Časopis Komenský

Jako učitelka 1. třídy (ale i ostatních ročníků primární školy) stejně jako matka tří dětí jsem byla opakovaně konfrontována s tím, že škola nereaguje na potřeby současných dětí a soustředí se úzce na osvojování vědomostí. Další důležité momenty v životě dětí však zůstávají mimo její působení. V návaznosti na reflexi tohoto stavu jsem vytvořila pojetí tzv. rozvíjející výuky, které vychází ze čtyř pilířů výchovy a vzdělávání pro 21. století (UNESCO 1997). Důraz na první třídu základní školy je kladen proto, že se jedná o období, kdy jsou jak žáci, tak jejich rodiče naladěni na požadavky školy, kdy velmi záleží na tom, jaký vztah si ke škole vytvoří. S čím se dítě setká v první třídě, co přijme za své, co naopak odmítne jako nežádoucí, je základem do dalších školních let. Zejména v první třídě může škola prostřednictvím dítěte podstatně ovlivňovat i rodiče a prarodiče svých žáků, může napomáhat pozitivním změnám ve vývoji společnosti, v ochraně přírody a podobně. Pozitivní vklady do dalšího vývoje osobnosti, které jsou v možnostech počáteční školy, jsou více méně pro život jedince, jeho osobnostní a vzdělanostní rozvoj nedocenitelné.

Metodický list nabízí využití reprodukcí výtvarných děl při práci s textem Božské komedie Danta Alighieriho, konkrétně s úryvky Pátého zpěvu Pekla. Předkládaný výukový celek zahrnuje podrobné seznámení s námětem Božské komedie, ohlas tohoto díla v umění a rozbor Dantova básnického jazyka. Program poskytuje i vhodný námět pro diskusi o estetických a etických problémech ─ například nakolik nás ovlivňují (umělecká) díla, která konzumujeme, má-li umění moc ovlivnit naši vůli apod. Nabízí se i možnost podnítit žáky k vlastnímu výtvarnému zpracování tohoto námětu.

Celostátní projekt Matematika s chutí> usiluje o zvýšení celkové úrovně dovedností dětí v matematice s cílem získat u nich větší zájem o další vzdělávání v oblasti přírodních a technických oborů. Jelikož již delší dobu cítím u žáků absenci snah směřujících k výše uvedenému cíli a protože tento cíl vnímám jako smysluplný a významný pro rozvoj vzdělanosti současné populace, bez váhání jsem se svými žáky do projektu vstoupil. Dalším motivem pro mne byla i skutečnost, že mi při mém dvouletém působení na 1. stupni základní školy připadala výuka zpočátku nudná, a tudíž jsem ji chtěl udělat zajímavější. Mé poznámky se budou týkat práce v 5. ročníku ZŠ.

Pozorování je výuková metoda, v jejímž průběhu žáci samostatně nebo pod vedením učitele studují například přírodniny nebo přírodní jevy, aniž by do nich určitým způsobem zasahovali. Přestože se jedná o metodu, která by v předmětech o přírodě, jakými jsou prvouka či přírodověda, měla být jednou z metod stěžejních, z reflexí výukových praxí studentů oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ i z rozhovorů s učiteli vyplývá, že se v praxi využívá jen minimálně. V tomto výukovém námětu si tedy přiblížíme, jakým způsobem lze metodu pozorování využít na 1. stupni základní školy při seznamování žáků s učivem o jehličnanech.