Časopis Komenský

Malotřídka – prostředí jako stavěné pro inkluzi

Jako dítě jsem první stupeň základní školy vychodila v malotřídní škole. Na tu dobu mám jen ty nejlepší vzpomínky: malá školička sloučená v jedné budově s mateřskou školou, dvě třídy po dvou ročnících, paní ředitelka a jeden pan učitel. Od nástupu se učíme ohleduplnosti.

Ohleduplnosti k mladším dětem ze školky, které spí, toleranci k dětem, které spolupracují s pedagogem, když my ostatní pracujeme samostatně. Pokud práci dokončí starší žák, pomůže mladšímu s tím, co mu nejde. Jsme stále spolu, jsme sice věkově rozdílní, ale v malotřídce to nehraje žádnou roli. Jako žák mohu klidně předvést, že spojení se starším ročníkem je deviza – nenudím se. Pokud jsem nadaný žák – poslouchám a ukládám si učivo starších spolužáků. Pokud mi něco nejde, je nás ve třídě jen tolik, abychom se u tabule dostatečně vystřídali a učivo si upevnili.

Nikdy jsem nepocítila žádný problém vyplývající z toho, že jsem základy získávala v malotřídce. Naopak – na druhém stupni jsme měli oproti žákům z plně organizovaných škol výhodu ve schopnosti samostatné práce. Už v páté třídě jsme dosahovali kompetencí, které leckdy ostatním spolužákům chyběly.

Do malotřídky jsem se vrátila po studiu na vysoké škole, nejprve ve speciální třídě při základní škole. Po pěti letech jsem přešla jako ředitelka do současné školy, ve které působím již 15 let. Jsme škola s kapacitou 80 žáků, kterou bohužel naplňujeme pouze z 50 %. Pracují u nás tři učitelky, a to včetně mne jako ředitelky, jedna asistentka pro žáky se zdravotním postižením a jedna pro žáky se sociálním znevýhodněním. Máme jedno oddělení školní družiny a vlastní kuchyň s jídelnou.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)

Portfolio na prvním stupni základní školy a práce s ním

Od srpna 2007 pracuji na malotřídní škole, s jedním oddělením mateřské školy, školní družinou a školní jídelnou. Vzděláváme žáky 1. až 5. ročníku. Předškoláky celoročně připravujeme na plynulý přechod z MŠ do ZŠ. Žáci 1. ročníku se učí číst a psát genetickou metodou. V naší škole pracuje poměrně mladý pedagogický kolektiv, který je ochoten se dále vzdělávat a přijímat nové metody a formy učení.

Jednou z věcí, kterou jsem zavedla při svém nástupu na malotřídní školu, bylo sběrné portfolio pro žáky školy. Co si pod sběrným portfoliem představit? Soubor veškerých prací žáka za určité období, např. pracovní listy, referáty, záznamy z čtenářského deníku, závěry i fotografie z projektů, výtvarné práce. Postupem času i vzájemným sladěním pedagogů školy prošla práce s portfoliem vývojem. Největší posun nastal po absolvování 56 hodinového kurzu Čtením a psaním ke kritickému myšlení – RWCT, kterého se zúčastnily ve školním roce 2009/2010 a 2010/2011 všechny učitelky ZŠ i MŠ. Od té doby se portfolio stalo naším hodnoticím i diagnostickým pomocníkem.

V naší škole nahlížíme na portfolio jako na „uspořádaný soubor prací žáka sebraných za určitou dobu výuky, který poskytuje rozmanité informace o zkušenostech a pracovních výsledcích žáka“ (Slavík, 1999, s. 106). „Je považováno za nástroj sledování pokroků ve vzdělávání jednotlivých žáků. Je příležitostí vést žáka k zodpovědnosti za vlastní učení.“

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Integrované učební úlohy na 1. stupni základní školy

