Časopis Komenský

Rituály v životě jedné školy

Ve třetím čísle minulého ročníku časopisu Komenský jsme upozornili na skutečnost, že základem inkluzivní školy je systém jejích hodnot, který by měl být všemi pracovníky školy pojmenován, diskutován a jehož přijetí by se mělo odrážet v každodenním životě školy. Uvedli jsme příklad vize a strategií jedné školy, jimiž jsou hodnoty a principy školy aplikovány v praxi. Pojďme nahlédnout na uplatňování jednoho z principů inkluzivní školy – vzájemného respektu ve škole Přijímající (Kratochvílová, 2013) – a to skrze rituály, které inkluzivní étos školy podporují.

Každý tu má své místo

Škola Přijímající pojmenovává vzájemný respekt ve svém školním vzdělávacím programu jako jednu ze stěžejních hodnot. Respekt podle učitelek spočívá v bezpodmínečném přijetí každého jednotlivce a v zabezpečení jeho místa ve škole (každý tu má své místo), v sounáležitosti s ostatními, což ředitelka zdůrazňuje slovy: „Priorita je, aby se dítě cítilo přijatý, aby vědělo, že neschvaluju, jak se chová, neschvaluju jeho jednání, ale přesto ho beru, že sem patří, že je důležitý, má tady svoje místo. Jako že jeho zlobení mu nebere vztah.“ Podle dětí je tato škola školou pro všechny, jak říká jeden žák: „I pro děcka, kteří něco neumí, neovládají, neovládají svůj vztek a zapadnou tady.“ Na druhou stranu žáci připouštějí, že se někdo nemusí cítit vždy ve škole dobře a že mezi nimi občas konflikty vznikají.

Výroky dětí korespondují se sdělením učitelek, že rozmanitost žáků s sebou nese konflikty i v prostředí, kde se snaží o jejich minimalizaci. O tom, že každý má ve škole své místo, vypovídá i celková výzdoba školy a úprava jejího prostředí: na stěnách vstupní haly i chodeb jsou fotografie a záznamy ze společných činností, akcí, projektů, výtvarné a písemné práce všech dětí, kruhový kalendář s narozeninami, fotografiemi a měsíčním znamením všech žáků, informace o radě školy, dětské ředitelce školy, právech a povinnostech žáků. Ve vstupní hale je rovněž prezentována vlajka školy, její hymna a erb se symbolem rukou, které představují přátelství a spolupráci; s otazníkem, jenž je symbolem zvídavosti dětí; a s kostkou, která představuje hravou výuku. To, že ve třídě má rovněž každý své místo, prezentují i portfolia žáků, jejich košíky na pracovní listy, židličky s fotografiemi žáků. Každý se tu, podle svého zájmu a svých možností, na něčem podílí: na péči o ZOO koutek, na dodržování pitného režimu, na správě knihovny, na vedení „obchodu“ se zdravou výživou, na péči o školní jezírko. Širokospektrá je i nabídka volnočasových aktivit, k nimž mají přístup všechny děti, což sborově potvrzují v rozhovoru. Z praxe školy je zřejmé, že škola usiluje o vytváření podporujícího, bezpečného školního prostředí. Její pracovníci se snaží o to, aby všichni žáci cítili, že přináležejí ke své škole, že jsou v ní vítáni, oceňováni a je jim umožněna participace na všech aktivitách školy (Ross & Berger, 2009). K tomu jim pomáhají rituály.

Celý text výzkumu naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2014/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit