukají.
Poprvé se objevuje tělíčko. Kristýnka si to uvědomila při kresbě tatínka (75) – jmenovala jeho části těla a najednou jí došlo, že nemá tělo. Protože už však měla nakresleného hlavonožce, nakreslila velké kolo přes něho. Tatínek má znovu krásné prstíky a dokonce i duhovky v očích.
Bráška
Kristýnka poprvé nakreslila svého mladšího brášku (76), během návštěvy u něho v KÚ. Postup při kresbě byl trochu netradiční – nožičky mu Kristýnka dvakrát opravovala – jsou vidět první krátké s prstíky, pak delší s prstíky a pak jejich extrémní prodloužení, již bez prstů. Na základě mého pozorování v minulosti se lze domnívat, že Kristýnka tímto chtěla brášku zveličit – poprvé jí oprava nepřišla dostatečná, bráška jí pořád přišel vyvedený málo důležitý. Zajímavé je také jeho bříško, které Kristýnka označila za velké – možná ze stejného důvodu, proč udělala obrovské nohy. Chlapeček je nevidomý a Kristýnka to ví a dobře to chápe, přesto mu nakreslila veliké oči, jedno s duhovkou (avšak proč ne, chlapec má krásné výrazné oči, na kterých slepota není na první pohled patrná). Kristýnka brášku vnímá jako miminko – myslím, že kolečko v místě úst by mohl být dudlík, který miminko charakterizuje a chlapeček jej také běžně používá. Zvláštní je, že bráškovi chybí ručičky, které ostatní postavy na obrázku mají – mohlo by to odkazovat na uvědomění si, že je skutečně malinký a bezbranný. Postava brášky je také kreslena vzhůru nohama – u Kristýnky to není neobvyklé - proč to ale dělá, nevím.
Velmi se mi zamlouvá výtvarný dojem z této kresby a dalších ze stejné série (viz úvodní stránka). Kristýnka k sobě znovu zvolila doplňkové barvy – zelenou a růžovo fialovou. Zelená tenčí fixa je místy mírně rozmyta větší růžovou fixou, což vytváří originální efekt. Kresba je excentrická, jak tomu u Kristýnky bývá často – kresbu mívá v dolní části.
Miminka
Když Kristýnka nakreslila obrázek 77, připadalo mi to úplně jako miminko co leze z bříška. Od maminky jsem se dozvěděla, že Kristýnka skutečně o miminkách velmi často mluví, dokonce téměř každý den. Ví, že vyšla mamince z bříška, i bráška, a jednou, když jí kručelo v břiše, si dokonce myslela, že i ona tam má miminko. Přemýšlela jsem o tom, že to může souviset i s tím, že Kristýnka občas svoje kresby a postavy orámuje jakýmsi kruhem, nebo masou, která na mě působí jako ochrana – stejně jako miminko ochraňuje maminčino lůno. To je výrazně vidět na obrázku 78, kde Kristýnka nakreslila právě miminko. Miminko, dítě nebo děťátko je celkem častý motiv v jejích obrázcích (vzpomeňte na kočárek). Je vysoce pravděpodobné, že je to, stejně jako později u tatínka, vyjádření jejího přání (Šicková-Fabrici, 2008). Myslím, že se to vztahuje k bráškům – o jednoho přišla a druhého se nedočkala, přála by si je však mít u sebe.
Auto se čtyřmi koly
Toto autíčko na obr. 79 se skutečně hodně blíží tvaru auta, vpředu je zřejmě čelní sklo a vzadu postava v poloze a v místě, které odpovídá tomu, jak cestuje Kristýnka – na zadním sedadle v autosedačce. Auto má čtyři kola.
