Časopis Komenský

Když se žáci ptají: typy žákovských otázek

Komunikace, která nastává mezi učiteli a žáky ve školní třídě, je v mnoha ohledech odlišná od běžné komunikace odehrávající se mimo časoprostor vyučovacích hodin. Jednou z těchto odlišností je výrazná komunikační dominance učitelů – jsou to právě učitelé, jež ve výuce hovoří až tři čtvrtiny komunikačního času (srov. Šeďová, Švaříček a Šalamounová, 2012) a z jejichž strany zaznívá také většina položených otázek. Žákovské otázky orientované na učitele se oproti tomu objevují spíše zřídka. Nelze však říci, že by situace, v nichž žáci kladou učitelům otázky, ve výuce absentovaly. V tomto textu se proto podíváme na to, na co se žáci – ve chvíli, kdy už se k otázce odhodlají – vlastně ptají a jaké cíle svými otázkami sledují. Vycházet přitom budeme z analýzy dat získaných formou pozorování výuky humanitních předmětů na druhém stupni základních škol.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 2

Lze změřit inkluzi ve škole?

Základním lidským právem je právo na vzdělání. Stát má povinnost poskytnout takové vzdělání, které každému člověku umožní maximálně rozvinout své schopnosti a pomůže mu najít co nejlepší uplatnění ve společnosti. Nynější vzdělávací systém České republiky je však stále vnímán spíše jako segregační, separační či selektivní, neboť některé jednotlivce zkrátka vylučuje. Nejen z těchto důvodů mnozí odborníci apelují na transformaci školského systému České republiky inkluzivním směrem, který je svou podstatou spravedlivější než ten současný. V tomto textu se proto nejprve podíváme na to, jaký je vztah mezi často skloňovanými pojmy integrace a inkluze, a následně přiblížíme vznik nástroje, jehož cílem je vyhodnotit pro-inkluzivitu školy a poskytnout škole zpětnou vazbu o tom, jak si vede ve snahách o své inkluzivní nastavení a kde by ve svém snažení měla pokračovat. Vycházíme totiž z předpokladu, že školy by vedle práce s hotovými evaluačními nástroji měly mít možnost nahlédnout také do „dílen“, kde tyto nástroje vznikají, jakým způsobem jsou konstruovány a jak je plánováno jejich vyhodnocování.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 2

Po dobrém nebo po zlém?

K otázkám hodnocení chování žáků základních škol 1

Hodnocení chování žáka má být v souladu s inkluzívními trendy ve vzdělávání využíváno ve prospěch podpory celkového rozvoje jeho osobnosti. Pokud žák dostává kvalitní, převážně pozitivní zpětnou vazbu o svém chování, stává se tato zpětná vazba podpůrným faktorem jeho osobnostního rozvoje. Opakované prožitky neúspěchu, tresty a negativní hodnocení mohou naopak působit jako riziko ve vývoji žákovy osobnosti. Zdeněk Matějček (2012), klasik české literatury o výchově, od něhož jsme si propůjčili i část názvu tohoto článku, říká: „Zařiďte věci tak, aby je žák udělal dobře, a za to ho výrazně oceňte. Nedopusťte však, aby udělal něco špatně, a vy jste jej za to museli potrestat. Trest sice může špatné chování zastavit, ocenění ovšem buduje to správné.“ A jaké hodnocení ve školách převládá? Ocenění nebo tresty? I na tyto otázky jsme se pokusili odpovědět v rámci výzkumu vzdělávací dráhy žáků se sociálním znevýhodněním.

1Článek vychází z rigorózní práce Specifika vzdělávací dráhy žáků se sociálním znevýhodněním (Presová, 2012).


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 2

Mocenské konstelace ve školní třídě II: Když učitelé hrají přesilovku

Druhá část čtyřdílného cyklu, který se zabývá mocenskými vztahy mezi učitelem a žáky ve školní třídě.

V minulém čísle časopisu Komenský jsme uvedli, že moc, coby schopnost ovlivňovat jednání jiné osoby nebo skupiny lidí (McCroskey a kol., 2006), úzce souvisí s učitelskou profesí. Ze zkušenosti víme, že různí učitelé nakládají s mocí odlišně. Díky empirickým datům z výzkumného projektu Komunikace ve školní třídě realizovaného Ústavem pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (viz Šeďová, Švaříček a Šalamounová, 2012) jsme schopni ukázat různé typy mocenských konstelací, které mohou mezi učitelem a žáky vznikat. V předcházejícím dílu tohoto seriálu jsme představili konstelaci zobání z ruky, v níž je moc centralizovaná v rukou učitele a zároveň jsou výukové cíle sdílené učitelem i žáky. V tomto díle se budeme věnovat další mocenské konstelaci, v níž je učitel podobně dominantní, avšak žáci nesdílejí jeho cíle.


Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 2