Časopis Komenský

Pozorování je výuková metoda, v jejímž průběhu žáci samostatně nebo pod vedením učitele studují například přírodniny nebo přírodní jevy, aniž by do nich určitým způsobem zasahovali. Přestože se jedná o metodu, která by v předmětech o přírodě, jakými jsou prvouka či přírodověda, měla být jednou z metod stěžejních, z reflexí výukových praxí studentů oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ i z rozhovorů s učiteli vyplývá, že se v praxi využívá jen minimálně. V tomto výukovém námětu si tedy přiblížíme, jakým způsobem lze metodu pozorování využít na 1. stupni základní školy při seznamování žáků s učivem o jehličnanech.

Stát se učitelkou byla pro mě před řadou let jasná volba. Svoje povolání jsem si nevybírala proto, že by mě někdo k učitelování vedl nebo mě nějak ovlivnil. Během své povinné školní docházky jsem se nesetkala s nikým, koho bych chtěla napodobovat. Chtěla jsem „změnit učitelský svět“. Do učitelské profese jsem šla s tím, že chci pracovat jinak, poutavě a dobře. Na základě letitých zkušeností tvrdím, že není nic lepšího než prvňáček, který vstupuje do školy s velkým nadšením a očekáváním. Na nás dospělých pak je, abychom to nadšení co nejdéle udrželi a očekávání naplňovali. Dětskou energii, nadšení a chuť poznávat se snažím co nejlépe využít při plánování výuky. Abych přitom mohla spojit své představy, cíle a plány výuky s předpoklady žáků, snažím se hledat nové cesty. Jedním z impulzů pro posun v mé práci se stala účast na semináři pro fakultní a cvičné učitele Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity1. Seznámila jsem se zde s různými způsoby hodnocení a sebehodnocení žáků a začala se této oblasti systematicky věnovat. Svoje zkušenosti vztahující se k novému přístupu k hodnocení a důsledky této změny v životě druhé třídy bych proto ráda zprostředkovala následujícími řádky.

Pro rozvoj dítěte je velmi důležité setkat se se zajímavými a tvořivými aktivitami, které přispívají také k rozvoji jeho psaného projevu. Řada výzkumů (např. Perotta, 1994) prokazuje, že právě výuka psaní navíc pomáhá také při osvojování si řečových dovedností, aniž by jakýmkoli způsobem omezovala jazykový rozvoj v mateřském či cizím jazyce. Už v prvních letech školní docházky přitom děti mohou dokonce i v cizím jazyce psát tak, aby rozvíjely svůj zájem o nové věci a aby s jazykem rády pracovaly.

(náměty pro práci s ikonickým textem)

Předkládaný metodický list nabízí část praxí ověřeného výukového programu spadajícího do oblasti Člověk a společnost, který autorka od roku 1999 opakovaně realizuje s běžnými třídami základních a středních škol1.