Omalovánky
Zase jsem zkusila dát Kristýnce omalovánky. Tentokrát jsem některé listy omalovánek udělala podobné cvičením pro předškoláky – chtěla jsem, aby napodobovala různé tvary, nebo kličky. V den, kdy jsme spolu malovaly, neměla na nějaké vykreslování zrovna náladu, takže omalovánek se dotkla jen tak letmo, potom je začala hlavně stříhat… Na omalovánce 80 je však vidět, že moji malbu neignorovala a svou kresbu jí přizpůsobila. Vyžadovala také, abych kreslila s ní. Nechtěla jsem jí ale ovlivňovat, dělala jsem tedy jen kolečka a podobně, Kristýnka pak moje kresby dokončovala (81).
Všechno pláče
Kristýnka začíná svým postavičkám přikreslovat slzičky a říká o nich, že pláčou (již jsem na to poukázala u šneků) například na obrázku žabičky je to velmi patrné (82). Slzičky se u postaviček vyskytují velmi často, postavy se také často mračí a jsou smutné (autorka to o nich říká a je to na nich i zřetelné). Děvčátko evidentně vnímá velké napětí a smutek obou rodičů. Maminka mi také řekla, že jí Kristýnka párkrát v noci přistihla plakat. Když se maminky zeptala, proč pláče, maminka odpověděla, že jí něco bolí, má bolístku (jednou maminku s bolístkou i nakreslila). Tu jí Kristýnka pak pofouká a tím se jakoby „vše vyřeší“ a jde se zase spinkat. To vysvětluje i Kristýnkou udané důvody pláče jejích postaviček – mívají bolístku nebo modřinku. Maminčin pláč jí tedy očividně není lhostejný a je to něco, co se jí zřejmě hodně dotýká, když se to tolik opakuje v kresbách.
3.0
Kola od odtahového vozu a kříže
Kristýnka viděla ve svém oblíbeném pořadu o kreslení pro děti odtahový vůz a začala se úplně vyžívat v kreslení kol od odtahového vozu. Dělá velká a skutečně hustě kreslená kola (83) často umístěná excentricky. Očividně se do těchto kol Kristýnka ventiluje.
Obrázky jsou často doplňovány množstvím drobných křížků. Zajímavé jsou obrazce složené z jednoho většího kříže s malým křížkem v každém kvadrantu – jak je vidět např. na obrázku myšičky (84) – tento obrazec zde vidíme nad pravým okem postavičky. Kreslení úhlů značí, že dítě je realistické a podnikavé (Davido, 2008). Také to však může naznačovat, že dítě vnitřně touží po stabilitě (Babyrádová, 1999).
3.1
Na počátku měsíce se Kristýnka stále vyžívá v křížkách. Měly jsme pak příležitost zase tvořit spolu. Nelze si nevšimnout, že Kristýnka docela často kreslí tatínka a sluníčko, to pokračuje i další měsíc. Myslím, že pravidelné návštěvy tatínka jí v tomto výrazně ovlivnily.
Omalovánky
Tentokrát byly výsledky vskutku zajímavé. Na omalovánce 85 jsme si s Kristýnkou vysvětlovaly správné chování a postoje. Každý panáček se zde tváří jinak. Modrá postavička vpravo nahoře je zlomyslná, růžová vlevo od něho výš je naštvaná, ta níž je veselá. Zlomyslný panáček obě růžové postavičky uhodil. Jedna mu odpustila a už se na něho nezlobí, proto se směje. Druhá mu neodpustila a je naštvaná, kuje na něho pomstu, což je špatné. Na jiném podobném obrázku jsme si zase vysvětlovaly, že kdo je protivný, nemá kamarády a je potom moc smutný (s Kristýnkou je to někdy trochu těžké, hodně zlobí, a toto mělo být výchovně směřováno konkrétně k jejímu chování).
