Typologie této věkové skupiny je v tomto projektu zpracována na vzorku patnácti prací. Můžeme si povšimnout, že tématika devíti z nich se dotýká prázdnin. Samotnýnámět může otevírat a rozehrávat dětskou představivost a pohrávat si také s výtvarným pojetím dětských vzpomínek. Taktéž může naznačit jednotlivé podobnosti a rozdílnosti nejen v uchopení samotného námětu, ale také v technickém a perspektivním pojetím jednotlivých výtvarných děl.
Jako charakteristická práce této věkové skupiny bylo zvoleno díloMarkéty s názvem Prázdniny (obr. 9)vytvořené technikou kresby pastelkami. Zobrazuje krajinu s domem, horami a západem slunce. Při pohledu na výtvarnou práci můžeme sledovat zajímavé členění obrazové plochy obsahující snahu o vyznačení perspektivy. Ta horizontálním způsobem dělí plochu na popředí s plotem, kopcem adomem. Objevuje se zde i prvek cesty, která v klikatici protíná kopec. Tato cesta ovšem nesměřuje ke stavení, ale mizí v dáli za kopcem. Za domem se tyčí hory, za nimise objevuje nebe s velkým slunečním kotoučem. Markétka obrázek a motivy staví tak, že na jednotlivé horizontály zasazuje předměty (plot,dům,..).Tatovýstavba předmětů či prvků do jednotlivých plánůje patrná taktéž u jiných prací této skupiny (obr 1, 4, 5, 6, 7, 10, 12,13,14). V dětské kresbě je tento princip nazván základní čarou, na níž poté dítě či žák staví jednotlivé předměty ve snaze o organizaci obrazové plochy (Uždil, 2002). Touto čarou může být vymezena zem, na níž jsou jednotlivé předměty či stavby umístěny (viz obr. 6, 10, 14). Další varianta spočívá v postupu, kdy se na horizont umisťuje stavba (obr. 5, 9), která má díky této obrazové konstrukci odrážet perspektivní snahu jejího tvůrce. U Markétiny kresby je tedy patrné uvědomění si prostorových vztahů, které jsou naznačeny malým domem nacházejícím se v dáli.
Ve skupině prací se ovšem nachází taktéž kresby, které s perspektivním řešením obrazové plochy nepracují a výsledná práce je pojednána plošně (obr. 3, 10, 11,14). Takovýto přístup je častý v důsledku kreslířovy bezradnosti v uchopení prostorových vztahů.
Motiv domu či stavby je častým námětem řady prací (obr. 1, 5, 6, 10, 11, 13, 14). Zajímavá je rozdílnost uchopení tohoto motivu napříč díly. Samotná rozrůzněnost v pojetí domu na dětských kresbách má hlubší opodstatnění. Tento motiv je silným nositelem významu a zároveň poselstvím od jeho tvůrce. Motiv domu má vypovídající hodnotu o charakteru a osobnosti dítěte nejen ve zpracování stavbysamotné, ale taktéž ve výtvarném pojednání jejího okolí. Kresba domu v sobě skrývá značnou symbolickou hodnotu – přístřeší, teplo, otevřenost k okolnímu světu (Davido, 2008).
Na vybraném obrázku se objevuje snaha o perspektivní řešení nejen celku, ale také jednotlivých jeho částí – stavby či prostoru. Toto dílčí perspektivní pojednání je přítomno ve většině ostatních obrázků této věkové skupiny (obr.1, 3, 6, 11, 13), jsou zde přítomnataké dílas plošnýmutvářením hlavního motivu(obr. 5, 10, 14). Popisovaná práce je taktéž zajímavá tím, že motiv domu je upozaděn. Ač je umístěn do centra obrazové plochy, oproti ostatním ztvárněním staveb je jeho velikost zanedbatelná. Typičtějším pojetím je zde stavba, která zabírá většinu obrazové plochy (obr. 6, 10, 14) nebo alespoň její podstatnou část (obr. 1, 5, 13).
Dalším motivem, který se v řadě prací, včetně práce Markétiny vyskytuje, je motiv slunečního kotouče, symbolického nositele tepla a živosti. Objevuje se zdev horní části obrazové plochy, většinou na pravé straně (obr.1,3,9,13), jako je tomu u Markétiny kresby, nebo ve středu horního pásu (obr. 12).
Seznam literatury:
UŽDIL, Jaromír. Čáry, klikyháky, paňáci a auta: výtvarný projev a psychický život dítěte. 5., přeprac. a dopl. vyd., V Portále 1. Praha: Portál, 2002, 125 s. ISBN 80-7178-599-7.
DAVIDO, Roseline. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 205 s., viii s. barev. obr.příl. ISBN 978-80-7367-415-1.