Článek seznamuje s variantami uspořádání učiva vzdělávacích oborů na 1. stupni základní školy. Cílem je představit způsoby zprostředkování učiva s ohledem na možnosti integrace, která má různou podobu podle stupně uplatnění průniku cílů, obsahu a metod. Nabízíme ukázky, jak lze s žáky pomocí odlišného uspořádání obsahu pracovat v různých učebních úlohách. Představené učební úlohy jsou nástrojem integrace obsahu učiva. Jejich velký potenciál spočívá ve vytvoření učební situace, při které se rozvíjejí klíčové kompetence (KK), zejména kompetence k řešení problému, k učení a kompetence komunikační. Různé způsoby integrace zpracování obsahu ovlivňují i postoje žáků k řešení učebních úloh. V takto vytvářených učebních situacích je kladen důraz na využití obsahu v různých situacích. Žáci tak mohou snáze vytvářet soustavy poznatků, ale zároveň je také upevňovat.

Integrace jako princip při rozvíjení klíčových kompetencí

Vzhledem k tomu, že jsou klíčové kompetence svojí povahou nadpředmětové, a tvoří komplexní cílovou kategorii, nelze spoléhat pouze na jejich izolované rozvíjení v rámci jednotlivých separovaných předmětů, ale je třeba pokusit se uchopit vzdělávací obsah – učivo komplexně. Nositelkou učiva je v našem pojetí úloha. Tato úvaha nás vede k integrovaným učebním úlohám tvořeným na principu integrace obsahu, metod a cílů jednotlivých vyučovacích předmětů. Různé podoby integrovaných učebních úloh jsou uvedeny v ukázkách a jsou zpracovány s ohledem na zastoupení předmětů a na počty hodin. Pro stručnost nejsou zmíněny způsoby navozování učebních situací, přestože jsou podstatné pro to, aby se žák vůbec začal řešením úloh zabývat.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Základní škola Měšťanská: radost z „učení jinak“

Zajímavou a v České republice zcela novou metodu výuky, kterou přinesli zakládající členové neziskové organizace CoEdu (Coaching in Education, www.coedu.cz), ověřovali ve školním roce 2013/2014 na Základní škole Brno, Měšťanská 21. Do experimentu vstoupila kromě této brněnské základní školy ještě ZŠ T. G. Masaryka v Mnichovicích u Prahy. Inspirací pro vedení školy a učitele bylo zhlédnutí videa pana Sugaty Mitry, který se s úspěchem snaží vzdělávat děti z rozvojových zemí tím, že pro ně instaluje počítače s připojením na internet a zadává jim zajímavé otázky a úlohy k řešení. Děti si práci organizují samy a snaží se přicházet s odpověďmi a řešením úkolů. Více na http://www.ted.com/talks/sugata_mitra_the_child_driven_education?language=cs. Podnětný byl i následný seminář ing. Michala Ondráčka ze společnosti Koučink Centrum. Někteří učitelé byli rozpačití, jiní nadšení. Vedení školy novou metodu výuky SOLE podporovalo, byť s sebou přinesla řadu otázek.

SOLE na Měšťanské

SOLE (Self Organised Learning Environment) znamená samoorganizované učební prostředí. V praxi to představuje učení založené na zvídavosti (enquiry based learning), avšak v poněkud jiném prostředí než je běžná třída. Speciálně upravenou studovnu stihli na Měšťanské vybudovat za finanční a organizační podpory Koučink Centra na konci srpna 2013. V září přivítala nově zkolaudovaná učebna první žáky. Představte si prostor, ve kterém je 6 půlkruhových stolů, na každém z nich laptop, u kterého pracuje skupinka 3–5 žáků. Učitel sleduje práci žáků zvenčí učebny, do výuky nezasahuje. Jeho práce spočívá v předchozí důkladné přípravě, kdy musel pro žáky vytvořit otevřenou, zvídavou otázku tak, aby hledaná odpověď nebyla zcela jednoznačná. Zde je patrná nová role učitele, která je náročná, ale vede žáky k samostatné činnosti.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)