CAPITOL

Logické místo pro začátek pěší túry je místo, kde se sám Řím zrodil: CAMPIDOGLINO

Kapitol sám, ležící na vrcholku kopce stejného jména, hned nad náměstím  Piazza Venezia. Ačkoliv většina budov které zde můžeme vidět pochází z Renesance, bývalo to kdysi epicentrum Římské Říše, kde se scházel senát aby projednal zákony které platily pro téměř celý tehdy známý svět.

Původně měl Kapitol dva kopce: Kapitol a Arx. Mezera mezi nimi byla známa jako Asylium;

Bylo to zde, v dobách před založením republiky v r.510 BC, kam přicházeli budoucí osadníci uznat ochranu Romula, legendárního prvního Římského krále, aby byli obdařeni azylem. Později, během republiky, mimořádného, k veřejnosti zaměřeného období ve kterém byla formována Římská říše, byly na obou kopcích římské chrámy a později, v r.78 BC, zde bylo postaveno TABULARIUM, neboli úřad pro záznamy ve kterém byly uloženy státní archiválie.

2        To stálo asi v těch místech kde stojí středověké Pallazo Senatorio stále sloužící jako městská radnice.

 Ve středověku nebyl Kapitol víc než rumiště na kterém se pásly kozy. Nicméně jeho sláva se v myslích lidí uchovala - Petrarka, italský básník 14.stol. Byl jedním z mnoha kteří opěvovali jeho slávu, i když jeho mramorové paláce a chrámy byly již dlouho v ruinách.

Současný vzhled Kapitolu se začal formovat po r.1537. Renesanční Římané si našli ke starému Římu vřelý vztah, a i když jejich pokusy o restaurování budov probíhaly povětšině formou rozebrání původního materiálu a postavení staveb podle vlastních představ, nebo skupování vykopaných mramorových soch a jiných uměl. památek a jejich umisťování do soukromých galerií ve svých palácích, byli si dobře vědomi slávy starověkého města a jeho rozpadu, kterému odolávalo již dlouhá staletí.

V r.1537 povolal papež Pavel III. Michelangela a pověřil ho přestavbou Kapitolu. Cílem nebylo znovu nastolit jeho původní krásu, ale zajistit důstojné prostředí pro návštěvu Karla V. císaře svaté říše Římské, vladaře Španělského a většiny střední Evropy. Důvodem jeho návštěvy bylo získat požehnání vděčného papeže za jeho vítězství v bitvě s Maury v severní Africe. Bylo rozhodnuto - v souladu s triumfálními průvody starých Římanů - že Karel V. projde s procesím starým městem na Kapitol, tedy cestou, která byla považována za trasu kterou procházeli Římští císaři po svých triumfech.

65

V každém případě trvala realizace Michelangelových plánů téměř celé století, ale téměř všechno co teď můžeme vidět, je podle jeho původních návrhů. Na Kapitol se vystupuje po příjemně mírné rampě - Cordonatě. Jak po nich stoupáte, budovy na kapitolu se postupně zvedají (objevují). Uprostřed náměstí stojí skvělá jezdecká socha císaře Marka Aurelia, kterou sem umístil Micheangelo tak, že renesanční císař Karel V. když sám vystupoval po cordonátě mohl sochu vnímat jako spojnici mezi ním a antickým císařem. Socha sama je jeda z nejskvělejších sochařských římských prací které se dochovaly, i když je pravděpodobné, že její zachování vděčí mylné víře, že jde spíš o sochu křesťanského císaře Konstatntina než pohanského Marka Aurelia. Říká se, že Micheangelo byl tak uchvácen živoucím naturalismem sochy tak, že když ji umístil na náměstí poručil jí aby šla. Jiná legenda vypráví, že kdyby se vrátila originální zlatá patina došlo by ke konci světa. Vedení města dalo sochu restaurovat a nově ji umístilo na  původní místo.

Budovy paláců dei Conservatori a Capitolino, jejichž fasády navrhl Michelangelo, stojí bokem k Palazzo Senatorio, tvoří boky náměstí, a jsou nyní muzea. (mají výhodu, že jsou obě dvě jediné v Římě otevřeny i pozdě  odpoledne). Jejích sbírky mají těžiště v tom co shromáždil v 15.stol.

        735 - založení Říma na místě kde R + R potkali vlčici - nedaleko Palatinu.

         68

4         Palazzo dei Conservatori - v jeho dvoře stojí obrovská hlava a ruka, fragmenty obrovské sochy císaře Konstantina

 Papež Sixtus IV. jeden z prvních a největších papežů - milovníků umění. Po pravici když se díváte k Palazzu Senatorio je Museo Conservatori po levici je Museo Capitolino. Lístek platí pro obě muzea.

Ti, kdo mají rádi římské a řecké sochy ocení obě muzea. Jiní můžou shledat sbírky poněkud nudné.

Bokem kapitolu před vrcholem nepříjemně příkrých schodů /je jich 122/ stojí kostel Aracoeli z červených cihel. Abychom se tam dostali musíme přejít Michelangelovo náměstí a stoupat po schodech na vzdálenější straně Musea Capitolina. Tato část kopce je posvátným místem již od počátku Říma. Staří Římané sem chodívali aby se modlili v chrámě Juno Moneta ve kterém byl také římský Mint od kterého se odvozuje slovo mince. Podle legendy to bylo tady kde Sybilla prorokovala Augustovi příchod konce římské říše. Císař odpověděl postavením oltáře Ara Coeli - (oltář nebes) na tomto místě. V dalším období stál na místě první křesťanský kostel v Římě, Santa Maria d´Aracoeli. Kostel přešel do rukou benediktýnů v 10 stol. a k Františkánům v r.1250, kteří ho opravili a zvětšili v románsko-gotickém slohu. Ve středověku, před tím než byl postaven současný kapitol se zde setkávali městští radní  k řešení státních věcí zrovna tak, jak se zde setkávali staří Římané v Jupiterově chrámu.

Uvnitř kostela najdete zbytky následných period Římské minulosti. Jsou zde klasické sloupy a mramorové části pohanských budov. Cosmateskní dlažba ze 13.stol. - pojmenovaná tak proto, že ji zhotovila, tak jako spoustu jiných skvostných barevných mozaikových dlažeb z tohoto období, známá rodina Cosmati - a renesanční pozlacený strop připomínající vítězství v námořní bitvě u Lepanta nad Turky 1571. Vedle těchto uměleckých skvostů je pozoruhodná první kaple napravo - zdobená známými Pinturicchovými tlumenými freskami ze 16.stol. popisujícími život Sv.Bernardina ze Sieny. Nad oltářem je Byzantská madona a v apsidě zobrazeni císař Augustus a Sybilla mezi svatým a anděly. Velmi zvláštní pozice pro Ř. císaře, máme-li být mírní.

6         Tarpea - skála s které byli svrháváni zrádci. Zde v 7.stol.BC Tarpeia zradila Římskou citadelu Sabinům, zapřísáhlým nepřátelům raných Římanů, požadujíce na oplátku to co nosí na levé ruce - myslela přitom na zlaté náramky. Prohnaní Sabinové ji však kromě svých šperků zasypali i svými štíty které také nosili na levé ruce. Pokuste si představit jak areál pod námi vypadal když byla  většina těchto skvostných ruin pokryta  bujným porostem, a mezi polozasutými sloupy se popásaly kozy kráčejíce po mramorových dlažbách starých 2 000 let. Byt to pohled mimořádně fascinující pro   římské Grand tourists v 18. a 19.stol. kteří sem přišli konteplovat zašlou slávu antického města.

7                     Vězení Mamertin - dvě pochmurné cely kde Římané nechávali zemřít své vězně, nejznámějším z nich byl Gót Jugurthá a neporazitelný Gal Vencingetorix kteří zde zemřeli hladem nebo uškrcením. Říká se, že ve spodní cele byl uvězněn i Sv.Petr který zde dal zázračně vyrazit prameni vody aby mohl pokřtít své věznitele.9-12,30 14-19,30

8                      

 71

ŘÍMSKÉ FORUM

 Z hlavního vstupu na Via dei Fori Imperiali sestoupíte do archeologického komplexu podobnému labyrintu - Fora Romana. Nespleťte si ho s pozdějšími Císařskými Fory které jsou právě na této straně Via dei Fori Imperiali. Toto je původní Forum, občanské srdce starého Říma, pevného, podivného Říma který tu byl ještě před rozmazlenými, stále více zkorumpovanými císařskými Římany 1.- 4.stol. NL

         Dnes, navzdory nákladným archeologickým programům, Forum nevypadá jinak, než pouhá matoucí změť ruin, budov beze střech, osamocených sloupů, ztracených dlažebních kamenů, a všudypřítomné zeleně prorůstající mezi stavebními zbytky. Celá století plundrování a neodolatelná touha pozdějších obyvatel Říma odnést si to co ještě zbylo z kvalitního stavebního materiálu proměnilo Forum do tohoto dezolátního stavu. Je téměř nemožné představit si tuto obrovskou rozlohu jako pulzující srdce Říma který vládl obrovské říši, plnou skvostných a zcela mimořádných budov - chrámů, paláců, a obchodů - a přeplněnou lidmi ze všech koutů říše. Všeobecnému zmatení přispívá fakt, že se Forum vyvíjelo po celá staletí a co vidíte nyní nejsou zbytky z jediného období, ale z 900 let trvající stavební činnosti (500 BC - 400 NL.). Když byly původní budovy shledány příliš malé nebo poněkud staromódní pro veliký Řím, byly prostě strženy a nahrazeny nákladnějšími a  většími budovami. Začasté však základy starých budov nebyly rozebrány a přežily až do dneška, poznamenané časem, vedle svých mladších příbuzných. Vyčíst smysl z těchto ruin není lehká záležitost, a mnozí v tom nevidí nic než pouhé hromady starého kamení které zjevují málo nebo nic ze své bývalé slávy. Jestliže je některé místo které volá po naléhavé představivosti pro vybavení si jeho staré slávy, je to právě tady.

9                     Basilica Emilia - místo kde se scházeli obchodníci a byla jakýmsi centrem komunity druhého stol. BC, později v 1.stol. AD přestavěna Augustem. Termín Bazilika není označením chrámu jako takového, ale specifické architekt. formy vyvinuté ve starém Římě. Byla to veliká hala s kolonádou která sloužila  jako soudní dvůr nebo pro účely komerční. Některé z těchto Římských bazilik byly přebudovány na chrámy, a tyto rané modely se ukázaly jako velmi stabilní v návrzích pozdějších románských chrámů. Najdeme ve městě chrámy ze 13.stol. které se v podstatě neliší od chrámů ze stol.5. nebo 6.

Římské Forum leží v někdejším močálovitém údolí mezi Kapitolem a Palatinem, přes které šla blátivá stezka a bylo užíváno jako pohřebiště během Doby železné obyvateli usazenými na Palatinu. Po nějaké době zde vyrostlo několik chatrčí a objevilo se tržiště, z kterého se vyvinulo srdce Říma - Forum, poté co bylo uzemí v 6.stol. BC odvodněno.

         Vstup z Via dei Fori Imperiali, Piazza St.Maria Nova a Via di San Giorgio. Vst.   5 000lir  9-15 út,ne 9-13

 72

Za Basilikou Emilia, když pohlédnete směrem ke Kapitolu, uvidíte starou cihelnou Curii, která přežila v nezměněném stavu od Diokleciánovy éry v 3.stol. V té době již senát prakticky ztratil veškerou svou moc a prestiž kterou míval v době republiky, kdy se scházel ve starší budově Kurie. Otevřený prostor před Kurií je Comitum, politické centrum antického Říma. Zde stávala Rosta, pódium ze kterého řečníci oslovovali občany a zde, pod ochrannou střechou je černá dlažba která označuje pravděpodobné místo pohřbu Romula, prvního Římského krále, ve zmíněném primitivním pohřebišti u stezky. Legenda se opírá o fakt, že hřbitovní kameny pod černou dlažbou mají nejstarší známý latinský nápis jehož písmo poněkud připomíná řečtinu.

Julius César Comitum přebudoval, přeložil Curii do stávajícího místa a přenesl Císařskou Rostu (zdobenou původně špicemi zajatých lodí - rostra), na místo vlevo od Oblouku Septima Severa. A právě odtud Markus Aurelius pronesl slavnou pohřební řeč na oslavu zavražděného Cézara.

Vítězný oblouk Septima Severa byl zbudován r.203 NL na oslavu vítězství císaře Severa nad Parthy. Byl to tehdy nejbohatěji zdobený oblouk a na jeho vrcholu byla skupina bronzových jezdeckých soch - minimálně 6ti jezdců. Kamenné reliéfy na oblouku pravděpodobně vycházely ze série obrovských maleb, které císař poslal do Říma k větší publicitě svých úspěchů. Na druhé straně prostoru který dělí Forum od Campidolina, vedle poničené plošiny která byla kdysi chrámem Usmíření, stojí tři skvostné Korintské sloupy které jsou vším co zbylo z Vespasiánova chrámu. Ty označovaly po staletí místo Fora v dobách, kdy byl zbytek skryt v křoviscích. Nalevo od Rostry se zvedá Saturnův chrám, kde bývala uložena státní pokladnice starých Římanů.

Obraťme se nyní k otevřenému prostoru mezi Basilikou Emilia a Basilikou Julia (pojmenovanou po Juliu Césarovi) po pravé straně.To bylo vlastním srdcem Fora, prototypem známých Italských piazzas, a centrum civilní a občanské aktivity antického Říma. Phokasův sloup byl posledním pomníkem postaveným na Foru; byl vztyčen r. 608 NL k poctě Byzantského císaře který věnoval Pantheon papeži Bonifáci IV. Na konci fora, hned vedle vchodu k vykopávkám, stojí Césarův chrám, postavený Augustem, Césarovým nástupcem, nad místem kde bylo Césarovo tělo spáleno na hranici sestavenou zoufalými truchlícími občany, kteří živili plameny předměty ze svého vlastnictví. Odsud vede Via Sacra vedle chrámu Antonia a Faustiny, nejlépe zachovalé stavby na Foru, protože byla přestavěna na křesťanský kostel.

73

Malý okrouhlý chrámek stojící před ním je Vestin chrám, kde hrdé a vážené panenské Vestálky udržovaly posvátný oheň. Ruiny Domu Vestálek které jsou hned vedle chrámu, dávají málo příležitosti k  nahlédnutí do skvostného luxusu ve kterém žili po dobu třiceti let trvajícího slibu čistoty. Uvnitř jejich paláce bylo nádvoří na způsob zahrady,obklopené vzdušnou kolonádou, za níž se skrývalo nejméně 50 místností. Vestálky žili v druhém podlaží, ačkoliv palác mohl mít ještě i podlaží třetí. Šest Vestálek se odevzdalo na 30 let svého života k udržování věčného ohně - tradice která jde až k prvním dnům založení města, kdy uhlídání společného ohně bylo rozhodující pro jeho funkci. Doba po kterou v Římě působili je pozoruhodná a co do váženosti byly na hned na druhém místě - hned za císařovou ženou. Jejich zásahem mohl být změně i trest smrti a tento vliv byl využíván - jejich zásahem byl zachráněn i Julius César před smrtelnou pomstou svého nepřítele, Sully. Vestálky byly státem hýčkány, ale když porušili svoji přísahu, byly zaživa pohřbeny a když nechaly vyhasnout posvátný oheň, byly veleknězem zbičovány. Vestálky byly poslední starořímskou institucí která zanikla, a to až koncem 4.stol. NL, dokonce až poté, co se římský císař stal křesťanem. Byly nakonec zrušeny císařem Theodosiem.

Vedle areálu je Chrám Kastora a Polluxe, zasvěcený r. 484 BC dvojčatům - bratrům Heleny Trojské. Podle legendy při své cestě do Říma se správou o velkém vítězství se zastavili aby napojili své koně u Kašny Joturny, té obdélníkové, mramorem lemované kašny která stojí nedaleko chrámu. Za chrámem,u paty Palatinu stojí kostel Santa Maria Antiqua, stavby z doby císařství, která byla konvertována na křesťanský chrám někdy v 5. nebo 6.stol. Je v ní několik mimořádných fresek zobrazujících svaté z východu, podobné těm ve skalních chrámech Turecké Kapadocie.

Nyní se dejme k domu Vestálek a znovu po Via Sacra. Půjdeme kolem několika menších chrámků k obrovským valeným klenbám Maxenciovy Baziliky na levé straně. Stavba byla zahájena za císaře Maxencia cca 306 NL a byla centrem obchodní a soudní aktivity, poslední svého druhu v Římě. Co zbylo je jen asi třetina původní velikosti. Tak jako tolik jiných Římských památek, sloužila jako kamenolom na stavební materiál a přišla tak o své mramorové obložení i štukové ozdoby. Všimněte si kazetové klenby, která byla tak často kopírována mnohými renesančními umělci a architekty.

Za bazilikou přijdete k Titovu Vítěznému Oblouku, který stojí na lehce vyvýšeném místě na jakési ostruze Palatina. Výhled z tohoto místa je skvostný. Nyní zrestaurován a očištěn, Titův Oblouk byl postaven v r.81 na oslavu obsazení Jeruzaléma před 10ti  lety, po velkém Židovském povstání. Je populární zejména pro svůj reliéf se zabudovaným sedmiramenným svícnem - symbolem Židovství - který byl válečnou kořistí. Za Obloukem stojí Chrám Venuše a Romy, jehož stavba byla zahájena r.121 NL a jeho sloupy bez hlavic rámují Koloseum v pozadí. Kostel hned vedle Maxenciovy Baziliky je Santa Maria Romana, skvostná stavba z 10.stol. s renesanční fasádou. Je dedikován patronce motoristů a o jejím svátku - 9. Března - naplňují automobily a taxíky prostor pod chrámem aby přijali speciální požehnání. Jeho neopakovatelné umístění ho předurčuje k oblíbenému kostelu pro svatební obřad.

73

PALATIN

Kopec Palatin, na jih od Fora jakoby nad ním držel stráž, je nejstarším obydleným územím Říma. Archeologové zde objevili zbytky sídliště z Doby Železné, zde jdoucí až do 9.stol. BC. Antičtí Římané byly vždycky přesvědčeni, že Romulus, zakladatel Říma měl obydlí na Palatinu. Během republiky to byla noblesní obytná čtvrt bohatých rodin jako třeba Flacci a Crassi a v době Impéria ji císaři převzali jako vhodné místo pro své obrovské luxusní paláce. Taktní a uvážlivý Augustus, první císař který bydlel na Palatinu, měl rád prostotu a trval na prostých pokojích jaké měl když byl obyčejným občanem. Ne tak jeho následovníci. Tiberius byl první který zde zbudoval palác; ostatní následovali. Ale v 1.stol. NL je předčil císař Domicián. Poručil svým architektům postavit dva oddělené paláce: Palazzo dei Flavi, které sloužilo pro oficielní příležitosti, a ceremonie a Domus Augustana, soukromé obydlí pro sebe a rodinu. Architekti začali s úkolem přizpůsobovat Palatin císařovým přáním. Starší obydlí byla stržena, plocha zarovnána a terasy směrem k Cirku Maximu byly rozšířeny aby se zvětšila užitková plocha. Hned vedle svého paláce nechal Domicián vytvořit volný prostor - Stadion. Také to mohla prostě být obrovská zapuštěná zahrada, která mohla alternativně sloužit jako plocha pro hry a jiné zábavné aktivity pro pobavení císaře.

V Římě je ještě několik míst se zvláštní atmosférou jako má Palatin, kde se dají objevovat skryté kouty, se stinnými pěšinami kde se dá odpočívat a s náhle odkrytými  pohledy na moderní město přes prastaré ruiny, které každému dovolí vychutnat pocit ze zmizelé majestátnosti starého Říma. A i když se zde pikniky nerady tolerují, dá se posedět s kouskem rozbaleného jídla a těšit se z unikátního místa.

Pěšina na severním konci Domicianova Stadionu nabízí krásné pohledy a zavede nás k Belvederu, odkud je panoramatický výhled na Circus Maximus, zelené svahy pahorků Aventina a Celiana, zvonici kostela Santa Maria in Cosmedin napravo, a na obelisk Axum nalevo poblíž bílého mramorového bloku budovy řiditelství  UN FAO. Tak jako kdysi císaři, jejichž císařská lóže  stále trčí z Palatinu, se můžete dívat přímo dolů na protažený ovál Cirka Maxima, nejstaršího a největšího závodiště antického Říma, umístěného v přirozené proláklině údolí Mursia mezi Palatinem a Aventinem. V dobách své slávy mohl pojmout více než 300 000 diváků. Při některých příležitostech zde proběhlo až 24 soutěží během jediného dne a hry mohli trvat až 15 dní. Křik, barvitost a vzrušení tolika diváků muselo být úchvatné. Později, když Řím ovládali papežové,se zde odvíjela jiná podívána: popravy zločinců a jiných co překročili papežské zákony.

Nyní se vraťme zpět kolem zbytků lázní Septima Severa až na vršek Palatina. Najdeme zde přístřešek kryjící dům Livie, jeden z mála přeživších  příkladů obydlí bohaté republikánské rodiny. Je skvostný, skvělé fresky vám dají ocenit jemný vkus bohatých Římanů, s vrozenou touhou po krásném, tendencí k divadelnímu aranžování přírody, tak jak tomu bylo i mnohem později u jejich potomků - vzpomeňme aspoň Alessandra Farnese. Ten byl synovcem papeže Pavla III. a v 16.stol. najal architekta Vignolu oby navrhl archetypální Italskou zahradu - Orti Farnesiani, nad ruinami Tiberiova paláce, jen několik kroků vzhůru od Liviina domu. Zahrada pro potěšení byla původně mnohem větší než je dnes a zachovalá voliéra měla svého dvojníka. Odtud se můžeme vrátit k Titovu oblouku na Foru po pěšině známé jako clivus Palatinus, po jejíž opotřebované, původní dlažbě chodili otroci i císařové. (Římské slovo clivus znamená svah - odtud naše slovo deklinace ).

75

KONSTANTINŮV OBLOUK A KOLOSEUM

Majestátní Konstantinův oblouk pokrytý bohatou mramorovou výzdobou, je těsně u Kolosea. Je to jedena z nejpůsobivějších památek z dob starého Říma. Byl postaven r.315 NL na počest Konstantinovy vítězné bitvy nad Maxenciem u Milvianského mostu. Před touto bitvou - r.312 měl Konstantin, císař který konvertoval Řím na křesťanství -  vidění kříže v nebesích a slyšel slova "V tomto znamení zvítězíš". Ekonomicky uvažující senát nařídil, aby řada ozdob kterými měl být oblouk pokryt byla přenesena ze starších pomníků a budov. Pravděpodobně i tato možnost srovnání měla svůj vliv na pochopení kvality starších prací proti povrchnosti a plochosti reliéfů objednaných přímo pro oblouk. Ani nebudeme potřebovat příliš představivosti na to, abychom si vybavili Římské legionáře pochodující pod širokým římským obloukem. Vykopávky pod silnicí mezi obloukem a chrámem Venuše a Romy odkryly zbytky Meta Sudans, konickou studnu zbudovanou Titem a tupě zasypanou Mussoliniho inženýry v r.1936.

Když se díváme na Konstantinův Oblouk, nejskvělejší a nejzdobnější z těch co zůstali, stojí zato se zamyslet nad tím, jak vůbec Římané přišli na to tyto pozoruhodné konstrukce stavět. Jaký byl jejich účel? Proč na ně byli tak hrdí? Ví se, že jen v Římě samotném bylo 50 takových oblouků a stovky dalších malých i velkých stály v ostatních částech impéria. Je podivuhodné, že ačkoliv Římané byli především pragmatičtí a materialističtí, víme již dnes dobře, že jejich triumfální oblouky neměli žádný praktický smysl. Proč tito tvrdohlaví lidé ztráceli tolik času a energie stavěním těchto impozantních ale dokonale neužitečných  ceremoniálních konstrukcí?

  Zdá se, že jediným prostým důvodem pro Římští císaři stavěli tyto "monstrózní hračky" jak je kdosi nazval aby oslavili svoji vlastní mimořádné schopnosti: jako symboly své moci a úspěchů. Není náhodné, že se triumfální oblouk vyvinul do symbolu Říma v imperiální době. Zatímco v asketickém republikánském období byly zábory a  triumfy podnikány ve jménu Říma, v pozdějším císařském období byly podobné úspěchy slaveny jménem generála nebo císaře pod kterým sloužili. Brzy se stalo běžným pro panujícího hrdiny - dobyvatele stavění nových, nejlépe ještě ostentativnějších oblouků pod kterými on a jeho vítězná vojska budou pochodovat po svém návratu (to byl asi jediný praktický účel oblouku). Současní teoretikové nazývají triumfální oblouky " úlitby grandiózní ale nesmyslné nedůležitosti". Žádný oblouk si tento epitet nezaslouží víc než oblouk Konstantinuv.

Nyní se obraťme ke Koloseu, nejobrovitější dosud existující památce antického Říma. Stavbu začal Flaviánský císař Vespasián r.72 NL a byl otevřen Titem osum let později programem her a  představení které trvaly 100 dní. Jen během vlastního otvíracího dne bylo v aréně zabito 5 000 divokých zvířat. Stavba je mimořádným výsledkem Římského stavebního inženýrství, protože stojí na bahnitém podloží získaném vysušením jezera v místech  Neronova Domu Aurea; Vespasian tak chtěl vynahradit římskému lidu Neronovy konfiskace půdy. Původně znám jako Flaviův amfiteátr, byl přejmenován později Římany ne Koloseum kteří ho ztotožňovali s místem kde stál Neronův Colossus, téměř 40 m. vysoká bronzová pozlacená socha na začátku dnešní Via Imperiali. Dvanáct párů slonů bylo třeba pro její transport z původního místa před vstupem do Domu Aurea; V r.334 ještě stála a byla zničena až papežem Řehořem Velikým na konci 6.stol.

Koloseum bylo postaveno pro pobavení více než 50 000. diváků  krutými představeními jako byl boj mezi divokou zvěří a gladiátory, hlediště má obvod 200 m a bylo . Mělo rafinovaný systém. který mohl být otevřen aby chránil diváky před horkým Římským sluncem. Podívejme se, jak se tři stupně sloupů na vnější straně budovy postupně stále více vemlouvají. Ty na nejnižší úrovni jsou docela prosté, je to jen několik kamenů tvořících jakousi hlavici ( nejbližší část). Ve druhé úrovni mají již hlavice graciézní křivky. Ve třetí úrovni jsou zdobeny vytesanými listy, typickým klasickým motivem převzatým z akantového keře. Toto postupné zkvalitňování výrazu je jedním z hlavních prvků klasické architektury, prvkem který fascinoval architekty 16. 17.a 18.stol. stejně tak jak antické Římany. Myšlenka která je v pozadí užívání   "řádů" jako tří základních forem hlavic je známá; vespod je pochopitelně nejširší a tudíž nejpevnější sloup, protože nese největší zátěž. A jak se postupuje nahoru a zátěž klesá, mohou se užít dekorativnější  formy. Řády sloupů jsou směrem nahoru; Dórský, Jónský a Korintský.

Za vstupné se dají prohlédnout horní patra, kde se za sklem dá prohlédnout model Kolosea jak vypadal původně. Z horních úrovní je krásný pohled na vykopávky v podzemních podlažích. Rozhlédněte se po zbytcích štukových ozdob ve vstupním oblouku na straně metra.

Podle legendy pokud bude stát Koloseum, bude stát i Řím; až padne Řím skončí i celý svět. Tato hrozba ovšem neodradila Renesanční šlechtu od užití Kolosea jako kamenolomu pro stavební materiál na tak skvělé budovy jako je Palazzo Barberini a Palazzo Farnese. Ještě předtím bylo Koloseum poničeno mnohými zemětřeseními. Za středověko bylo přeměněno  na pevnost. Mnozí experti namítají, že to bylo v Římských circích a ne zde v Koloseu, kde byly umučeny tisíce křesťanů. Přesto má Koloseum zvláštní místo v historii raného křesťanství, a byl to také papež Benedikt XIV. který zakázal užívání Kolosea jako kamenolomu, když v r.1749 je prohlásil za posvěcené krví mučedníků. Drobná kaple postavená v 6.sto. pod jedním z jeho oblouků byla opravena a znovu vysvěcena pro Svatý Rok 1983.

Piazza del Coloseo   vst. 3'000 l.  ot. 9- hod. před setměním  st. 9- 13 hod.

             Za Koloseem na Colle Oppio na kopci Esquilinu můžeme najít místo kde stával Neronův Domus Aurea. Aby mohl postavit tento palác, vrtošivý císař zkonfiskoval obrovskou plochu území přímo v centru Říma a tím si zasloužil nenávist množství svých poddaných. Palác byl nákladná stavba s fasádou z ryzího zlata, mořskou vodou přivedenou potrubím přímo do koupelny, ozdobami z perleti a jiných vzácných materiálů a rozlehlými zahradami. Mnoho z toho nezůstalo; většina z budovy i pozemků zmizela při veřejných stavbách kterými se pozdější císaři snažili Římanům nahradit ztráty způsobené Neronovou chamtivostí.

Největší z budov postavených na místě bývalého Domu Aurea byl velký komplex Trajanových lázní. Důsledkem bylo, že se po celá staletí nevědělo kde Domus Aurea stával; a skutečně, když bylo objeveno několik Neronových místností, na konci 15.stol.nikdo si neuvědomil, že byly součástí tohoto paláce. Jedním z umělců kteří se tenkrát dali spustit do ssutí zaplněné místnosti která připomínala jeskyni, byl i Rafael. Umělci tehdy okopírovali originální Římské malby, ve světle loučí sotva viditelné, a jako současní nevychovaní turisté vyryli svá jména do stěn. Rafael později užil těchto vzorů - známých jako grotesky, protože byly nalezeny v grotě (jeskyni) - ve svých dekorativních motivech pro vatikánské Loggie. Nyní je možné potěšit se krásným parkem kolem ruin Trajánových Lázní.

77

CÍSAŘSKÁ FORA

 Opusťme park po Viale del Monte Oppio zpět kolem Kolosea a pak   po Via dei Fori Imperiali směrem k Piazza Venezia. Na zdech po vaší levici můžete vidět desky z mramoru nebo bronzu které ukazují rozsah Římského Imperia v různých obdobích, na stejné straně ulice se objeví kazetová klenba Maxenciovy Baziliky. Kostel Svatého Kosmy a  Damiana /12,30 X 15 - 19/ za ním byl upraven v 6.stol. pravděpodobně z přijímacího sálu městského prefekta. Byl přestavěn papežem Urbanem VIII. Barberinim, který neodolal, aby nepřidal k mozaice apsidy z 6.stol. včely z rodinného erbu. (dole vlevo).

Najdeme zde Neapolské prosepio - křesťanské jesličky trvale zde vystavené. Část kostela byla postavena nad Romulovým chrámem.

Budeme-li pokračovat kolem vstupu na Římské forum, přijdeme k Cézarovu Foru (vlevo). Když se stavěla široká Via dei Fori přes ruiny Císařských For aby se zbudovala scéna pro Mussoliniho očekávaný vlastní triumf, byly postaveny sochy císařů před každé z for která zbudoval. U Cézarovy sochy se o Dubnových  Idách dodnes pravidelně objevuje květinový věnec.

Přes silnici jsou Fora Nervy a Augusta a Trajanova Tržnice, na které je nejlépe vidět od vstupu do Via Quattro Novembre. Ulice odděluje dobře zachovalé zbytky Trajanovy tržnice od poněkud dezolátních zbytků jeho fora. Zde bývalo jedno nejimpozantnější z Císařských for, navržené Apolodorem z Damašku se skvělým sledem chrámů, bazilik, a knihoven. Jedna důležitá památka přežila až z roku 113 NL: Trajanův sloup, s pozoruhodnou řadou reliéfů stoupajících ve spirále vzhůru, slavících císařovo vítězství nad Dáky tam, kde je nyní Jugoslavie. Přes podrobné písemné záznamy z Římských vojenských tažení scény na sloupu představují nejlepší primární zdroj informačního materiálu o Římské armádě. Sloup byl restaurován v r. 1988. Trajanovu sochu na vrcholu vystřídala nynější socha sv. Petra v r.1587. Nápis na podstavci oznamuje, že byl sloup vztyčen na Trajanovu počest a aby označil výšku kopce který musel být sejmut aby se mohl realizovat Apolodorův projekt.

 Ve zlaté urně v podstavci sloupu byl uložen i popel císaře Trajana.

 Menší ze dvou kouzelných chrámů poblíž je Santa Maria di Loretto, postavený Sangallem mladším v 15.stol. v renesančních liniích. Lucerna nad jeho kopulí byla navržena Michelangelovým žákem, Jacopem de Duca. Větší kostel, Santissimo Nome di Maria je z 18.stol. Na jeho místě stála jedna z Trajanových knihoven.

78

VATIKÁN

 Ačkoliv není tak velkým městem jek hlavní města bývají, Řím má tři centra. Toto ztrojené ohnisko je svědectvím velkých období města. Jak se město vyvíjelo v různých obdobích, vyvíjelo se kolem různých center. Antický Řím se vyvíjel kolem Fora. Ve středověku se centrum posunulo na sever, tam co se dnes nazývá Starý Římem - uzemí sevřené ohybem řeky tak jak teče městem nejprve na východ a pak se stáčí na západ. Třetí velké centrum je to o kterém je tato kapitola: Vatikán, srdce a duchovní centrum Římsko-Katolické Církve.

Máme dva praktické důvody pro jeho návštěvu. Jedním je návštěva chrámu Sv.Petra, největšího kostela na světě, postaveného nad hrobem Sv.Petra, a jedním z nejpůsobivějších a ohromujících Renesančních stavebních děl. Druhým je návštěva Vatikánských muzeí, které schraňují sbírky mimořádné bohatosti a kvality, včetně - pochopitelně - Sixtinské kaple. Je zajisté pošetilé doufat, že se dá všechno vstřebat během jediné návštěvy. Doporučuji navštívit chrám Sv.Patra a později se vrátit na prohlídku Museí. Pokud vás zajímá více umění než architektura, můžete pořadí obrátit.

78

ANDĚLSKÝ HRAD

 Protože Sv.Petr je otevřený celý den, začněme svoji trasu v Castel Sant'Angelo. - který je odpoledne zavřený - pevnosti která střeží Vatikán již řadu staletí. Můžeme k němu přijít přes most Ponte Sant'Angelo lemovaný sochami andělů. Ty byly navrženy Berninim, nejvýznamnějším architektem a sochařem Barokního Říma. Bernini sám vytesal jen dvě sochy a obě byly přemístěny z bezpečnostních důvodů do kostela Sant'Anrea delle Fratte krátce po jejich vytvoření. Ačkoliv jsou to jen kopie, andělé na mostě  prokazují  grácii a charakteristický smysl pro pohyb - klíčový to prvek barokního sochařství - nejlepších Berniniho prací.

 Po projití mostem, stojíte přímo proti Castel Sant'Angelo, obrovské kruhové budově s jednou z nejosobitějších siluet v Římě. Každý, kdo ještě choval pochyby o moci a téměř neomezených prostředcích antických císařů na ně tady zapomene; Ačkoliv vypadá jako pevnost, Andělský hrad byl zbudován jako mauzoleum, či hrobka císaře Hadriána. Práce na něm začaly v r.135 NL a byl dokončen císařovým synem Antoniem Piem asi o pět let později. První stavba sestávala z velké čtvercové základny na které stála mramorem obložená okrouhlá stavba na které byly vysazeny cypřiše. Mezi nimi se tyčila obrovská socha císaře Hadriána. Tak jako u mnohých jiných Římských stavem, budoucí generace neviděly důvod proč by neměla být přestavěna k jejich účelům; nemělo by smysl nechat tak velkou a potencionálně užitečnou stavbu chátrat. Takže asi od poloviny 6.stol. NL se budova stala pevností, vojenským klíčem k Římu na téměř 1 000 let a místem azylu mnohých papežů v bouřlivých dobách válek a obležení. Jeho název Svatý Anděl je z r.590. Tehdy papež Řehoř Veliký, po svém návratu do Vatikánu během strašlivé morové rány, uviděl na vrcholku pevnosti stát  anděla který vytahoval meč z pochvy. Pochopil to jako božské znamení že je mor na ústupu a na místě kde stál nechal postavit kapli. Vedle ní umístil sochu anděla. Od té doby je stavba známa pod tím názvem.

 Vstupme do budovy původními vraty Hadriánovy hrobky.  Pak se projde nádvořím které bylo obklopeno základnou antického pomníku. Sestoupíme do zaklenuté cihelné chodby která nám připomene chmurné tresty ve vlhkých celách.. Spirálová rampa napravo vede k nahoru k místnosti kde byl uložen Hadriánův popel. Tam kde končí rampa, začíná schodiště papeže Alexandra VI. Borgi. Jedna jeho část byla konstruována jako dřevěný zvedací most kterým se dala úplně oddělit horní část hradu. Toto schodiště končí v Cortile (nádvoří) dell'Angelo, ve kterém stojí mramorový anděl který býval na vrcholu hradu. Ten byl nahrazen bronzovou sochou v r.1753. Dělové koule které vidíte  v pyramidách na nádvoří  vypadají jako přerostlé mramorové sněhové koule. V komnatách napravo od nádvoří je malá sbírka zbraní a zbroje; nalevo jsou komnaty s několika freskami ve kterých bývají příležitostné výstavy, a kaple papeže Lea X. s Michelangelovou fasádou.

 Když se dostanete na nádvoří papeže Alexandra VI. uvidíte studnu nesoucí znak Borgiů. Nádvoří je obklopeno temnými celami a velkými sklady ve kterých mohlo být v případě obležení uloženo značné množství olivového oleje a obilí. Benvenuto Celini, živelný florentský zlatník z 16.stol, také sochař a velkohubý autor autobiografie, strávil nějaký čas v Andělském hradě ve vězení; stejně tak Giordano Bruno, heretický mnich, který byl později upálen na Campo dei Fiori, a Beatrice Cenci obviněná z incestu a popravená hned za Andělským mostem. Její příběh  dramatizoval ve své hře" The Centi" Shelly.

 81

 Dejme se schodištěm v protějším rohu nádvoří na otevřenou terasu. Je odtud skvostný výhled na střechy města a spodní část hradu. Můžeme také vidět Passetto, opevněný koridor spojující hrad s Vatikánem. Papež Klement VII. jej užil k bezpečnému úniku do hradu během dobytí Říma v r.1572. Za terasou jsou další komnaty se zbraněmi a uniformami.

 Pokračujme v cestě kolem věže a vystupme několik schodů k papežským komnatám. Ačkoli byly papeži užívány většinou jen v dobách krize, tyto nádherné pokoje rozhodně nejsou sparťanské. Zdobný Paulin pokoj, první do kterého vejdete, byl vyzdoben v 16.stol. Pierem del Vaga a jeho pomocníky bohatými freskami se scénami ze starého zákona a ze života Sv.Pavla a Alexandra Velkého. Najdete zde iluzivní dveře s figurou vystupující po schodech. Z jiných falešných dveří se dívá do pokoje černě oděná figura. Tvrdí se, že to má být levoboček rodu Orsini. Následující komnata Perseova je pojmenován podle obrazu na kterém del Vaga představuje Persea   mezi mladými dámami a jednorožci. Klasické téma pokračuje v další komnatě Amora a Psyché kterou papeži užívali jako   ložnici. Z komnaty Pauliny vede zakřivená chodba zdobená groteskami - druhem ozdob hojně užívaných v době renesance a vycházejících z čerstvě objevených nástěnných maleb v ruinách Neronova paláce které umělcům připomínaly jeskyně - vede ke knihovně, několika menším komnatám a k pokladnici. Zde se shromažďovalo nezměrné bohatství Vatikánu v době ohrožení. Bylo ukládáno v těžkých truhlicích z 16.stol. které zde můžeme vidět dodnes. Můžeme pokračovat na horní terasu v nohách bronzového anděla a potěšit se z krásného rozhledu a vzpomenout si na Tosku, tragickou hrdinku Pucciniho opery která se zde vrhla z hradeb.

 Vst. 3'000 L. po15-20 út,- so, 9-13 ne 9-12 po,14-16,30

 81

 NÁMĚSTÍ SV.PETRA

 Po vyjití z hradu se déme doprava na Via della Conciliazione. Tato široká, poněkud bezduchá třída byla postavena za Mussoliniho v r.1936 na oslavu usmíření mezi Vatikánem a Italskou fašistickou vládou, sjednaným Lateránským Paktem r.1929 který  stanovil vztahy mezi vládou a církví. Třída spojuje Vatikán se zbytkem Říma a když byla budována vyjadřovala fyzickou formu nově nalezené  rovnováhy mezi spirituální a sekulární mocí. Aby jí uvolnili cestu, byly strženy dvě řady domu a ulic. Tímto činem byl provždy ztracen malebný původní přístup ke Sv.Petru. Původně zde byl úchvatný kontrast mezi  úzkými a křivolakými ulicemi které se náhle otevřely do obrovského, světlem zalitého prostoru náměstí Sv.Petra, podobný ale daleko větší efekt než jaký vnímáte když zahnete za roh a uvidíte fontánu Trevi. A to je právě materiál z kterého je vyživováno Barokní umění. Ale i když byla táto původní dramatická exploze nádhery ztracena, přístup po Via della Conciliazione nám aspoň dává čas zvyknou si na obrovské rozměry náměstí a obří chrám za ním.

 82

 Piazza di San Pietro, obrovský otevřený prostor před Sv.Petrem navrhl Bernini. S prací se začalo r.1656 a bylo dokončeno za pouhých 11 let. Jeho plocha je určena elipsou, jejíž strany tvoří dvě obrovské kolonády, každá tvořená čtyřmi řadami   obrovských sloupů. Když se postavíte na jeden ze dvou kamenných disků zapuštěných do země (jsou asi uprostřed mezi obeliskem v těžišti náměstí a dvěma fontánami na jeho koncích), kolonáda se zdá být postavena jen z jedné řady sloupů.

 29 m. vysoký Egyptský obelisk přivezl do Říma Kaligula r.38 NL a byl pravděpodobně v jeho cirku, o kterém se předpokládá, že musel být někde v těchto místech. Byl přemístěn na jeho současné místo r.1586 papežem Sixtem V. Obtížný úkol vztyčit ho skončil téměř katastrofou když se začaly trhat lana. V absolutním tichu - divákům bylo pohroženo smrtí když jen pípnou - zavolal silný hlas "namočte lana!". Tím Janovský námořník zachránil situaci a byl odměněn papežským slibem, že ratolesti na výzdobu při Zelené sobotě musí být z Bordighera, námořníkova rodiště.

Emblém na vrcholu obelisku je hvězda Chigi, umístěná sem na oslavu papeže Alexandra VII. rodu Chigi za jehož pontifikátu bylo náměstí zbudováno. Alexandr byl k Berninimu neústupný při diktování podmínek k náměstí. Měl zajisti by papeže vidělo z Loggie Benediction a jeho Vatikánských komnat co nejvíce lidí; musel zajistit krytý přechod pro papežská procesí a ten měl procházet kolem všech nejdůležitějších budov Vatikánu, včetně umístění  obelisku a  fontány. (Fontána byla umístěna na dnešní místo a byla zhotovena párová pro rovnováhu).

 Na levé straně náměstí je Vatican Informatin Office a Vatikánský knižní obchod. Jsou zde také Vatikánské Poštovní úřady na každé straně Sv. Petra a ve vrcholné turistické sezóně zde stojí modrobílý poštovní automobil. Můžete si koupit Vatikánské známky a mince v obchodě u Informačního centra v kolonádě naproti a vedle východu z krypty.

82

SV. PETR - SAN PIETRO

Historie Sv.Petra sahá až do r.319 NL, kdy císař Konstantin nechal postavit baziliku nad jeho hrobkou. Původní kostel stál po více jak 1 000 let a prodělal během nich řadu oprav a rekonstrukcí,  uprostřed 15.stol. mu však hrozilo zhroucení.V r.1452 začaly znovu rekonstrukční práce; byly však záhy přerušeny pro nedostatek financí. V r.1506 zadal papež Julius II. architektu Bramantovi stržení staré budovy a vybudování nové baziliky která by i tu Konstantinovu svojí nádherou překonala. Psal  se však již rok 1626 kdy byla dokončená bazilika vysvěcena. Během dlouhých prácí na tomto díle zemřelo pět nejlepších Renesančních architektů Říma - Bramante, Rafael, Peruzzi, Antonio Sangallo ml. a Michelangelo.

 84

 I když se Bramante nedostal daleko se stavbou chrámu, podařilo se mu nicméně vytvořit jeho hlavní ideu, ale především postavil hlavní pilíře křížení - masivní sloupy podpírající kopuli. Po Bramantově smrti 1514 předkládali postupně své návrhy Rafael, Sangalo a Peruzzi. Stavba však byla znovu zastavena kvůli vzájemné rivalitě architektů, nedostatku financí,potížím v souvislosti s dobytím Říma 1527 a kvůli Reformační krizi v církvi. V r.1546 se však papež Pavel II. obrátil na Michelangela a víceméně přinutil stárnoucího umělce aby budovu dokončil. Michelangelo na oplátku vyžadoval volnou ruku aby mohl pracovat podle toho co sám považoval za nejlepší. Vrátil se k Bramanteho původní půdorysné ideji Řeckého kříže a dokončil většinu interiéru stavby kromě kopule a přední fronty. Chceme-li vidět nejlepší příklady jeho práce, musíme jít nalevo za kostel, nebo je prohlédnout ze střechy. Jeho návrh kopule byl pozměněn Giacomem della Porta. Podélná loď byla po jeho smrti také změněna. Papež Pavel V. chtěl půdorys latinského kříže a ta Carlo Maderno prodloužil jedno rameno kříže a vytvořil tak podélnou loď. Ten také dokončil čelní fasádu. Ta byla v té době velmi kritizovaná, protože zakrývá zespodu kopuli. Je proti původním plánům také mnohem širší než je její výška.

Když stoupáme po mírných schodech se sochami Sv.Petra a Pavla po stranách,vidíte nad hlavním portálem Žehnací lóži - Loqqia Benediction. Je to balkon ze kterého jsou vyhlašováni nově zvolení papeži, a kde stojí aby udělili své apoštolské požehnání o velkých svátcích. Všimněte si klenby nad vámi vyzdobenou bohatým štukem a mozaiky nad středním vstupem do portika. Je to zrestaurované dílo malíře 14.stol. Giotta, která byla nad hlavním oltářem v původní bazilice. Bronzové dveře hlavního vchodu byly také zachráněny re starého chrámu. Sochař Filareto na nich pracoval 12 let; jsou na nich scény z Florentského koncilu a ze života papeže Evžena IV., jejich objednavatele..(1431-1447). Ústřední figury jsou Sv.Petr a Pavel. Jakmile vejdete do chrámu, podívejte se na zadní stranu dveří. Vespod je na nich kuriosní Filaretův "podpis"  kde sochař zobrazil sebe a své pomocníky jak tancují radostí, náčiní v rukou,nad dokončenou prací. Nalevo jsou dvoje moderní bronzové dveře,tzv.Dveře smrti na. Na obou je zobrazen papež Jan XXIII. Napravo od hlavního vchodu jsou dveře Svátosti a dveře Svaté které se otvírají jen během Svatého roku.

Po vstupu do hlavního prostoru se nadechněte a vychutnejte jeho velikost. Podívejte se na lidi u hlavního oltáře zdrobnělé mimořádnou velikostí chrámu. Podívejte se na sochy, na rozměry pilířů a nádobu se svěcenou vodou kterou nesou vznášející se kolosální andělé. Všimněte si také bronzových nápisů v dlažbě uprostřed lodi, které označují délku hlavních křesťanských chrámu světa. Všechny končí kousek před apsidou Sv.Petra.

          85

Hned po vaší pravici je Michelangelova Pieta, jedna z nejznámějších soch na světě. Nyní, poté co byla v r.1972 poškozena Maďarským maniakem a dokonale zrestaurována ve Vatikánských dílnách, je za neprůstřelným sklem.

Skvostné bronzové mříže a vrátka od Borrominiho vedou do třetí kaple na pravé straně, kaple Nejsvětější Svátosti s barokní freskou Nejsvětější Trojice od Pietra da Cortona a Berniniho anděly. Na posledním pilíři vpravo (pilíř Sv.Longina) je bronzová socha Sv.Petra jehož palec věřící líbají. Ten byl ještě nedávno připisován  sochaři ze 13.stol. Arnolfu da Cambio, ale odborníci ho nyní mají za podstatně straší práci. V pravé příční lodi za dveřmi do  kaple Sv.Michaela která je většinou zavřená,je Canovův rozměrný neoklasicistní pomník pro papeže Klementa XIII.

V centrálním křížení stojí Berniniho tabernákl - baldacchino obrovský baldachýn s točenými bronzovými sloupy se tyčí vysoko nad papežským trůnem. Jeho objednavatel, papež Urban Barberini  si nedělal skrupule ze stržení bronzového vyložení kopule Panthenonu aby pro Berniniho získal materiál na tuto kuriózní stavbu. Římané reagovali známým rčením; Quod non fecerunt barbari, fecerunt Barberini!. S Tabernáklem který se jen hemží Barberiniovskými včelami je spojená zvláštní legenda, že jej papež nechal postavit jako poděkování za uzdravení své oblíbené neteře která téměř zemřela při porodu. Příběh je zobrazen na podstavci jednoho sloupu tabernáklu.

Krásné bronzové věčné světlo svítí nad Confesiem pod papežským oltářem. Antická nádoba v nice obsahuje pallia, rolky z čisté vlny které jsou vnímány jako symboly autority papeže a arcibiskupů. Pallie dělají vždy dvě řeholnice z vlny dvou beránků požehnaných každým rokem v kostele Sv.Anežky na její svátek, 29. Června a jsou uloženy v nádobě kterou vidíte. Confessio je obřadní vchod do krypty; ta víceméně koresponduje s místem kde byl pohřben Sv.Petr, hluboko v základech baziliky.

 Skvostný trůn z pozlaceného bronzu nad hlavním oltářem v apsidě byl navržen Berninim a skrývá křeslo ze dřeva a bronzu ve kterém snad sedával Sv.Petr, i když nevypadá že je starší než středověké (kopii křesla můžete vidět v pokladnici). Nad ním si všimněte Berniniho okna z tenkých alabastrových plátků které rozptyluje zlaté světlo kolem holubice, symbolu Sv.Ducha.

 86

 Dvě největší papežské hrobky ve Sv.Petru jsou po obou stranách apsidy a jsou bohužel nedostatečně osvětlené.. Ta napravo je papeže Urbana VIII. ta levá Pavla III. Starší je Pavlova a byla navržena mezi r.1551 a 1575 della Portou, architektem který dokončil kopuli Sv.Petra po Michelangelově smrti. Papež Urban VIII. měl velmi šťastnou ruku když zvolil Berniniho pro vypracování své hrobky. Velkorysost v užití mramoru, bronzu a zlacení na hrobce je typickým znakem barokní lásky v drahých materiálech užívaných v hojném množství. Všimněte si kostlivce píšícího papežovo jméno na mramorovou destičku. Della Portova hrobka pro Pavla II. si nic nezadá  s předešlou co do výrazové síly, a způsobila po odhalení zanícené diskuse které pokračovaly ještě dlouhé roky. Nahá postava Justice byla dlouho považována za portrét papežova krásné sestry Julie. Kouzlo této figury je tak velké, že ještě v 19.stol.se soudilo, že by neměla odvádět pozornost věřících od modliteb a byla zahalena závojem. Ti které zajímá barokní hřbitovní plastika si mohou najít hrobku papeže Alexandra VII., také od Berniniho; stojí nalevo od oltáře, za nejvzdálenějším pilířem křížení.

Pod památníkem Pia V. je vchod do sakristie který také vede do malé sbírky Vatikánských klenotů. Sbírka je různorodá, od sochařsky zpracované hrobky papeže Sixta IV. z 15.stol. od Pallauola  kterou vidíte seshora, po zlatý, drahokamy zdobený kříž z 6.stol.. Je zde známa dalmatika - liturgický kabát o kterém se říká že ho daroval Karel Veliký - první posvěcený císař Římské Říše a vládce nad tím co je dnes Francie, a Německo - ale který je pravděpodobně ze 14.stol.; mramorový tabernákl z pol.15.stol. od Florentského Donatela a malá kopie Michelangelovy Piety. Mezi mnohými předměty neocenitelné hodnoty je platinový kalich darovaný papeži Piu VI. Karlem III. španělským někdy v půli 18.stol. a celá řada posvátných předmětů ze zlata stříbra a drahých kovů.

Vstup 2'000 Lir.

Pokračujme dál po levé straně lodi kolem Algardiho pomníku pro papeže Lea XI. Krásné bronzové mříže v Kapli Chóru jsou od Borrominiho aby vyvážili ty naproti v Kapli Nejsvětější Svátosti. Na dalším pilíři je nově instalovaný pomníku papeže Inocenta I. od bratrů Pallaiulových, jediná velká hrobka která sem byla přenesena ze staré baziliky. V další kapli je krásny bronzový pomník papeže Jana XXIII. od současného sochaře Emilia Greca. Na posledním pilíři této lodě je pomník od Benátského sochaře 19.stol. Canovy a označuje místo ve hrobce pod ním kde jsou po dlouhém exilu v Itálii pohřbeni poslední z nešťastných Stuartoveců, Římští katolíci a marní čekatelé na Anglický trůn. Je mezi nimi i Bonnie Princ Charlie, který byl r.1745 velmi blízko trůnu ale který prožil své poslední dny v chudobě a opilství v Římě stále snící o slávě která mu byla tak blízko.

Na střechu chrámu se dá vyjet výtahem nebo dojít po nízkých stupních schodiště - u pravé strany křížení. Najdete tam rozlehlé svažité terasy poseté reflektory namířené na různé kaple a re kterých je skvostný pohled na kopuli a na náměstí. Ta terasách jsou kromě nezbytného krámu se suvenýry také toalety. Po dalších schodech se dostanete ke vstupu do tamburu - základny kopule - kde stojí busta Michelangela, architekta kopule. Uvnitř tamburu jsou další schody a krátká rampa vedou na ochoz který ho celý obtáčí a nabízí ptačí pohled na interiér chrámu. Stojí to zato vyšlapat si cestu až nahoru, ale jen  netrpíte-li závratí. Jestliže máte pevné nervy můžete se pustit do výstupu až na samý vršek chrámu, k lucerně. Úzké a zdánlivě nekonečné schodiště sleduje křivku kopule v prostoru mezi vnitřní a vnější stěnou a nakonec vás zavede do omezeného prostoru balkonu lucerny s absolutně  skvělým panoramatem Říma a okolí. Je zde také dokonalý přehled paláců, nádvoří a zahrad Vatikánu. Musíme bohužel konstatovat, že je to stoupání únavné, poněkud klaustrofobní, a rozhodně jednosměrné. V žádném případě si není možné cestu po chvíli rozmyslit a vrátit se nazpět.

        Vstup 2'000 a 3,000 Lir.

Nakonec se vrhněme z výšek dolů a navštivme kryptu (hrobky papežů). Vstup je u pilíře dedikovanému Sv.Longinovi. Protože jediný východ z krypty vede ven ze Sv.Petra, je dobré nechat tuto prohlídku nakonec. Krypta je lemována kaplemi s mramorovými čely a jednoduché náhrobky zabírají místo celé staré baziliky. A jsou na místě starého hřbitova ve kterém nedávné vykopávky potvrdily hrob Sv.Petra.

        Vstup volný.

Pokud se objednáte dopředu, můžete si projít vykopávky pod chrámem které vám dají skvělou představu o životě raně křesťanského Říma.

87

MĚSTSKÝ STÁT VATIKÁN

 Vatikán je suverénní nezávislý stát ustavený Loretánskou smlouvou r.1929, která byla potvrzena papežem a Italskou vládou.

X

88

PROHLÍDKA VATIKÁNU

Vatikánský palác je rezidencí papežů od r.1377. Sestává z řady samostatných budov které mají cca. 1 400 komnat, kaplí a galerií. Papež a jeho komnaty zabírají pouze malé procento z celého paláce. Většina z nich je věnována knihovně a Vatikánskému museu. Ve Vatikánu je možné si objednat autobusovou trasu od Informačního střediska na nám. Sv.Petra přes vatikánské zahrady až po zadní východ z Muzea.

 Sbírky Vatikánských muzei jsou nesmírné a jsou vystaveny na trase asi 7 km. Na vývěskách je možné si vybrat čtyři různé trasy podle barev. Nejkratší trvá 90 minut, nejdelší asi 5 hodin. Hlavní vstup Viale Vaticano.

Vst. 8'000 Lir. Volný vstup poslední neděle v měsíci. Zač 8.45  posl. vstup 16.00.

 Mezi neuvěřitelným bohatství Vatikánu je daleko nejdůležitější Sixtinská kaple. Začneme-li však tůru bez výrazných zkratek, začíná se Egyptským muzeem. Jeden z jeho sálů představuje hrobku z údolí králů.

 Chiaramonti Museum, které následuje, bylo založeno neoklasicistním sochařem Canovou a obsahuje asi 1 000 kopií klasických soch. Nejlepší sbírku soch ve Vatikánu avšak najdeme v Pio-Clementino Museu, hned vedle haly v sále X najdeme Apoxyomena, krásnou mramorovou kopii Řeckého bronzu z 1.stol. NL. Je zde řada ještě známějších kusů v Osmiúhelníkovém Nádvoří, kam je papež   Julius II. nechal r.1503 převést ze svých soukromých sbírek. V jeho levém rohu stojí slavný Apollo Belvedere. Ve vzdálenějším koutě na stejné straně nádvoří je skupina Laokoon, nalezená na Římském Esquilinu r.1506 a je považovaná za nejdůležitější antickou sochu z hlediska vlivu na renesanční umělce. V dnešní době je zájem o antickou plastiku malý, ale od dob Renesance až po konec 19.stol. bylo jedním z nejdůležitějších měřítek kulturnosti a vkusu orientace v sochách jako je právě tato.  Samozřejmě v dobách Renesance neměl zájem o antické umění hranice a nalez právě tohoto sousoší byl mimořádnou událostí  o které se mluvilo celá léta.

  92

 Další místnost je věnována zvířatům a je plná soch a mosaik z barevného mramoru. Dále je sál klasických soch a sál klasických bust; malý Salon Masek má na podlaze mozaiku přenesenou z Hadrianovy vily v Tivoli a kopii Praxitelovy Knidské Venuše. (Praxitel byl Michelangelo své doby - 4.stol. BC). V další hale, Hale Můz je hlavní místo vyhrazeno Belvederskému Torzu. Je to fragment sochy z 1.stol BC představující pravděpodobně Herakla, hrající svaly a klasickým sebevědomím, kterou velmi obdivoval Michelangelo. Příjemný neoklasicistní Sál della Rotonda má dlažbu z antické mozaiky a rozměrný porfyrový bazén  přenesený z Neronova paláce a několik obrovských soch. Sál Řeckého půdorysu má dva krásné porfyrové sarkofágy, jeden Konstantinův (mohli jste již vidět jeho kopii v Santa Costanza). Druhý je Sv.Heleny, matky císaře Konstantina.

 Jestliže vaše trasa zahrnuje Etruské museum, uvidíte mimořádné objekty z Regolini-Galassi nalezené nedaleko Cerveteri a spoustu jiných věcí. Následují tři sekce se specializovanou náplní: Antiquarium s Římskými originály, tri menší sály s Řeckými originály (za nimi je široké schodiště lemované Asyrskými reliéfy), a sbírka váz. Až za nimi je kopulový Sala della Biga. Skupina Biga - vozataje - uprostřed byla zcela rekonstruována r.1780. Vozataj sám je originál a byl užíván v kostele San Marko jako biskupský stolec (trůn).

 Všechny trasy se setkávají v Candelabra Gallery - galerii svíček - kde jsou vystaveny obrovské svíčky které jsou, tak jako sarkofágy a vázy, prastaré originály. V galerii Tapiserií která následuje jsou stěny naproti oknům pokryty skvostnými Bruselskými tapiseriemi z 16.stol. navrženými Rafaelem. Na stěně s okny jsou tapiserie popisující život papeže Urbana VIII. Byly utkány v dílnách které Barberiniové zřídili v Římě v 17.stol. specielně pro tento účel.

 Nyní vstoupíme do dlouhé podivné Galerie Map, s freskami 40ti topografických map Itálie a papežských teritorií, objednaných papežem Řehořem XIII. r.1580.  Na každé mapě je detailní plán hlavního města zobrazeného regionu. Strop je ozdobený epizodami z dějin jednotlivých oblastí. Kroky návštěvníků v této chodbě se zrychlují, ale rozumné se trochu zdržet, obzvláště jestli vás zajímá historie a zeměpis viděný očima dávných generací.

 Galerie vede ke komnatám Pia V, kde najdete malou halu ověšenou tapiseriemi. Naproti oknům visí několik vzácných kusů vyrobených v Tournai v Belgii, s pašijovými scénami a křtem Krista. Nyní projdeme kaplí a jestli jdeme po delší trase, zahneme doleva do komnaty Sobieského, která dostala své jméno po obrovské malbě  od Polského umělce Lejka. Je na ní Vítězství u Vídně, rozhodující porážka vpádu Ottomanských vojsk na konci 17.stol. Turci byli odhodláni dobýt Vídeň, a pokud by uspěli, není pochyb o tom, že by se rychle zmocnili celé střední Evropy. Rozměrná výstavní skříň v Sále Immaculate Conception nabízí k prohlídce vzácné svazky obsahující texty papežských bul proklamujících toto dogma.

 93

 Nyní vstoupíme do Rafaelových komnat které jsou přesně nad Borgiovskými komnatami. Papež Julius II. se přestěhoval do této sestavy pokojů r.1507, čtyři roky po svém zvolení, neochotný bydlet v Borgiovských prostorách prosycených duchem jeho nechvalně známého předchůdce Alexandra VI. Povolal Rafaela a jeho pomocníky aby pokoje vyzdobili. První komnata do které vstoupíte je poslední kterou Rafael maloval a byla dokončena Giuliem Romanem který pracoval podle Rafaelových kreseb pro nového papeže, Lea X. Znám pod názvem komnata Incendio, sloužil jako papežova jídelna. Fresky zde popisují činy předešlých papežů se jménem Leo a nejlepší z nich ukazuje Požár v Borgu (prostor mezi Vatikánem a Andělským hradem) který hrozil zachvátit původní stavbu Sv.Petra r.847. Požár tehdy papež Leo IV. zázračně uhasil pouhým znamením kříže. Další fresky ukazují korunovaci Karla Velikého Lvem II. ve Sv.Petru, přísahu Lea III. a námořní bitvu se Saracény v Ostii r. 849, po které Leo IV. prokázal poraženým své milosrdenství.

 Komnata Segnatury do které přejdeme nyní byla první kterou Rafael maloval a je téměř celá provedena jeho rukou. Téma maleb v komnatě, které můžeme zjednodušeně nazvat "učení" odráží skutečnost, že zde byla knihovna Julia II. Na fresce známé jako Debata o Nejvyšší Svátosti triumfálně vítězí Teologie.

95

SIXTINSKÁ KAPLE

R.1508 obávaný papež Julius II objednal u Michelangela namalování fresek na stropě Sixtovy kaple o ploše téměř 4 000 m2. Úkol zabral čtyři roky, a říká se, že Michelangelo další čtyři roky nedokázal nic přečíst aniž si to zvedl nad hlavu. Výsledkem je ovšem mistrovské dílo, jak můžete vidět. Velmi pomůže dalekohled. Protože zde může být narváno jak na fotbale, snažte se sem dostat brzy.

 Před vysvěcením v r.1483, byly spodní části zdí vyzdobeny řadou umělců včetně Botticeliho, Ghirlandaia, Perugina a Signoreliho kteří všichni pracovali pod Pintorichiovým vedením. Namalovali scény z Mojžíšova života na jedné, a epizody ze života Krista na stěně druhé. Později se Julius II, který byl nespokojený s jednoduchou výzdobou stropu - ta byla redukována jen na namalované zlaté hvězdy, rozhodl povolat Michelangela. Byla to zakázka kterou Michelangelo nemohl odmítnout, což ještě neznamená že ji přijal rád. V té době pracoval Michelangelo na hrobce Julia II. - projektu který nikdy nebyl dokončen - a protože se sám považoval za sochaře především a za malíře až po tom, nebyl nadšený myšlenkou přerušení sochařské práce na úkor malby. ( malbu považoval vlastně za činnost pod jeho úroveň).  Julius však byl muž s kterým se nedalo smlouvat a Michelangelo neochotně začal s prací. Práce čile pokračovaly až do doby kdy se M. rozhodl vymalovat celý strop sám a propustil své pomocníky (jako kontrast většina práce na Rafaelových Stanzas byla dílem pomocníků, jen několik klíčových figur jsou jeho vlastním dílem).

 Námětem Michelangelovy práce byl vývoj lidstva před příchodem Krista. Ten je ilustrován na devíti hlavních panelech. Jsou na nich směrem od oltáře: Oddělení světla od temnot, Stvoření Nebes, Oddělení souše od vod, Stvoření Adama, Stvoření Evy, Dědičný hřích a vyhnání z ráje, Obětující Noe, Potopa, a Opilý Noe. Tyto hlavní scény zapadají do architektonického rámce který je dále doplněn malbami starozákonních figur, proroků a Sybil a dvaceti ignudi, tj.nahých mladíků. V lunetách pod stropem - plochách mezi okny namaloval Kristovy předky.

 Poměrně nedávno byl dokončen ambiciosní projekt vyčištění této fresky. Byl to proces který rozvířil mnoho diskusí. Restaurované fresky mají zářivé barvy v překvapivém kontrastu k tomu jak vypadaly předtím a jak byly po celá desetiletí se samozřejmostí přijímány. Byl Michelangelo mistrem zářivých barev, jak mnozí odborníci tvrdí? Nebo je "nová Sixt.kaple" pomýlenou interpretací Michelangelových záměrů? Názory se liší a spor bude jistě trvat po řadu let. Co však zůstalo nezměněno je neopakovatelná síla výrazu a umělcovy imaginace. Všimněme si, že obrazy malované později jsou méně podrobné a jednodušší ve výrazu než ty předchozí (viz.stvoření Adamovo). Jak práce pokračovala, Michelangelo se stával sebejistější a postupně začal užívat větší formy a jednodušší barvy.

 96

 Asi o 20 let později byl Michelangelo zavolán znovu, tentokrát Farnézským papežem Pavlem III. aby rozšířil výzdobu kaple o malbu posledního soudu na stěně nad oltářem. (Restaurace této fresky již byla také dokončena). Zakázka stárnoucímu a zatrpklému umělci, který se těžko vyrovnával s faktem hrůz po dobytí Říma (1527) a problémy které přinesla reformace, docela vyhovovala. Malba vyvolala odmítavé reakce ještě dlouho předtím než byla r.1541 dokončena, šokujíce mnohé Vatikánské hodnostáře - zvláště Biagia di Cesena, který kritizoval nevhodnou nahotu jejích postav.  Michelangelo reagoval namalováním Biagiho tváře postavu s oslíma ušima v pekle (vpravo dole). Biagio si stěžoval u papeže a trval na odstranění portrétu, ale papežova vtipná odpověď byla, že se může přimluvit za ty v očistci, ale ne za ty v pekle. V r.1564 další papež, Pius IV. zašel tak daleko, že nechal malíře Daniela da Volterra namalovat drapérie přes nahé postavy v popředí. Ty byly během posledního restaurování pochopitelně odstraněny. Michelangelo   namaloval vlastní tvář na staženou lidskou kůži v rukou Sv.Bartoloměje.

 Jestliže může být stropní freska Sixt. kaple vykládána jako výraz Michelangelovy důvěry ve vrcholnou Renesanci, období které nevidí hranice pro lidské možnosti a nadšené objevováním klasického umění, jeho Poslední soud, v kontrastu k předchozímu, je hluboce ponurý osobní výklad lidské existencionální situace. Musíme uznat, že s tím má co dělat i námět který musel zpracovat - konec světa lze těžko vnímat jako žertovnou situaci - ale zatímco jiní umělci kteří se vypořádávali se stejným úkolem stavěli do popředí fenomén vykoupení milosrdným Bohem, Michelangelo nenechává nikoho na pochybách, že jeho Bůh je především trestající. Mnoho odborníků zdůrazňuje charakter malby kterému Taliáni říkají terribilitá, jakýsi druh hrozivé síly, typické právě pro pozdního Michelangela. Dokonce ještě jako mladý muž by Michelangelo označen papežem Juliem II. jako člověk ze kterého jde strach. Těžko říct jak moc se tento jeho rys rozvinul v době kdy maloval  tuto vířivou masu lidí.

          Po zhlédnutí tohoto mistrovského díla a zjištění, že jste přežili neskutečnou tlačenici, projdeme výstavními sály Vatikánské knihovny, jedné z nejskvělejších na světě. Doporučujeme abyste se podívali do místnosti č. X - místnosti Aldobrandiniho svatby, kvůli jejím starým freskám zobrazujícím Římský svatební rituál a pojmenované po svém pozdějším majiteli, kardinálu Aldobrandinim.

 Z Alexandrovy místnosti Vatikánské knihovny můžeme projít do Nového Křídla (Braccio Nuovo). Zde jsou další Řecké a Římské sochy, ze kterých je nejslavnější Augustus de Prima Porta; je ve čtvrté nice vlevo od konce. Je považována za věrný portrét císaře Augusta když mu bylo 40. Všimněte si vypracování reliéfů na jeho zbroji. Dva pozlacení bronzoví pávi byli součástí nádvoří původní baziliky Sv.Petra.

Je velmi pravděpodobné, že byli ještě předtím umístěni v Mausoleu císaře Hadriána. Pro staré Římany byl páv symbolem nemorálnosti.

97

 V Quatro Cancelli je kavárna a jestli chceme projít celý program, vejdeme z ní do Pinacoteky. Malby mají téměř výhradně náboženské náměty a jsou seřazeny v chronologickém pořadí, počínaje tím, co bylo v 19.stol. nazýváno "primitivy 11. a 12.stol." Sál č.II má skvělý  triptych od Giotta pomalovaný po obou stranách který stával nad hlavním oltářem starého Sv.Petra. V sále III Najdete několik madon od Florentských mistrů Fra Angelika a Filippa Lippiho. Rafaelův sál zdobí mimořádné Proměnění, Korunovace Panny a Foligno Madonna a také tapiserie které navrhl pro Sixt. Kapli. V dalším sále jsou Leonardův Sv.Jeroným a Belliniho Pieta.

 Po vyjití z Pinakotéky se dejme doleva a podívejme se na reliéfy z podstavce sloupu Antonia Pia vystavené na nádvoří. Nyní stojíme před Museem Pohanských Starožitností (Museo Gregoriano Profano) ve kterém jsou antické plastiky a jiné objekty nalezené na území papežského státu. Zdařilá moderní instalace umocňuje vybranou kolekci Řeckých a Římských plastik.

 Následuje Muzeum Křesťanských Starožitností (Museo Pio Cristiano), kde je nejvýznamnějším dílem Dobrý Pastýř ze 3.stol. a pak Etnologické Misionářské muzeum (Museo Missionaro-Etnologico). Obě muzea přetékají skvělými exponáty z exotických míst, včetně orientálních sošek a váz. Poslední, Historické muzeum obsahuje   m.j. papežské kočáry.

         Všechny tyto sbírky jsou plné skvělých exponátů, ale protože jsou poslední v řadě, nemůže se jim pro únavu věnovat pozornost kterou by si zasloužili. Nebylo by vůbec marné se sem vrátit druhý den a prohlédnout si konec trasy - řekněme od kavárny- pořádně znovu.

98

STARÝ ŘÍM

Čtvrt s úzkými uličkami kuriosních jmen, otevřenými barokními náměstími a malebnými zákoutími, Starý Řím (Vecchia Roma) leží na výběžku který vytlačuje Tiberu západním směrem, k Vatikánu. V době Renesance, kdy papežové vládli jak z Vatikánu tak z Laterána, uzemí mezi nimi se stala obchodním centrem města. Řemeslníci a obchodníci se činili ve stínu obrovských paláců postavených aby upevnili prestiž  a moc vůdčích osob papežského dvora. Spisovatelé a umělci, jako satirik Aretino a zlatník - sochař B.Cellini, utrousili sarkastické poznámky o proměnlivém bohatství dvořanů a dvořanek (courtesans) kteří zde bydleli. Řemeslníci i umělci  stále žijí ve Starém Římě ačkoliv jejich počet se zmenšuje s tím, jak se stává čtvrt vyhledávanější a dražší. Je to čtvrt pro pěší tůru jak ve všední den kdy jsou zde otevřeny malé obchůdky a vře to zde aktivitou, tak o víkendu, kdy je zde méně dopravního ruchu a neruší vás hluk.

 98

OD IL GESŮ NA PIAZZA NAVONA  /starý Řím/

1

2                     Začneme na Piazza Venezia, projdeme Via de Plebiscito nalevo k obrovskému chrámu  Il Gesů, mateřskému kostelu Jezuitů a praotci všech barokních chrámů. Byl navržen v r.1568 Florentským architektem Vignolou, ale minimálně po dalších sto let nebyl v interiéru dokončen. Původně bylo zamýšleno, že interiér bude ponechán prostý pro zdůraznění skromnosti. Když se však tato myšlenka opustila, nebyly pak už brány ohledy na jakákoliv výdaje. K jeho nádheře a honosnosti se těžko najde srovnatelný prostor, včetně Sv.Petra. Zcela mimořádné jsou zde stropní fresky tekoucí svrchu a pojící se na štukové postavy parapetu. Baciccia zde dosáhl mimořádného efektu, zvláště v hlavní fresce lodi Triumf Svatého Jména Ježíšova. Zdá se zde, že heretici svrhávaní dolu s nebes padají přímo na pozorovatele. Dalším želízkem posilujícím skvostnost interiéru je oltář v kapli Sv.Ignáce z Loyoly v levém transeptu. Je to jistě nejpůsobivější oltář v Římě; až se budete okouzleni dívat na třpytivou hroudu z lapisu lazuli který ji korunuje uvědomte si, že je to jenom vrstvička lapisu na sádrovém podkladě. Těžké bronzové zábradlí od Carla Fontany skvostný celek podtrhuje.

Architektonický význam Il Gesú  však jeho skvostný interiér daleko přesahuje. Tento chrám je první z protireformačních chrámů; tj.první důležitý chrám postavený po té, co Tridentský koncil (1546-1563) signalizoval odhodlání Římskokatolické církve zahájit odvetu proti Reformovaným "protestantským" heretikům v severní Evropě. Jeho role je v tomto ohledu podtržena faktem, že byl postaven pro Jezuity, nový náboženský řád založený v r.1540, jehož účel - jako vojska Kristova pro novou militantní církev - bylo jednoznačně posílit absolutní autoritu Katolické církve. Proto dostal kostel širokou loď, ideální pro shromáždění velkého počtu věřících a chór - prostor hned za oltářem - byla zřetelně oddělena od lodě aby se zdůraznil rozdíl mezi církev. hodnostáři a laiky; jsou zde boční kaple pro uctívání jednotlivých svatých (což také mělo další výhodu, že se daly snadno prodat bohatým lidem - běžný zdroj stále potřebné finanční hotovosti); a značná délka lodi nutila k soustředění na oltář. Jeho imitace se objevily ve všech katolických zemích Evropy - neomylné měřítko jeho úspěšnosti.

 99

3        Po prohlídce Gezú se obraťme k Piazza della Minerva. Uprostřed náměstí stojí roztomilý slon od Berniniho nesoucí na svých zádech Egyptský obelisk, a s nápisem na podstavci oznamujícím něco ve významu, že je ke stálé moudrosti nutná pevná vůle. Tento pomník stojí právě před kostelem Santa Maria sopra Minerva, jehož jméno naznačuje, že kostel byl postaven nad (sopra) základy původního chrámu Minervy. Byl zbudován Dominikány v drsných liniích Italské gotiky a prošel několika více či méně zdařilými rekonstrukcemi interiéru. Avšak jako jediný gotický kostel ve městě představuje jistý kontrast k přebujelému Baroku. Mějte po ruce několik mincí abyste si mohli osvětlit kapli Carafa v pravém transeptu, kde se vyplatí investovat do několika krásných fresek Fillippina Lippiho z 15.stol. Pod hlavním oltářem je hrobka patronky Itálie, Sv. Kateřiny Sienské. Nalevo od oltáře je Michelangelova socha zmrtvýchvstalého Krista a hrobka noblesního malíře, Fra Angelika; ta je za moderní sochařskou bronzovou stěnou. Jak se budete vracet k východu, všimněte si neobvyklého a málo známého Berniniho pomníku Blahoslavené Marie na pátém pilíři od vchodu.

4        Veliká budova venku před Vámi je Pantheon. Projděte ulicí Via della Minerva a dostanete se ke vchodu z Piazza della Rotonda. Majestátní kruhová budova  je nejlépe zachovalou budovou Imperiálního Říma. Byla zbudována na místě původního Pantheonu z r.27 BC postaveném Augustovým generálem Agrippou jeho kompletním přestavěním císařem Hadriánem cca r.120 NL. Vlastně byla Hadriánem také navržena tak jako chrámy, paláce a jezera jeho obrovské vily mimo město, v Tivoli. Kupodivu Hadrián nechal nad vchodem původní nápis který ohlašuje jako stavitele Agrippu, což vyvolalo mezi archeology obrovské zmatky ukončené až v r.1892, kdy se zjistilo, že všechny cihly ze kterých je chrám postaven nesou letopočet 120 NL.

Nejobdivuhodnější věcí na Pantheonu není jeho velikost, jakkoliv je ohromující ( do roku 1960 to byla největší kopule na světě), dokonce ani zvládnutí obrovských technických potíží nutných ke stavbě tak rozměrné kopule, ale mimořádná jednotnost stavby "tichý a majestátní výraz klasického světa", jak to napsal nějaký spisovatel, které vyzařuje. Nemusíme jít daleko abychom poznali důvod této harmonie: průměr kopule se přesně rovná výšce stěn. Je to právě užitím takto jednoduché matematiky které dává klasické architektuře její charakteristický smysl pro proporci, její vznešenost a účinek trvající po věky. Pokud je vyvedena v takové velikosti, je účinek skutečně ohromující.

          102

 Proč právě Pantheon zůstal mezi všemi Římskými památkami jediný nedotčen? Proto, že se stal křesťanským kostelem - abychom byli přesní v r.608. Musíme však říci, že každá budova, ať už kostel nebo ne, neunikla jistému stupni poničení během vzepjatých staletí Římského vývoje po pádu Císařství. Např. v r.655 bylo sejmuto pozlacené bronzové krytí kopule a podobně, začátkem 17.stol. Papež Urban VIII. sundal bronz který kryl dřevěné trámy portiku, a užil ho ke stavbě tabernáklu nad oltářem Sv.Petra a několika kanónů. Nicméně exteriér Panthenonu je v podstatě takový, jak byl vybudován. Vevnitř však je to jinak; především pro množství různých hrobek které zde byly po staletí umísťovány. Nejznámější z nich je Rafaelova (mezi druhou a třetí kaplí nalevo). Jsou zde také pohřbeni dva Italští králové 19.stol. Vittorio Emanuele II. a Umberto I. Hrobka prvního byla částečně postavena z "pantheonského bronzu" který užil Urban VIII. na děla a který takto přetaven byl symbolicky navrácen na původní místo. Velký otvor v Apexu kopule nevznikl později, ani není svědectvím že stavbu nedokázal dokončit ani sám Hadrián, ale byl zde vždycky, zamýšlen jako symbol "vševidoucího oka nebes".

3                     Nyní ulicí Via della Dogana Vacchia k Piazza San Luigi dei Francesi /7,30 - 12,30 X 15,30 - 19,00/ který má své jméno podle Francouzského koloniálního kostela v Římě (Luigi = Louis). Kostel je známý pro své tři famosní Caravagge namalované na počátku 17.stol. pro kapli St.Matteo (poslední vlevo). Je třeba vhodit minci pro osvětlení Caravaggových světelných efektů. Jsou zde - zleva - Povolání Sv.Matouše, Matouš a anděl, a Umučení Sv. Matouše. Během svého vzniku byly příčinou značnýchrozpaků řeholníků kostela, kteří měli za to, že Car. dramaticko-realistický přístup je skandálně urážlivý. První verze jeho oltářního obrazu byla odmítnuta; dalšími dvěma nebyli kněží také příliš nadšeni. Čas dal zapravdu Caravaggiovu  ochránci, kardinálu Francesco del Monte, který tyto práce objednal a zarputile je hájil. Jsou považovány za umělcova nejlepší díla.

4                      7.30 - 12.30  15.30 - 19.00   Čt. Jen do 12.30

          103

6        Po vyjití ze St.Luigi se dáme do leva a druhou ulicí vlevo na malé náměstí Pizza di Sant´Agostino. Hned po vstoupení do bohatě mramorem obloženého kostela uvidíme po levici mramorovou madonu Jacopa Sansovina (1521), jedna z nejpopulárnějších plastik v Římě, která je téměř překryta bezpočtem svíček a jiných darů. Na prvním oltáři vlevo je dojemná Caravaggiova malba Madona Loretánská (1605). V lodi stojí teď již na svém původním místě mramorová Svatá Rodina, pod postavou Rafaelova Izajáše namalované na jednom z pilastrů (1512).

7        Ven ze St.Agostina doleva, zpět po předchozí trase po Via della Scrofa (ulice Svině), která je zkratkou v této čtvrti plné řemeslných krámků a neobvyklých malých obchůdků. Uličky kolem jsou typické pro tento starý Řím. Dále zahneme doleva na ul. Via dei Portoghesi a postůjme před budovou která ji rozděluje. Na jejím vrcholu je Opičí věž, známý objekt místa. Via dell Orso, napravo od věže je ulicí řemeslníků, a restaurátorů. Ta končí na Vicolo dei Soldati, kde najdeme známý hotel Hostaria dell Orso který slouží hostům již od 15.stol.

8         Projdeme Vicolo dell Soldati na nám. Piazza Zanardelli a odbočíme na Via dei Coronari - ulici výrobců umělých růží, kterou lemují obchody starožitníků. Na nám. Piazza San Salvatore in Lauro najděte malé dveře vlevo od kostela. Zavedou vás do skvostného malého kláštera z 15.stol, jedním z Římských skrytých pokladů. Skvostný kostel Sv.Salvátora zvláštním způsobem připomíná Benátský kostel toho jména jak venkem tak vnitřkem.

Pokračujeme Via dei Coronari a Vicolo del Curato do Via del Banco di Santo Spirito. Malé náměstí na konci mostu Ponte Sant Angelo bylo v r.1599 scénou popravy Beatrice Cenci a dalších z rodiny zapletených do tragické historie která později inspirovala Shellyho k jeho hře. Dejme se doleva ulicí Via del Banco di Santo Spirito k Arco dei Banchi, která vedla k účtárnám renesančního finančníka Agostina Chigiho. Skvostné staré paláce včetně toho na rohu ul.Via dei Banchi Nuovi, ve kterém funguje nejstarší banka Říma San Spirito od raného 17.stol.

9        Dále po Via dei Banchi Nuovi, tmavou uličkou vedoucí na Piazza dell Orologio. Byla pojmenovaná po Borrominiho frivolní věži s hodinami na Oratoři Sv. Filippina, která není pojmenovaná podle tichomořských ostrovů ale podle upřednostňovanému Římskému svatému, Filipu Neri, zakladateli Kongregace Oratoriánů (1551). Tak jako Jezuité, byli Oratoriáni - nebo Filipíni, jak byli známější, jedním z nových církevních řádů ustavených v půli 16.stol. jako součást protireformace. Ale tam, kde Jezuité byli pevní a nekompromisní v šíření agresivního řádu, Oratoriáni pod vedením laskavého Filipa Neri jednali v rámci humanity a "dobré práce". Neri, muž vzácného šarmu a důvtipu trval na tom aby členové řádu - většina z nich mladí šlechtici které osobně naverboval - se kromě jiných projevů skromnosti manuálně podíleli na práci na zdejším kostele Santa Maria in Vallicella, nebo Chiesa Nuova, jak je všeobecně nazýván. Kostel byl postaven ke konci 16.stol. a pyšní se hrdým barokním interiérem celým v bílé a zlaté, se stropními freskami od Pietra da Cortona a třemi skvělými oltářními obrazy od Rubense. Hned vedle kostela je vlastní oratoř, hlavní stan řádu která byla postavena Borrominim mezi r.1637-1662. Její lehce zvlněná fronta je typická pro posedlost Borrominiho pro vnášení pohybu do jeho budov.

Obrátíme se doleva, těsně kolem Chiesa Nuova, znovu doleva po Via del Governo Vecchio a hned doprava k paláci Palazzo di Monte Giordano, známý jako Palazzo Taverna. Kdysi součástí opěrných římských bodů mocné rodiny Orsini nyní rozdělený do řady velmi vyhledávaných apartmánů. Projděme dveřmi a podívejme se na krásnou fontánu na nádvoří, jednom z nejromantičtějších zákoutí Říma. 

Vrátíme se na ul. Via del Governo Vecchio a zahneme doleva. Ul.nese své jméno podle pal. Z 15.stol. Palazzo Nardini,kdysi to bylo sídlo papežské vlády a později soudu.

7                     Zahneme nalevo do Via di Parione a po ní na Piazza della Pace kde se objeví půlkruhový (segmentový) portikus před kostelem z 15.stol. Santa Maria della Pace. V r.1656 byl pověřen Pietro da Cortona aby chrám zrestauroval a navrhl novou fasádu, nechal v blízkém okolí zbourat několik budov aby zajistil důstojný přístup k chrámu. Pak zbudoval i klenby portika aby vše architektonicky sjednotil.Kostel je zpravidla zavřený, ale bude-li náhodou otevřený když půjdeme kolem, vejděme a prohlídneme si Rafaelovu fresku Sybily nad prvním oltářem vpravo, a skvostnou výzdobu kaple Cesi, navrženou v půli 16.stol. Sangallem - druhá vpravo.

104

Z PIAZZA NAVONA K VILE GIULIA   /starý Řím/

8                     Via Tor Millina vede na Piazza Navona, nádherné barokní náměstí které stojí na ruinách Domiciánova stadia. Stále má v sobě něco z bezstarostné atmosféra dnů kdy bylo scénou Římských cirkusových her, středověkých---------- a karnevalů 17.stol. Dokonce i teď bývá dějištěm živé slavnosti-------- v lednu a řady dalších během roku.

105

9                    Piazza Navona vypadá v podstatě stejně jak vypadala v 17.a 18.stol, poté co papež Innocent X z rodu Pamphili rozhodl o jejím zbudování aby kontroval Palác Barberini na nám. Quatro Fontane. Nízké domy, mnohé se záviděníhodnými terasovými zahradami, převyšuje skvostná barokní fasáda kostela Sant Agnese in Agone (z Agona se odvozuje slovo Navona, první pak vzniklo zkomolením "agonalis" což bylo římské jméno pro Domiciánuv cirkus.)

10                 Nádherná Fontana dei Fiumi, nejproslulejší dílo na náměstí, umístěna přesně v jeho středu, byla vytvořena Berninim pro papeže Innocenta X. v r.1651 ještě před započetím prací na fasádě kostela. Obelisk zvedající se z fontány je Římská kopie která byla původně umístěna v Maxenciově Cirku na Via Appia Antica. Berniniho figury čtyř řek reprezentují čtyři světové strany. Nil s hlavou zakrytou na znamení neznámých pramenů; Gangu; Dunaj; a La Plata se zdviženou rukou. Piazza je ráno rozespalá a jen hrstka důchodců se vyhřívá na kamenných lavičkách a děcka jezdí na kole okolo fontány. Teprve večer Piazza Navona ožívá barvitým shromážděním lelkujících, pouličních umělců, turistů a Římanů na promenádě (passeggiata). Někdy se dá přes osvětlená okna Pallazo Pamphili, hned vedle Sant Agnese zahlédnout úchvatné fresky Pietro da Cortony. Palác je nyní Brazilskou ambasádou.

Na konci náměstí vede malá ulička Via della Cuccagna ( podle oblíbené hry na Piazza N.) vede k Palazzo Braschi na pravé straně. Ten je teď městským museem.

15                 Jestli opustíme náměstí jeho prostředkem, přes Corsia Agonale, uvidíte krásný palác ze 17.stol. Pallazo Madama přímo před Vámi na Corso Rinascimento. Býval kdysi palácem Mediceů, nyní je sídlem Italského Senátu. Doprava po Corso Rinascimento je--------budova ve které bývala římská universita. Bude-li to možné nahlédněte do jejího dvora a na portál Borrominiho barokního Sant Ivo alla Sapienza /jen neděle 10,00 po mši/, který má jednu z nejskvostnějších kopulí v Římě - zlatou spirálu o které se říká, že byla inspirována včelím žihadlem. Borromini kostel postavil na objednávku papeže Urbana VIII. Kostel je hlídán vojákem, protože je součástí úřadoven senátu. Je však otevřen jednou týdně o mši - Neděle v 10 hod. - a stojí za podívání. Zvláště jestli vás přitahuje Borrominiho posedlost složitým matematicko - architektonickým řešením prostoru.

16                 Na Corso Vittorio Emanuele vystupuje obrovský kostel ze 17.stol. Sant Andrea della Valle nad náměstím s fontánou. Jeho kopule od Maderny je nejvyšší po Sv.Petru nejvyšší v Římě. Ačkoliv jsou jeho rozměry obrovské, je v kompozici pozoruhodně vyvážený. Vevnitř, kde se konala premiéra Puciniho Toscy, stojí za pozornost fresky ze zač. 17.stol. na klenbě chóru od Domenichina a od Lanfranca v kopuli - jednom z nejranějších plně barokních podhledů. Poslední dva pilastry lodě u transeptu mají renesanční hrobky dvou papežů z rodu Piccolomini, které sem byly přemístěny ze Sv.Petra.

106

17                 Téměř naproti St.Andrea della Valle je Palazzo Massimo alle Colone který arch. Baldassare Peruzzi přizpůsobil parcele po starším paláci rod.Massimo (1530). Jestli se sem dostanete 14. Května, dostanete se i do paláce s krásným nádvořím a lodžiemi cestou do rodinné kaple. Ten den se slaví výročí zázraku Filipa Neriho z r.1583 který oživil mrtvého Paola Massima.

18                 Drobná renesanční budova na levé straně Corsa V.E. je známá jako Piccola Farnesina. Byla postavena pro Francouzského preláta jak dosvědčují lilie-symbol Francie-a je vněm malé ale kvalitně vybavené Baracco Museum se sbírkou staré plastiky. Museum je již léta zavřené ?? Dojděte k dalšímu rohu a zahněte na Piazza della Canceleria. Napravo je obrovská ale krásná budova Palazzo dalla Canceleria zbudovaný pro synovce papeže Sixta IV. z rodu Riario na konci 15.stol. A údajně zaplacen z výhry za jedinou noc hazardu jiného synovce. Symbol rodu Riari - růže - je nad okny přízemí a na pilířích a dlažbě dvora. V paláci jsou úřadovny Papežské kanceláře a je částí exteritoriálního vlastnictví Vatikánu. Veřejnosti není otevřen.

19                 Zabudován v rohu paláce, kostel San Lorenzo in Damaso je jedním z nejstarších v Římě. Založen ve 4.stol., byl přestavěn, pravděpodobně Bramantem během stavby Cancelerie na zač 16.stol.

20                 O pár kroků dál je trh Campo dei Fiori který ožívá ráno, jedno z nejpůsobivějších míst souč. Říma. Nad náměstím trčí socha Giordana Bruna který zde byl upálen na hranici v r.1600 za kacířství. Jeho poprava byla první z mnoha které sem přiváděly davy Římanů během celého 17.stol. Nepříliš odlišné popravy o pár století předtím přiváděly Římany do Colosea a cirků.

Vicio del Gallo vede k Piazza Farnese kde stojí skvostný Palazzo Farnese, který byl postave Sangallem, Michelangelem a Giacomem della Porta pro Alessandra Farnese uprostřed 16.stol. Tento palác je ze všech renesančních paláců Říma snad nejkrásnější. Bohužel si ho nelze prohlídnout, protože je v něm Francouzské velvyslanectví. Dá se ale, napíšete-li asi měsíc dopředu, navštívit Gallerii, nejnádhernější sál paláce.  (návštěvy se uskutečňují pouze ve středu odpoledne - pište to the Ambassador, French Embassy Piazza Farnese 64, 00186 Rome.) Důvod proč bychom měli sál navštívit a překonat problémy se složitým objednáváním termínu - je skvostná stropní freska malovaná mezi r.1597 a 1604 Annibalem Caraccim. Tato freska je považována za přelomovou po sterilním období v Italské malbě ke konci 16.stol. - sterilní ovšem pouze ve srovnaní s tím co mu předcházelo a co po něm následovalo - totiž začátek Baroka. Námětem fresky jsou lásky bohů, dokonale pohanské téma do kterého se Caracci pustil s gustem. Na stropě je skrumáž nespoutaného erotického veselí a hostin namalovaných v zářících barvách které dodnes neztratili nic ze své svěžesti. Je smutné že Caracci poté co toto dílo dokončil byl tak zklamán mizernou odměnou kterou dostal - rodina Farnese byla mimořádně bohatá i podle měřítek tehdejších mimořádně bohatých rodin Říma 15. a 16.stol.- že se dal na pití a krátce nato zemřel. Pro ty kteří sympatizují s osudem chudého umělce dostanou další ránu když si uvědomí, že Francouzská vláda platí za nájem této nádherné budovy jednu liru za 99 let.

107

 Nalevo od paláce se dejme po Vicolo dei Venti  na Piazza della Quercia abychom si prohlédli Palazzo Spada / po do 19,30/ pokrytý štukami a sochami na nádvoří, které jsou mimořádně zajímavé. Ať již máte rádi tendence Baroka k excesům nebo ne, nenechte si ujít malou galerii v zahradě. Je to překrásný příklad architektonických her kterým bohatí Římané 17.stol. nedokázali odolat. Když stojíte na konci galerie, zdá se vám, že se díváte skrze impozantní loggii s kolonádou vedoucí až ke vzdálené soše. Ve skutečnosti není loggie delší než 10 metrů a socha je droboučká, ne víc jak 60 cm.vysoká. Faktem je, že galerie se rychle směrem k soše zužuje a sloupy se rychle snižují a tím vzniká iluze hloubky. Kdybyste se dostali na konec loggie, museli byste se hluboko ohnout. Dlouho se myslelo, že je Borrominiho práce; nyní se však již ví, že je to dílo kněze Augustiniána Giovanni Maria da Bitonto. Obrazová galerie v paláci má několik mimořádných děl. Jsou mezi nimi Breuglova "Krajina s vodními mlýny",Tizianův "Muzikant", a "Navštívení" od Andrey de Sarta.

 Vstupné 2 000 Lir.

 Za palácem Spada se dejme doleva a znovu doleva a pak doprava po Via Giulia pojmenované po papežovi Juliu II. Nechal ji vybudovat začátkem 16.stol. jako součást plánu na otevření grandiózního přístupu ke Sv.Pavlu. I když plán nebyl nikdy dokončen, ulice se stala důležitou tepnou renesančního Říma, lemovanou elegantními kostely a paláci. Až do r.1950 to byla šedá a zchátralá ulice, ale v posledních desetiletích přilákala elitu obchodníků se starožitnostmi a obyvatele mezinárodního charakteru kteří přeměnili rozpadající se střechy na famózní střešní byty s výhledem na Tiberu. Jak po ní půjdeme, nemůžeme přehlédnout kostel Santa Maria dell'Orazione e Morte s kamennými lebkami na dveřích. Ty jsou symbolem kněžského bratrstva které mělo za úkol pohřbívat těla neznámých mrtvých nalezených na ulicích Říma. Je zde celá řada zajímavých starých kostelů na ulici, ale většina je kromě mimořádných příležitostí zavřena. Na levé straně uvidíte nevzhlednou cihelnou budovu ve které po dvě staletí byly Carceri Nuove, Římska věznice.

Na konci Via Giulia je pěkná Piazza dell'Oro, která byla srdcem Florentské kolonie ve starém Římě a centrem zlatnictví. Zde se zvedá důstojný chrám San Giovanni di Fiorentini, ve kterém je v kapli Falkonierů v chóru Borrominiho krásný oltář.

108

KE ŠPANĚLSKÝM SCHODŮM A FONTANĚ TREVI

Tento okruh zahrnuje nejbarvitější historickou část Říma. Začíná na Piazza Venazia, náměstí před-----mramorovou konfekcí které se říká pomník Vittoria Emanuela a směřuje ke korsu, jedné z nejživějších obchodních uliček ve městě. Největší atrakce zahrnují několik renesančních a barokních paláců - mezi nimi Palazzo Borghese, luxusní obydlí nejvěhlasnější rodiny 17.stol. a řadu úchvatných kostelů. Ti, kdo se mají chuť zabývat nadutou teatrální architekturou Římského eklekticismu a obzvláště pak heroickými iluzivními stropními malbami, bude touto trasou bohatě odměněn. Pro většinu z nás však budou vyvrcholením Španělské schody, nejznámější příklad Římského urbanismu 18.stol. a Fontána Trevi, nejzdobnější a nejvzrušivější fontána v Římě.

 108

PIAZZA VENESIA A CORSO    /ke Španělským schodům/

 Žádný návštěvník Říma neudělá chybu, když si prohlídne obrovskou bílou masu Památníku Vittoria Emanuelle. Je to nepřehlédnutelný orientační bod. Někteří ho přirovnávají k obrovskému svatebnímu dortu, jiní k obrovskému viktoriánskému psacímu stroji vyvedenému v bílém mramoru. Ať si o něm současník  myslí cokoliv, bylo to pro Římany skvělé ohnisko patriotické hrdosti na přelomu století. Byl vystavěn aby oslavil spojení Itálie a prvního národního krále, Viktora Emanuela II, je v něm hrob neznámého vojína, institut Historie sjednocení Itálie v 19.stol. a prozaičtější vodní nádrže pro zásobení jeho fontán. Pohledy na Řím z jeho zářivých schodů jsou jedny z nejlepších.

Právě z důvodů stavby tohoto monstra  a patřičného náměstí na kterém stojí, jeho architekti tupě zničili řadu starých památek  a změnili sklon Kapitolu o který se opírá. Fragmenty nalevo označují místo kde stávala hrobka z 1.stol. NL o které se vědělo že stojí na začátku antické Via Flaminia, silnice která vede východně z Říma napříč Itálií do Fana na Jaderském pobřeží. První část této ulice, z Piazza Venezia po Piazza del Popolo, je nyní známa jako Corso podle koňských závodů (corse) které zde probíhaly během divokých Římských karnevalů v 17. a 18.stol. Pohleďte na uzavřenou dřevěnou verandu paláce na rohu Via del Plebiscito a Corsa. Po mnoho let z ní měla pěkný výhled na dění dole matka Napoleona při svém pobytu v Římě.

          110

Nalevo od pomníku stojí Palazzo Venezia postavený v 15.stol. pro benátského Kardinála Pietro Barbo který se pak stal papežem Paulem II. Nalevo od paláce je starý kostel Sv. Marka, který Pavel II. užíval pro oficiální ceremonie. Podle tradice Sv. Marek napsal svoje evangelium v Římě a kostel je dedikován tomuto evangelistovi zrovna jako papeži Markovi ze 4.stol. jehož ostatky leží pod hlavním oltářem. Je to jeden z mnoha Starořím. kostelů postavený jako bazilika, který však vyhořel a byl nahrazen v 6.stol. Ten který zde stojí nyní postavil papež Řehoř IV. a je ze stol.9. Jak dokazuje dedikace na Byzantské mozaice. Kostel je dokonalým příkladem vrstvení historických stylů v Římě od raně křesťanských architektonických motivů po Románskou zvonici; od Byzantských mozaik až po okna v lodi která jsou zjevně r úzkých gotických přestavěny na široké raně renesanční. Je zde plně rozkvetlá Renesance na  nádherném zlaceném stropě a portiku které Pavel II. nechal postavit aby chránil sebe a své hosty při venkovních obřadech za špatného počasí. Na pravé straně portika je hrobka Vonnozi Catanei, milenky papeže Alexandra VI.; porodila mu tři děti včetně Lukrecie a Cézara. Původně byla v kostele St. Maria dei Popolo a byla sem přenesena za záhadných okolností. Nikomu se zatím nepodařilo zjisti proč, kdy, nebo kým.

Je li otevřen dvůr pod obloukem vedle St.Marka, nahlédněte na fontánu ze 17.stol. a sochu Benátského dóžete.

Hlavní vstup do Pallazo Vanezia je z náměstí, pod balkonem ze kterého promlouval Mussolini k davům na náměstí. Palác je směsicí renesanční grácie a těžkých středověkých linií, a nabízí unikátní šanci uvidět jak skutečně vypadal takový palác zevnitř. Je v něm dobrá kolekce obrazů, soch a jiných uměl objektů v rozkošných salonech, z nichž některé užíval Mussolini jako své úřadovny (v jednom z jejich oken stále svítilo světlo v bombastické snaze It. diktátora ukázat že nikdy nespí).           ot.do 2 hod. !