Moc se jí povedla omalovánka 86, kde z modrých kruhů udělala dvě krásná sluníčka, jedno má dokonce zas dva rty. K omalovánce 87 zas přistupovala ještě úplně jiným způsobem. Hodně si tu začárala, ovšem můžeme vidět, že jí předmalované tvary nebyly zcela lhostejné – u červeného použila červenou pastelku, u modrého modrou. U čtverce vidíme křížky – Kristýnka zřejmě vnímá, že čtverec je hranatý, je tvořen úhly. Čtverec jí zatím moc nejde, možná, že křížky si to kompenzuje – i zde jsou přece pravé úhly. Na kolečku vidíme zas pár kulatých tahů, které však později přešly do energického čárání. Zelený ovál zdá se být ignorován. Ráda bych ještě dodala, že tento obrázek Kristýnka kreslila ve chvíli, když já jsem kreslila svůj. Byla jsem totiž v tu chvíli velmi rozrušená a naštvaná a tak jsem si řekla, že na sobě zkusím trochu té arteterapie. Horlivě jsem všemi možnými pastelkami bezmyšlenkovitě začmárávala papír (88) a Kristýnka mě tu trochu napodobovala. Kdyby nepřekreslila kresbu modrou fixou, bylo by lépe vidět, jak se té mé podobá stylem i barvami.
Růženky
Kristýnce se dostala do rukou růžová fixa a zřejmě to v ní vyvolalo asociaci k Růžence. Proto nejdřív nakreslila několik Růženek a pak maminku a tatínka, ovšem nazvala je „maminka Růženka směvavá“(89) a „tatínek Růženka směvavý“(90). „Směvavý“ znamená usměvavý, Kristýnka tam prostě jen neříká to „u“. To, proč jsou oba Růženkami, může být prostě jen tím, že jsou růžoví. U obou kreseb vidíme kolem postavičky zase psaní – Kristýnka při tom slabikovala název obrázku (maminka jí dříve slabikovala jí text popisků, Kristýnka jí takto napodobuje).
Kristýnka většinou postavičky kreslí poměrně malé, tyto dvě však zabíraly skoro celou plochu papíru – je evidentní, že přikládá rodičům velkou důležitost a miluje je. Je také bohužel překvapivé, že rodiče se na obrázcích usmívají, jindy jsou totiž spíše smutní, nebo pláčou. Možná je to znovu vyjádření přání dítěte.
Tatínkové a sluníčka
Na obr. 91 je smutná plačící Růženka (menší postava vpravo dole), která má modřinku (tečka na levé tváři), tatínek, který pláče, protože má bolest (největší postava uprostřed) a sluníčko I na tomto obrázku kromě sluníčka všechny postavy pláčou. Sluníčko je androgenním prvkem, zde se objevuje dokonce u tatínka. Po dokončení tohoto obrázku Kristýnka nakreslila samostatné velké sluníčko, které označila za smutné (92). Obě sluníčka jsou umístěna vpravo, což by mohlo zas podporovat teorii Davido, která tvrdí, že pravá strana symbolizuje vztah k otci.
Přikládám obrázek ještě dalšího tatínka, tatínka s chlupy (93). Znovu je oproti druhé postavičce Růženky mnohem větší. U Růženky je popiska.
Prstové barvy
(Obr. 94) Kristýnka měla k dispozici velký papír A1 a při malbě jen postupně celý obešla dokola (od zelené skvrny, kde setrvala nejdéle, postupně doprava, dolů, pak duhový tah zprava doleva, nakonec obtisky ručiček). Barvy byly hodně viskózní, a tudíž vznikaly zajímavé efekty a také reliéfy (vlevo nahoře). Mně se velmi líbí pestrobarevná skvrna v dolní části, které vznikla tažením ruky namočenou do mnoha barev současně. Překvapuje mě tu i převažující volba zelené barvy, kterou Kristýnka nepoužívá příliš často. (Ukázka je ve velkém rozlišení.)
Agresivita
U Kristýnky si bohužel již delší dobu všímám stoupající agresivity. Projevuje se to i v kresbách – proděravělý papír, hrubé energetické tahy, časté užívání červené barvy (Davido 2008, Šicková-Fabrici, 2008) a také množství zubů a drápků na postavičkách (Davido, 2008). Agresivita u ní je nejvíce podporována její tetou. Pramenit může však i z nejistoty způsobené ustaranými rodiči a složitým sociálním prostředím, i ze vzteku, že byla odloučena od těch, které miluje. Podvědomě z toho může obviňovat i maminku, což by vysvětlovalo občasné fyzické projevy agrese i vůči ní. Myslím, že k této červené a zubaté postavičce (95) není třeba nic dodávat.
