Časopis Komenský

České obecné menšinové školy a jejich učitelé v období první Československé republiky

Témata z dějin první Československé republiky byla a stále jsou po roce 1989 obsahem mnoha odborných i populárně naučných publikací. Není divu. Po více než čtyřech desetiletích totalitní vlády (nacistické a komunistické), kdy období první republiky bylo různým způsobem dehonestováno, vznikl opět svobodný stát, pro který meziválečná republika byla naopak určitým vzorem. Zejména na začátku devadesátých let minulého století bylo bývalé prvorepublikové Československo zdrojem inspirace pro různé oblasti života společnosti nového demokratického státu. Bez pochyb lze tvrdit, že jednou z těchto oblastí je i výchova a vzdělávání.

Přestože výzkumy zaměřené na problematiku výchovy a vzdělávání v období první Československé republiky mají u nás silnou historickou tradici, tématu českého obecného menšinového školství není v naší odborné ani populárně naučné literatuře věnováno mnoho pozornosti. Pro většinu textů, které se tomuto tématu věnují, je společné, že se zaměřují zejména na ukotvení této problematiky v širším historickém a společenském kontextu. Problematiku českých obecných menšinových škol sledují v rámci historického vývoje na pozadí politického, kulturního a sociálněekonomického kontextu či ji studují na základě dobových periodik (viz např. Kasper, 2007, 2013; Krykorková & Váňová, 2010; Měchýř, 1996 ad.). Jinými slovy řečeno, toto téma sledují v makrohistorickém měřítku. Regionální poznání této problematiky či vhled do každodenní reality školství v těchto publikacích není zastoupen. Právě tato situace se stala východiskem mého výzkumu disertační práce.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

 

Mluvený projev žáků 1. stupně základní školy

Rozvíjení kultivovaného vyjadřování v mateřském jazyce patřilo vždy k hlavním cílům základního vzdělávání. V současné době je spolu s požadavkem aktivního zvládnutí spisovné češtiny zahrnuto i ve výstupech vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v indikátorech Standardů pro základní vzdělávání, kterých má být dosaženo na konci 1. a 2. stupně základní školy. Zejména v současné době, kdy se stále častěji setkáváme s názorem, že úroveň vyjadřovacích schopností u mladých lidí klesá např. v důsledku nedostatku přímé komunikace v rodině nebo omezováním kontaktů na výměnu heslovitých SMS zpráv, je kladen důraz na kvalitu vyjadřování mluveného.

Rozboru mluvených projevů žáků 1. stupně základní školy se dlouhodobě věnují v diplomových pracích především studentky oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Za téměř deset let se díky jejich práci podařilo získat přibližně 1000 záznamů krátkých mluvených projevů, a to od více než 400 žáků 1. stupně základní školy.

Získávání mluvených projevů bylo vždy vázáno na místo působení a bydliště diplomantky: v současné době máme k dispozici záznamy promluv žáků ze základních škol v moravských krajích a v kraji Vysočina. Ve všech případech jde o školy, v nichž je výuka organizována ve třídách podle ročníků, a podle informací v diplomových pracích nebyly žádné projevy nahrávány ve třídě, v níž by byli integrováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména s komunikačními poruchami. V příspěvku jsou citovány ukázky z promluv žáků z Uherského Hradiště a okolí (3 školy), ze Zlínska (3 školy), ze Žďáru nad Sázavou a okolí a z Tišnovska (3 školy). Pouze jedna z diplomantek působila v Jihočeském kraji, na základní škole ve Starém Hobzí.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Tablety ve výuce základních škol: zkušenosti ze zahraničí

Cestuji MHD a spolucestující si pročítá noviny na tabletu. Procházím chodbou základní školy, kde sedí žáci s tabletem v ruce a křičí: „Pojď sem, už jsi na YouTube viděl ten pokus s kyselinou? Ty brďo, jak to v té desce vypálilo díru, tak to je úlet!“ Vracím se do kanceláře a na fakultě si všímám studentů, kteří si na tabletu zapisují poznámky z přednášky. Večer zapínám zprávy a sleduji ministra školství, jak propaguje tablety do škol. Ať už jste příznivcem dotykových zařízení, nebo ne, jedno je jisté. Po umístění interaktivních tabulí do většiny škol je zde nový fenomén – tablet. Potká tablet stejný osud jako interaktivní tabule? Tedy (1) stanou se součástí vybavení škol; (2) rozdělí pedagogy a společnost na jejich příznivce a odpůrce; (3) budou podnětem nejrůznějších školení; (4) budou předmětem výzkumných grantů?

Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s možnostmi výuky pomocí tabletů. Příspěvek prezentuje zkušenosti učitelů ZŠ z vybraných zemí (USA, Finsko, Skotsko). První výzkum je věnován výuce matematiky pomocí tabletů. Vede zapojení tabletů do výuky k navýšení počtu dokončených úloh? Ve druhém výzkumu nás finští kolegové upozorňují na rozpor teorie a praxe. Jak se liší potenciální uplatnění tabletů ve výuce od skutečného používání? Zajímavé poznatky zjistili také výzkumníci ze Skotska. Spolu s nimi se zamyslíme, zda vede zapojení tabletů do výuky ke zvýšené angažovanosti žáků.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Máma je doma, doma u mimina aneb Gender ve škole

Jedeme do lesa
Táta má kolo. Nasedá.
Já mám taky kolo, ale malé.
Máma má kolo, ale je doma. Doma u mimina.
„Táto, kam se jede?“
„Kam asi, Toníku? Do lesa.“
„Táto jedu! To je let!“ Jedu jako pán.

Právě jste si přečetli básničku o tom, jak táta se synem jedou na výlet. Básnička se nachází v jednom ze slabikářů určených pro první třídu a má sloužit, stejně jako jiné texty ve slabikáři, v první řadě k procvičování čtení. Pozornějším čtenářkám a čtenářům jistě neuniklo, že básnička není zdaleka jen o výletu do lesa. Děti se můžou z básničky dozvědět mnohem víc. Například to, že jezdit na kole je prima. Že je správné, když děti s rodiči vyrážejí do přírody. A také to, že když jedete rychle, jedete s větrem o závod, doslova letíte, tak jedete jako PÁN. Kromě lekce čtení je takováto básnička taky lekcí genderovou, skrze kterou se děti učí očekáváním spojeným s tím, zda jsou chlapcem nebo dívkou, budoucím mužem nebo ženou. Učí se, že zatímco kluk s tátou letí s větrem o závod a cítí se jako „pán“ (slovo pán zde odkazuje spíše k významu „vládce“ než jako „muž“), mámě je kolo na nic, protože je u mimina.

Je samozřejmé, že přečtení takovéto jedné básničky neznamená, že děti internalizují představu o mužích, kteří „jsou na koni“ a mají všechny předpoklady stát se pány (pány situace, pány tvorstva) a o ženách, kterým nezbývá nic jiného než sedět doma a čekat na své pány. Nicméně když se podíváme na výukové materiály, se kterými děti ve škole pracují, vidíme, že se podobný vzorec velice často opakuje. Například jednou učebnicí matematiky provádí děti trojice vrstevníků – dva chlapci a dívka. Dívka obvykle ničemu nerozumí a je na chlapcích, aby jí vše vysvětlili. Takováto konstelace je dalším dílkem genderové skládačky. Příběhy vytrvale opakují podobná genderová klišé, jaká jsme viděli v úvodní básničce.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)