Časopis Komenský

Mluvený projev žáků 1. stupně základní školy

Rozvíjení kultivovaného vyjadřování v mateřském jazyce patřilo vždy k hlavním cílům základního vzdělávání. V současné době je spolu s požadavkem aktivního zvládnutí spisovné češtiny zahrnuto i ve výstupech vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v indikátorech Standardů pro základní vzdělávání, kterých má být dosaženo na konci 1. a 2. stupně základní školy. Zejména v současné době, kdy se stále častěji setkáváme s názorem, že úroveň vyjadřovacích schopností u mladých lidí klesá např. v důsledku nedostatku přímé komunikace v rodině nebo omezováním kontaktů na výměnu heslovitých SMS zpráv, je kladen důraz na kvalitu vyjadřování mluveného.

Rozboru mluvených projevů žáků 1. stupně základní školy se dlouhodobě věnují v diplomových pracích především studentky oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Za téměř deset let se díky jejich práci podařilo získat přibližně 1000 záznamů krátkých mluvených projevů, a to od více než 400 žáků 1. stupně základní školy.

Získávání mluvených projevů bylo vždy vázáno na místo působení a bydliště diplomantky: v současné době máme k dispozici záznamy promluv žáků ze základních škol v moravských krajích a v kraji Vysočina. Ve všech případech jde o školy, v nichž je výuka organizována ve třídách podle ročníků, a podle informací v diplomových pracích nebyly žádné projevy nahrávány ve třídě, v níž by byli integrováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména s komunikačními poruchami. V příspěvku jsou citovány ukázky z promluv žáků z Uherského Hradiště a okolí (3 školy), ze Zlínska (3 školy), ze Žďáru nad Sázavou a okolí a z Tišnovska (3 školy). Pouze jedna z diplomantek působila v Jihočeském kraji, na základní škole ve Starém Hobzí.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Tablety ve výuce základních škol: zkušenosti ze zahraničí

Cestuji MHD a spolucestující si pročítá noviny na tabletu. Procházím chodbou základní školy, kde sedí žáci s tabletem v ruce a křičí: „Pojď sem, už jsi na YouTube viděl ten pokus s kyselinou? Ty brďo, jak to v té desce vypálilo díru, tak to je úlet!“ Vracím se do kanceláře a na fakultě si všímám studentů, kteří si na tabletu zapisují poznámky z přednášky. Večer zapínám zprávy a sleduji ministra školství, jak propaguje tablety do škol. Ať už jste příznivcem dotykových zařízení, nebo ne, jedno je jisté. Po umístění interaktivních tabulí do většiny škol je zde nový fenomén – tablet. Potká tablet stejný osud jako interaktivní tabule? Tedy (1) stanou se součástí vybavení škol; (2) rozdělí pedagogy a společnost na jejich příznivce a odpůrce; (3) budou podnětem nejrůznějších školení; (4) budou předmětem výzkumných grantů?

Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s možnostmi výuky pomocí tabletů. Příspěvek prezentuje zkušenosti učitelů ZŠ z vybraných zemí (USA, Finsko, Skotsko). První výzkum je věnován výuce matematiky pomocí tabletů. Vede zapojení tabletů do výuky k navýšení počtu dokončených úloh? Ve druhém výzkumu nás finští kolegové upozorňují na rozpor teorie a praxe. Jak se liší potenciální uplatnění tabletů ve výuce od skutečného používání? Zajímavé poznatky zjistili také výzkumníci ze Skotska. Spolu s nimi se zamyslíme, zda vede zapojení tabletů do výuky ke zvýšené angažovanosti žáků.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Máma je doma, doma u mimina aneb Gender ve škole

Jedeme do lesa
Táta má kolo. Nasedá.
Já mám taky kolo, ale malé.
Máma má kolo, ale je doma. Doma u mimina.
„Táto, kam se jede?“
„Kam asi, Toníku? Do lesa.“
„Táto jedu! To je let!“ Jedu jako pán.