3.2
Kristýnka zdokonaluje své postavičky a také jejich tvorbu bohatě komentuje.
Vzdoušek dělá fff
Na obr. 96 je vzdoušek. Vzdoušky už Kristýnka nějakou dobu kreslí. I tady má slzičky, autorka je však nekomentuje. Všimněte si dvou nosních dírek (jsou k vidění i na dalších obrázcích). Maminka zaznamenala k obrázku její komentář: „Vzdoušek dělá fff (předvádí foukání), má vlásky a očička veliké a vlásky a tváře a ručičky ty voho (zvolání odposlouchané od tety), má nožičky a prstíčky a hlavu velikou, nosánek.“
Zlobivej pavouk
Na obr. 97 vyobrazila pavouka – s hodně nožičkami, jak jsme si říkaly již před nějakou dobou. Kristýnka svou kresbu znovu komentuje: „Tohle je zlobivej pavouk, má nožičky veliké a pupík a břicho, očička a pusu a nos a druhé očičko a obočí a ještě další obočí.“ Pavouk nemá, na rozdíl od postav představující člověka, prsty a panenky v očích. I břicho je nakreslené celé uvnitř základního kolečka představující hlavu, či celé tělo, když Kristýnka dělala břicho u člověka, vždy zasahovalo až do oblasti nohou. Znovu zde vidíme trochu diferenciaci.
Tatínkové, tatínek v kleci a dračí tatínek s dračím miminem
Znovu se v kresbě objevuje tatínek a také sluníčko. Na obrázku 98 je tatínek s fousy - největší postavička uprostřed. Má roztomilé, pečlivě vytvořené fousky (tatínek však vousy nenosí, myslím si však, že Kristýnka má zažitý vjem píchajícího strniště). Vlevo od něho je rozsáhlé psaní, mohl by to být i dopis, který si Kristýnka s tatínkem spojuje, protože jemu se dopisy píší často, ona dostává zas dopisy od něho. Některé obrázky dokonce jako dopis skládá. Na obrázku jsou ještě tři vzdoušky a trojúhelníky.
Na obrázku 99 má tatínek pečlivě vyhotovené krásné řasy. Podle Kristýnky má „zakroucený očička, zakroucený nos; pusinku a obočí; má řasy a vlasy.“
Myslím, že každého hodně zaujme obrázek tatínka v kleci (100). Bude to zcela určitě spojeno se zkušeností z vězení, kde cesta k tatínkovi vede přes mnoho mříží. Mříže se pak u tatínka ještě opakují, a také u různých zvířátek. Vždy je za klec označená krouživá čáranice značně zakrývající třeba i detailně propracovanou postavu. Tento model se objevuje i u nepojmenovaných děl.
Nelze opominout obrázek dračího tatínka s dračím miminem (101). Jak jsem uvedla již dříve, motiv draka je u Kristýnky odkaz na značně negativní pocity. Zde je to aplikované na tatínka, vedle kterého je dítě. Snadno se tedy nabízí interpretace, že Kristýnka cítí vztek, že s tatínkem nemůže být. Tuto teorii by mohlo podpořit označení „mimino“, místo běžného „miminko“. Mimino zní trochu pejorativně – mohla jej tak nazvat prostě proto, že byla, jak jsem řekla, naštvaná, nebo na dráčka žárlila.