4        Když vyrazíte po ul. Corso uvidíte po levici skvostnou fasádu Palazzo Doria Pamphili z 18.stol. Zahájení staveb činnost na tomto komplexu budov spadá pravděpodobně ještě do klasického období. Ale současná budova se datuje do 15. stol. kromě fasády. Prošla mnohýma rukama, než se stala majetkem proslulé mořeplavecké rodiny Doria z Janova která se přiženila k mocnému klanu Pamphili. Tak jako ve většině starších patricijských rezidencí, rodina stále žije v části paláce, ale jeho cca 1 000 pokojů, pět nádvoří, a tři mohutné schodiště pronajímá nejrůznějším institucím a podnikům aby odlehčila svým daním. Neměli byste vynechat prohlídku neuvěřitelně bohaté umělecké sbírky rodiny, která je otevřena publiku několik dní v týdnu. Najdeme zde známý Velasquezův portrét a Berniniho bustu papeže Pamphili Inocence X. Ze tří Caravaggiů ve sbírce je nejpozoruhodnější Zastavení na cestě do Egypta. Je zde také Tizian a několik skvělých krajin od Lorraina a Gaspara Dugheta. Byly to obrazy krajin jako tyhle které vedly v 18.stol. ke vzniku fenoménu klasického Anglického parku - nekonečných ploch zvlněné vkusně komponované krajiny kterou si Angl. šlechtici obklopovali své Palladiánské domy ve snaze o vytvoření vlastí pastorální idyly. Dopřejte si prohlídku s průvodcem státními salony která zahrnuje barokní kapli, taneční salon a tři autenticky zařízené salony z 18.stol. V soukromých salonech je Navštívení od Filippa Lippiho, rodinný portrét od Lotta a portrét Andrea Dorii od Sebastiana di Piombio. Ale je to právě pohled do aristokratického světa který dělá tuto prohlídku pikantní.    /10-17 mimo čt./ !

          111

5        Z nám. Piazza del Collegio Romano kde byla provozována nejznámější Jezuitské škola Říma po tři staletí (do r.1870), se dáme po Via di Sant Ignazio k opěvovanému náměstí a kostelu z konce 17.stol. Sant Ignazio. Abychom si zažili plný efekt iluzivního stropu od Andrea del Pozzo, postavte se na malý disk v podlaze lodi. Nebeská vize nad vámi která, jak se zdá, nemá konce presentuje Slávu Sv.Ignáce z Loyoly a je součástí cyklu del Pozzy v kostele opěvujícího slávu Jezuitského řádu jehož zakladatelem byl právě mystický Ignác z Loyoly. Umělec opakuje svoji iluzionistickou techniku, tak populární koncem 17.stol. ve falešné kopuli, která je vlastně jen napjatým plochým plátnem. Celkové působení fresek je ohromující (mějte mince na zapínání světel) a jejich záměrem bylo překonat to, co namalovat Baciccio v blízkém kostele Il Gesú . Po vyjití z kostela, budete mít skvělý výhled na Rococo Piazza z 18.stol. urbanisticky řešené od Raguzziniho, na kterém jsou budovy promyšleně poskládány téměř jak v divadelní scéně. Tenkrát také byla teatrálnost klíčovým nástrojem téměř všech nejlepších uměl. děl Baroka a Rokoka.

6                     Pokračujte po Via del Burro na Piazza di Pietra kde stojí na místě starověkého chrámu Římská burza a jehož sloupy byly zakomponovány do její boční fasády. Odtud je to jen několik kroků po Via dei Bergamaschi na Piazza Colona, pojmenovaném po známém sloupu Marka Aurelia. Sloup z 2.stol. NL, kdysi připisována Antoniu Piovi, je sestavena z 28 mramorových bloků pokrytých seriálem reliéfů stoupajících až k soše Sv.Pavla který zabral místo Marka Aurelia v 16 stol.

Jestliže vstupujete na Piazza  Colona z Via dei Bergamaschi, uvidíte přímo před vámi  Palazzo Chigi z 16. a 17.stol. kde jsou kanceláře Italské vlády. Nalevo od paláce je Montecitorio kde se schází sněmovna. Montecitorio má své vlastní náměstí ozdobené Egyptským obeliskem z 6.stol. BC,  který kdysi sloužil jako ciferník slun. hodin. Umístil ho sem císař Augustus v 1.stol. NL. Obelisk byl později odstraněn a vrácen na své místo v 18.stol. Fasáda Montecitoria byla navržena Berninim ale palác má ještě jednu fasádu do Piazza del Parlamento, o dva bloky dál po ul.Corso.

 112

9        Obyvatelé Říma se rádi setkávají v Gallerii Colona v čele Piazza Colona Je podobná těm v Neapoli a Miláně a skrývá obchody, bary a cukrárny a Bernardo's knihkupectví kde můžete najít všechny druhy průvodců a map. Projděte galerií doleva k východu proti malému kostelu          z 16.stol. Santa Maria in Via na rohu Via del Tritone. Ten rozhodně stojí zato: je to jediný kostel v Římě který má uvnitř lázně. V malé místnosti napravo podává zřízenec za pozinkovaným pultem léčivou vodu z pramene který vyvěrá na místě, a který, jak se říká kdysi vyplavil ikonu Panny Marie umístěnou teď nad oltářem. Přes ul. Via del Tritone je Piazza San Silvestro, centrum veřejné dopravy v Římě a místo hl.pošty a mezinár.tel. ústředny.

11         Z Piazza Colona po Corso. Naproti Via Fratina sejděte doleva na Piazza San Lorenzo In Lucina. Prastarý kostel San Lorenzo zde byl postaven pravděpodobně na raně křesťanském shromažďovacím místě pod ochranou Římské matrony jménem Lucie. Za jeho portikem z 12.stol. a kampanilou je interiér téměř zklamáním. Kromě jedné věci; kaple Fonseca, čtvrté vpravo, navržené Berninim. Je zde jeho Fonsecova busta. Ten byl lékařem Inocence X. a je místem pohnuté kontemplace. Na pravé stěně kaple visí obraz ze 17.stol. na kterém Elisha vylívá sůl do vod Jericha aby je očistil. Je to jasný odkaz na Fonsecovu snahu o očištění vod Říma od malárie. Ukřižování ze 17 stol nad hlavním oltářem je od Guida Reniho. V kostele je uložen rožeň na kterém byl raně křesťanský mučedník Sv.Vavřinec zaživa upečen. Cynikové rádi citují jeho údajná slovy "obraťte mě, na této straně jsem již hotový."

7                     Dále po Via del Leone na Piazza Borghese kde se podíváme na další ze skvělých paláců Římských aristokratických rodin. Palazzo Borghese je obrovská a    renesanční budova jejíž stavba byla zahájena r.1590 pro Španělského kardinála architektem Martino Longhim který vytvořil sebevědomou fasádu naproti Largo Fontanella Borghese. R.1605 kardinál Borghese oslavil svoje zvolení papežem Pavlem V. zakoupením paláce; ten později přešel na jeho synovce, kardinála Scipione Borghese který sestavil skvělou uměleckou sbírku zde umístěnou. Je stále rodinou B. užíván i když je jeho část pronajatá a palác je nepřístupný. Dá se však většinou nahlédnout portálem do nepravidelně tvarovaného dvora se svými portiky a lodžiemi a rokokovou fontánou. Z vnitřního dvora nebo vstupem z Via Ripetta se dá někdy dostat do síně aukční galerie která je v najatých prostorách paláce. Je- li galerie otevřena vejděte a prohlédněte si salon s freskem Představte si jak palác vypadal když v něm přebývala Napoleonova sestra Paulina Borghese jako nevěsta Prince Camillo Borghese, a praktikovala svou nevěru tváří v tvář pomluvám Římanů a zavdávala příčinu ke klepům i tím že stála nahá pro svou známou sochu od Canovovy. Na nám. della Fontanella Borghese je malý trh s knihami a starými tisky. Při nakupování se smlouvá.

8                      

          113

 FONTÁNA TREVI A ŠPANĚLSKÉ SCHODY  /ke šp.schodům/

Z larga Goldoni na Via del Corso se dáte vzhůru po Via Condotti a máte Šp. schody a kostel Trinita del Monti přímo před sebou Via Condotti je nejelegantnější a nejdražší třída v Římě, Můžete přecházet od Gucciho k Bulgarimu a Valentinovi nebo Ferragamovi bez nejmenší námahy.

Ale na Via Condotti je jedna věc kterou si může dovolit každý. Kavárna Antico Caffé Greco, 200 let stará instituce, centrum umělců a literátů. Se svými drobnými stolky s mramorovou deskou a velurovými stoličkami je starým nostalgickým místem. Goethe, Byron a Liszt zde byli stálými hosty; zastavil se zde i Buffalo Bill při své okr cestě po Evropě. Je to stále ráj umělců a dam nosících nákupní tašky Gucci.

 Piazza di Spagna a pověstné Španělské schody mají své jméno podle španělského velvyslanectví ve Svatém státě - Vatikánu - který bylo v historickém paláci naproti úřadoven Amer. Expressu již od 17.stol. Nicméně myšlenka spojit náměstí s Francouzským kostelem Trinitá dei Monti na vrcholu kopce monumentálním schodištěm pochází od Francouzského ministra Mazarina. Jeho stavba byla v r.1723 z části financována z Francouzských prostředků. Pohodlné na sezení a popocházení a fotogenické ze všech úhlů, schody vždy přitahovaly barvitý dav; od modelů v lidových kostýmech pro pózujících umělce v minulém stol. po současné návštěvníky. O víkendech a svátcích   odpoledne je náměstí a ulice Corso plná korzujících teenagerů. Šp. schody jsou skvělé koncem dubna a začátkem května, kdy jsou lemovány kvetoucími keři azalek. Okolí Šp. schodů byla barvitou bohémskou částí Říma 18. a 19.stol, vyhledávanou zvláště Angličany. Hodně Italských i zahraničních umělců zde žije i dnes nebo mají své ateliery v blízkosti, často v ul. Via Margutta.

/Nalevo u paty schodů je Babington's Tea Room která uspokojovala rafinované požadavky anglosaských turistů od svého založení dvěma Anglickými dámami v r. 1896./

Napravo od schodů v č. 26 Je Museum Keatse a Shellyho v domě ve kterém romantický básník Keats bydlel. Pokoje jsou zachovány jak byly. Když zde r1821 zemřel.

          114

Uprostřed náměstí stojí kuriosní fontána Barcacia, představující polopotopený člun. Voda v ní přes okraje spíš přetéká než aby dělala kaskádové vodopády jak u jiných Římských fontán, což je důsledkem nízkého tlaku vody na kopci. Za její postavení vděčíme papeži Urbanovi VIII. z rod. Barberini, důvodem byl nedostatek vody v místě které začalo být v 17.stol. zastavováno. Obnovil vlastně jeden ze starých Římských akvaduktů které sem vodu dodávaly. Včelky a sluníčka na člunu jsou symboly Barberiniho rodiny. Někteří tvrdí že loď má připomínat záplavy které zde často Tibera způsobovala, jiní zas že symbolizuje Církev, další že označuje místo kde stával vodní stadion císaře Domiciána ve kterém se odehrávaly lodní bitvy podle skutečných událostí na připomínku slavných vítězství Říma. V horkých Červencových dnech si v ní turisti koupou nohy.

V užším místě náměstí, podpírá starý sloup sochu představující Neposkvrněné početí. 8. Prosince každý rok spec.oddíl Římského policejního sboru posílá svého nejlepšího muže nahoru aby vyměnil girlandu korunující Madonu, a papež se pak dostaví ke složení holdu. Na vzdálenějším rohu této části náměstí stojí Palazzo di Propaganda Fide, mozkové centrum rozsáhlých aktivit někdejšího Jezuitského řádu. Bernini zde vytvořil nejjednodušší fasádu náměstí v r. 1644, zatímco jeho úhlavní konkurent Borromini navrhl složitější na Via di Propaganda nedlouho před svou smrtí 1667.

Na konci Via Propaganda je kostel Sant'Andrea Delle Fratre jehož celý interiér je vyzdoben malovaným mramorováním a kde na každé straně chóru stojí socha od Berniniho, které sám vytvořil pro most Ponte Sant'Angelo. Bočními dveřmi se dá vstoupit do jedné ze skrytých klášterních zahrad kde kvetou oranžovníky. Části stavby od Borrominiho - kopule a poněkud kuriosní zvonice - jsou nejlépe vidět z ul. Via Capo le Case za Via Due Macelli.

 Z Via Sant'Andrea delle Frate doleva na Via del Nazareno a přes frekventovanou Via del Tritone na Via della Stamperia. Po vaší pravici je Palazzo Poli ze 16.stol., který byl renovován a slouží společnosti National Geographic. Některé z jeho salonů po desetiletí sloužily institutu Calcografia di Stato, který uchovává sbírku starých tisků a měděných desek neocenitelné hodnoty, mezi nimi i desky umělce z 18.stol. - architekta Piranesiho.

 Přes ulici je Palazzo Carpegna s Galerií di Santa Luca která je soukromou uměleckou akademií. Její galerie je otevřená publiku a má několik skvělých renesančních pláten.

 2'000 Lir.

 115

 Nyní již pravděpodobně uslyšíte  padající vody Fontány di Trevi která je hned za rohem Piazzy Poli. Vodní skvost který působí o to silněji že je natlačen do rohu malého náměstí je jedna z nejvděčnějších podíváních ve městě. Jedna ze stěn Plazza Poli ožívá padající vodou a mramorovými mořskými figurami, kterým velí majestátní Oceánus. Práce Nikola Salvi - ačkoliv se věří že se mohl podílet na částech projektu Bernini - byla dokončena r.1762 a je skvělým příkladem Rokokového nadšení pro teatrální a dramatické efekty. Voda je sem vedena akvaduktem Acqua Vergine postaveným starými Římany a jmenuje se tak proto, že mladá dívka  vergine  která ukázala jeho pramen žíznícím Římským vojákům. Příběh je ilustrován na reliéfu napravo od figury Oceána.

 Od fontány Trevi po Via Lucchesi na Piazza della Pilota a malebnou ul. Via della Pillota kde mosty nad vámi spojují Palazzo Colonna se zahradami Vily Colonna na kopci Quirinalu. Obrovský Palazzo Colona  po vaší pravici je dům jedné z nejstarších a nejváženějších šlechtických rodin Říma jejichž obrazová galerie je otevřena publiku jednou týdně (sobota 9-13). Najdete v ní Poussina , Tintoretta, Veroneseho, a řadu portrétů členů rodiny včetně Mercantonia Colonna který se angažoval v bitvě u Lepanta r.1577.

 Bazilika Santi Apostoli je za rohem na nám. stejného jména a je směsicí architektonických stylů což je důsledkem postupných úprav starého kostela. Tím nejlepším co nabízí je zdvojený portikus ve fasádě datovaný do 15 stol.. Náměstí slouží pro vzrušené politické demonstrace.                                        

Birreria Santi Apostoli  (pěkné prostředí)

115

Z TRAJANOVA TRŽIŠTĚ K SAN GIOVANNI IN LATERANO

Okruh začíná na nejznámějším místě antického Říma Trajanově tržišti. Projde pak nelidnatější částí starého Říma - Suburrou temnou srostlicí mnohapodlažních obydlí a namačkaných domů kde pobývala většina římských občanů. Ale hlavní osou okruhu jsou kostely: San Pietro in Vincoli s Michelangelovým Mojžíšem; majestátní Santa Maria Maggiore s interiérem zářícím zlatem a  ozvěnu vracející nezměrné prostory San Giovanni in Laterano. Všechny patří mezi nejstarší kostely Říma ačkoliv byly přestavovány během dlouhých století své existence. Pokud stojíte jen o to nejdůležitější, navštivte jen tyto kostely.

Začněte na Piazza Venezia a pokračujte po Via Quattro Novembre. Budete-li se držet vpravo, objeví se před vámi červené cihly horních vrstev Trajánovy tržnice.    I když je podstatně lépe zachovaná než většina staveb v okolí Fora, dává nám Trajánovo tržiště jen mlhavou představu někdejší nádhery tohoto místa. Když bylo na příkaz Trajána - toho Trajána jehož vítězné tažení proti Dákům je oslavováno na reliéfu obtáčejícím jeho sloup dole na Foru - tržnice byla postavena na zač 2.stol. NL a byla okamžitě považována za jeden z divů antického světa. Architektem Tržnice i fora byl Apolodorus z Damašku, zdaleka nejúspěšnější architekt těch časů. Vedle budov vlastní tržnice zde byly také knihovna a chrámy, sochy a fontány, všechny pokryty nejvybranějším materiálem jaký se dal tehdy získat.

 Tržiště stojí na místě na kterém byl původně nízký kopec táhnoucí se od Quirinalu na severovýchodě ke Kapitolu na západě.  Možnosti Apllodora a jeho zaměstnavatele - nemluvě o téměř neomezené otrocké pracovní síle kterou měli k dispozici - jasně demonstruje fakt, že mohli tak suše odstranit toto obrovské množství zeminy jen proto, aby mohli postavit tržiště (i když je to tržiště tak skvostné jak toto). Architektonické těžiště tržnice je obrovská zahnutá zeď - technicky známá jako exedra, jistá forma apsidy - která podpírá  stěnu Quirinalu kterou odkopaly hordy Apollodorových otroků. Zde se Římané mohli potkávat a povídat si sedíce na sedačkách které sem Apollodorus zakomponoval a prodloužil tak exedru.

 Vstupme do velké zaklenuté haly před námi. Dvě podlaží krámků se zvedají po obou stranách. Zde byl pravděpodobně bazar nebo podobně zaměřený prodej. Přejděme ke schodišti na protějším konci. To vede dolů na Via Biberatica - Pepřovou ulici ( středověké biber je zkomolenina latinského piper znamenající pepř). Sem chodili superbohatí Římané kupovat tento vyhledávaný luxus a jiné koření. Zde se obraťme zpět ke třem řadám krámků které lemují horní část velké exedry a podívejme se na zbytky Fora. Ačkoliv jsou opuštěné a v ruinách, byly to za starých časů nejvyhlášenější nákupní arkády. Víno, oleje, květiny, parfémy, boty, šaty, potřeby pro domácnost - všechno co nákupuchtivá lepší společnost potřebovala.

Vst. 2'000Lir

 Opusťme tržiště a vykročme ke kostelu San Pietro in Vincoli. Dáme se po Via dei Fori Imperiali ke Koloseu, pak doleva na Via Cavour, rušnou, poněkud nepříjemnou ulicí která vede k nádraží Termini. Pak doprava na Via San Francesco da Paola, jinak známou jako Salita der Borgia, tmavé schodiště které prochází pod stavbou bývalého Palazzo Borghia, střediska a Renesančního intrikování. Zde, jak se říká, byl na uzavřeném banketu organizovaném jeho matkou Vannoza Cattanei, svými příbuznými zavražděn Cesare Borgia, mladší bratr Lukrecie Borgia. Celá věc byla jeho otcem papežem Alexandrem V. rychle ututlána.

 Jakmile vyjdete na Piazzu, budete mít kostel po levici. Ve vrcholné sezóně je tu blázinec turistů a prodavačů cetek; když máte štěstí - nejlépe brzy ráno - najdete ho prázdný a budete si moci prohlédnout to, co tento kostel dostalo do turistických průvodců: obrovskou sochu Mojžíše kterou Michelangelo vytesal na začátku 16.stol. pro hrobku svého zaměstnavatele papeže Julia II. Divoká síla této mimořádné sochy vévodí jejímu začlenění - redukované verze původního Michelangelova návrhu obrovské  hrobky. Říká se, že je z boku vidět profil Michelangela  v záhybech Mojžíšových vousů hned pod jeho rtem. Z ostatního co navrhoval pro hrobku byly dokončeny pouze figury Lei a Rachel na bocích. Součástí ambiciosního projektu měly být i sochy otroků které, nedokončeny, jsou teď v Římské Gallerii Accademia. Co se týká zbytku kostela, Sv.Petr po kterém je kostel pojmenován, je až druhý v řadě po Mojžíšovi.  Co se považuje za řetězy které poutaly Sv.Petra během jeho věznění Římany v Jeruzalémě- in vincoli zn.v řetězech- jsou v bronzovém a křišťálovém relikviáři spolu s pozemskými "zbytky" Svatého a několika předměty které jsou s ním spojovány a jsou uloženy pod oltářem. Jiné skvosty v kostele jsou mozaika se Sv. Šebestiánem ze 7.stol. před druhým oltářem nalevo od oltáře hlavního a u dveří hrobka bratří Pollaiulových, dvou méně známých Florentských umělců z 15.stol.

 118

 SANTA MARIA MAGGIORE

K Santa Maria Maggiore pokračujte po Via delle Vasche a doprava na Via Urbana, kde narazíte na raně křesťanský ale upravovaný kostel Santa Pudenzia. Jeho návštěva se vyplatí kvůli jeho nádherné mozaice z 5.stol. v apsidě zobrazující Krista a jeho apoštoly a na které Svatí Praxideles a Pudenzia drží věnce nad hlavami Sv. Petra a Pavla.

Ačkoliv fasáda St.Maria Maggiore jak ji uvidíte z Via Cavour se zdá být hlavní frontou kostela, je to ve skutečnosti stěna zadní. Navíc vzbuzuje dokonale falešnou představu o interiéru. To co vidíte je ladně se vlnící budova   z 18.stol, velmi podobná klasicistním stavbám tohoto období. Ve skutečnosti je Santa Maria Maggiore jedním z nejstarších kostelů v Římě postavená kolem r.440 papežem Sixtem III. Nejenom že je to jeden z velkých poutních kostelů v Římě, ale také nejkompletnější příklad raně křesťanské baziliky ve městě, jedné z nejrozměrnějších halových budov odvozených ze starořímských civilních budov rozdělených do třech částí postavením dvou řad sloupů vedoucích po délce lodě. Z těch zbývajících šesti je nejznámější  San Giovanni in Laterano a Sv.Petr. Oba byly úplně přestavěny. Důvod proč je kostel tak zachovalým úderným příkladem raně křesťanské architektury je paradoxní. Právě ten kdo je zodpovědný za zvrásněný exteriér z r.1740 - Ferdinando Fuga - současně restauroval interiér a očistil ho od pozdějších úprav---------

          120

Dlouho se věřilo že myšlenka postavení kostela má původ  ve snu kdy se papeži Sixtavi III. zjevila Panna Marie a nařídila mu postavení kostela pro svoji počest. Měl být postaven na místě kam napadne sníh v noci 5.září - událost která je v Římě  stejně pravděpodobná jako sníh na Sahaře. Ať je to jak chce, legendu připomíná každého 5.9. slavnost Madony Sněžné se mší v Sixtově kapli ve které ze stropu prší okvětní lístky bílých růží.

Z QUIRINALIA NA PIAZZA DELLA REPUBLIKA.

Trasa zahrnuje některé z klíčových barokních staveb v Římě, především dva kostely San Andrea del Quirinale a San Carlo alle Quatro Fontene a impozantní Palazzo Barberini, nejskvostnější z Římských výstavných paláců 17.stol. Začíná na konci Quirinalu a končí na Piazza della Republica, rušném a hlučném náměstí, zastíněném odvážnou hradbou moderní budovy nádraží Termini a----ruinami Diokleciánových lázní. Odbočka k raně křesťanským kostelům Sant Agnese a Santa Constanza se také vyplatí.

Je to však barok který vévodí tomuto okruhu. Ti kterým něco říká Římská architektura a malba 16.stol. si přijdou na své. Ostatní mohou zvážit cestu pouze k raně křesťanským kostelům nebo přímo na Pizza della Republika, kde se mohou těšit z dalšího Michelangela nebo navštívit mimořádné ruiny Diokleciánových lázní.

          125

 QUIRINAL A QUATRO FONTANE.

Začněme na Piazza Quirinale důležité nám na vrcholu kopce Q., nejvyššímu ze sedmi Ř. pahorků. V 7.stol. BC to bylo místo které obývali Sabinové, úhlavní nepřátelé Římanů, kteří okupovali Palatin a Kapitol vzdálené necelý 1 km. Tři strany náměstí tvoří paláce; čtvrtá je otevřená a dovoluje výhled na střechy města až k Sv.Petrovi. Uprostřed náměstí stojí Římské sousoší Kastora a Polluxe zkopírované podle Řeckého originálu, známé také jako "Krotitelé koní"snažící se zvládnout obrovské mramorové hřebce. Na rozdíl od téměř všech ostatních soch klasického období přežili Temné období bez poškození a staly jedním ze symbolů Říma, zvláště ve středověku. Vedle nich stojí obelisk postavený sem papežem Piem VI.na konci 18.stol, a  storořímská fontána umístěná sem na zač 19.stol. papežem Piem VII.

Nejznámější a nejdůležitější z paláců na Piazza del Quirinale je sám Palác Quirinal na západní straně náměstí. Stavba byla zahájena v r.1572 papežem Řehořem XIII. který ho nechtěl více než jako pouhou letní rezidenci a místo vybral především pro jeho nádherný výhled. Avšak hned 1592 rozhodl papež Klement VIII. že to bude stálé sídlo papežů, hlavně kvůli malarijním podmínkám kolem nízko položeného Vatikánu. Byl oficiální papežskou residencí až do r.1870. Během té doby prošel několika přestavbami a rozšířeními řadou architektů. Když italské oddíly vedené Garibaldim v r. 1870 dobyli město a udělali ho hlavním městem sjednocené Itálie, papežové se vrátili zpět do Vatikánu a palác se stal oficiálním sídlem Italských králů. Dnes je to prezidentský palác.

Není otevřený publiku, ale dobrou představu o jeho nádheře si uděláte z velikosti budovy, obzvláště z fasády lemující Via del Quirinale. Ve čtyři odpoledne je střídání stráží - corazzieri - vypadají úžasně ve svých karmínových a modrých uniformách, lesklých botách po kolena a železnými helmami s chvějivými květinovými chocholy.

