Časopis Komenský

Stát se učitelkou byla pro mě před řadou let jasná volba. Svoje povolání jsem si nevybírala proto, že by mě někdo k učitelování vedl nebo mě nějak ovlivnil. Během své povinné školní docházky jsem se nesetkala s nikým, koho bych chtěla napodobovat. Chtěla jsem „změnit učitelský svět“. Do učitelské profese jsem šla s tím, že chci pracovat jinak, poutavě a dobře. Na základě letitých zkušeností tvrdím, že není nic lepšího než prvňáček, který vstupuje do školy s velkým nadšením a očekáváním. Na nás dospělých pak je, abychom to nadšení co nejdéle udrželi a očekávání naplňovali. Dětskou energii, nadšení a chuť poznávat se snažím co nejlépe využít při plánování výuky. Abych přitom mohla spojit své představy, cíle a plány výuky s předpoklady žáků, snažím se hledat nové cesty. Jedním z impulzů pro posun v mé práci se stala účast na semináři pro fakultní a cvičné učitele Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity1. Seznámila jsem se zde s různými způsoby hodnocení a sebehodnocení žáků a začala se této oblasti systematicky věnovat. Svoje zkušenosti vztahující se k novému přístupu k hodnocení a důsledky této změny v životě druhé třídy bych proto ráda zprostředkovala následujícími řádky.

Pro rozvoj dítěte je velmi důležité setkat se se zajímavými a tvořivými aktivitami, které přispívají také k rozvoji jeho psaného projevu. Řada výzkumů (např. Perotta, 1994) prokazuje, že právě výuka psaní navíc pomáhá také při osvojování si řečových dovedností, aniž by jakýmkoli způsobem omezovala jazykový rozvoj v mateřském či cizím jazyce. Už v prvních letech školní docházky přitom děti mohou dokonce i v cizím jazyce psát tak, aby rozvíjely svůj zájem o nové věci a aby s jazykem rády pracovaly.

(náměty pro práci s ikonickým textem)

Předkládaný metodický list nabízí část praxí ověřeného výukového programu spadajícího do oblasti Člověk a společnost, který autorka od roku 1999 opakovaně realizuje s běžnými třídami základních a středních škol1.

Jedním z nových trendů ve vzdělávání je tzv. obsahově a jazykově integrované vyučování známé také jako CLIL (z anglického Content and Language Integrated Learning). Pod touto zkratkou se skrývá výuka obsahu nejazykového předmětu s využitím cizího jazyka jako prostředku komunikace. Koncepce CLIL tak reaguje na požadavek integrace předmětů i oborů, kdy se jednotlivé disciplíny mají vzájemně obohacovat. Propojení výuky cizího jazyka a nejazykového předmětu znamená přirozené využití jazyka k rozšíření znalostí a dovedností, které žáci reálně uplatní také v rámci jiného vzdělávacího oboru. Ochutnávku takto koncipované výuky nabízí přiložený pracovní list, který spojuje učivo angličtiny a základů společenských věd, kde je konkrétně zaměřen na téma moci zákonodárné.