Kristýnka tatínka začíná kreslit častěji, než maminku. Napadá mě to samé, o čem jsem uvažovala, když kreslila mě, nebo miminka – maminku má stále u sebe, ale tatínek jí schází. Tak si ho přiblíží tím, že si jej zhmotní do obrázku. V tuto dobu za tatínkem jezdí již méně. Zjevně se jí po něm více stýská, protože nejen, že tatínka často kreslí, ale také z mnoha obrázků dělá již zmíněné dopisy - a dopisy se přeci posílají právě tatínkovi. Její velké zaujetí otcem se mi potvrdilo například i ve chvíli, kdy jsem jí po mamince poslala pusinku se vzkazem, že jí má teta Baruška ráda. Kristýnky reakce byla „ano, a tatínek mě má taky ráda…“
Dlaně, chodidla a obrovské uši
Nemohla jsem vynechat tyto dvě kresbičky panďuláčků, kde Kristýnka zas objevovala nové formy – vymanila se částečně ze svých šablon. Na obr. 102 má panďuláček obrovské uši i s dírkami. Nachází se tedy až pod pažemi postavičky, myslím, že je to z důvodu velkého soustředění se na prvek znázorněný novým způsobem. Ze stejného důvodu budou asi i zanedbány oči u panďuláčka na obr. 103. Zde se zase objevuje poprvé dlaň s prsty a věrněji vyobrazená chodidla, které tak trochu připomínají smetáky. Znázornění dlaně Kristýnku zřejmě tak zaujalo, že pravá paže zcela chybí, je tu pouze dlaň s prsty, která byla pro autorku v tu chvíli nejdůležitější. Zvláštní ale je, že při komentování svého díla Kristýnka dlaně ani uši nevyzdvihla, zmínila pouze vlásky. Ty pro ni mohou být hodně důležité vzhledem k tomu, že jak ona, tak i maminka, mají bohatou hřívu, o kterou je třeba často pečovat a všímat si jí.
Závěr
Po zkušenosti s Kristýnkou vidím, že dětské kresby, i ty rané, mají velkou výpovědní i uměleckou hodnotu a zaslouží si velkou míru pozornosti a obdivu. Zájem o jejich interpretaci může být velmi prospěšný i v praxi – konkrétně u Kristýnky vidíme, co se v ní pravděpodobně odehrává a na základě toho víme, co je třeba řešit, jak k ní přistupovat v určitých situacích, o čem s ní mluvit, jak postupovat ve výchově, jak předcházet možným konfliktům i v budoucnosti… Bylo velice náročné snažit se být při práci stručná. Obrázků mám skutečně mnoho, velká část z nich je moc krásná a zajímavá, má svůj příběh. Bylo to asi to nejtěžší - vybrat jen některé a ostatní nechat být. V práci s Kristýnkou hodlám pokračovat i nadále. Je vidět, že se hezky rozkresluje a v následujících měsících lze očekávat další nádherné obrázky. Ještě je třeba jí i celé její rodině popřát, aby slzičky brzy zmizely a objevily se místo nich „směvavé“ tváře!
Poděkování
Nemohu opominout velké poděkování Kristýnčině mamince, která mi ochotně a svědomitě poskytovala veškeré kresby, trpělivě mi k nim psala vše, co pro mě mohlo být důležité, a odpovídala na mé otázky. Děkuji i za laskavé svolení zveřejnit práci, ve které se odráží její příběh.
Seznam literatury:
DAVIDO, 2008, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 205 s., viii s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-3674-151.
RÍČAN, Pavel. Dětská klinická psychologie. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2005. ISBN 978-802-4710-495.
UŽDIL, Jaromír. Čáry, klikyháky, paňáci a auta: výtvarný projev a psychický život dítěte. 5., přeprac. a dopl. vyd., v Portále 1. Praha: Portál, 2002, 125 s. ISBN 80-717-8599-7.
ŠICKOVÁ-FABRICI, Jaroslava. Základy arteterapie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 167 s. ISBN 978-807-3674-083.
BABYRÁDOVÁ, Hana. Symbol v dětském výtvarném projevu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1999, 131 s. Spisy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 72. ISBN 80-210-2079-2.
READ, Herbert. Výchova uměním. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967.