Časopis Komenský

Veletrh nápadů učitelů chemie

Chemie se mezi žáky netěší velké oblibě. Nedá se však tvrdit, že by žáky nebavila žádná činnost nebo všechna chemická témata. Jakmile je zvolena správná cesta, může být pro žáky atraktivní i učivo chemie. Učitelé často vyhledávají konkrétní a ověřené náměty, jak dosáhnout toho, aby žáky výuka bavila a současně se také něco naučili. Na rozdíl od učitelů fyziky, kteří se k výměně zkušeností a dobrých nápadů scházejí již 17 let na Veletrhu nápadů učitelů fyziky, však v ČR doposud neexistovala žádná akce, která by totéž umožňovala učitelům chemie. Námitka, že v dnešní době lze na internetu najít vše, neobstojí. Osobní prezentace konkrétních ověřených námětů, možnost ptát se a především sdílet nadšení se stejně založenými kolegy ani nejlepší webová stránka nikdy nenahradí. Tak se zrodil první ročník Veletrhu nápadů učitelů chemie.

S prvotním impulsem uspořádat akci, která by vytvořila prostor pro setkání aktivních učitelů, přišel budoucí učitel fyziky a chemie Martin Konečný. O tom, co jej k tomu vedlo, říká: „Když jsem se účastnil v roce 2005 jako student Veletrhu nápadů učitelů fyziky, byl jsem touto konferencí úplně okouzlený. Nadchlo mě množství jednoduchých pokusů a nápadů ke zpestření výuky. Velice důležité bylo, že si zkušenosti předávali sami učitelé, kteří prezentovali věci přímo ze školní praxe. Už tehdy mě napadlo, že by bylo úžasné, kdyby něco obdobného existovalo i pro učitele chemie.“

V roce 2011 Martin Konečný na konferenci Chemické vzdělávání v teorii a praxi přišel s vizí, jak bych mohla vypadat obdobná konference pro učitele chemie. Po diskuzích ohledně podoby konference se přípravy společně s ním ujali zástupci kateder vysokých škol (prof. Čtrnáctová, doc. Solarová, dr. Trnová) i zástupci učitelů (např. dr. Koloros) a k samotné realizaci již nebylo daleko.

Od nápadu na veletrh k veletrhu nápadů

Veletrh nápadů má být přehlídkou vlastní tvorby a nápadů učitelů všech stupňů škol. Je tedy určen aktivním učitelům, kteří se chtějí nejen vzdělávat sami, ale jsou ochotní sdílet své zkušenosti a vytvořené materiály s kolegy. Proto bylo na počátku nutné zjistit, zda mají učitelé o takovou akci vůbec zájem a jak by si ji představovali, k čemuž posloužila dotazníková sonda. Z té vyplynulo, že 70 % dotázaných učitelů chemie nápad uspořádat takovouto akci pro učitele vítá, 16 % je nápadem dokonce nadšeno, 14 % se staví k nápadu neutrálně. Bylo rozhodnuto, o veletrh je zájem, proto se bude konat!

Podle průzkumu názorů učitelů byl vybrán termín pátek 12. 10. a sobota 13. 10. 2012. Zbývalo to nejtěžší, určit, jaký bude program, kde se bude veletrh konat a jak bude financován. Jako základ pro tvorbu programu posloužily názory učitelů, kteří vyjádřili, že mají zájem o novinky z chemie, náměty na pokusy, kvalitní přípravy do hodin a rádi by se dozvěděli, jak popularizovat náročné chemické učivo. Jako další doprovodný program učitelé zcela jednoznačně preferovali exkurzi do průmyslového podniku, dále navrhovali zařazení popularizačních přednášek odborníků, praktických prací v laboratoři nebo návštěvu vysokoškolských pracovišť. Do dvou dnů se vše nevejde, ale do programu bylo zařazeno to, co si učitelé nejvíce přáli. Ostatní zůstane na další ročníky.

Zásluhu na tom, že veletrh nezůstal jen pouhým nápadem, má prof. Hana Čtrnáctová, CSc., vedoucí Katedry učitelství a didaktiky chemie na PřF UK v Praze a předsedkyně skupiny Chemického vzdělávání při České společnosti chemické, která se myšlenky ujala, získala finanční prostředky a podílela se také na výsledné podobě obsahu veletrhu. Těžkého úkolu zajistit zázemí pro konání akce se ujal dr. Petr Koloros. První ročník Veletrhu nápadů chemie se nakonec konal v Táboře v secesní budově Gymnázia Pierra de Coubertina. Zúčastnilo se ho 46 učitelů ze všech typů škol.

