Časopis Komenský

Radost žáků z objevování matematiky

S profesorem Milanem Hejným o radosti žáků z objevování matematiky

Profesor Milan Hejný je předním českým a slovenským odborníkem v didaktice matematiky. Rozvinul účinný způsob výuky matematiky metodou nazvanou vyučování orientované na budování schémat (VOBS). Pro tuto metodu se svým pracovním týmem vytvořil sadu učebnic matematiky pro 1. stupeň, které jsou, podle sdělení České školní inspekce z roku 2014, rozšířeny asi na 800 školách. Českou řadu učebnic pro první stupeň základních škol schválilo MŠMT v roce 2007. Na učebnicích pro 2. stupeň se právě pracuje, měly by být k dispozici od jara 2015. S profesorem Milanem Hejným jsme hovořili o jeho životní cestě s matematikou a také o tom, jakými způsoby může svět matematiky
zprostředkovat učitel žákům.

Pane profesore, kudy vůbec vedla vaše cesta k matematice?

Dominantním prvkem byl můj táta, který byl v jisté opozici k tradičnímu vyučování, kterého se mi dostávalo ve škole. On mě vedl spíše k intelektuálnímu spekulování a rozvíjení myšlení, nikoliv k tomu numerickému počítání. Pak to byl můj gymnaziální učitel, ten mě naučil přesnějšímu matematickému myšlení a matematické kultuře a na vysoké škole to byl vynikající kantor, matematik a člověk, docent Karel Havlíček. Všichni tři, otec samozřejmě nejvíce, mi otevřeli matematiku jako způsob nahlížení na svět.

Co bylo impulsem k vytvoření tzv. Hejného metody, jestli ji takto můžeme nazvat?

Ano, ale nesmíme říct Milana Hejného, musíme říct Víta Hejného, tedy mého tatínka. Kdybych byl troufalý, přidal bych za toho Víta jméno Milan. Hejného metoda má počátky ve 30. letech, kdy můj táta učil na obchodní akademii. Tam jsou spíše kupecké počty než matematika, ale i ty se mohou učit inteligentně, a on bádal nad tím, jak to udělat. A když jsem pak chodil do školy já, jeho syn, tak začal mít zájem, jak to udělat s tím malým dítětem. Věnoval tomu hodně práce a svoje zkušenosti a myšlenky si zapisoval. Ty nejdůležitější jsou v knize Archív Víta Hejného I. Můj vstup do didaktiky matematiky způsobil můj syn. Bylo to v roce 1974, kdy jsem byl velice nespokojen se způsobem, kterým jej učili ve škole matematice. Rozhodl jsem se, že od 5. ročníku půjdu učit matematiku do jeho třídy. Tato práce mě do té míry vtáhla, že už jsem od toho neutekl. Tvrdou matematiku jsem pověsil na hřebík a zůstal jsem u didaktiky. Vždycky jsem měl štěstí na spolupracovníky, měli jsme tým mladých lidí, učitelů nebo posluchačů z fakulty. Na fakultě jsem stále učil topologii a diferenciální geometrii. Nebylo mi dopřáno učit didaktice, protože to byl tenkrát ideologický front, a ten byl vymezen pro kované straníky, a ne pro mě.

Celý text rozhovoru naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Jedno číslo časopisu stojí 50 Kč. Pokud si objednáte roční předplatné, obdržíte jedno číslo na začátku každého čtvrtletí školního roku, celkem tedy 4 čísla. Více o předplatném a distribuce zde.