Časopis Komenský

Jak na CLIL? Zkuste to s Labyrinthem!

Výuka metodou CLIL se v médiích i v odborných časopisech skloňuje v poslední době ve všech pádech. Jak to udělat, aby se tato metoda stala příjemným způsobem k lepšímu osvojení cizího jazyka přirozenou cestou? Čím zaujmout žáky, aby cizí jazyk začali více vnímat jako prostředek komunikace, a nejen jako další předmět, který se musejí naučit? A co učitelům brání v tom, aby metodu CLIL ve výuce využívali častěji? Takové otázky si tým metodiků jazykové a vzdělávací agentury Channel Crossings kladl v průběhu přípravy a realizace projektu Škola bez hranic.

V srpnu loňského roku skončil projekt Škola bez hranic. Jednou z jeho hlavních aktivit byla příprava sady učebních materiálů Labyrinth, které lze využívat při výuce metodou CLIL na základních školách. Učitelé matematiky, dějepisu, zeměpisu, přírodopisu a občanské výchovy pomocí nich mohou „svůj“ předmět vyučovat také částečně v anglickém nebo v německém jazyce.

Přípravě výukové sady předcházela analýza školních vzdělávacích plánů, ze kterých jsme pro jednotlivé předměty vybrali nejfrekventovanější témata a ta jsme zpracovali. Někteří z vás možná namítnou, že učebních materiálů na CLIL je již dostatek. V čem je tedy učební řada Labyrinth jiná? „Je to především její komplexnost. V současnosti je možné najít různé materiály a aktivity využívající metodu CLIL. Na českém trhu však dosud chyběly učebnice, které by školy mohly využít pro systematické zavedení CLIL do běžné výuky. Učební sada Labyrinth je v tomto ohledu unikát,“ říká manažerka projektu Zdeňka Havrlíková.

Co všechno tedy výuková sada Labyrinth obsahuje? Pro každou kombinaci předmětu a cizího jazyka je základem učebnice, která je rozdělena do 13 tematicky zaměřených lekcí. Učebnici doplňuje pracovní sešit, CD s poslechy namluvenými rodilými mluvčími, desková hra a on-line hry s animacemi. Samozřejmostí je také metodická příručka, kde učitelé najdou nejen návody a metodická doporučení, jak s učebními materiály pracovat, ale také další pracovní listy, přepisy poslechů, řešení některých cvičení a další užitečné informace.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Možnosti využití QR kódu ve výuce

Do výuky na všech stupních škol neustále pronikají nové technologie, které je nezbytné využívat, aby výuka neztrácela kontakt s žáky, kteří tyto technologie používají v běžném životě. To klade vysoké nároky nejen na techniku, ale také na znalosti a dovednosti učitele. Jak ukazují některé studie, je chytrý mobilní telefon nebo tablet s vhodně využitými aplikacemi velmi silným výukovým nástrojem a měl by být zahrnut do výuky na všech stupních škol.

Jednou z technologií, jež je velice snadná na použití a skrývá v sobě velký výukový potenciál, je QR kód. QR kód je směsicí černobílých čtverečků různé velikosti připomínající nevzhledně rozsypaný čaj, avšak s ohromujícími možnostmi využití. Zkratka „QR“ pochází z anglického „quick response“, což v doslovném překladu znamená „rychlá odpověď“ a ve skutečnosti tomu tak opravdu je.

Jak vytvořit a číst QR kód?

Vytvořit QR kód je velmi snadné, a to např. pomocí webové stránky www.qrgenerator.cz. Zde stačí do připraveného pole pouze napsat text či polohu pomocí souřadnic a stisknout „Generovat QR kód“. Webová stránka automaticky vytvoří kód se zadaným obsahem, který je možné stáhnout do počítače a používat opakovaně.

Pro přečtení QR kódu je potřeba chytrý telefon nebo tablet vybavený fotoaparátem a aplikací pro čtení kódu (např. Seznam QR čtečka nebo QR Droid, existuje však celá řada dalších čteček). K přečtení kódů pouze s textem není potřeba připojení na internet; to je však potřeba pro čtení kódů, které obsahují internetovou adresu s externím obsahem. Přístroj se spuštěnou aplikací se přiloží ke kódu a ten je během okamžiku rozšifrován a zobrazen na displeji mobilního telefonu či tabletu.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Využijte příležitosti k reklamaci známek z češtiny!

Známky na vysvědčení dávám od roku devatenáct set sedmdesát šest, mohl bych též říci od roku devatenáctistého sedmdesátého šestého, respektive od roku devatenáctistého šestasedmdesátého, také bych mohl specifikovat, že od roku /jeden/ tisíc devět set sedmdesát šest, potažmo od roku /jeden/ tisíc šestasedmdesát, což znamená tolik, co od roku tisícího devítistého sedmdesátého šestého, tedy od roku tisícího devítistého šestasedmdesátého.