Za historií tesilek

Veletrh nápadů měl být otevřen srazem v 10 hodin u vlakového nádraží v Táboře, první účastníci se začali scházet už kolem půl desáté. Na zádech batůžky, v ruce program a plán města, v očích očekávání toho, jaké to asi bude. Před desátou hodinou přijel autobus, všechny nás naložil a vezl směr Planá nad Lužnicí, do podniku SILON s.r.o., největšího výrobce polyesterových vláken a kompaundů (směs mikrogranulí) ve střední Evropě. Ale ani cestou se nezahálelo – profesor dějepisu nám poutavě popisoval historii Tábora a upozornil nás, kdykoli se nalevo či napravo mihla nějaká významná budova. A co se nestihlo v autobuse, dokončil večer při historické procházce městem.

U bran podniku Silon čekali odborní průvodci a rozdělili účastníky do dvou skupin. „Já se hrozně těším,“ řekla jedna z učitelek, „ještě jsem v takovém podniku nebyla. Pořád o výrobě plastů mluvím, píšu rovnice, ale nikdy jsem to neviděla v praxi.“ Oči na stopkách, sem tam v rukou zápisníček, prošli učitelé laboratořemi i výrobními halami. „Silon je jediným výrobcem PET střiží a kabelů v České republice a patří k předním výrobcům v Evropě. Naše výrobky jsou hlavně známy pod obchodní značkou TESIL. Vy dřívějšího data narození si jistě tento název pamatujete, tesilky bývaly pojem,“ komentoval jeden z průvodců. U linky, kde probíhá dloužení vlákna (vlákna se protahují, neboli odborně dlouží), vytáhl svazek a nechal jej kolovat, ať si každý zkusí, jak se vlákna dlouží a mění vlastnosti. PES vlákna se v současnosti používají především pro výrobu netkaného textilu non-woven. Vnější a vnitřní interiér aut, produkty intimní hygieny, nemocniční textilie, geotextilie atd. Při předvádění ukázek produktů všichni se zájmem v rukou otáčeli výrobky z odpadu, například dětské pleny, zavinovačky a plstěné podběhy do blatníků osobních automobilů. „Je až neuvěřitelné, kolik je to různých výrobků,“ říká jedna z účastnících se vyučujících.

Následující diskuse se točila hlavně kolem využití odpadu a jeho cen. Všechny překvapilo, že základní surovinou podniku Silon jsou plastové lahve. Nakupuje je ve formě plastových vloček, což jsou lahve rozdrcené na malé kousky ve formě „flakesů“. Pro výrobu musí tuto surovinu nakupovat v zahraničí, protože domácí zpracovatelé odpadních plastových lahví nestačí pokrýt jeho spotřebu. A platí za ně sumy, které jsou vysoké – podle barev a kvality drtě („flakesů“) v rozmezí přibližně 0,5 až 1,5 eura za kilogram. „Až budu příště vyhazovat petku, určitě se mi vybaví, že z ní místo znečišťovače životního prostředí bude třeba součást dětských plenek,“ směje se další z účastnic.

Paleta experimentů

Veletrh pokračoval v budově gymnázia sérií vystoupení, ve kterých se učitelé dozvídali novinky z oblasti výuky chemie a především náměty na pokusy. Úvodním slovem akci zahájila Hana Čtrnáctová, která vyjádřila potěšení, že se 1. ročníku Veletrhu nápadů učitelů chemie účastní tak vysoký počet učitelů všech stupňů, a popřála všem, aby se jim splnila alespoň některá očekávání, se kterými do Tábora přijeli. Následovala například prezentace pokusů Jiřího Rychtery, který se zabýval školním chemickým experimentem v době školských reforem. Velmi názorně ukázal, jak pokusy vhodně zařadit do výuky a využít jejich motivační potenciál. Zejména pro středoškolské učitele byla zajímavá rekapitulace stavu maturit z chemie, kterou prezentovala Marie Vasileská v příspěvku Báječná léta s maturitou z chemie.