3        Jen pár kroků po Via del Quirinale na pravá straně je kostel Sant Andera, malý ale zvláštním způsobem působivý Barokní chrám navržený Berninim. Jeho syn kdysi napsal, že Bernini považoval tento kostel za svoje nejlepší dílo a že sem často chodíval, jen aby si sedl a obdivoval ho. Tady a v malém kostele San Carlo dál v ulici, dva největší architekti Baroka dostali volnou ruku při práci nezatěžovanou nutností přizpůsobit se stávajícím konstrukcím. Bernini si vybral jednoduchý oválný půdorys a dodal mu pohyb a dramatičnost dekorací, která popisuje příběh umučení  a nanebevstoupení Sv.Ondřeje, se začátkem nad hlavním oltářem a    pak přes postavu svatého nad -------dveřmi, po anděly pod lucernou a holubici Sv.Ducha vznášející se nad vysoko nahoře.

4         Kde se objeví Bernini, můžete si být jisti že Borrmini nebude daleko. Jeho kostel San Carlo je na Quatro Fontane přes ulici. San Carlo je jedním z Borrominiho mistrovských děl. Na půdoryse který nemá plochu o   mnoho větší než jeden z pilířů Sv.Petra vytvořil kostel který je příkladem rafinované geometrické dokonalosti, s ----- kopulí která jakoby se vznášela nad křivkami stěn. Borrominiho návrhy jsou často bizardní, rozhodně velmi promyšlené a s intenzivním zájmem o čistou formu. V San. Carlovy přišel na originální zacházení s prostorem který působí dojmem stálého pohybu, zvláště zřejmého s křivek dvojitého S fasády. dekorace interiéru je potlačena, je jen bílá štuková, jen s několika dotyky pozlátka, aby nebyla potlačena forma. Nepřehlédněte klášter, poněkud nedoceněný barokní klenot. Graciezní portiko a loggia nad ním zrcadlí linie kostela.

2                     V průsečíku na Quatro Fontane jsou čtyři fontány reprezentující Tiber (na rohu San Carla), Nil, Juno a Dianu - a jsou z něho sevřené výhledy do čtyř stran: na obelisk na Piazza del Guirinale, ulicí Via Venti Settembre k Portě Pia, nalevo přes Piazza Barberinina na obelisk Trinitá dei Monti, a napravo až na obelisk a  apsidu Santa Maria Maggiore.

         128

PALAZZO BARBERINI A VIA VENETO

6        Obraťte se nalevo po Via Delle Quatro Fontane k nejskvělejšímu Římskému paláci 17. Stol, Palazzo Barberini. Na této obrovské budově pracovali jak Bernini tak Borromini, ale celkový projekt vypracoval Carlo Maderna na zač.17.stol. Papež Urban VII. získal pozemek a věnoval ho svému synovci, který se rozhodl sídlo hodné jeho velkorysého strýce a ještě mocnějšího klanu Barberini. Představu o nádheře paláce získáte, když navštívíte Galerii Nazionale d'Arte Antica, která zabírá část paláce. Bohužel značnou část paláce jíž po léta zabírá armádní klub, což donutilo galerii aby své sbírky rozdělila mezi tento palác a  Palazzo Corsini na druhém břehu Tibery.

Vstupte do paláce zleva, po širokém mramorovém schodišti od Berniniho. V přízemí( mějte vstupenku po ruce, protože ji budete muset ukázat i nahoře) najdete řadu skvělých obrazů Rafaelovy Fornariny, prozářeného portrétu jedné z jeho krásných milenek - dcery lokálního pekaře. Dramatickou Carravaggiovu mladou a krásnou Juditu s hlavou Holoferna úhledně naservírovanou na talíři. Je zde Holbeinův portrét Jindřicha VIII. v nádherných šatech pro svatbu s Annou z Cleves r. 1540, a dva nevelké ale uhrančivé El Greky. Hlavní salon paláce je součástí galerie. Byl vyzdoben r. 1630 Pietrem da Cortona a je skvostným a překvapivě raným příkladem barokní praxe  uctívání chlebodárců zařazením do obrazů s nebeskou kamarilou. V tomto případě se  papež Urban VIII. zjevuje jako účastník na  Divine Providence. Na fresce této ---- klenby se také objevuje několik včel - symbolů rodu Barberini - svou velikostí připomínající zrůdné mutanty. Všimněte si, jak je skutečný prostor sálu rozšířen o iluzivní prostor malby, kde víří řada skvěle barevných heroických postav a vznáší se směrem vzhůru. Pietrovi da Cortona se říkalo Italský Rubens, a tento skvostný strop, v mnoha ohledech jeho skutečně mistrovské dílo, ukazuje jasně imaginativní sílu a ----- tohoto podceňovaného malíře. Nahoře  najdete celou řadu maleb ze 17.  a 18.stol, včetně několika malých ale skvělých pohledů na Řím od Vanvitelliho, a čtyři krásné Canaletty. Nevynechejte ohromující řadu pokojů vyzdobených  r. 1728 na svatbu nevěsty Barberini s ženichem z rodu Colonna.

( ot. po,ut. 9-14, St.-So. 9- 19 ne 9-13).

7        Dolů od paláce, doprava když vyjdete, přijdete na Piazza Barberini příhodné místo pro start trasy v okrsku Ludovisti a Via  Venato. Jedna z nejmodernějších čtvrtí Říma zbudovaná koncem 19.stol. na místě bývalé vily Ludovisti, která zas byla postavena nad Sallustovými starořímskými zahradami. Náměstí, v 17. a 18.stol. velmi malebný trh, ztratilo dávno svůj půvab na úkor spěchu a pokroku. Velký hotel, kino a stanice metra vás odrazují od jeho skvostu - Berniniho krásné barokní fontány Tritonů, která vznikla r.1637 na objednávku papeže Urbana VIII, jehož erb Barberini je na spodní části mušle.

/ Na Via degli Avignonesi a Via rosella - obě úzké ulice odbočující z Via delle Quatro Fontane - mají několik nepříliš drahých hospod. Nejpopulárnější u místních je Gioia Mia./

8        Na začátku Via Vittorio Veneto, je jiná Berniniho fontána navržená pro Urbana VIII.: Fontana delle Api - fontána včel. Dnes je originální jen horní mušle a nápis. Právě nápis byl příčinou značného skandálu když byla fontána postavena v r. 1644. Ten hlásá, že fontána byla postavena k 22.výročí Urbanova pontifikátu, a v tu dobu Urban ještě nezavršil 21.rok. Poslední číslice byla rychle přeměněna, ale marně . Urban se 22. výročí nedočkal. Pověrčiví Římané, kteří v nápise viděli pokoušení osudu, byli v přesvědčení utvrzeni.

9                       Je několik kroků dále je kostel Santa Maria della Concezione ze 17.stol, postavený pro kapucíny a známý pro svou kryptu. Zde můžou otrlí vidět kostry a roztříděné kosti asi 4 000 mnichů rozmístěných do čtyř podzemních kaplí. Vstup dobrovolný. Nahoře v kostele, v první kapli vpravo je malba Guida Reniho z poloviny 17.stol. Sv.Michael vyhání ďábla. Ten byl taky příčinou skandálu poté co tehdejší divák poznamenal, že tvář ďábla překvapivě připomíná Pamphiliho papeže Innocence X, úhlavního nepřítele Reniho šéfů - Barberinů.

10                    130

Odsud se přesuňme do spodní části Via Veneto. Je to velmi tichá a příjemná ulice. Široká třída se zakusuje do kopce kolem úřadoven cestovních kanceláří a hotelů, několika kavárnami jejichž jedinými klienty jsou unavení turisté a bankovní úředníci. Teprve na rozcestí s Via Bissolati - Římskou ulicí leteckých společností - začíná ožívat. Velký bílý palác napravo je Palazzo Margherita, postavený r.1890 pro Italskou královnu Margheritu. Je to nyní Americká ambasáda.

Květinářství a velké novinové stánky na rohu ulice Via Lodovisti naznačují zintenzivnění okázalosti. A ejhle, jen několik kroků dále napravo je známé Café de Paris, středisko Římské "Dolce Vita". Atmosféra Via Venty však od dob vrcholů v 60tých letech kdy paparazzi pronásledovali filmové herce, hodně pohasla. Kavárna teď přitahuje více turistů než bosých hereček.

          130

 SANTA SUSANNA A SANTA MARIA VITTORIA

Z Via Veneto zpět na k Palazzo Margherita a US ambasádě a odtud po Via Bissolati na Piazza San Bernardo. Jestliže jste se nezastavili již předtím, teď si  vyzvedněte brožury a mapky  z Inform. Office Via Parigi 5, za Grand hotelem, historickým a skutečně velmi grand hotelem.

          131

11      Na nám. Piazza San Bernardo se sbíhá mnoho ulic a hučí dopravním ruchem. Na jedné straně náměstí je kostel Santa Susanna (americký katolický kostel v Římě) V jeho základech jsou zbytky z budovy ve které byla umučena Sv.Zuzana, ale fresky které pokrývají strop a štukové ozdoby  jsou z konce 16.stol. Na cestě vzhůru po Via Vittorio Emanuelle Orlandea je velká fontána Fontanone dell Aqua Felice. Postavil ji Domenico Fontana ke konci 16.stol. kdy papež Sixtus V dokončil opravu starořímského akvaduktu Aqua Felice. Jak se traduje, sochař jménem Prospero de Brescia dostal nepříjemný úkol udělat  ústřední postavu představující Mojžíše ( jak Mojžíš, i papež si o sobě rád myslel, že napojil žíznící obyvatele). Srovnání s Michelangelovým skvělým Mojžíšem z kostela San Pietro in Vincoli bylo nevyhnutelné, a kritické poznámky na Prosperovu práci ho přivedly do hrobu. Snad nejkrásnějším detailem v sousoší jsou malí lvíčci stříkající z tlam vodu.

13      Od fontány, přejděte Via Venti Settembre ke kostelu Santa Maria della Vitoria. Jako Sv.Zuzana, byl tento kostel navržen Carlo Madernou, ale slavný je spíše kvůli bohaté dekoraci od Cornado Chapea, umístěnou vlevo od oltáře. Zde také Bernini uskutečnil svou fúzi architektury, malířství a sochařství tj. Extázi Sv.Terezy, která je těžištěm kostela. Váš zrak je neodolatelně váben z fresek dolů  k mramorovým sochám anděla a klesající svaté až k zemitá figurám Cornarosů (rodiny která dílo objednala) ať živým nebo mrtvým - dvěma mramorovým kostlivcům v podstavci, kteří symbolizují doufající a zoufající duše v očistci.

Jak se stále zdůrazňuje, zjevná teatrálnost kaple - členové rodiny Cornaro účastnící se na scéně jsou umístěni v jakýchsi divadelních lóžích, a stáčí se, aby viděli velký okamžik božské lásky hrané před nimi jako by byli ve skutečném divadle - jen podporuje mistrovskou fúzi jednotlivých prvků užitých Berninim aby se z kaple Cornarosů stal jeden z klíčových příkladů zralého Římského vrcholného baroka. Všimněte si, jakým způsobem je vyřezáno roucho klesající svaté - jako by téměř hořeli, chvějíce se životem. Všimněte si také, jak je skupina z bílého mramoru jakoby ponořena v nebesích jež je ozařováno zlatými paprsky. Mystickému okamžiku vidění Sv.Terezy, kdy opouští své tělo pro rozkoše božské lásky, asistuje anděl. Bernini prezentuje  tento mystický zážitek způsobem, který se může zdát současnému pohledu velmi tělesný. Ať bude vaše reakce jakákoliv, musíte připustit, že je to velká podívaná.

         131

VIA NOMENTANA

Z Piazza San Bernardo můžeme udělat pozoruhodný doplňkový výlet k  raněkřesťanským kostelům Santa Agnese a Santa Constanza vzdálených asi 1.5 km za hradbami starého města. Můžeme jít pěšky po Via Venti Settembre kolem Porta Pia nebo autobusem.

          132

14      První na co narazíte je Pora Pia, jednu z hlavních bran města, a také poslední architektonické dílo Michelangelovo dokončené 1564.  Nedaleký pomník připomíná průlom v hradbách Italskými oddíly když zaútočili na město v r.1870 aby je vyrvali papežovi pro nový Italský stát. Za Portou Pia, když budete pokračovat po Via Nomenata směrem k nejstaršímu Římskému předměstí, minete  vpravo Vilu Torlonia. Ta byla Musoliniho soukromou residencí, teď je veřejným parkem.

16      O kousek dál, je Santa Agnese. Svatá, která byla umučena pravděpodobně v r.304 na místě kde stojí kostel stejného jména na Piazza Navonna, ale byla pohřbena zde, na křesťanském hřbitově za branami města. Její kult se rychle šířil a byl to pravděpodobně člen Konstantinovy rodiny kdo postavil kostel nad jejím hrobem, někdy před r.349. Dnešní kostel, pocházející ze 7.stol. nahradil původní baziliku. Antické sloupy a mozaika ze 7.stol. představující svaté v byzantském oděvu se sem hodí více než fresky z 19.stol. Každý rok 21 ledna se zde před oltářem Sv.Anežky žehná dvěma jehňátkům pokrytým květy. Ty jsou pak předvedeny před papeže který je znovu požehná, než jsou dopraveny k sestrám  ze Santa Cecilia na Transevere. Tady užijí vlnu na upředení episkopální (biskupské) pallie uložené v přihrádce niky Confessia ve Sv.Petrovi. Stojí za to navštívit katakomby; vstup je nalevo od kostela.  Vstup do baziliky je za rohem ve Via

17      Řekněte kustodovi z katakomb aby vás vzal na kopec a otevřel malý kulatý kostel Sv. Konstanty Santa Constanza (vstup volný, pokud jste neplatili v katakombách, dejte spropitné). Byla to původně  hrobka Konstanty, dcery císaře Konstantina. Byla to pravděpodobně ona která postavila kostel nad hrobkou Sv.Anežky, a její hrobka je jedním z nejdůležitějších příkladů raněkřesťanské architektury v Římě. Byla kulatá, tak jako velké hrobky císařů Augusta a Cecilia Metelly. Byla přestavěna na křtitelnici a v r. 1254 vysvěcena na kostel a dedikována  St. Constantě. Mozaiky ze 4.stol. na stropě kulaté lodi která obtáčí středovou část s kopulí, jsou snad nejstarší  a také nejhezčí v Římě. Motiv vinné révy provedený na bílém podkladě, se zdá být více Bakchantský jak křesťanský. Je velká škoda, že podobné mozaiky z kopule byly zničeny v 16.stol. a nahrazeny těmi, které vidíte nyní. Postavy po obou stranách vstupu jsou pravděpodobně Konstanta a její manžel. Naproti vstupu je kopie porfyrového sarkofágu jehož originál je ve Vatikánských Muzeích. Jeho vyryté ozdoby  jsou adaptací starých pohanských symbolů na křesťanské užívání jako ovce nebo páv, o jehož mase se tvrdilo, že------

          133

 KOLEM NÁMĚSTÍ REPUBLIKY.

Piazza della Republica je typickým doplněním architektury Říma v 19.stol. - pilné středisko aktivity dokonce i v nočních hod. V sobotu odpoledne hraje v Caffé Italia pro turisty u stolků i pro vířící dav přislouchajících hudba golden oldies.

Přejděte k fontáně uprostřed náměstí abyste lépe viděli na ----- bronzové dámy šťastně zápolícími s mořskými monstry. Když papež odhaloval fontánu v r.1870 byl ušetřen rozpaků, protože figury byly doplněny až v r.1901. Zdá se, že i tehdy způsobili skandál, protože sochař Rutelli je modeloval podle současných pěveckých hvězd.

19                   Románská fasáda z červených cihel uprostřed náměstí láká ke vstupu do kostela Santa Maria degli Angeli. Za ním, ve stejné budově je Museo Nazionale Romano, nebo Museuo delle Terme. Budova je vším co zbylo z gigantických lázní Diokleciánových, postavených v r.300 NL které byly největšími starověkými lázněmi. V r.1561 byl pověřen Michelangelo aby přeměnil tepidarium, centrální prostor lázní, na kostel. Jeho dílo bylo předěláno v 18.stol. Vanvitellim, ale obrovský transept, který byl v Michelangelově plánu hlavní lodí zůstal tak, jak ho navrhl. Osum nezměrných monolitických sloupů z červeného porfyru, které nesou obrovské trámy, jsou původní sloupy tepidaria a jsou 15 m vysoké a cca 1,8 m. v průměru. Velká hala je 31 m. vysoká. I když je vnitřek kostela poměrně malý ve srovnání s lázněmi které tady Dioklecián vybudoval, dává lepší představu o impozantnosti budov  starověkého Říma, než kterákoliv jiná budova ve městě.

20                    133.

21                    

22                    

134

OD VILY BORGHESE K ARA PACIS

Na tomto okruhu najdeme řadu skvělých věcí. Vzhledem k jeho značné délce může být rozumné jít od jedné k druhé přímo. Navštívíme je v tomto pořadí; Vila Borghese, tj. zahrady rozkoše ze 17.stol. navržené Kardinálem Scipio Borghesem a místo kde je  jedno z nejlepších muzeí na světě; Vilu Giulii - papežský letní palác z pozdní renesance ve kterém je nyní úchvatné Etruské muzeum; Museo Nacionale de Arte Moderna které jistě zaujme ty kteří jsou již starým měním unaveni; kopec Pincian, z kterého, jak se říká, je nejlepší pohled na Řím; malý kostel Santa Maria del Popolo s architekturou od Bramanta a Rafaela a ve kterém jsou dva ohromující Caravaggiové;  Augusteum a Aru Pacis, dva památníky oslavující zlaté časy za císaře Augusta.

134

VILA BORGHESE

Začneme u Porty Pincinaty, jedné z historických bran v Aureliánských hradbách obklopujících Řím. Jejich zdi byly postaveny za císaře Aurelia cca 270 NL kvůli hrozbě barbarské invaze. Sama Porta Pincinata se dvěmi kulatými věžemi je z 6.stol. Pozor při přecházení. Projděme branou k vile Borghese.

Ačkoliv název Vila Borghese může evokovat nějaký rozměrný Římský palác, je to vlastně jen název parku, který byl původně částí rozsáhlého parku pro rozptýlení navrženého začátkem 17.stol. kardinálem Scipione Borghesem, vzdělaného a kultivovaného kněze a synovce papeže Pavla V. Dnešní zahrada se té původní podobá jen velmi málo. Nejenže pokrývá mnohem menší plochu, ( r.1630 byla zeď tvořící průměr půlkruhové zahrady téměř 5 km. dlouhá), byla také bohužel zcela předělaná. Tato vznikla ke konci 18.stol. kdy byl najat skotský malíř Jacob More aby ji předělal do podoby rafinovaného přírodního parku tak populárního v Anglii 18.stol. Předtím byl park patrně nejlepším příkladem zahrady Italského stylu který se odvozoval od zahrad   vily císaře Hadriána v Tivoli. Na rozdíl od formálních a přísně pravidelných zahrad Francie 17.stol. - Versaillská je nejlepším příkladem - Italské neměly přísný symetrický půdorys. Spíše se skládaly z několika menších samostatných zahrad propojených cestičkami a oddělených rafinovaně střiženými ploty. Květy - Římané měli v oblibě obzvlášť tulipány - sochy, jezírka, a malé výběhy pro zvířata (čím exotičtější tím lépe, nejoblíbenější byli lvi a pávi), byly promyšleně rozmístněny v ploše. Zde se kardinál a jeho přátelé procházeli diskutujíce poezii, muziku, malbu a filosofii. Nyní je areál hned před "kasinem", a snížená restaurace pod širým nebem je jediné co zbylo z originální grandiosní zahrady.

 Když stojíme v zahradě, stočme  se doprava ke Galerii Borghese, sbírkám umění umístěných v "kasinu" - nebo-li letním domě. Restauraci mineme po pravé straně. Kasino z r.1613 bylo vybudováno zčásti proto aby uchovalo kardinálovy umělecké sbírky, zčásti jako důstojné a příjemné prostředí pro letní společenská setkání a hudební představení. Přes svoji mimořádnou velikost nebylo nikdy obydleno. Budova byla nedávno restaurována.

Po.zavřeno.

 Tak jako zahrady, kasino a jeho sbírky prošly od 16.stol. mnohými změnami. Většinu z nich má na svědomí Camillo Borghese, manžel Napoleonovy sestry Pauliny. Aby se mu zavděčil, rozprodal podstatnou část maleb sbírky Napoleonovi a vyměnil 200 kusů klasických římských soch za pozemek v Piedmontu a severní Itálii. Malby a  sochy najdete dnes v Pařížském Louvru. Na konci 19.stol. pozdější člen rodiny, Francesco Borghese doplnil některé mezery sbírky a převedl zbývající umělecké klenoty z Paláce Borghese. R. 1902 bylo kasino se svým obsahem a parkem převedeno na stát.

 Nejznámějšími pracemi v galerii je portrét Pauliny Borghese od Canovy. Je známo pod názvem Venus Vincitrix, ale nikdy nebyly pochyby o jejím pravém subjektu. Paulina odpočívá na Římské pohovce s nahými ňadry a s boky obtočenými klasickou drapérií - vtělení . a prohnanosti.

Jak se vydáte směrem od sbírek kardinála Scipiona, můžete se potěšit parkem co hrdlo ráčí. Po vaší levici, když opouštíte kasino můžete pokrečovat k ZOO, nebo se dát nalevo po Viale dei Pupazzi směrem k Piazza dei Cavalli Marini, s její fontánou ve tvaru mořského koníka.  Pokračujte zahnutím doprava: dostanete se na náměstí Piazza di Siena, travnatý hipodrom ve stínu vysokých pinií.. Dejte se doleva až budete opouštět tento klidný kout po široké Viale Acqua Felix p přiijdete ke  vchodu do krásné botanické zahrady. Je zde krásné malé jezero s neoklasicistním Aeskulapovým chrámkem.

Z botanické zahrady ke Galleria Nazionale d'arte Moderna, masivní budově, která se pyšní jednou z nejlepších kolekcí prací 20.stol.

 Út- Ne 9-14

Poblíž tohoto muzea je Museo di Villa Giulia, těžkopádná vila postavené kolem 1551 pro papeže Julia III. (a původně obehnaná parkem s více než 36 000 stromy). Mezi týmem povolaným uměnímilovným papežem ke stavbě vily byli Michelangelo a jeho přítel z Florencie, Vasari. Nejvíce se alena stavbě podíleli Vignola a Ammanati. Vila nebyla nikdy plánována jako obytná. Sloužila papeži pro jednodenní uvolnění od věčných intrik Vatikánu. Byla navržena jako zahradní, a její Nympheum -neboli snížená zahrada se sochami - je dokonalým příkladem pozdněrenesanční zahrady pro potěšení.

Nyní je ve vile nejdůležitější sbírka Etruského umění na světě. Mějte na zřeteli, že ačkoliv je skvěle instalováno a sežazeno, je tak rozsáhlé, že pokud nejste zrovna odborníky na Etruské umění, enmusíte být zrovna nadšeni prohlídkou stovek vzájemně si podobných váz. Tak se soustřeďte pouze na to nejdůležitější.

138

Z PINCIA K AŘE PACIS

Jihozápadní roh vily Borgheze je leží na Pinciu, jednom ze sedmi pahorků starého Říma. Je to také místo výše položeného Casina Valadier kde se můžetepotěšít výhledem z terasy kavárny, a krásné vily Medici trčící nad stromy. Zakoupena Napoleonem a dnes sídlo Francouzské akademie, je villa Medici, která je normálně publiku uzavřena, místem prestižních výtvarných výstav. Zjiistěe si ppředem co se vystavuje.

 Zahrady Pincio jsou založeny ve formálním stylu raného 19.stol. na místě kde byvaly jistě daleko rafinovanější zahrady známého římského gurmána Lucully, jehož bankety byly legendární. Oblíbené místo zamilovaných a studentů na cestě ze škol, cesty Pincia jsou lemovány bustami Italských heroů. Spolu s podobnými bustami na Janiiculu, tyto tvoří stálý problém. Od doby co se objevila první socha, římští vandalové hrají hru na lámání nosu - pochopitelně nosu soch.

 Pohled na Řím z teras Pincia je jedním z nejoblíbenějších. Pod vámi je Piaza Popolo jak bylo navrženo r. 1820 architektem Giuseppem Valadierem, který také projektoval Picinské zahrady. Přes Tiberu se zařezává Via Cola di Rienzo přes obvod Prati až k výšinám Monte Maria. Ta nízká hnědá budova na jeho temeni je římský Hilton. Nalevo je Castel Sant'Angelo a kopule Sv.Petra. V popředí je zákruta Tibety, která obtáčí starý Řím, kde se temná kopule Pantheonu zvedá nad mořem taškových střech a řadou kopulí.

139

Krásné a obrovské náměstí Piazza del Popolo, ležící hned pod Pinciem, je dokonalým úvedením do města pro ty, kteří přijíždějí po silnicích ze severu. Všechny jsou svedeny do tohoto místa. Přání udělat z tohoto vstupu něco mimořádného inspirovalo papeže a jejich architekty po celá tři století. Piazza  má svoje jméno po kostelez 15.stol.Santa Maria del Popolo, krčící se napravo od Porty Popolo.Tato středověká brána ve zdech Aureliánských hradeb byla nahrazena v 15.stol.tou sočasnou, která byla ještě vyzdobena Berninim r.1655 pro pompézní příjezd Švédské královny Kristíny, která se vzdala trůnu aby se mohla stát Římskou Katoličkou.  O několik let později bylo náměstí doplněno o dvojici kostelů Santa Maria in Montesanto (vlevo) a Santa Maria del Miracoli (vpravo) v místech kde se setkávají ulice Via del Babuino, Via del Corso, a Via di Ripetta. Náměstí vždy sloužilo jako jakési místo společenských setkávání, zaplněna kočáry a karnevalovými maskami v minulosti a nyní mladeži na nablyštěných motocyklech a jejich blazeovaných rodičů u kavárenských stolků. Během voleb je scénou pro rozměrná politická shromáždění.