Právě jste si přečetli básničku o tom, jak táta se synem jedou na výlet. Básnička se nachází v jednom ze slabikářů určených pro první třídu a má sloužit, stejně jako jiné texty ve slabikáři, v první řadě k procvičování čtení. Pozornějším čtenářkám a čtenářům jistě neuniklo, že básnička není zdaleka jen o výletu do lesa. Děti se můžou z básničky dozvědět mnohem víc. Například to, že jezdit na kole je prima. Že je správné, když děti s rodiči vyrážejí do přírody. A také to, že když jedete rychle, jedete s větrem o závod, doslova letíte, tak jedete jako PÁN. Kromě lekce čtení je takováto básnička taky lekcí genderovou, skrze kterou se děti učí očekáváním spojeným s tím, zda jsou chlapcem nebo dívkou, budoucím mužem nebo ženou. Učí se, že zatímco kluk s tátou letí s větrem o závod a cítí se jako „pán“ (slovo pán zde odkazuje spíše k významu „vládce“ než jako „muž“), mámě je kolo na nic, protože je u mimina.

Je samozřejmé, že přečtení takovéto jedné básničky neznamená, že děti internalizují představu o mužích, kteří „jsou na koni“ a mají všechny předpoklady stát se pány (pány situace, pány tvorstva) a o ženách, kterým nezbývá nic jiného než sedět doma a čekat na své pány. Nicméně když se podíváme na výukové materiály, se kterými děti ve škole pracují, vidíme, že se podobný vzorec velice často opakuje. Například jednou učebnicí matematiky provádí děti trojice vrstevníků – dva chlapci a dívka. Dívka obvykle ničemu nerozumí a je na chlapcích, aby jí vše vysvětlili. Takováto konstelace je dalším dílkem genderové skládačky. Příběhy vytrvale opakují podobná genderová klišé, jaká jsme viděli v úvodní básničce.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Historie a současnost víceletých gymnázií

Víceletá gymnázia jsou součástí našeho vzdělávacího systému přes 150 let. Za tuto dobu se některé jejich funkce změnily, jiné zůstávají zachovány stále. Tento příspěvek je vystavěn na základě systematického srovnávání historických pramenů a empirických výzkumů a zabývá se jak historií, tak současností víceletých gymnázií. Ta čelila během své historie několikrát snahám o jejich zrušení, a protože argumenty pro jejich zachování, či zrušení často nebyly podloženy důkazy o jejich pravdivosti, zabývám se v dalším textu těmito otázkami: Jak se vyvíjela vzdělávací soustava ve vztahu k víceletým gymnáziím? Jaká je jejich současnost? Jaké jsou výsledky žáků víceletých gymnázií a žáků základních škol? Co tyto výsledky podmiňuje? Jak celou situaci vnímají pedagogičtí pracovníci? Komu jsou víceletá gymnázia určena?

Historické pozadí

Dnešní situaci kolem víceletých gymnázií lze jen těžko porozumět bez znalosti historického kontextu. Proto bych nejprve rád představil vznik samotných gymnázií i jejich funkci v průběhu let. Již od dob Marie Terezie (1774) byla gymnázia elitním typem střední školy a měla za úkol připravovat své absolventy na dráhu vysokých státních úředníků, potažmo sloužila jako přípravka na vysokou školu. Podstatné v této době bylo, že se na nich platilo školné a byly zavedeny přijímací zkoušky z němčiny a latiny. Oba tyto fakty sloužily zejména germanizaci elit v tehdejší společnosti. Díky tomu pouze 1 % českých dětí studovalo na gymnáziích (Walterová, 2011). Další důležitou změnu ve vzdělávací soustavě představovala Exner-Bonitzova reforma (1849), která zaváděla dva typy středních škol: školy reálné a gymnázia, která byla nově osmiletá, neboť k nim byla přiřazena dvouletá filozofická přípravka na vysokou školu. V tomto období tedy vzniká instituce osmiletého gymnázia, tak jak ji známe dnes. Byla rozdělena na nižší a vyšší stupeň a ukončena maturitní zkouškou (Kádner, 1929).

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)