Časopis Komenský

Přírodovědné vzdělávání je pro žáky užitečné například tím, že umožňuje seznámení s poznatky, jež zásadním způsobem formují každodenní život. Přírodovědné učivo však může na žáky často působit „nezáživně“. Pokrokoví učitelé proto mnohdy přemýšlejí, jak přírodovědnou výuku zatraktivnit a přiblížit ji žákům. Jednou z cest, jak tohoto nesnadného úkolu dosáhnout, je učinit výuku více humornou. Nejenže tak lze snižovat napětí či znudění (např. z frustrace nad učivem), ale může tak být rozvíjena pozitivní atmosféra ve výuce a v konečném důsledku i vztah mezi žáky a učitelem (Martin, 2007, s. 336). Jedním z originálních způsobů, jak rozvíjet humor ve výuce je využívání komiksů. Komiks má pro výuku nezanedbatelný potenciál (Hosler & Boomer, 2011, s. 309), jenž však mnohdy závisí na dovednostech žáků a kreativitě učitelů. Přínos komiksu jako didaktického prostředku proto nelze brát jako samozřejmost.

V článku nabízíme inspiraci, jak při tvorbě a využívání komiksu jako neotřelého a atraktivního didaktického prostředku postupovat. Čtenář se seznámí se stručnou historií komiksu a s „milníky“, během nichž docházelo k prvním úvahám o využitelnosti komiksu ve vzdělávání. Užitečné bude porozumění vlastnostem komiksu, jež mu napomáhají při „svérázném“ zprostředkovávání (vzdělávacích) obsahů. Dále se čtenář dozví, jak postupovat při tvorbě vlastního didaktického komiksu pomocí webových nástrojů. Především se však může inspirovat didaktickými nápady, jak využívat komiks pro účely vlastní výuky.

Celý text je dostupný v časopise Komenský, roč. 138, č. 4

Jedenáct let aktivně pracuji s dětmi. Pracovala jsem jako učitelka na základní škole, v mateřské školce a minulý rok se mi naskytla příležitost pracovat jako pedagožka volného času ve výtvarné dílně. Tato kreativní práce umožňuje hledat takové podněty, které vycházejí z aktuálních potřeb dětí. A právě zde jsem se rozhodla zrealizovat výukový projekt. Připomínám, že na projekt nahlížíme jako na podnik žáků, tedy „komplexní úkol (problém) spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti“ (Kratochvílová, 2006). Rozhodla jsem se zrealizovat projekt spontánní, který vzejde z podnětu dětí. Přemýšlela jsem, kterou cestou se mám vydat, jaké téma by děti oslovilo a motivovalo k další práci. Věděla jsem, že učitel nesmí tuto přípravu podcenit a nelze ji ani urychlit. Právě chuť a motivace dětí je hnací síla, která nás společně dovede k cíli projektu. Čekala jsem na impulz od dětí, na náhodný nápad, na myšlenku, která by se stala východiskem projektu.

Za mnohé z omylů a chyb, které se objevují v běžné praxi environmentální výchovy, si do značné míry můžeme sami – ať se jich dopouštíme jako učitelé základních škol, školní koordinátoři EVVO, pedagogové volného času nebo jako pracovníci středisek ekologické výchovy. Mnohé z těchto omylů totiž vycházejí z určitých mýtů či tradovaných tvrzení, která postrádají dostatečná zdůvodnění, jsou různou měrou vzdálena skutečnosti,a přesto se jimi řídíme.

V posledních několika málo letech se pro svět otevřel přístup k materiálům dálkového průzkumu Země – k leteckým a družicovým snímkům zobrazujícím Zemi. Dříve přísně utajované letecké snímky z území České republiky z 50. let 20. století si můžeme prohlížet doma či ve škole stejně jako satelitní snímky z kterékoliv části světa. Brouzdání se po krajinách blízkých a vzdálených, pozorování jejich proměny v čase má své kouzlo a nabízí i možnost využití při práci ve škole.