Časopis Komenský

Máma je doma, doma u mimina aneb Gender ve škole

Jedeme do lesa
Táta má kolo. Nasedá.
Já mám taky kolo, ale malé.
Máma má kolo, ale je doma. Doma u mimina.
„Táto, kam se jede?“
„Kam asi, Toníku? Do lesa.“
„Táto jedu! To je let!“ Jedu jako pán.

Právě jste si přečetli básničku o tom, jak táta se synem jedou na výlet. Básnička se nachází v jednom ze slabikářů určených pro první třídu a má sloužit, stejně jako jiné texty ve slabikáři, v první řadě k procvičování čtení. Pozornějším čtenářkám a čtenářům jistě neuniklo, že básnička není zdaleka jen o výletu do lesa. Děti se můžou z básničky dozvědět mnohem víc. Například to, že jezdit na kole je prima. Že je správné, když děti s rodiči vyrážejí do přírody. A také to, že když jedete rychle, jedete s větrem o závod, doslova letíte, tak jedete jako PÁN. Kromě lekce čtení je takováto básnička taky lekcí genderovou, skrze kterou se děti učí očekáváním spojeným s tím, zda jsou chlapcem nebo dívkou, budoucím mužem nebo ženou. Učí se, že zatímco kluk s tátou letí s větrem o závod a cítí se jako „pán“ (slovo pán zde odkazuje spíše k významu „vládce“ než jako „muž“), mámě je kolo na nic, protože je u mimina.

Je samozřejmé, že přečtení takovéto jedné básničky neznamená, že děti internalizují představu o mužích, kteří „jsou na koni“ a mají všechny předpoklady stát se pány (pány situace, pány tvorstva) a o ženách, kterým nezbývá nic jiného než sedět doma a čekat na své pány. Nicméně když se podíváme na výukové materiály, se kterými děti ve škole pracují, vidíme, že se podobný vzorec velice často opakuje. Například jednou učebnicí matematiky provádí děti trojice vrstevníků – dva chlapci a dívka. Dívka obvykle ničemu nerozumí a je na chlapcích, aby jí vše vysvětlili. Takováto konstelace je dalším dílkem genderové skládačky. Příběhy vytrvale opakují podobná genderová klišé, jaká jsme viděli v úvodní básničce.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Historie a současnost víceletých gymnázií

Víceletá gymnázia jsou součástí našeho vzdělávacího systému přes 150 let. Za tuto dobu se některé jejich funkce změnily, jiné zůstávají zachovány stále. Tento příspěvek je vystavěn na základě systematického srovnávání historických pramenů a empirických výzkumů a zabývá se jak historií, tak současností víceletých gymnázií. Ta čelila během své historie několikrát snahám o jejich zrušení, a protože argumenty pro jejich zachování, či zrušení často nebyly podloženy důkazy o jejich pravdivosti, zabývám se v dalším textu těmito otázkami: Jak se vyvíjela vzdělávací soustava ve vztahu k víceletým gymnáziím? Jaká je jejich současnost? Jaké jsou výsledky žáků víceletých gymnázií a žáků základních škol? Co tyto výsledky podmiňuje? Jak celou situaci vnímají pedagogičtí pracovníci? Komu jsou víceletá gymnázia určena?

Historické pozadí

Dnešní situaci kolem víceletých gymnázií lze jen těžko porozumět bez znalosti historického kontextu. Proto bych nejprve rád představil vznik samotných gymnázií i jejich funkci v průběhu let. Již od dob Marie Terezie (1774) byla gymnázia elitním typem střední školy a měla za úkol připravovat své absolventy na dráhu vysokých státních úředníků, potažmo sloužila jako přípravka na vysokou školu. Podstatné v této době bylo, že se na nich platilo školné a byly zavedeny přijímací zkoušky z němčiny a latiny. Oba tyto fakty sloužily zejména germanizaci elit v tehdejší společnosti. Díky tomu pouze 1 % českých dětí studovalo na gymnáziích (Walterová, 2011). Další důležitou změnu ve vzdělávací soustavě představovala Exner-Bonitzova reforma (1849), která zaváděla dva typy středních škol: školy reálné a gymnázia, která byla nově osmiletá, neboť k nim byla přiřazena dvouletá filozofická přípravka na vysokou školu. V tomto období tedy vzniká instituce osmiletého gymnázia, tak jak ji známe dnes. Byla rozdělena na nižší a vyšší stupeň a ukončena maturitní zkouškou (Kádner, 1929).

