Časopis Komenský

Uzavřené otázky ve výuce: proč ano?

Otázky v interakci

Jedním z důležitých nástrojů používaných v interakci (nejen ve školní třídě) je kladení otázek. Vymezení toho, co je to otázka, však není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. Otázku je možné gramaticky vymezit jako tázací větu, avšak i jiné gramatické tvary mohou mít funkci otázky, stejně tak ne všechny tázací věty mají za cíl získat od posluchače odpověď (např. řečnická otázka Kde jsem to skončil?). To, že jiné gramatické tvary než tázací věty nejsou okrajovou záležitostí, lze doložit např. výzkumem Weberové (1993, cit. podle Ehrlich & Freed, 2009, s. 5), která analyzovala rozhovory v angličtině a zjistila, že 59 % otázek tvořily věty tázací a zbývajících 41 % jiné tvary, hlavně věty oznamovací a nevětné útvary (např. Cože?).

Z uvedeného vyplývá problematičnost vymezení otázky pouze na základě gramatických kategorií. V tomto textu nahlížím na otázky z pohledu dialogismu (podrobněji viz např. Tůma, 2014). Zjednodušeně řečeno pro identifikaci otázky tedy není určující, v jakém je gramatickém tvaru, ale to, zda vyžaduje od druhého informaci, potvrzení nebo provedení nějakého úkonu, a zda je pronesena způsobem, který vytváří druhému prostor k odpovědi či reakci.

Na otázku tedy nenahlížím v izolaci. Místo toho otázku chápu jako součást dialogu, tedy ve vztahu k odpovědi druhého, která otázku dotváří (odtud dialogismus). Z toho vyplývá, že při analýze si nevystačím s pouhým pohledem na izolovanou otázku. Namísto toho se budu dívat na situaci, ve které se otázka vyskytla, zejména na okolní promluvy, například odpověď druhého. V tomto textu se zaměřím na kladení otázek učitelem ve výuce.

Interakce ve třídě a otázky

Je obecně přijímáno, že výměny ve výukové interakci se skládají ze tří tahů – typicky z (1) učitelovy iniciace (initiation), (2) žákovy odpovědi (response) a (3) a učitelova hodnocení (evaluation), odtud označení IRE (Mehan, 1979)1. Příkladem může být následující výměna.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

České obecné menšinové školy a jejich učitelé v období první Československé republiky

Témata z dějin první Československé republiky byla a stále jsou po roce 1989 obsahem mnoha odborných i populárně naučných publikací. Není divu. Po více než čtyřech desetiletích totalitní vlády (nacistické a komunistické), kdy období první republiky bylo různým způsobem dehonestováno, vznikl opět svobodný stát, pro který meziválečná republika byla naopak určitým vzorem. Zejména na začátku devadesátých let minulého století bylo bývalé prvorepublikové Československo zdrojem inspirace pro různé oblasti života společnosti nového demokratického státu. Bez pochyb lze tvrdit, že jednou z těchto oblastí je i výchova a vzdělávání.

Přestože výzkumy zaměřené na problematiku výchovy a vzdělávání v období první Československé republiky mají u nás silnou historickou tradici, tématu českého obecného menšinového školství není v naší odborné ani populárně naučné literatuře věnováno mnoho pozornosti. Pro většinu textů, které se tomuto tématu věnují, je společné, že se zaměřují zejména na ukotvení této problematiky v širším historickém a společenském kontextu. Problematiku českých obecných menšinových škol sledují v rámci historického vývoje na pozadí politického, kulturního a sociálněekonomického kontextu či ji studují na základě dobových periodik (viz např. Kasper, 2007, 2013; Krykorková & Váňová, 2010; Měchýř, 1996 ad.). Jinými slovy řečeno, toto téma sledují v makrohistorickém měřítku. Regionální poznání této problematiky či vhled do každodenní reality školství v těchto publikacích není zastoupen. Právě tato situace se stala východiskem mého výzkumu disertační práce.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

 

Mluvený projev žáků 1. stupně základní školy

Rozvíjení kultivovaného vyjadřování v mateřském jazyce patřilo vždy k hlavním cílům základního vzdělávání. V současné době je spolu s požadavkem aktivního zvládnutí spisovné češtiny zahrnuto i ve výstupech vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v indikátorech Standardů pro základní vzdělávání, kterých má být dosaženo na konci 1. a 2. stupně základní školy. Zejména v současné době, kdy se stále častěji setkáváme s názorem, že úroveň vyjadřovacích schopností u mladých lidí klesá např. v důsledku nedostatku přímé komunikace v rodině nebo omezováním kontaktů na výměnu heslovitých SMS zpráv, je kladen důraz na kvalitu vyjadřování mluveného.

Rozboru mluvených projevů žáků 1. stupně základní školy se dlouhodobě věnují v diplomových pracích především studentky oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Za téměř deset let se díky jejich práci podařilo získat přibližně 1000 záznamů krátkých mluvených projevů, a to od více než 400 žáků 1. stupně základní školy.

Získávání mluvených projevů bylo vždy vázáno na místo působení a bydliště diplomantky: v současné době máme k dispozici záznamy promluv žáků ze základních škol v moravských krajích a v kraji Vysočina. Ve všech případech jde o školy, v nichž je výuka organizována ve třídách podle ročníků, a podle informací v diplomových pracích nebyly žádné projevy nahrávány ve třídě, v níž by byli integrováni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména s komunikačními poruchami. V příspěvku jsou citovány ukázky z promluv žáků z Uherského Hradiště a okolí (3 školy), ze Zlínska (3 školy), ze Žďáru nad Sázavou a okolí a z Tišnovska (3 školy). Pouze jedna z diplomantek působila v Jihočeském kraji, na základní škole ve Starém Hobzí.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139) 

Tablety ve výuce základních škol: zkušenosti ze zahraničí

Cestuji MHD a spolucestující si pročítá noviny na tabletu. Procházím chodbou základní školy, kde sedí žáci s tabletem v ruce a křičí: „Pojď sem, už jsi na YouTube viděl ten pokus s kyselinou? Ty brďo, jak to v té desce vypálilo díru, tak to je úlet!“ Vracím se do kanceláře a na fakultě si všímám studentů, kteří si na tabletu zapisují poznámky z přednášky. Večer zapínám zprávy a sleduji ministra školství, jak propaguje tablety do škol. Ať už jste příznivcem dotykových zařízení, nebo ne, jedno je jisté. Po umístění interaktivních tabulí do většiny škol je zde nový fenomén – tablet. Potká tablet stejný osud jako interaktivní tabule? Tedy (1) stanou se součástí vybavení škol; (2) rozdělí pedagogy a společnost na jejich příznivce a odpůrce; (3) budou podnětem nejrůznějších školení; (4) budou předmětem výzkumných grantů?

Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s možnostmi výuky pomocí tabletů. Příspěvek prezentuje zkušenosti učitelů ZŠ z vybraných zemí (USA, Finsko, Skotsko). První výzkum je věnován výuce matematiky pomocí tabletů. Vede zapojení tabletů do výuky k navýšení počtu dokončených úloh? Ve druhém výzkumu nás finští kolegové upozorňují na rozpor teorie a praxe. Jak se liší potenciální uplatnění tabletů ve výuce od skutečného používání? Zajímavé poznatky zjistili také výzkumníci ze Skotska. Spolu s nimi se zamyslíme, zda vede zapojení tabletů do výuky ke zvýšené angažovanosti žáků.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)