Zapsat se to dá (a také se to tak zpravidla zapisuje) ciframi: 1976, ale vyslovit to stejně musíme ve verbální podobě. To žactvo orálně foneticky svede, alespoň v 1. pádě, pořád ještě chodí do českých škol drtivá většina rodilých českých mluvčích, kteří to mají odposlouchané a sedí jim to v uších.

Malér však nastane, jestliže někdy vyžaduji, aby maturanti (!) z cvičných důvodů vypsali letopočet 1976 (či kterýkoli jiný) slovně. Jak bylo demonstrováno výše, přípustných eventualit existuje řada, mnoho, hodně, spousta, hafo, hyperbolicky řečeno milion šest. Vůbec netrvám na archaických tvarech, nepulérujeme žádný puristický letopis, úplně mi postačuje napsat devatenáct set sedmdesát šest, to snad není žádná záludná šikana pro renomované vysokoškolsky erudované lingvistické profesionály se jmény ověnčenými tituly kolem dokola: devatenáct stovek + sedm desítek + šest jednotek, samo se to nabízí.

Mezi řekněme pětadvaceti studenty ve třídě se pokaždé najde nejméně patnáct nácků, myslím tím experimentátorů, kteří zplodí místo dvou slov devatenáct set jednoslovného hybrida, kočkopsa či tygrolva devatenácet (osmnácet, sedmnácetdvanácet, jedenácet). Bolí to, ale budiž, chybami se člověk učí a někdo má dlouhé vedení; šokující je, že dotyční, když jim řeknu, že se dopustili hned tří kiksů současně, se upřímně diví, které že to jako jsou, že ať si jako nevymýšlím extrabuřty a vrátím se do hrobu. Vůbec nejsou ochotni svůj omyl připustit. A to na nich raději ani nechci, aby skloňovali třeba vazbu 1 972 korun: devatenáct set sedmdesát dva korun, bez devatenácti set sedmdesáti dvou korun … s devatenácti sty sedmdesáti dvěma korunami. To bych se dověděl věci; raději nevyvolávám zlé duchy.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)

Světlé a stinné stránky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve švédských školách

Severské země byly prvními, které v polovině 20. století zařazovaly inkluzivní principy do vzdělávacích systémů. Zatímco jejich efektivita je často zmiňována v prostředí školských systémů střední Evropy, výsledky soudobých švédských výzkumů i názory švédských pedagogů na jejich přínos se různí. Příspěvek nahlíží na podmínky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a na realizaci inkluzivního vzdělávání ve švédském vzdělávacím systému. Motivací k popsání vybraných aspektů inkluze ve švédských školách se stala studijní stáž, kterou jsem realizovala v oblasti středního a severního Švédska v roce 2014.

V průběhu stáže jsem zpracovala diplomovou práci, v jejímž rámci jsem realizovala pozorování ve švédských školách a rozhovory se šesti učiteli, se čtyřmi poradci pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), se dvěma speciálními pedagogy, s jednou asistentkou, se dvěma řediteli a se dvěma žáky se SVP. V tomto článku se zaměřím na některé světlé i stinné stránky inkluzivního vzdělávání ve Švédsku.

Trend inkluzivního vzdělávání

Trendem současných vzdělávacích systémů je inkluzivní vzdělávání. Inkluzivní vzdělávání je charakterizováno jako vzdělávání začleňující všechny děti do běžných škol. Jeho podstatou je odlišný pohled na selhání dítěte v systému. „Při neúspěchu jsou bariéry vyhledávány v systému, který není dostatečně otevřený k potřebám jednotlivce.“ (Průcha, Walterová, & Mareš, 2009, s. 105)

Úspěšnost inkluzivního vzdělávání je spojena s řadou faktorů, vycházejících z přístupu učitelů, z míry speciálně pedagogické podpory, z vývoje inkluzivní školy i z redefinování interního školního kurikula (Pančocha & Vítková, 2013). Rovný přístup ke vzdělávání a respektování práv dítěte společně s řadou dalších principů musí být primárně zaneseny v kurikulárních dokumentech. Vzhledem k tomu, že Česká republika a Švédsko jsou členy mezinárodních společenství (např. OECD, UNESCO, OSN, EU), vzdělávací politiky těchto zemí jsou primárně regulovány globálními a mezinárodními deklaracemi, jimž jsou legislativní normy státní, krajské a lokální úrovně podřízeny. Principy zdůrazňované mezinárodními deklaracemi jsou dále zpracovány v národních legislativních normách.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)