Média se někdy nazývají sedmou velmocí. Také se říká, že chemie je všude kolem nás. Obě tato vyjádření skloubili dohromady účastníci veletrhu ze severu Moravy Marie Solárová, Miroslava Bělochová a Martina Čáslavová v příspěvcích Základy mediální výchovy ve výuce chemieMedializace přírodních věd na ZŠ. Kdo by čekal, že úryvek z populárního filmu Pelíšky se dá použít ve výuce chemie! Navíc populární věta „Kde soudruzi z NDR udělali chybu“ dostala po ranní návštěvě podniku Silon nový rozměr. Ten, kdo umí hledat zajímavé náměty pro výuku chemie, dokáže, že žáci se při výuce nejen baví, ale také učivo chápou a rozumí mu.

Není jistě překvapením, že v několika příspěvcích se objevila problematika, jak motivovat žáky. Magdalena Šircová se podělila o osvědčené náměty v přehledu motivačních prvků v chemii. Bohumila Kettnerová prezentovala aktivizační metody ve výuce nekovů na gymnáziu a nabídla všem účastníkům využití pracovních listů, které s úspěchem ve výuce používá. Eva Trnová na praktické ukázce vysvětlila, co se skrývá za zkratkou IBSE (Inquiry Based Science Education – badatelsky orientované přírodovědné vzdělávání), která se v ČR stále více objevuje v souvislosti se zvyšováním zájmu žáků o přírodní vědy. Ivana Loužecká a Lenka Veselá ukázaly praktické zkušenosti s rozšiřujícími aktivitami v přírodních vědách, které, jak bylo patrné z fotografií a videí, děti baví. Bylo přitom zřejmé, že i motivační prvky zaměřené na to, jak se žáci při školním pokusničení sami natáčejí na video a sami si v oboru vymýšlejí různé soutěže, mají své místo ve výuce.

Popisovat demonstrace pokusů je těžké, to se musí vidět. Tak snad jen takový letmý přehled, co všechno bylo k vidění. Jak řekl známý propagátor chemických pokusů Petr Koloros, pokusy jsou nedílnou součástí chemie, ale učitel je musí umět ve výuce vhodně využívat, což sám demonstroval ve svém vystoupení. Pavel Bohm společně s Martinem Bílkem v příspěvku Chemie s Vernierem – mezioborové přesahy a zdroje inspirace předvedli, jak se při experimentování dají využít moderní technologie. Naopak Martin Konečný ukázal, že i s obyčejnou svíčkou se dají dělat zajímavé pokusy. Václava Kopecká „pekla plasty v troubě a vařila v oleji“, aby poznala jejich složení a chování. Praktické ukázky deformace plastů v horkém rostlinném oleji a jednoduché pokusy se svíčkami jsou přitom dokladem toho, že tvořivý učitel dokáže s málem udělat velké divadlo.

Díky Jitce Macháčkové se účastnice mohly věnovat i kosmetice, když sálem kolovala připravená maska z bylin nebo krém na ruce. Pokusy, které se dají dělat i doma, ale také zpestří výuku, předvedla Jarmila Hatková. K odborné úrovni experimentů účastníků Petr Koloros poznamenával: „Osobně mne velmi mile překvapilo, jak byli někteří učitelé samostatní a připravovali si své ukázky pokusů samostatně a tvořivě na místě v naší laboratoři.“ Experimenty související s chemií v bazénu v podání Václava Slováka nám nakonec připomněly končící léto.

Závěrem

Oba dva dny utekly jako voda, protože při zajímavých aktivitách čas utíká velmi rychle. To platí nejen pro žáky ve vyučování, ale také pro učitele na veletrhu. Martin Konečný ještě před veletrhem vyslovil dvě přání: „Doufám, že podobně jako Veletrh nápadů učitelů fyziky bude mít i Veletrh nápadů učitelů chemie dlouholetou tradici a zapálené účastníky.“ To druhé se mu již splnilo. Sešli se učitelé, kteří chtějí, aby jejich žáky chemie bavila, a hledají stále nové cesty, jak jim učivo co nejlépe vysvětlit a přiblížit. Proto se diskutovalo nejen během prezentací, ale také při kávě. Za nejcennější lze považovat, že nadšení učitelé mohli sdílet nejen svoje zkušenosti, ale také pocity, vzájemně se nabít energií a získat chuť do další práce. Zda se podaří splnit i to první přání, uvidíme v příštím roce.

učitel při experimentu

Více takto „zapálených“ učitelů (Děkujeme dr. P. Kolorosovi za poskytnutí fotografií z veletrhu)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Jedno číslo časopisu stojí 50 Kč. Pokud si objednáte roční předplatné, obdržíte jedno číslo na začátku každého čtvrtletí školního roku, celkem tedy 4 čísla. Více o předplatném a distribuce zde.