Časopis Komenský

Když je škola férová

S Eliškou Sokolovskou o inkluzivním vzdělávání, speciálním školství a o tom, co je fér

Téma inkluzivního vzdělávání je v současnosti hojně diskutováno zejména v souvislosti se Strategií boje proti sociálnímu vyloučení (2011–2015), která počítá s postupným útlumem speciálního školství. Podle ní by se i děti vyžadující zvláštní péči mohly učit v běžných školách. Inkluzivní vzdělání podporuje také Liga lidských práv, nezisková organizace, která základním školám naplňujícím principy inkluzivního vzdělávání uděluje certifikát „Férová škola“. S Eliškou Sokolovskou, ředitelkou jedné z „férových škol“, Základní školy a mateřské školy Šaratice v okrese Vyškov, jsme se proto bavili o tom, co to znamená, když se škola stává férovou.

Jak jste se o projektu „Férová škola“ dozvěděla?

Na konferenci pořádané Pedagogickou fakultou v Brně v roce 2008 se mimo jiné řešila problematika nadaných a talentovaných žáků. Vystoupila jsem tam s příspěvkem o nadaných žácích a zkušenostech naší školy, a v důsledku toho mě oslovila zástupkyně Ligy lidských práv s tím, zda by se naše škola nechtěla do projektu „Férová škola“ přihlásit.

Jak jste pro myšlenku „Férové školy“ získávala kolegy?

Pro nás v té době byla důležitá hlavně pomocná ruka, kterou nám v souvislosti s tímto projektem Liga lidských práv nabízela. Mám na mysli jak aktivity pro žáky, ve kterých si například rozšířili informace o diskriminaci, tak i vzdělávání pro učitele. Učitelé se hodně dozvěděli o vypracování individuálního vzdělávacího plánu, což nám v té době pomohlo. V naší škole už tehdy pracoval asistent pedagoga, ale díky tomuto impulzu jsme dál hledali cesty, jak co nejlépe změnit charakter výuky bez újmy na kvalitě. A to pochopili téměř všichni učitelé. Pouze jedna kolegyně potřebovala více času, aby myšlenku inkluze přijala.

Šlo všechno hladce, nebo jste z něčeho měla obavy?

Největší obavu jsem měla z organizace výuky, protože žáci s lehkým mentálním postižením mají jiný učební plán. Musím ale říci, že propojení více individuálních učebních plánů nebylo tak těžké. Výchovné předměty, např. výtvarnou výchovu, tělesnou výchovu a pracovní činnosti, zvládají naši žáci s postižením společně s ostatními, odbornou pomoc asistenta potřebují a využívají hlavně v českém jazyce a v matematice. Obavy jsem měla také z toho, jak se budou žáci se speciálními vzdělávacími potřebami cítit mezi ostatními žáky ve třídách a jestli budou podpůrná opatření účinná. Mám tím na mysli zejména individuální vzdělávací plán, použití speciálních učebnic a kompenzačních pomůcek, jako jsou např. Logico Piccolo, didaktické hry, početní kostky, různé skládačky, ze sociálních aktivit například komunitní kruh.

 

Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 4

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Jedno číslo časopisu stojí 50 Kč. Pokud si objednáte roční předplatné, obdržíte jedno číslo na začátku každého čtvrtletí školního roku, celkem tedy 4 čísla. Více o předplatném a distribuce zde.