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139) 

Portfolio: příběh učení žáka

Čím dál častěji můžeme ve třídách českých škol najít někde v policích vedle sebe seřazené složky, které obsahují práce žáků a další materiály z výuky. Zvykli jsme si říkat těmto složkám portfolio a také je tímto způsobem prezentujeme návštěvníkům, žákům a rodičům. Ale jedná se skutečně o portfolio? Přesněji, jedná se o portfolio, které můžeme v pedagogice zařadit mezi metody (nebo dokonce strategie) učení (se)? Nezůstáváme někdy s těmito kolekcemi žákovských výtvorů na začátku nebo v půli cesty?

Odborné literatury věnované žákovskému portfoliu jako metodě učení není mnoho, myšleno té česky psané, a pokud se učitel rozhodne z nějakého důvodu s takovýmto portfoliem pracovat, je odkázán na svoji pedagogickou intuici. A to je v tomto případě, pro variabilitu portfolia, jeho problematické vymezení a přesah do prakticky všech činností učitele a žáka směřujících k výukovým cílům ve vyučovacím procesu, velmi nejisté.

Všechny materiály ve složce euroobalů jsou nazývány portfoliem, ale o jaké portfolio se jedná?

Co odlišuje portfolio obsahující materiály a práce žáků od portfolia-metody? Jsou to výchovně vzdělávací cíle. Zatímco tomu prvnímu se obvykle říká sběrné (ukázkové) portfolio a je provázeno zpravidla jen dvěma aktivitami – sesbíráním a ukázáním, portfolio jako metoda je spjato s takovými aktivitami, které vedou ke splnění výchovně vzdělávacích cílů učitele. A právě nepřeberné množství takovýchto cílů je příčinou existence vysokého počtu typů portfolia, i když se někdy na první pohled příliš neliší a odlišují se prací s jejich obsahem.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Zmínky o historii chemie v učebnicích chemie: opravdu motivují?

Zmínky o historii chemie jsou českými autory doporučovány jako velmi důležitý motivační prvek pro výuku chemie. Jak uvádějí Budiš et al. (1996): „Význam historických poznatků ve výuce chemie je neoddiskutovatelný a můžeme ho spatřovat např. v tom, že žáci prostřednictvím historických poznatků vidí chemické učivo ve vývoji, v souvislostech a uvědomují si relativnost lidského poznání. Tyto poznatky by měly motivovat a zpestřit náplň hodiny, sloužit k udržení pozornosti žáků a učinit výuku zajímavější.“

Kromě toho u starších žáků, a zejména vysokoškolských studentů, je zdůrazňován velký význam správně vybraných historických faktů pro pochopení učiva (Solaz-Portoles, 2010), neboť historie některých objevů nebo historie vývoje určitých modelů a teorií mohou studentům jednak přiblížit realitu získávání vědeckých informací, jednak napomoci pochopit klady a zápory různých vědeckých teorií a modelů. Cílem autorů učebnic může být i snaha vést žáky prostřednictvím zmínek o historii vědního oboru k určitému nadhledu nad problematikou. Je nutno zvážit i skutečnost, že některé starší a dnes již nevyužívané technologické postupy, metodiky apod. mohou být funkční a za určitých okolností by mohly být efektivně využitelné ke speciálním účelům i v současnosti. V neposlední řadě je důležitá skutečnost, že historické poznatky z (jakéhokoli) vědního oboru pomáhají vychovávat u žáků úctu k tomu, co lidé dokázali v dřívějších dobách – s tehdejšími znalostmi, prostředky a komunikačními možnostmi – vykonat.

Autorky tohoto článku zjistily diskusí s autory některých učebnic chemie, že důvodem pro zařazení historických pasáží do učebnic může být také přímo osobnost autora učebnice a jeho vlastní zkušenosti s využitím historie chemie ve výuce.

O užitečnosti zařazení zmínek o historii chemie do učebnic chemie se vedly na konci minulého století ve světové vědecké literatuře diskuse, z nichž je patrné, že zdaleka ne všichni didaktikové sdílejí názor, že začlenění textů o historii chemie do učebnic je užitečné. Svědčí o tom i skutečnost, že zatímco v českých učebnicích chemie pro základní a střední školy byly a jsou střípky z historie více či méně využívány od poválečných let do současnosti, např. v kvalitní oxfordské učebnici R. Gallaghera a P. Ingrama Chemistry Made Clear z roku 1987 není o historii chemie téměř žádná zmínka, resp. takovýchto zmínek je tam ve srovnání s obvyklými českými učebnicemi extrémně málo.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)