Časopis Komenský

Portfolio na prvním stupni základní školy a práce s ním

Od srpna 2007 pracuji na malotřídní škole, s jedním oddělením mateřské školy, školní družinou a školní jídelnou. Vzděláváme žáky 1. až 5. ročníku. Předškoláky celoročně připravujeme na plynulý přechod z MŠ do ZŠ. Žáci 1. ročníku se učí číst a psát genetickou metodou. V naší škole pracuje poměrně mladý pedagogický kolektiv, který je ochoten se dále vzdělávat a přijímat nové metody a formy učení.

Jednou z věcí, kterou jsem zavedla při svém nástupu na malotřídní školu, bylo sběrné portfolio pro žáky školy. Co si pod sběrným portfoliem představit? Soubor veškerých prací žáka za určité období, např. pracovní listy, referáty, záznamy z čtenářského deníku, závěry i fotografie z projektů, výtvarné práce. Postupem času i vzájemným sladěním pedagogů školy prošla práce s portfoliem vývojem. Největší posun nastal po absolvování 56 hodinového kurzu Čtením a psaním ke kritickému myšlení – RWCT, kterého se zúčastnily ve školním roce 2009/2010 a 2010/2011 všechny učitelky ZŠ i MŠ. Od té doby se portfolio stalo naším hodnoticím i diagnostickým pomocníkem.

V naší škole nahlížíme na portfolio jako na „uspořádaný soubor prací žáka sebraných za určitou dobu výuky, který poskytuje rozmanité informace o zkušenostech a pracovních výsledcích žáka“ (Slavík, 1999, s. 106). „Je považováno za nástroj sledování pokroků ve vzdělávání jednotlivých žáků. Je příležitostí vést žáka k zodpovědnosti za vlastní učení.“

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Integrované učební úlohy na 1. stupni základní školy

Článek seznamuje s variantami uspořádání učiva vzdělávacích oborů na 1. stupni základní školy. Cílem je představit způsoby zprostředkování učiva s ohledem na možnosti integrace, která má různou podobu podle stupně uplatnění průniku cílů, obsahu a metod. Nabízíme ukázky, jak lze s žáky pomocí odlišného uspořádání obsahu pracovat v různých učebních úlohách. Představené učební úlohy jsou nástrojem integrace obsahu učiva. Jejich velký potenciál spočívá ve vytvoření učební situace, při které se rozvíjejí klíčové kompetence (KK), zejména kompetence k řešení problému, k učení a kompetence komunikační. Různé způsoby integrace zpracování obsahu ovlivňují i postoje žáků k řešení učebních úloh. V takto vytvářených učebních situacích je kladen důraz na využití obsahu v různých situacích. Žáci tak mohou snáze vytvářet soustavy poznatků, ale zároveň je také upevňovat.

Integrace jako princip při rozvíjení klíčových kompetencí

Vzhledem k tomu, že jsou klíčové kompetence svojí povahou nadpředmětové, a tvoří komplexní cílovou kategorii, nelze spoléhat pouze na jejich izolované rozvíjení v rámci jednotlivých separovaných předmětů, ale je třeba pokusit se uchopit vzdělávací obsah – učivo komplexně. Nositelkou učiva je v našem pojetí úloha. Tato úvaha nás vede k integrovaným učebním úlohám tvořeným na principu integrace obsahu, metod a cílů jednotlivých vyučovacích předmětů. Různé podoby integrovaných učebních úloh jsou uvedeny v ukázkách a jsou zpracovány s ohledem na zastoupení předmětů a na počty hodin. Pro stručnost nejsou zmíněny způsoby navozování učebních situací, přestože jsou podstatné pro to, aby se žák vůbec začal řešením úloh zabývat.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Základní škola Měšťanská: radost z „učení jinak“

Zajímavou a v České republice zcela novou metodu výuky, kterou přinesli zakládající členové neziskové organizace CoEdu (Coaching in Education, www.coedu.cz), ověřovali ve školním roce 2013/2014 na Základní škole Brno, Měšťanská 21. Do experimentu vstoupila kromě této brněnské základní školy ještě ZŠ T. G. Masaryka v Mnichovicích u Prahy. Inspirací pro vedení školy a učitele bylo zhlédnutí videa pana Sugaty Mitry, který se s úspěchem snaží vzdělávat děti z rozvojových zemí tím, že pro ně instaluje počítače s připojením na internet a zadává jim zajímavé otázky a úlohy k řešení. Děti si práci organizují samy a snaží se přicházet s odpověďmi a řešením úkolů. Více na http://www.ted.com/talks/sugata_mitra_the_child_driven_education?language=cs. Podnětný byl i následný seminář ing. Michala Ondráčka ze společnosti Koučink Centrum. Někteří učitelé byli rozpačití, jiní nadšení. Vedení školy novou metodu výuky SOLE podporovalo, byť s sebou přinesla řadu otázek.

SOLE na Měšťanské

SOLE (Self Organised Learning Environment) znamená samoorganizované učební prostředí. V praxi to představuje učení založené na zvídavosti (enquiry based learning), avšak v poněkud jiném prostředí než je běžná třída. Speciálně upravenou studovnu stihli na Měšťanské vybudovat za finanční a organizační podpory Koučink Centra na konci srpna 2013. V září přivítala nově zkolaudovaná učebna první žáky. Představte si prostor, ve kterém je 6 půlkruhových stolů, na každém z nich laptop, u kterého pracuje skupinka 3–5 žáků. Učitel sleduje práci žáků zvenčí učebny, do výuky nezasahuje. Jeho práce spočívá v předchozí důkladné přípravě, kdy musel pro žáky vytvořit otevřenou, zvídavou otázku tak, aby hledaná odpověď nebyla zcela jednoznačná. Zde je patrná nová role učitele, která je náročná, ale vede žáky k samostatné činnosti.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Několik poznámek k opravě, hodnocení a klasifikaci slohových prací

Nácvik psaného projevu na základních školách je dán očekávanými výstupy RVP ZV, které jsou dále konkretizovány ve Standardech pro základní vzdělávání (zatím pro minimální úroveň). Standardy, které vstoupily v platnost k 1. 9. 2013 a jejichž plnění je pro základní školy závazné, jsou vytvořeny pro všechny složky mateřského jazyka a stanovují minimální úroveň vědomostí a dovedností, které by měl žák klasifikovaný na konci 1. a 2. stupně známkou dostatečně, dosáhnout.

Splnění očekávaných výstupů není vůbec jednoduché. Je všeobecně známo, že žáci i studenti málo čtou, nemají odpovídající slovní zásobu, vyjadřují se většinou způsobem SMS zpráv, tj. heslovitě, často pomocí různých zkratek, a o kultivovanosti jejich projevu se mnohdy vůbec hovořit nedá. Je zarážející, že mnohdy ještě na vysoké škole mají studenti problém vyjádřit svoje myšlenky přesně a výstižně, zformulovat větu či text tak, aby měly odpovídající stylistickou úroveň. Týká se to bohužel i projevu psaného, jehož obsah si mají možnost promyslet, zvážit kompozici, vhodná vyjádření, stylizaci vět či souvětí.

Proto je hlavním cílem komunikační a slohové výchovy, a to na všech stupních škol, naučit žáky (studenty) vyjadřovat se jak v projevu psaném, tak mluveném kultivovaně, tj. souvisle, výstižně, stylisticky správně a pokud možno spisovně, s využitím vhodných metod a forem práce. Jednou z cest, která vede k postupnému osvojování této dovednosti, je oprava a hodnocení slohových prací žáků a studentů.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2014/ ročník 139)