Časopis Komenský

Třídíme s krysou Belisou aneb Environmentální výchova v 1. třídě

„Milé děti, po cestě za vámi do školy mě zastavilo nešťastné zvířátko – krysa Belisa,“ uvádí žáky 1. C do programu environmentální výchovy lektorka Hanka. „Krysa byla nešťastná, protože jí někdo naházel odpadky do jejího pelíšku, a zeptala se mě, jestli byste jí pomohly odpadky roztřídit,“ pokračuje Hanka. Děti nadšeně souhlasí. Krysa Belisa je samozřejmě plyšová, ale odpadky, které s sebou spolu s Hankou přinesla, jsou skutečné. Ve třídě vznikla malá „skládka“ plná PET lahví, plechovek, papíru, skleněných předmětů i slupek z cibule. Začíná jeden z environmentálních vzdělávacích programů občanského sdružení Rezekvítek, který se dnes koná v 1. C na Masarykově ZŠ a MŠ Brno.

Rezekvítek je jednou z prvních brněnských neziskových organizací. Vznikl už v roce 1991 a od té doby si klade za cíl zvyšovat ekologickou gramotnost obyvatel, a to nejen Jihomoravského kraje. Za tímto účelem připravuje výukové programy a školní projekty jako formu dlouhodobé spolupráce se školou, aktivně zapojuje děti do ochrany přírody na chráněných územích a realizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků. Vedle toho je významnou částí jeho činnosti také tvorba výukových pomůcek a publikací.

Výukové programy pro školy jsou určeny pro žáky všech typů škol – od mateřských až po střední školy. Dělí se na interiérové a terénní výukové programy. Terénní program probíhá zpravidla čtyři hodiny a odehrává se v přírodě. Oproti tomu interiérový program „je doručen“ přímo do školy a trvá dvě vyučovací hodiny. Tímto typem je i výukový program s názvem Třídíme s krysou Belisou. Jeho cílem je naučit žáky prvních tříd rozpoznat čtyři druhy odpadů a třídit odpad do správných kontejnerů. Děti se také dozvědí, co se s odpady z barevných kontejnerů děje a co se z nich vyrábí. Dle RVP ZV tento výukový program rozvíjí průřezové téma Environmentální výchova a současně klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní a občanské. Prohlubuje také vědomosti a dovednosti ze vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Pojďme se nyní podívat do první z vyučovacích hodin tohoto vzdělávacího programu.

„Já znám slovo recyklace!“

První vyučovací hodina tohoto programu je věnována papíru a plastu. Děti dostanou do ruky novinové listy, mohou je pomačkat do kuličky a vyzkoušet si, jaké má papír vlastnosti. Papír ale nejsou jen noviny. Lektorka Hanka vytahuje další papírové odpadky: krabičku od sýru, ruličku od toaletního papíru, pivní podtácek. Ptá se, kdo z dětí doma papír třídí. Někteří kývou, že ano, jiní kroutí hlavou, že ne. Adámek se hlásí: „Já znám slovo recyklace!“ Hanka vysvětlí, co je recyklace, a do výukového programu se tak dostává nový pojem. Děti vhodí papírovou kuličku ze startovací čáry do připraveného kontejneru, který je zmenšeninou skutečného kontejneru na papír. Z připravené „skládky“ má každý za úkol vybrat jeden papírový produkt. Lektorka zkontroluje, zda odpad, který děti vybraly, skutečné patří do modrého kontejneru. Všechny děti uspěly, a proto mohou svůj odpadek vhodit do zmenšeniny modrého kontejneru na papír. Krysa Belisa jim za to poděkuje.

I s plasty, které jí někdo naházel do pelíšku, se musí krysa Belisa vypořádat. I v tomto případě si děti osahají plastové výrobky a naučí se je vhodit do správného kontejneru. Pro některé je překvapením, že se z recyklovaného plastu vyrábí fleecové mikiny. Na otázku, kdo má doma fleecovou mikinu, se přihlásí téměř všichni. I tentokrát děti procházejí testem – vybírají odpadky patřící do žlutého kontejneru. Situace se však nyní zkomplikovala. Na skládce se objevil skřítek Skládkomil, který skládku střeží. Děti mohou přenést odpadky ze skládky do kontejneru jen tehdy, když se skřítek nedívá. I tento úkol ale nakonec všechny děti zvládnou a kontejner je po chvíli naplněný PET lahvemi, tetrapakovými a hliníkovými obaly.

O přestávce mi třídní učitelka 1. C přibližuje realizaci environmentálních programů na Masarykově ZŠ a MŠ Brno, která s nimi má již několikaleté zkušenosti. Škola řešila dvouletý evropský projekt zaměřený na posílení environmentální výchovy. V jeho rámci byla obnovena školní zahrada, ze které tak vznikla „přírodní učebna“. Projektové dny otevřely prostor pro „recyklohraní“ na školním hřišti. V neposlední řadě byla inovována výuka, například tvorbou vlastních pracovních listů (viz obrázek 1). 

