Časopis Komenský

O některých mýtech o environmentální výchově

Poslední dvacetiletí environmentální (dříve ekologické) výchovy, osvěty a ekologického poradenství v České republice je lemováno řadou nesporných úspěchů. Šetrnější nakládání s komunálními odpady, zateplování domů, úsporné spotřebiče, vodovodní pákové baterie nebo smysl ekologického zemědělství už zpochybňuje jen málokdo. Environmentální výchova je (věřme) pevnou součástí rámcových vzdělávacích programů pro všechny stupně škol, avšak mnohé se nám ještě nepodařilo a nedaří. Účinnost ekovýchovného osvětového úsilí zatím není výrazněji patrná, byť k posouzení prokazatelného posunu ekologické gramotnosti žáků je nepochybně potřeba mnohem větší časový odstup. Mezi lidmi stále převažuje spíše nevyřčený názor, že životní prostředí je vlastně v pořádku, a pokud dojde k problémům, vyřeší je věda a neviditelná ruka trhu. Jenže tak snadné to asi není. Je pravděpodobné, že ke skutečnému zlepšení stále se zhoršujícího stavu mnohých složek místního i globálního životního prostředí mohou napomoci jedině nelhostejní lidé svojí vůlí, přesvědčením a nesobeckou aktivitou.

V environmentální osvětě ve školách zřejmě tropíme spousty chyb, jichž si často nejsme vědomi nebo si je nejsme schopni připustit. O to důsledněji bychom se měli snažit o pojmenování a zbavení se alespoň těch klišé, která si přiznáváme. Pojmenování některých omylů šířených o environmentální výchově a osvětě je věnován tento příspěvek.

 

 

Autor pracuje ve školském zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka, Brno.

Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 4

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit