Vybraný vzorek výtvarných prací mapuje různá ztvárnění zejména postav a pokusy o vyrovnání se s perspektivním rámcem obrazové plochy. Objevuje se zde širší námětové spektrum, které je dále volně zpracováváno žáky – zejména tématika prázdnin, vlastní identifikace se s hrdinou (Já superhrdina) či vlastním způsobem pojatá ilustrace pověsti vztahující se k městu Brnu.
Ilustrace vypořádávající se z historií města Brna byla také vybrána jako reprezentační v rámci této skupiny (obr. 10). Autorem vybrané práce je Katka, která ztvárňuje příběh loupežníka obcházejícího po lesích. Tato práce je tvořena s absencí barev, což se objevuje také u následujících prací (obr. 1,2,11,12,14,15). Práce je vytvářena technikou tušové kresby a její rukopis je velmi uvolněný, což se objevuje u této skupiny velmi často (obr.2, 3, 5, 6, 8, 11,12, 13, 14,15).
Obrázek zpodobňuje loupežníka stojícího u cesty a čekajícího zřejmě na svou oběť. Celá scéna je velmi tmavá a umocňuje pocit nebezpečí, které pocestného v lese čeká. Autorčina snaha o dosažení temné atmosféry je v této práci velmi přesvědčivá a působivá. Obrazová plocha je rozdělena vertikálníčarou téměř na polovinu. Tím vzniká členění na pravou a levouobrazovouplochu. Základna,v podobě země je tvořena horizontální linií nacházející se v dolní části obrázku. Vytváří tak základnu pro postavu a strom, který stojí v pozadí postavy.
Samotné pojednání perspektivy je plošné,zřejmě je takto provedeno z nedostatku znalosti lineární perspektivy. Toto zdání plošnosti je přítomno na veškerých výkresech vyjma práce Markéty (obr. 1), která má ovšem dlouhodobější výtvarné školení a tím i větší povědomí o zásadách a konstrukci lineární perspektivy. Ve zbylých výtvarných pojednáních se objevuje snaha znázornit realitu, avšak bez znalosti hlubších zákonitostí je nemožné pro žáka tohoto účinku dosáhnout. Někdy je tento rozpor vyřešen popřením pozadí a vytvořením pouze plošného či dekorativního rámce pozadí (obr 5,6,7).
Dekorativní pojetí je přítomno u obrázku Katky, která vytváří rytmicky členěný rámec pojednaný zjednodušenými stromy. Ty navíc nerespektují zákonitosti perspektivy a i přes nespornou rozdílnost ve vzdálenosti, jsou nakresleny všechny stejně velké. Stejný princip je uplatněn na i na jiné práci velmi podobným způsobem (obr 12). Typickým projevem, který se zde uplatňuje, je schematičnost a redukce tvarů.Je nutno podotknout, že inklinace k tvarové redukci je v tomto věku běžnou součástí výtvarného projevu.
Zajímavým pojednáním je symbolika samotné postavy objevující se v kresbách a malbách dětí a žáků. Také v zobrazování postav lze nacházet symboliku, ale postavy obvykle vypovídají o autorovi více než jiné symboly. Dítě do kreseb promítá celé své „já“ – když kreslí „pána“, není pochyb že, kreslí samo sebe(Davido, 2008, str. 53).“ Postava na Katčiněobrázku je zpracována z pohledu „enface“, neboli tváří tvář. Obličej postavy loupežníka je skryt ve tmě a je začerněn. Snaha o ukrytí identity a dramatičnosti role je umocněna podobu člověka oblečeného do kabátu s vysokým límcem a kloboukem.
Možností řešení při kresbě figur bylo využito v této skupině několik. Objevila se zde jak již zmíněná„en face“řešení (obr. 4, 5, 6, 9, 10, 14, 15),ale i snaha o profil, leč méně či více zdařilý (obr. 12,13). Výsledkem některých snah je ale vyústěno do podoby, jež situuje hlavu a oblast trupu do „en face“ polohy a dolní část těla do pohledu z boku (obr 2, 7, 8, 15), která vyznívá určitou kreslířovou bezradností ve ztvárnění anatomicky správného pohledu na lidskou postavu. To je taktéž možné ilustrovat na příkladech (obr. 4, 8, 14) kde je vidět patrná snaha o kamufláž rukousituovaných za zády postavy. Tím je řešen konflikt mezi kreslířovým uvědoměním si správné anatomické podoby, avšak neschopnosti tuto podobu zaznamenat.
Dodatek:Zajímavým postřehem k souboru prací je téma Já superhrdina a jeho samotné zpracování (obr 4, 5, 6, 7, 8, 9). Většina těchto autorů kromě jediného (obr 5) popisovala sebe samého v roli superhrdiny se schopností létat bez naznačeného pohybu ve vzduchu (obr 4, 8) nebo přímo v letu samotném (obr 6, 7, 9). Přičemž dívky se znázorňovaly v líbivých podobách štíhlých dlouhovlasých a žádoucích (obr 4, 7, 9) kdežto jejich chlapečtí spolužáci volili podobu nebojácných postav v podobách robotů (obr 6) nebo neurčitých postav (obr 5).
Seznam literatury:
DAVIDO, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 205 s., viii s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7367-415-1.