Nyní ve škole využívají pravidelně nabídek organizací, které jim dodají vzdělávací program až do školy. Pro žáky prvního stupně vidí třídní učitelka jako praktické zejména interiérové vzdělávací programy: „Nemusíte nikam cestovat, což je obtížné zejména s malými dětmi, navíc odpadá spousta organizačních starostí i finančních nákladů,“ říká paní učitelka třídní. V této souvislosti se ptám lektorky na finanční náklady interiérového vzdělávacího programu. Jsou-li programy realizované Rezekvítkem podpořeny z evropských fondů, pak jsou pro žáky zdarma. V druhém případě je cena programu 45 korun na žáka. Opět se obracím na paní učitelku, abych zjistila, zda jsou rodiče ochotni za tyto programy platit. „Ano, nestalo se nám, že by někdo z rodičů odmítl program uhradit,“ reaguje na moji otázku. 

Když děti dávají příklad rodičům

Environmentální program je navázán na předmět prvouka a paní učitelka v něm otevírá témata, kterých se tento program dotknul. Zmiňuje, že díky tomuto programu mohou dát děti příklad rodičům, jak s odpadem zacházet. Ptám se tedy žáků, jestli rodičům řeknou, co se dnes dozvěděli. Všichni souhlasně přikyvují. Pouze Alex říká, že mají doma jen jeden koš na odpadky, a další by se jim tam nevlezl.

To už se ale vrací krysa Belisa, aby dětem přiblížila zacházení s dalšími typy odpadu – se sklem a s bioodpadem. Děti rozlišují čiré a barevné sklo, vybírají je z připravené „skládky“, avšak tentokrát je před recyklací na chvíli promění v hudební nástroje. Lektorka Hanka se mění v dirigentku a udává malým muzikantům sedícím v kroužku pokyny, jak hrát na nástroje ze skleněného odpadu. Zanedlouho se třídou rozezní malý koncert. Připravený program tak vede děti k tomu, že materiál poznávají skrze různé smysly, díky čemuž si lépe zapamatují jeho vlastnosti. 

Posledním typem odpadu, se nímž se děti seznamují, je bioodpad. Hanka se dětí ptá, jestli mají na zahrádce kompost a co na něj dávají. „Sklo!“ volá František. „Ne, ne, sklo jsme měli předtím,“ upozorňuje Hanka, „to jsme dávali do označených kontejnerů.“ „A co když se sklo rozbije?“ dotazuje se dále František. Hanka doplní, že v takovém případě někdy sklo končí ve směsném odpadu, tedy v popelnici, ale správně bychom měli i rozbité sklo vytřídit do příslušných kontejnerů.

Ta největší zábava však děti teprve čeká. U bioodpadu si předvedou, jak z něj žížala dělá humus. Děti si stoupnou za sebe, chytnou se za ruce a vytvoří tak jednu velkou žížalu. Žížala požírá bioodpad, který mají děti připravený na ukázku v plastových sáčcích. Bioodpad rychle koluje útrobami žížaly a několik sáčků tak projde každému z dětí rukama. Jakmile projde poslední sáček se slupkami od cibule všemi články žížaly, František, který je hlavou žížaly, volá: „To bylo dobrý, já chci ještě!“ „Žížala už všechno sežrala,“ odpoví Hanka. Poté si všichni sednou do kroužku a povídají si o humusu. Hanka pošle dětem zkumavku se skutečným humusem, která u některých budí odpor, u jiných vyvolává úsměv. 

V poslední hře si žáci vše zopakují a vyzkouší si třídění všech čtyř typů odpadu najednou. Na závěr se děti loučí s lektorkou Hankou i s krysou Belisou, která jim za vyřešení problému s odpadky poděkuje a odmění je obrázkem zvířátka. V komunitním kroužku pak zaznívá zpětná vazba k programu. Mluví vždy ten, kdo má právě krysu Belisu v ruce. Jednoznačnými favority dnešního dne se stali skřítek Skládkomil a požíračka bioodpadu žížala. 

Environmentální výchova je průřezovým tématem RVP ZV a její realizace je povinná na 1. i na 2. stupni základní školy. Průřezová témata mohou být začleněna do školního vzdělávacího programu třemi způsoby: formou samostatného předmětu, projektem nebo integrací do vyučovacího předmětu. Možná je i kombinace těchto forem. Na Masarykově ZŠ a MŠ Brno volí nejen integraci environmentální výchovy do jednotlivých předmětů, ale i projekty, s jejichž realizací jim pomáhají specializované organizace. Brněnský Rezekvítek je jednou z těchto organizací. 

Vzájemný pakt o papíru

V posledních minutách si bere slovo paní učitelka třídní a přichází s návrhem paktu, který chce s dětmi uzavřít: „Děti, co kdybychom se v naší třídě pokusili třídit alespoň papír?“ Škola totiž nedisponuje kontejnery na tříděný odpad přímo v budově.

Děti souhlasí. „Kde je nejbližší kontejner na papír, kam bychom ho mohli vyhodit?“ Chvilka váhání, nakonec ale děti najdou odpověď s pomocí paní učitelky. Kontejner je totiž hned naproti škole. „Tak – dojednáno,“ říká paní učitelka, „uděláme to pro vás, nás, pro všechny.“

Obrázek 1. Ukázka pracovního listu vytvořeného na Masarykově ZŠ a MŠ Brno. Obrázek 1. Ukázka pracovního listu vytvořeného na Masarykově ZŠ a MŠ Brno.
Obrázky byly vytvořeny autorkami pracovních listů.Zdroj: www.maskola.cz/index.php?id=projekt_2

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Jedno číslo časopisu stojí 50 Kč. Pokud si objednáte roční předplatné, obdržíte jedno číslo na začátku každého čtvrtletí školního roku, celkem tedy 4 čísla. Více o předplatném a distribuce zde.