 Kostel Santa Maria del Popolo se v obrovském náměstí snadno přehlédne avšak má ze všech římských kostelů jednu z nejbohatších sbírek uměleckých předmětů. Apsidu kostela, který byl přestavěn v 15.stol. zvětšil Bramante. Kolem r.1513 najal bankéř Agostinoo Chigi Rafaela aby mu postavil kapli - kapli Chigi jak ji vidíme dnes - a uprostřed 17.stol. jiný Chigi, papež Alexandr VII. Najal Berniniho aby budovu opravil a vyzdobil. V první kapli vpravo, najdete Pinturicchiovy fresky. Přilehlá kaple Cybo je příkladem mramorová vyzdoba z 16.stol. Skříň varhan od Berniniho v pravém transeptu nese znak Della Rovere - dub, který je součástí erbu rodu Chigi. V chóru s freskami klenby od Pinturicchia je umístěny krásné hrobky Asconia Sforzy a Girolama delle Rovere. Obě navrhl Sansovino. Kaple Cerasiů se může pochlubit dvěma úchvatnými Caravaggi, které jsou klíčovými díly raného baroka. Porovnejme jejich pozemský a zemitý realismus a dramatické světelné efekty s klasicky čistými a daleko zdrženlivějšími obrazem Nanebevzetí panny Marie jeho současníka a konkurenta Annibala Carracciho; visí nad oltářem kaple. Rafaelova kaple Chigi je druhá vlevo. Rafael také dodal návrhy na mozaiky stropu a navrhl sochy Jana a Eliáše. O více než století později doplnil kapli Bernini o oválné medailony na hrobkách a sochy Daniela a Habakuka.

140

Projděme kolem nemocnice San Giacomo po pravici, a kolem podkovovité budovy Akademie výtvarných umění, z které proudí studenti směrem k Pinciu.

Z Via di Rippeta se dostaneme na velké náměstí které obklopuje Augusteum, mausoleum, které nechal Augustus postavit pro sebe a  svoji rodinu (je bohužel publiku zatím nepřístupné). Jeho Etruská inspirace je zjevná; je téměř totožná s mramorem obloženými hrobkami v Cerveteri. Ve středověku bylo proměněno v pevnost, a později na zahradu, později k veřejným představením a ohňostrojům až do 18.stol. a muselo být přivedeno do původní podoby v r.1938. Vevnitř je několik soustředných chodeb vedoucík k centrální kryptě kde bývaly pohřební urny.

Kousek od Augustea stojí Ara Pacis, harmonický klasický oltář zakrytý novostavbou skořepiny (nově stavba Richarda Meyera). Ara Pacis, neboli Oltář Augustova Míru byl postaven r.13 BC na objednávku senátu na oslavu období míru nastoleném Augustem po jeho vítězstvích v Galii a Hispanii.

140

SMĚREM K TRASTEVERE

 Kvůli autentické atmosféře starého Říma je území které kryje tento okruh nepřekonatelné. Provede nás přes tři oddělené komunity které dodnes statečně překonávají nápor času. Začneme ve starém ghetu na březích Tibery, v místech které si hrdě zachovávají své židovské dědictví. Až do samého konce 19.stol. to skutečně bylo gheto, jehož temné budovy se sklání ke starým ruinám jako by v nich hledaly oporu. Odtud projdeme ostrovem Tiberina a pak do samého Trasteveru. Přes plíživou proměnu obyvatel Trastevere zůstává stále nejkompaktnější komunitou v Římě a jejich obyvatelé se hrdě hlásí ke svému původu - ať již opravdovému nebo vymyšlenému - přímo od starých Římanů. Z Trasteveru vyšlapeme kopec Janiculum který nabízí široké rozhledy po celém městě a je oblíben u obyvatel Říma.

141

 GHETO A OSTROV TIBERINA

 S prohlídkou této staré čtvrti Říma se začíná se na Piazza Venezia. Z náměstí se dáme po Via del Teatro Marcello pod Kapitolem pak doprava na Via Monteria a nám. Piazza Campitelini s barokním kostelem a fontánou. Na konci náměstí se dáme po Via del Funari a po ní až na Piazza Mattei kde je schována jedna z nejkouzelnějších fontán 16.stol. v Římě, Fontana delle Tartarughe. O několik kroků dále po Via Caetani najdeme dveře do veřejné části starého Palazzo Mattei do kterého stojí nakouknout na nádvoří plné soch a krásné  schodiště.

  Od fontány jdeme po Via delle Reginella na Via Portico d'Ottavia, srdce židovského gheta. Prohlédněme si podrobně budovy se středověkými nápisy, antickými římsami a polozasuté klasické sloupy dokazují pozoruhodnou historii tohoto místa, živé obchodní čtvrti se starými paláci a dobrými restauracemi. Horké počasí zde přenáší rodinný život na ulici: k večeru se na náměstích objevují stolky a různorodá křesla z malých kuchyní se vynáší hrnce s kouřícími pokrmy a mladí i staří z rodinného klanu se připravují na večeři a hru briscola se svými sousedy.

 Až do 13.stol. byli židé považováni za občany Říma. Byli mezi nimi bankéři a lékaři papežů kteří sami dali povolení ke stavbě synagogy. Ale papeži Renesance a Protireformace odmítli tuto toleranci, uzavřeli židy do gheta a uvalili na ně řadu zákazů, z nichž některé trvaly až do r. 1870.

3                       Starý kostel Sant'Angelo in Pescheria byl postavený přímo na ruinách Partika d'Ottavia který sloužil jako jakýsi foyer pro Teatro di Marcello a byly v něm chrámky a knihovny. Kamenná deska na sloupě, pozůstatek z časů kdy zde byl důležitý rybí trh oznamuje v latině, že hlava každé ryby která přesahuje délku desky musí být uťata "až k první ploutví" a takto předána starším města, nebo musí přestupník zaplatit pokutu deseti zlatých florinů. Hlavy byly užívány na rybí polévku a byly považovány za delikatesu.

4                       Blízké Teatro di Marcello je dnes těžké definovat jako divadlo, ale původvě to byla velký prostor který pojmul 20 000 diváků. Se stavbou se začalo za Julia Cézara a dokpončil jí Augustus r.13 NL. Tak jako pstatní Římské památky, bylo ve střadověku přeměněno na pevnost. V ranesanci kalo znovu přestavěno, tentokrát jako palác pro rodinu Savelli. Po pravé straně, na Lungotevere Cenci stojí velká Synagoga s bronzovou  střechou. Je v ní stálá výstava dokumentující vývoj židovské komunity v Římě.

         Nyní přejdeme most Ponte Fabricio z r.62 BC který je nejstarším mostem ve městě.

Spojuje město s Isolou Tiberinou, malým ostrovem v řece, tichým místem kde je nemocnice Fatebenefrateli poktačující v tradici založené r.291 BC kdy zde byl postaven Aeskulapův chrám s připojenou ošetřovnou. Aeskulap n. Asclepius pro Řeky byl Apollonovým synem a bohem léčení. Jeho symbolem byl had. Římané ho přijali za svého boha léčení r.293 BC v době morové rány. Poslali do Řeckého Epidauru  centra Aesculapova kultu a jakýchsi Řeckých Lurd loď pro jeho sochu. Když plula loď vzhúru po Tibeře, vylezl z ní velký had a plaval směrem k ostrovu. To bylo pochopeno jako znamení, že chrám Aeskulapa má být postaven zde. Sem byli přiváženi nemocní aby se koupali ve vodách ostrova a přespávali v chrámě v naději že je bůh navštíví ve snu a vyléčí je. Po chrámu zde není ani stopy, ale ostrov je od té doby spojován s medecínou a je zde nemocnice stojící na parcele té středověké.

 Vedle ní je kostel San Bartolomeo postavený na konci 10.stol. císařem Svaté Říše Římské Ottou III. Po stálých přestavbách během století však z původní stavby mnoho nezůstalo. Tvdí se nicméně, že malá  hlava studny na schodech k chóru je originální a že je na místě pramene v původní stavbě. Další tradice týkající se léčení říká, že když přišel Anglický  Augustiniánský mnich Rahere do kostela, měl vidění která ho vedlo k založení nemocnice Sv. Barloloměje v Londýně, která je  od té doby v provozu - dobrých 800 let.

143

 NA TRASTEVERE

Z Isoly Tiberiny přes most Ponte Cestio jdeme na Trastevere. Volně přeloženo Trastevere znamená  "přes Tiberu" a skutečně Trasteveřané byli vždy hrdá a bojovná uzavřená skupina. Ve středověku nebyl Trastevere považován za součást Říma, a jeho obyvatelé těžce bojovali za své zrovnoprévnění kterého dosáhli až ve 14.stol. Od té doby se zase snažili zachovat si svoji identitu. Až poslední dobou se bohužel jejich specifická kultura projevuje nejčastěji pokleslými představeními pro turisty. Praví Trasteveřané jsou zde stále a snaží se překonat současný  nechvalný stav korunovaný skutečností mimořádné hustoty krádeží a kapsářství včetně postupného stárnutí populace.

 Začneme cestu na Piazza Bellini, pojmenované podle místního básníka 19.stol. jehož socha hlídá náměstí.  Nalevo je Torre (věž) degli Anguillara s věrně opraveným středověkým domem v její patě. Kostel napravo ve vzdálenějším konci náměstí je San Crisogono, založený v 6.stol. a přestavěný o 600 let později kdy mu také přidali zvonici. Vejděte se podívat na krásnou kosodélnou dlažbu ze 13.stol. v apsidě.

 144

 Přejdeme Viale Trastevere a po Via della Lungaretta kplem několika zvláštních ulic na Piazza in Piscinula, jejíž jméno je po několika Římských lázní po jeho boku. Malý kostelík San Benedetto je nejmenším kostelem ve městě a je mnohem starší než jeho fasáda z 18.stol. Byl pravděpodobně postaven ve 4.stol. NL. Naproti je středověká Cassa Mattei. Mocná a bohatá rodina Mattei zde žila až do 16.stol. kdy se po sérii vražd v okolí rozhodla přestěhovat a vybudovala skvělý palác v ghettu.

 Dejme se po Via in Piscinula vedla kostela přes Via dei Salumi kde sušili a skladovali své zboží výrobci klobásů do malé Vicolo dell'Atleta. Bylo to v této malé okrajové ulici kde archeologové objevili známou sochu Apoxymenose, atleta držícího strigil který je teď ve Vatikáně. Pak doleva na Via dei Genovesi a pak hned na Piazza před chrámem Santa Cecilia in Trastevere. Připomíná jednu z nejznámějších křesťanských mučednic Říma, aristokratku Cecilii která byla odsouzena k smrti císařem Diokleciánem kolem r.300. Po neúspěšném pokusu utopit ji v lázni jejího vlastního domu, (oblíbený způsob v té době jak se tiše zbavit nepohodlného aristokrata), byla postavena před kata. Ale ani tři rány mečem ji nepřipravili o život. Žila ještě několik dní během kterých obrátila mnohé na víru než konečně zemřela. Místní rádi chodí do krásného parku před kostelem. Krásná mramorová figura svaté je pod hlavním oltářem   můžete se podívat do konventu na to co zbylo ze silné fresky Pietra Cavaliniho Posledního soudu. Je to jediná známá velká freska od Cavaliniho, předchůdce Giotova. Freska je z r.1293.

Projděme se několika  ulicemi a náměstími v okolí kostela. Ripa Grande běžící kolem Tibery byla místem Trasteverského přístavu - největšího v Římě dokud nebyl zničen kvůli moderním úpravám řečiště na začátku století. Z Via del Porto je pěkný pohled na  Aventin přes řeku. Piazza dei Mercanti je specielně známá kvůli svým restauracím. Ve Via San Michele která jde podél bývalého renesančního konventu ve kterém jsou nyní úřady a různé kulturní instituce. Napravo ve Via Madonna dell'Orto je kostel ozdobený dvěma obelisky. Pak doprava po Via Anicina až k č.12. Zde se dá zazvonit na průvodce který vám ukáže mimořádný klášter z 15.stol. San Giovanni dei Genovesi, s jeho tichou zahradou. Pak se vraťme zpět  po Via Anicia k San Franceskovi a Ripa, baroknímu kostelu spojenému s Františkánským klášterem z 13.stol.ten je znám kvůli jednomu z posledních Berniniho děl,dramaticky osvětlené soše Blaženého Ludovica Albertoni. Zdá se, že dotahuje svoji Extázi Sv.Terezy ještě o krok dál, až do říše mystiky, ve které je těžké rozeznat extázi duchovní od tělesné.

 145

 Dál po Via San Francesco přes Viale Trastevere pak další doleva na Piazza San Cosimato, a scénu čilého trhu v ranních víkendových dnech a místem dobrých rybích restaurací. Napravo je portikus z 10.stol. kostela San Cosimato; kostel je veřejnosti uzavřen. Pokračujme po Via di san Cosimato na Piazza san Celisto, kde je velký palác ze 17.stol. - Pallazo San Calisto. Nyní patří Vatikánu.

 Zde jsme v samém srdci rione - distriktu Trastevere - na krásném náměstí Piazza di Santa Maria in Trastevere, s jeho elegantní vysokou fontánou a kavárnami na chodnících. Ve středověku mělo Trastevere silnou kolonii cizinců složenou převážně s orientálců. Než se museli přestěhovat do gheta na druhé straně řeky, usazovali se zde také východní Židé.  Nám. Santa Maria je místem setkávání pro všechny příchozí, jakousí společenskou místností pod širým nebem.

 Santa Maria in Trastevere je považována za první kostel v Římě který byl dedikován Panně Marii. Ví se však jistě že byl postaven ve 4.stol. což z něho činí jeden z nejstarších kostelů ve městě. Současný kostel byl postavený ve 12.stol. ale portál - portico - byl doplněn až v 19.stol. Mosaika na fasádě která dodává barvu a světlo do náměstí je z 12. až 13.stol. Ze stejného období je v kostele ještě několik mosaiek. Ta která representuje "Život Panny" má malou budovu s nadpisem Taberna Meritoria hned pod postavou  Marie ve scéně Narození s proudem oleje který z ní teče. Má připomínat legendu, že v době narození Krista, vytryskl na náměstí ze země proud čistého oleje jako znamení přicházející Boží Milosti.  V jednom z rohů náměstí je malá ulička Via delle Fonte dell'Olio pojmenovaná na počest tohoto zázraku. Vede na Piazza dei Renzi na kterém se déme hned do Via della Pelliccia na Via del Moro a pak na Piazza Trilussa.

145

VILA FARNESINA A JANICULUM

Piazza Trilussa je na kraji Trastevera na konci Ponte Sisto postaveném v 15.stol. papežem Sixtem IV. kvůli urychlení obchodní dopravy před blížícím se Svatým Rokem 1475. Most je jen pro pěší.

 Stranou na Piazza Trilussa je Stranou na Piazza Trilussa je památník básníka Trilussy, miláčka Trasteveranů. Dámy s kabelkami a několik houmlesáků si ho zvolilo za patrona a odpočívají v malém parku za sochou a myjí se ve fontáně. Dáme se napravo  z náměstí po Via Santa Dorotea ve které údajně v č.20 bydlela Rafaelova milenka Fornarina.

Po projití Portou Settimianou po Via della Lungara přijdeme ke krásné Ville Farnesina na pravé straně s jejími zelenými, stromy stíněnými zahradami. Vila byla postavena Baldassarem Peruzzim pro bohatého bankéře Agostino Chigi r. 1511. Rafael je autorem několika kusů výzdoby ve vzdušných lodžiích které jsou nyní zasklené aby se cenné památky uchovaly. V krátkých chvílích mezi prací na Vatikánských Stanzas a časem tráveným s Fornarinou pracoval na zdejších freskách z nichž nejlepší je Galatea. Projděme se salónkami kde byli papežové a princové rozptylováni extravagantním hostitelem Agostinem. Jednou věcí kterou ohromoval své hosty bylo sklízení se stolu, kdy jeho sluhové během pikniků pod širým nebem házeli do řeky ubrusy se vším užitým nádobím, včetně stříbrných příborů a nádob. Jeho gesto však nebylo tak bez hranic jak mělo působit. Na dně řeky měl položené sítě aby mohl své drahé věci z kalné vody zachránit.

 Prohlídka začíná v Loggii Psyche v přízemí, kde pracoval Giulio Romano a ostatní umělci podle Rafaelových předloh. Galatea je v další místnosti. V podlaží nad námi  můžeme vidět efekty trompe l'oeil užité v kreaci s názvem Perspektivní prostor od Peruzziho. Ložnice Agostina Chigiho o dveře dál má fresky od Il Sodomy se scénami ze života Alexandra Velkého; obzvláště Svatba Alexandra a Roxana která jsou považována za nejlepší díla umělcova. V paláci teď sídlí prestižní Academia dei Lincei a Gabinetto nazionale delle Stampe - pokladnice starých tisků a kreseb. Když se zpevňovali břehy Tibery, byly v zahradách vily nalezeny zbytky antické vily a její zachovalá výzdoba byla přenesena do Musea delle Terme.

Vstup volný

 Přes Via della Lungara k Palazzo Corsini, ve kterém jsou teď sbírky 17.a 18.stol. Gallerie Nazionale d'Arte Antica než budou přesunuty do paláce Barberini. Mezi nejznámějšími obrazy ve sbírce je Guida Reniho Beatrice Cenci.

Vstup 3 000 Lir.

 Za pal. Corsini je botanická zahrada, oasa klidu a odpočinku. Pozemky patřily k rozlehlému majetku rodiny Corsini.

Vstup volný

 Vraťme se zpět k Portě Settimania a pak vpravo po Via Garibaldi která stoupá na Janiculum. Pokračujme po ní až na terasu před kostelem San Pietro in Montorio; ta nabízí překrásný pohled přes řeku na  Palatin a Aventin. Kostel byl postaven na příkaz španělského královského páru Ferdinanda a Isabely r.1481 nad místem, kde byl podle tradice ukřižován Sv. Petr. Krásný, osobitý kostel skrývá i řadu skvělých děl: v první kapli napravo Bičování Krista od Benátčana Sebastiana del Piombo podle Michelangelovy předlohy a v předposlední kapli vlevo Berniniho socha Sv.František v extazi, na které jsou zřejmé jeho první experimenty s dramatickými efekty světla.

147

 Nicméně nejpodstatnější je zde Tempietto - malý kostel v klášteře. Skromná malá budova do které se vejde jen asi 10 lidí, je vlastně kostelem sám pro sebe a klíčovým dílem římské Renesance. Byl navržen Bramantem, prvním architektem Sv.Petra, v r.1502 a představuje jeden z nejranějších a nejúspěšnějších pokusů vytvořit čistou klasickou budovu. Jeden z těch, kde jsou jasně vidět vlivy Řeckých a Římských architektů. Jádro návrhu je odvozeno s okrouhlého chrámku stojícího na pozemku Hadrianovy vily Tivoli východně od Říma. Bramante ho však pozměnil protažením vnitřního válce - kostel není principielně ničím jiným než průnikem dvou souosých válců - vzhůru. Nad ním pak postavil polokulovou kopuli. Tak jako vždycky u všech přísně klasických staveb jsou detailně dotaženy proporční vztahy jednotlivých hlavních částí. Takže průměr vnitřního válce je přesně polovina průměru válce vnějšího a šířka chrámu je přesně polovina jeho výšky. Původní Bramantovy plány předpokládaly, že bude klášter postaven kolem jeho Tempietta. Ten měl být také kulatý a jeho proporce měly vycházet z proporcí chrámku.

Když budeme pokračovat vzhůru na Janiculum narazíme na obrovskou fontánu Acqua Paola dílo raného 17.stol. s velkým bazénem který nás může v horkých dnech svádět. Fontána označuje vchod do parku Janiculum populárního pro své krásné pohledy na Řím, kanónem co střílí v poledne a sochami Giuseppa a Anity Garibaldi ( Garibaldi byl vůdčí postavou sjednocení Itálie v 19.stol. a Anita byla jeho dlouho trpící ženou). Dolů se dá použít autobus. Pokud půjdeme pěšky, půjdeme po cestě kroutící se dolů kolem kuriosního majáku který sem darovala Argentinská vláda jako dík za Garibaldiho přínos pro její osvobození.

147

Z AVENTINA KE SV. PAVLOVI

Trasa prochází jednou z nejtišších a nejzelenějších čtvrtí Říma, pahorkem Aventina, jedním ze sedmi římských pahorků, který se mírně zvedá nad proudy dopravy které ho obtáčejí. Projděte se po něm a narazíte na řadu poměrně málo navštěvovaných skvostných památek včetně té neskvělejší - klíčové dírce v bráně která vede do zahrad Maltézských Rytířů.------ Trasa končí v jednom z největších poutních kostelů Itálie, středověké bazilice San Paulo Fuori le Mura. Sv.Pavel za hradbami.

Vykročte na jižním konci Via del Teatro Marcello u malého kostela San Nicola in Carcere. Interiér kostela je nezvyklý, ale exteriér ilustruje perfekcionismus s jakým Římané budovali a přebudovávali stavby, starší části integrovali do nových budov a rozšiřovali  je a pak opět rozšiřovali.  Kostel stojí na místě chrámu z r. 250 BC a některé z jeho sloupů jsou vidět napravo od kostela - díváte - li se na něj, vedle toho, co zbylo po středověké kampanile. Fasáda je z poloviny 16 stol a má být od Giacomma della Porta, architekta který dokončil kopuli Sv. Petra po Michelangelově smrti.

Ruina dvou malých chrámků jsou teď před vámi; pravoúhlý chrám Fortuny Virilis a kulatý chrám Herkulův, oba cca z r.100 BC. Pohled ze schodů Fortuny  obsáhne Tiberu až po Trastevere. Naproti nim je Cassa di Crescenzio jeden z hrstky středověkých domů které se zachovaly. Nápis na jeho fasádě oznamuje, že byl postaven Nicolem synem Crescenzia a že touto stavbou si přál - a zde musíme obdivovat jeho ambice - obnovit slávu starého Říma. A  zabudoval několik antických fragmentů do fasády. Nicméně Koloseum to není.

Projděte přes Piazza della Boca dela Veritá - náměstí úst pravdy. Je na místě bývalého Fora Boaria, starořímského dobytčího trhu, později užívaného k veřejným popravám. Jeho podivné jméno je odvozeno od otevřených mramorových úst - bezpochyby součást starověkého okapu, který byl vykopán ve středověku a zabudován do fasády kostela Santa Maria in Cosmedin. Ti o kterých se předpokládalo že lhali, obzvláště nevěrné ženy bývaly nuceny vložit do úst ruku. Jestliže zapírali dál, kamenná ústa se sevřela. Kostel sám je jeden z nejstarších v Římě postavený v 6.stol. pro prosperující Řeckou komunitu ve městě - z toho jeho původní jméno -Santa Maria de Schola Grecia, schola ve významu skupina, společenství. Na konci 19.stol. byl kostel přestavěn do původní bazilikální formy.

Dejte se po Via della Greca směrem k Aventinu a první ulicí doprava - Clivo del Publici. Ta jde kolem Valle Murcia městské růžové zahrady. Dál se dostanete kolem Parco Savello se známými oranžovníky.

6        Hned vedle je majestátní kostel Santa Sabina, raně křesťanská bazilika která byla zrekonstruována do své původní jednoduchosti. Jeho nádherně řezané a  zachovalé dřevěné dveře jsou nejstarší toho druhu které můžeme vidět. Tak jako kostel jsou z 5.stol. Jen několik kroků od St.Sabiny se dostanete ke vstupu do dvora dalšího  prastarého kostela Sant Alessio, založeného ve 4.stol. Co můžete vidět je výsledkem soustavných rekonstrukcí během mnoha staletí. Kromě románské zvonice a krypty a kláštera z 15.stol. byste měli vidět kuriosní mramorovou sochu na konci levé lodi. Připomíná smrt  Sv.Alexise, syna bohatého šlechtice z raně křesťanského období. Sv.Alexis se vzdal luxusu do kterého se narodil a odešel do samoty kde řadu let rozjímal a modlil se. Když se vrátil domů byl tak změněný že ho nikdo z rodiny nepoznal. Plný pokory se rozhodl dělat ve vlastním domě sluhu a spal pod schodama do své smrti po dalších 17 let.

 Via di Santa Sabina vede na Piazza Cavaleri di Malta, náměstí Maltézských Rytířů. Rytíři jsou členové nejstaršího Šlechtického řádu založeného ve Sv.Zemi r.1080. Ačkoliv to byli v těchto dobách ošetřovatelé nemocných, stala se tato činnost jen jejich raison d'etre, získali pro sebe rozsáhlá území na středním východě a stali se časem obávanou vojenskou silou. Od roku 1530 měli domovské středisko na středomořské Maltě po té co byli vytlačeni z ostrova Rhodu Turky v r.1522. V r.1798 je Napoleon vykázal z Malty a v r.1834 se usadili v Římě. Budovy na tomto náměstí patřící řádu nejsou součástí jeho velitelství. Jsou spíše hlavním stanem Italské větve Řádu a jsou navrženy  r.1765 Piranesim, neskvělejším grafikem Říma z 18.stol. (a slušného architekta). Na jedné straně náměstí je monumentální vchod do soukromých zahrad řádu. Podívejte se klíčovou dírkou uprostřed brány na pozoruhodný pohled na Řím. Osové stromořadí vede náš zrak přímo ke vzdálené kopuli Sv. Petra.

