Časopis Komenský

Portfolio: příběh učení žáka

Čím dál častěji můžeme ve třídách českých škol najít někde v policích vedle sebe seřazené složky, které obsahují práce žáků a další materiály z výuky. Zvykli jsme si říkat těmto složkám portfolio a také je tímto způsobem prezentujeme návštěvníkům, žákům a rodičům. Ale jedná se skutečně o portfolio? Přesněji, jedná se o portfolio, které můžeme v pedagogice zařadit mezi metody (nebo dokonce strategie) učení (se)? Nezůstáváme někdy s těmito kolekcemi žákovských výtvorů na začátku nebo v půli cesty?

Odborné literatury věnované žákovskému portfoliu jako metodě učení není mnoho, myšleno té česky psané, a pokud se učitel rozhodne z nějakého důvodu s takovýmto portfoliem pracovat, je odkázán na svoji pedagogickou intuici. A to je v tomto případě, pro variabilitu portfolia, jeho problematické vymezení a přesah do prakticky všech činností učitele a žáka směřujících k výukovým cílům ve vyučovacím procesu, velmi nejisté.

Všechny materiály ve složce euroobalů jsou nazývány portfoliem, ale o jaké portfolio se jedná?

Co odlišuje portfolio obsahující materiály a práce žáků od portfolia-metody? Jsou to výchovně vzdělávací cíle. Zatímco tomu prvnímu se obvykle říká sběrné (ukázkové) portfolio a je provázeno zpravidla jen dvěma aktivitami – sesbíráním a ukázáním, portfolio jako metoda je spjato s takovými aktivitami, které vedou ke splnění výchovně vzdělávacích cílů učitele. A právě nepřeberné množství takovýchto cílů je příčinou existence vysokého počtu typů portfolia, i když se někdy na první pohled příliš neliší a odlišují se prací s jejich obsahem.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit