Tato otázka nemá až tak jednoduchou odpověď, jak zmiňuje Jaromír Uždil ve své knize Výtvarný projev a výchova. Dítě v této činnosti může spatřovat jen hru, která ho baví. Možná se mu však může přes papír lépe komunikovat. Nebo ve stádiu, kdy neumí ještě dobře psát, se nám kresbou snaží něco sdělit. Skutečnost je tedy taková, že dítě, žák, student kreslí, maluje, tvoří.
„Ranný dětský projev využívá ikonografická schémata, odrážející podstatné rysy skutečnosti nebo situací, s kterými se dítě setkává. Ikonografické znaky vznikají z čmáranic. V náznaku tvaru dítě objevuje podobnosti, odvozuje z nich asociace, všímá si detailů a občas je dokáže zaznamenat. Pozvolna se utvářejí jednoduché symboly, které se v předškolním a raně školním věku dynamicky obohacují o charakteristické rysy podoby.“ (Roeselová, 1997, str. 24)
V první třídě dítě tematicky kreslí to, co je mu blízké, co se nachází v jeho okolí. Je to tedy rodina, dům, zvířata, dopravní prostředky a další. Z těchto věcí si postupně vytváří grafické typy – tedy určitá schematická znázornění určité věci. Grafický typ se postupně rozvíjí, dítě ho doplňuje o specifické znaky a ve věku přibližně 9 let se ustálí. Období mezi 5-6 lety se podle Fabricie Šickové nazývá popisný symbolismus, utváří se zde první postava jako schéma. Toto období průběžně přechází období, které se nazývá popisný realismus a je ohraničeno přibližně sedmým/osmým rokem. V druhé třídě dítě kreslí představu předmětu, jak tak, jak jej vnímá a ne tak, jak jej vidí. Kresby v tomto období bývají hodně dekorativní. Dítě nedbá na perspektivu, ani proporce neodpovídají. Objevují se zde typické znaky jako je transparence, či sklápění. Figury jsou zobrazovány už i z profilu a u koruny stromů jsou naznačeny větve. Barvy zachovává většinou takové, jaké je zná: modré nebe, zelená tráva, žluté slunce.
Jak postupně dítě roste, mění se i jeho pohled na svět. Od kreslení zpaměti ke kreslení podle předlohy. Začíná zaznamenávat to, co vidí. Toto stádium nazýváme vizuální realismus a nastává přibližně mezi 9 až 10 rokem. V tomto období se žák snaží již zachytit prostor perspektivně, už se zde neobjevuje princip transparence a k vytváření objemu používá stínování. Velmi oblíbené se stává vyjádření pohybu. Díla se často stávají poněkud vyumělkovanými - pseudonaturalistickými.
S rozvojem kritičnosti dítě ztrácí motivaci k vytváření výtvarných děl a dochází tak ke krizi dětského výtvarného projevu.