Dál po Via di Sant Anselmo, nejklidnější ulicí čtvrtě. Přejdete rušnou Via Aventina u Piazza Albania a vystoupíme na tzv. Piccolo Aventino po Via di  San Saba do tiché malé zahrady ve které se skrývá kostel San Saba  z 13.stol, postavený pravděpodobně pro orientální mnichy v 10.stol. (orient pro středověké Římany představovali  Arabové nikoli Japonci nebo Číňané). Jděte uličkou mezi lavicemi kostela vlevo a prohlédněte si neobvyklé fresky malované neznámým umělcem ze 13.stol. Nejznámější scéna ukazuje tři mladé dívky ležící nahé na posteli. Tato zjevně nepatřičná scéna pro kostel ale ilustruje  činy Sv.Mikuláše, vzorové postavy pro Santa Clause. Dívky jsou dcery urozeného ale zchudlého otce kterého vidíme nešťastného stát napravo od postele. Jsou nahé protože jedinou budoucnost mají v prostituci, nebo to si aspoň jejich zoufalý otec myslí. Za oknem ale stojí Sv. Mikuláš právě se chystající vhodit váček zlatých mincí do místnosti aby zachránil nebohé dívky před hanbou.

Z kostela se dejte napříč malým parkem na Via Marmorata a Piazza Tastaccio, střediska nepochybně pravé Římské čtvrtě pracujících. Testaccio je známé dvojicí protichůdných atrakcí. Jedním je Monte Testaccio, zelený pahorek asi 50 m. vysoký. Co dělá tento jinak nezajímavý kopec pozoruhodným je fakt, že vznikl hromaděním keramických střepů - částí amfor, nádob kdysi určených pro přepravu oleje, nádob na obilí, víno atd. Co začalo jako skládka pro rozbitou keramiku začalo časem žít vlastním životem až do doby, kdy se ve středověku stále rostoucí kopec stal poutním místem.

 Druhou pozoruhodností Testaccia jsou jeho skvělé restaurace. Nabízí jídla tradiční pro Italskou pracující třídu s důrazem na - a jiná levná -. Ti kteří fandí tomuto druhu levné ale zajímavé kuchyně zde najdou hodně zajímavého. Zkuste Il Cantione, upřednostňovanou místními lidmi a za rozumnou cenu.

         151

         PYRAMIDA A SAN PAOLO.

Z Testaccia se dejte k Porta San Paolo jedné z dávných městských bran postavených císařem Aureliánem ve 3.stol. NL. Dominantní zde ale není brána sama, ale obrovská pyramida Gaia Castia, trčící 40 metrů do nebe. Gaius, mimořádně bohatý Praetorián, čili vysoký úředník imperiálního Říma, ho sem dal postavit v r.12 BC jako svoji hrobku. Takže ačkoliv sám nevýznamná osobnost, snaha o dosažení nesmrtelnosti dostala svůj výraz v této megalomanské stavbě.

Našim cílem je teď kostel San Paulo fuori le Mura, Sv. Pavla za Hradbami. /metro nebo bus?/   San Paolo přes všechny potíže spojené s jeho předměstskou lokalizací a také přes nudný výraz jeho interiéru (Anglický spisovatel z 19.stol. August Hare řekl že kostel vypadá jako velmi nevzhledné žel nádraží) je jedním z historicky nejdůležitějších kostelů v Římě, co do velikosti druhý hned za Sv Petrem. Je to tak, jak to má být; tak jak je Sv.Petr postaven nad místem kde byl pohřben, je Sv.Pavel postaven nad hrobem Sv.Pavla. Budova měla velmi pohnutou minulost. Stavbu zahájil císař Konstantin ve 4.stol. NL a přebudován a značně rozšířen o století později. V té době to byl daleko největší kostel v Evropě, daleko větší než tehdejší Sv.Petr. Jeho umístění mimo opevnění města představovalo jeho značnou zranitelnost proti různým útokům a skutečně byl vyloupen r.846. Papež Jan VIII. provedl opatření proti podobné situaci a kostel opevnil. Přesto během dalších 200 let stále klesal jeho význam, zvláště poté co mokřiny které ho obklopovaly byly komáry nakaženy malárií. Kolem chrámu se pásaly ovce tolerované několika zbylými letargickými mnichy. Tento žalostný stav skončil rázem uprostřed 11.stol. příchodem nového převora Hildebranta. Opravil budovu, přivedl více mnichů a udělal kostel opět uctívaným poutním místem. Tak to zůstalo až do července r.1823. Tehdy kostel vyhořel do základů. Říká se, že tehdy papež Pius VII, který sám býval v kostele  mnichem trpěl po této události nočními můrami. (Byl to ten samý papež který byl za Velké revoluce zajat Napoleonem a deportován do Francie - ponížení z něhož se nikdy zcela nevzpamatoval). Navíc, jak bylo upozorňováno, když byl po smrti pověšen jeho portrét na stěnu kostela vedle předešlých papežů, nezbylo už místo pro ostatní. Ačkoliv stále přestavován, kostel má monumentální velikost, jeho sloupy trčí do prašné lodi, jeho mozaiky z 19.stol. tlumeně září. Je to jen klášter, který přežil oheň, kde si můžete představit jaká byla nádhera původní stavby. Sloupy podpírající klenby kláštera jsou pozoruhodné svojí růzností a bohatost výzdoby. Některé jsou úzké a rovné, jiné divoce zkroucené jak otvírák na korkové zátky; některé jsou z krémového mramoru, jiné jsou pokryté mozaikami. Všimněte si malých zvířátek umístěných mezi sloupy. Vstup do kláštera je z pravého transeptu.

          152

 KOPEC CELIA A KARAKALOVY LÁZNĚ

Trasa se koncentruje na několik nejstarších a důležitých kostelů Říma. Končí ale na nejpozoruhodnějším místě antického Říma, u Karakalových lázní. Ti kteří už mají Římských kostelů dost se můžou vydat přímo k lázním. Ale, zvláště když jste obcházeli kostely v hlučných částech města, kouzlo mnohých z těchto kostelů je mimořádné i proto, že leží kolem kopce Celia, v nejklidnějších a nejpříjemnějších místech Říma.

          152

 KOPEC CELIA

Tůru začněte u Konstantinova oblouku. Je napravo od Kolosea a dejte se po Via di San Gregorio. Po vaší pravici, na svazích Palatina, je vše co zbylo z velkého Aquaduktu postaveného Konzulem Appiem Claudiem asi 300 BC. Na konci ulice vede plochá řada schodů ke kostelu San Gregorio Magno - Sv.Řehoře Velkého. Byl postaven kolem r.750 NL papežem Řehořem II. na paměť jeho předchůdce a jmenovce, papeže Řehoře Velikého (590- 604). Bylo to právě z kláštera na tomto místě odkud Řehoř Veliký poslal do Anglie Sv.Augustina v r.596 aby obrátil na víru místní pohany - mise, která vedla k založení katedrály v Canterbury, doteď hlavní katedrály Anglie a sídla primase Anglického, arcibiskupa z Canterbury. Kostel Sv. Řehoře má všechno k tomu,aby byl označen typickým barokní stavbou - důsledek přestaveb v 17.a 18.stol. Ale stále můžete vidět čemu se říká kamenná deska na které spával Sv.Řehoř: ve vzdálenější kapli napravo. Venku, pod klenbou cypřišových stromů, jsou tři kaple. Ta nalevo má jednoduchý stolek na kterém Sv.Řehoř nasytil každý den 12 chudých. Jednoho dne se objevil třináctý - anděl. V prostřední kapli dedikované Sv.Ondřejovi jsou dvě monumentální fresky ze života světce. Byly namalovány na zač.17.stol. Domenicchinem (bičování Sv. Ondřeje) a Guidem Reni (umučení Sv.Ondřeje). Ti co studují vážně raně barokní malbu by jistě ocenili příležitost srovnat pevnou, občas strnulou klasicistní malbu Domenicina s bohatší a heroičtější barokní manýrou Guida Reniho.

          153

Nyní vzhůru kopcem ke starému kostelu Santi Giovanni e Paolo. Náměstí na kterém stojí byl popsáno jako "jedno z mála míst v Římě se kterým neměli středověcí poutníci problém jak ho  poznat". Kostel má fascinující historii. Byl vybudován na místě dvou klasických domů kolem r. 370 Římským senátorem zvaným Pammachius (který, po smrti své manželky, rozdal své jmění a strávil zbytek života v klášterní cele. Zemřel r.410. Navzdory pozdějším přestavbám, kostel jak ho vidíte dnes je v  podstatě ten, který postavil Pammachius. Domy nad kterými byl kostel postaven patřily Sv.Janovi a Pavlovi, nikoliv však těm novozákonním, ale párku aristokratických raně křesťanských mučedníků kteří sloužili jako důstojníci u dvora císaře Konstantina.Konstantinův následník, Julián Apostata, byl císařem který se marně snažil zarazit vzrůstající proud křesťanství a navrátit Římu jeho pohanské bohy. Jan a Pavel byli mezi prvními obětmi tohoto pohanizačního úsilí; byli sťati poté co odmítli sloužit u Juliánova dvora ve stejných funkcích. Prudké schodiště ve vzdálenějším pravém rohu kostela vede dolů k pozůstatkům jejich domů a jejich pohřebnímu místu. Fresky, téměř jistě pocházející z tohoto období, popisují popravu dvou mužů a jedné ženy; předpokládá se, že jsou to věřící z raných dob u hrobu Jana a Pavla, kterým se, pro jejich sympatie k umučeným, dostalo z Julianových rukou stejné odplaty.

Naproti kostela nabízí brána jeden ze vstupů do Villy Celimontany, která není domem ale městským parkem stále málo známým pro návštěvníky města. Brána je někdy zavřena, je-li to tak, vejděte jinou - z ul.San Paolo della Croce hned za rohem. Držte se vlevo půjdete-li parkem k hlavnímu vchodu na Piazza della Navicella, místa, kde je fontána tvarovaná jako malý člun. Je to vlastně renesanční kopie klasického díla, umístěná sem papežem Leem X. na zač.16.stol. Naproti fontány je kostel Santa Maria in Domnica, další raně křesťanská stavba nad domem Římského mučedníka St. Cyriaca, o kterém, zdá se, nevíme víc než že byl bohatý. Ostře barevná mozaika z 9.stol. v apsidě za oltářem stojí za vidění. Všimněme si kapesníku který drží Sv.Panna: je to mapa, ----------- Byzance z 9.stol.

 Dejte se na Piazza Celimontana, přejděte vedle vchodu do vojenské nemocnice a pokračujte rovně k Via Celimontana. Ta vede k Via San Giovanni in Laterano. Zde se dejte vpravo ke kostelu San Clemente, Irskému kostelu v Římě - patří irským dominikánům - který je jedním z nejpozoruhodnějších archeologickým míst ve městě. Jestli se domníváte, že návštěva dalšího starého kostela postaveného na místě antické budovy není zrovna to po čem toužíte, budete v pokušení kostel vynechat. Jestliže vás příležitost vidět  zajímavé archeologické nálezy zajímá, je to jedinečná příležitost.

San Clemente jak je tu dneska je již třetím chrámem postaveným na tomto místě. První, soukromý dům užívaný ke křesťanským bohoslužbám byl postaven v 1.stol. NL. Z toho zbylo málo, ale druhý kostel z 4.stol. nad kterým stojí tento kostel, přežil téměř netknutý, asi proto, že byl znovu objeven až v 19.tol. po boku tohoto křesťanského chrámu můžete navštívit zbytky chrám Mitry z  2.stol. Je hluboko pod druhým kostelem. Nechte si na to aspoň 45 min.

 155

San Clemete má jeden z mála dokonale zachovaných  středověkých interiérů v Římě. Nejzajímavější je v okolí oltáře. Všimněte si mramorových desek v chóru. Ty jsou z původního kostela ze 4.stol. a byly sem umístěny při stavbě současného kostela. Jsou na nich   vyřezány raně křesťanské symboly; holubice, víno, ryba. Před oltářem je zapuštěná hrobka s ostatky samotného Sv.Klementa. Nebesa nad hrobkou z 16.století jsou zdobena kotvou, reliktu poukazujícímu na smrt Sv. Klementa, nebo aspoň k legendě o jeho smrti. Sv.Klement byl čtvrtým papežem a byl poslán do vyhnanství na Krym císařem Trajánem kole r.100 NL. Zde, pro úspěch při obracení na víru svých spoluodsouzených byl přivázán ke kotvě a vržen do moře. Když se vody zázračně rozestoupily, byl nalezen v hrobce postavené anděly. Na začátku levé lodi nepřehlédněte fresky popisující život Sv.Kateřiny Alexandrijské, jiné raně křesťanské mučednice. Narodila se - nikdo neví kdy - v Alexandrii. Poté co veřejně protestovala proti uctívání model, přivedla   na smrt 50 pohanských filozofů jejichž argumenty proti křesťanství rozhořčeně vyvrátila; její trest za pochybení bylo upálení na hranici. Poté co se odmítla provdat za místního vladaře, byla připoutána ke kolu s loukotěmi -odtud kolo Kateřiny - které se okamžitě rozpadlo. To zapůsobilo tak mocně na 200 přítomných římských vojáků, že namístě přestoupili na křesťanskou víru.Byla nicméně sťata a andělé odnesli její duši na horu Sinai ve Svaté zemi. Fresky namaloval kolem r.1400 florentský malíř Masolino, klíčová postava vývoje italské malby z dvojrozměrného dekorativního stylu 14.stol. k Renesančnímu naturalizmu.

Nyní byste měli sestoupit ke zbytkům svatyně ze 4.stol. Vstup je z pravé lodi. Řada zdí postavených podél lodi stavby ze 4.stol. aby nesly novější horní chrám   způsobila nejednotnost výrazu stavby. Ale i když chmurný interiér působí poněkud nepřehledně, má řadu míst které působí velmi živě. Nejpozoruhodnější - možná až bizardní - jsou fresky na levé stěně lodě, zobrazující scény ze života Sv.Klementa, malované pravděpodobně v 11.stol. Zde, ve dvou obrazech nad sebou, Sv.Klement  zachraňuje římského boháče zvaného Sisinus. Nahoře je Sisinus raněný hluchotou a němotou poté, co následoval svoji křesťanskou ženu Theodoru do chrámu Sv.Klimenta. Sv.Kliment ho - na dolním panelu - vyléčí, ale rozzuřený Říman nařídí svým sluhům aby ho svázali a vyvlekli před chrám. Zásahem vyšší moci si ale Římani zamění několik ležících sloupů za Klimenta a jeho druhy, a snaží se je spoutat.Snad nejpozoruhodnější na této vzepjaté scéně je nápis pod spodním obrazem ve kterém Sisinus pobízí své bezmocné pochopy k většímu úsilí.

156

Nyní přejděme k apsidě na druhém konci chrámu. Odtud vedou schody do Římského domu z 1.stol nad kterým stojí chrám.Zbylo jen několik těžkých kamenných bloků. Mnohem zajímavější jsou však zbytky chrámu boha Mitry. Chrám je zde vlastně zavádějící slovo: To co vidíte bylo druhé patro Římského bytového domu ze 2.stol (drtivá většina bohatých Římanů - kromě těch nejbohatších - podobně jako třeba obyvatelé dnešního New Yorku, žili v bytech neboli insulae), který byl užíván k náboženským účelům, v tomto případě k uctívání boha Mitry. Kult Mitry který je původem z Persie a uchytil se v Římské republice kolem r.50 př.NL Je pozoruhodný tím, že to bylo jediný pohanský kult který nabízel možnost života po smrti. Byl tedy také jediným opravdovým konkurentem křesťanství v časech kdy se šířilo po Římské říši. Navíc zůstal jediným pohanským kultem který pokračoval i po zakázání pohanských praktik Římany v r.382. Byl to kult určený pouze pro muže (byl mimořádně populární u Římských vojáků, což sedá pochopit také proto, že preferoval věrnost (loajalitu) jako nejvyšší ctnost). Jeho rituály byly vždy drženy v tajnosti a zpravidla se odehrávaly v jeskynních prostorách. Je pozoruhodné, že nejvíce zachovaná místnost svatyně je prostor užívaný k obřadním hostinám, jejíž strop je pokryt malými kameny aby připomínal jeskyni. Náš pobyt ve svatyní dělá ještě mimořádnější zvuk tekoucí vody. Svatyně stojí nad podzemním proudem a jeho šplouchání a šumění tvoří velmi zvláštní atmosféru.

Via San Giovanni in Laterano. Voluntary admission charge. Mon - Sat. 9-12, 15,30- 16.

Před San.Kl.se dejte ul. Santi Quattro Coronati a vystoupejte na kopec s kostelem ze 12.stol. Santi Quatro Coronati, který je částí opevněného opatství kam se uchylovali papeži a císaři v raných dobách křesťanství. Je to jeden z nejpozoruhodnějších a překvapivých koutů Říma, ostrůvek klidu který odolal poryvům času i toku dopravy pod jeho hradbami. Původní kostel z 9.stol. který byl dvojnásobný ne současný, vzniklý rekonstrukcí z r.1116 poté, co bylo opatství částečně zničeno během nájezdu Normanů který skončil dobytím a vypleněním Říma před 30ti lety. To vysvětluje nepoměr ve velikosti apsidy vzhledem k lodi.. Fresky jsou raně barokní, ale zbytek kostela je středověký. Projděte se klášterem s jeho zahradami a fontánou z 12.stol. Vstupuje se dveřmi v levé lodi; zazvoňte, nejsou-li otevřené.

Další středověký klenot skrytý mimo hlavní nádvoří kláštera je u vchodu do kostela: kaple Sv.Silvestra. (vstupuje se dveřmi označenými "Monache Agostiniane" a je třeba zazvonit na řeh.sestru zvonkem vlevo; prostrčí vám klíč od kaple otvorem vedle mříže. Kaple zůstala, aspoň z větší části, tak jak byla při vysvěcení v r.1246, vyzdobená mramorem a freskami. Ty popisují příběh vyléčení křesťanského císaře Konstantina z lepry díky papežovi Silvestru l. Nepřehlédněte kouzelnou fresku posledního soudu nad dveřmi, na které anděl nalevo úhledně roluje oblohu s hvězdami jako závěsnou kulisu aby tak potvrdil definitivní konec světa. Při odchodu zamkněte dveře a vraťte klíč s případným milodarem.

Před kostelem se obraťte vpravo a pokračujte Via Santi Quatro Coronati ke starému hospici Sv.Jana. Zde zahněte doprava do Via Santo Stefano Rotondo k dalšímu kostelu - San Stefano Rotondo. Kostel pochází z 5.stol. a byl pravděpodobně inspirován tvarem Chrámu Svatého Hrobu v Jeruzalémě. Bohužel je kvůli opravám zavřen téměř již od nepaměti. Odtud jste jen kousíček k Piazza dela Navicella, kde se dáte doleva ulicí Via della Navicella a pak doprava ul.Via Druso. Přejděte velké náměstí Piazza Numa Pompilio ke Karakalovým lázním. Malý kostelík Santi Nereo e Achilleo stojí za prohlídku jestliže bude otevřen. Je to jeden z nejstarších kostelů v Římě, pravděpodobně ze 4.stol., a skrývá takové poklady jako mozaiky z 8.stol., středověký pulpit na mnohobarevném mramorovém podstavci z Karakalových lázní, chór s mozaikami ze 13.stol. a krásný episcopal (biskupský trůn).

157     

KARAKALOVA LÁZNĚ

Okruh končí návštěvou nejvýznamnější památky antického  Říma - Karakalových lázní, stavěných od r.206 NL císařem Septimem Severem a dokončených jeho synem Karakalem. Tyto lázně nebyly největšími v Římě - tu čest mají Diokleciánovy lázně  z r.320 s kapacitou 3 000 lidí ( Karakalovy lázně mohly pojmout "pouze"1 600 návštěvníků) - ale působí o to efektněji. Dlouho se věřilo, že posedlost starých Římanů koupáním byla důvodem k zániku jejich impéria, že místo dobývání nových území a odrážení barbarů od severních hranic se čachtali ve svých skvostných veřejných lázních, vyměňovali si zdvořilostní fráze a utráceli čas jalovým tlacháním. Moderní historie se dívá na Římské lázně jako na pozoruhodný společenský vynález který posiloval pocit společné zodpovědnosti místo aby ho oslaboval a který zavedl hygienické návyky v podstatě akceptovatelné dodnes. Důležité je uvědomit si, že staří Římané v lázních viděli mnohem více než je místo na koupání. Je sice pravda že koupel byla hlavní náplní tohoto zařízení, ale lázně obsahovaly obchody, umělecké galerie a knihovny na procvičení myšlení, tělocvičny a hřiště na procvičení těla - kromě zahrad a míst kde se dalo prostě jen sedět a přemýšlet nebo diskutovat. Dokonce i nejmenší z veřejných lázní měly aspoň některý z těchto doplňků. V Římě samém byly ovšem zřizovány v "nadstardandním" množství. Představme si nákupní rampu kombinovanou   s centrem zdraví obložené vzácnými mramory místo  nerezu a umělých hmot, a místo ústředního topení na lehký olej hejna otroku kmitajících v labyrintu těsných místnůstek a chodeb pod podlahami vznosných lázeňských hal.

Jít do koupele byl dlouhý a složitý proces, což se dá pochopit pokud to vnímáte především a hlavně jako společenskou záležitost (musíme si také uvědomit, že přes všechnu svoji rafinovanost Římané neměli mýdlo). Začínalo se v sudatoriu, sérii malých místností připomínajících saunu. Zde si sedli a potili se. Pak se přesunuli do kalidaria, velké okrouhlé místnosti, kde nebyly pára tak horká. Zde se prováděla vlastní očista. Užíval se strigil, škrabka na odstranění špíny; bohatým to dělali otroci. Pak se přešlo do tepidaria, příjemně teplého prostoru jehož účelem bylo vás postupně ochladit. Pak jste se vykoupal ve frigidariu, jediném skutečném  mělkém bazéně v objektu lázní, naplněném chladnou vodou. Bohatší mohli proces ukončit třecí masáží navoněným ručníkem. Bylo běžné, že tuto službu prováděla osoba opačného pohlaví (lázně byly přístupné pro obě pohlaví, i když v různých časech).

Karakalovy lázně jsou nyní spíš známy jako okázalá scéna pro operní představení Verdiho Aidy, díla, která je vždycky nejpůsobivější s obrovskou výpravou, nejlépe doplněnou živými velbloudy a slony a vozy taženými koňmi.

Vstup. 3 000 lir   ot. Út. - so. 9 - 15 ne. Po. 9 - 13.

 221

 TIVOLI

Tento výlet vás zavede ke dvěma architektonickým hvězdám Říma. Jedné antické, kde císař Hadrián sám postavil idealizované kompendium všech nejkrásnějších památek které poznal v tehdejším známém světě. A Renesanční, kde kardinál Ippolito d'Este zapojil řeku aby dělala divy pro jeho potěšení. Antický Tibur, jak se Tibera tenkrát jmenovala byl dlouhá staletí rekreačním místem. Staří Římané sem chodili do Aeque Albule k léčivým horkým pramenůmnež se rozešli ke svým vilám v okolních kopcích.

 Mnoho turistů sem nechodí, protože je to místo mimo Říma a vyžaduje spoustu pěší chůze a v případě vily d'Este stoupání po mnohých schodech.

Hadrianovu vilu navštivme nejdříve, zvláště v létě, abychom využili chladných ranních hodin.   Pak se přesuneme na chladné terasy Vily d'Este a pak ke svěžím vodopádům vily Gregoriany.

 Hadrián zbudoval svoji vilu na protáhlém pozemku pod Tiburem. Potřeboval velký pozemek, protože plánoval   stavbu inspirovanou jeho cestami po Galii, Germanii a Británii - kde postavil svoji zeď - a pak na střední Východ, do Řecka a Afriky. Byl to geniální člověk a intelektuálně zvídavý, fascinovaný harmonickou dokonalostí Helénistického světa, který se rozhodl oživit pro svoji radost. Mezi léty 118 a 130 NL na vile pracovalo mnoho architektů a dělníků popoháněni samotným císařem který se zrovna vrátil z poslední cesty plný nových nápadů na ještě odvážnější stavby. Po Hadriánově smrti r.138 potkal ovšem vilu žalostný osud. Byla vyrabována barbary i Římany a mnoho z jejích zbývajících soch a ozdob skončily ve vile d'Este. Nicméně je to stále působivý komplex Prohlédněte si vystavené modely které vám přiblíží její původní podobu  a pomohou vám pochopit smysl toho, co se může zdát jako zmatený soubor ruin.

XXX

223

Od H.vily autobusem na vrchol Tivoli - na hlavní náměstí, blízko vily. Ippolito d'Este se stal císařem jen díky svému dědovi, Alexandru VI, známému papeži z rodu Borgia. Aby se vzpamatoval z nepřízní přelétavého osudu v politických intrikách té doby, nechal Ippolito strhnout část Františkánského kláštera který byl na parcele na které se rozhodl postavit svoji vilu. Pak se rozhodl přeložit koryto pozemek míjející řeky Aniene do kanálu aby zásobil vodou fontány vily. A jaké fontány! Malé, velké, hlučné, tiché, se zpěněnou vodou nebo jen tiše plynoucí. Vytvořil tak pozdně renesanční magickou scénu tvořenou sluncem, stínem, vodou, zahradami, a tesaným kamením.

Vstupné 5 000 Lir

Od vily d'Este se vydáme úzkými uličkami staré Tivoli vzhůru na Piazza Palatina a Ponte Gregoriano za kterým se dostanete ke vstupu do vily Gregoriany.Zde objednal papež Řehoř XVI. r.1835 vybudování umělých vodopádů, možná aby překonal svého předchůdce. Ve srovnání s fontánami vily d'Este vypadají skromně, ale za podívanou stojí.