Časopis Komenský

Na Univerzitě Palackého v Olomouci vznikl ve spolupráci se společností Člověk v tísni o. p.s. v průběhu posledního roku Katalog podpůrných opatření (dále i PO) určený běžným i speciálním školám. Využijí jej ředitelé, učitelé, rodiče i poradenští pracovníci. Poradenská pracoviště se na něj mohou přímo odkazovat při svých doporučeních.

Katalog navazuje na novelu školského zákona, kterou v současnosti připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a jejíž záměr v srpnu 2014 schválila česká vláda. Novela přináší změny i ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Opouští totiž dělení podle medicínských nebo psychologických diagnóz do kategorií „zdravotní postižení“, „zdravotní znevýhodnění“ a „sociální znevýhodnění“ a nově zavádí takzvaný systém podpůrných opatření. Ten více zohlední skutečné dopady postižení či znevýhodnění dítěte na jeho vzdělávání. Pomoc, která bude dětem určena, se bude nově dělit do pěti stupňů.

Co to je Katalog PO?

Jedná se o ucelený manuál rad a návodů, který mohou pedagogičtí a poradenští pracovníci využít při své práci. Katalog nabízí pedagogům konkrétní návody pro vzdělávání žáků, kteří potřebují podpůrná opatření. Týmy tvořené 90 odborníky vypracovaly Katalog PO pro šest zdravotních postižení a znevýhodnění: mentální, tělesné, zrakové, sluchové, pro narušenou komunikační schopnost a poruchy autistického spektra a pro sociální znevýhodnění. Materiál nabízí více než 370 karet PO pro přímou práci se žáky.

Pro ilustraci uvádíme velmi stručnou charakteristiku jednotlivých stupňů podpory.

Stupeň číslo 1
Je určen k podpoře žáků, kteří nedosahují aktuálně svého standardního výkonu z důvodu aktuálního onemocnění (rekonvalescence) nebo z různých environmentálních důvodů (stěhování rodiny, rozvod rodičů apod.). Tento stav nepřesáhne půl roku. Zároveň je určen k podpoře žáků, kteří potřebují dlouhodobě poměrně mírnou podporu. Škola identifikuje sama potřebnost podpory, sama ji realizuje ze svých prostředků. Pokud se ukáže, že realizovaná doporučení jsou neefektivní, osloví nejpozději po půl roce školské poradenské zařízení, které po provedené diagnostice určí, zda je škola schopna eliminovat problémy žáka sama, nebo zda žáku náleží podpůrná opatření vyšších stupňů. K podpoře vzdělávání lze využít plán pedagogické podpory.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Následující příspěvek se inspiruje metodikou 3A, podle níž se pravidelně řídí texty v této rubrice. Tentokrát se však jedná o využití jen některých dílčích prvků této metodiky, protože příspěvek se nezabývá do hloubky ani analýzou konceptů, které tvořily vzdělávací obsah výuky, ani podrobným rozborem jejich uplatnění ve výukových situacích. Metodika 3A slouží autorce pouze jako opora pro strukturovaný popis výuky, který má být pro čtenáře metodickou inspirací: nabízí jim příležitost zamyslet se nad tématem „šablona“ ve výtvarné výchově a porovnávat jeho využití ve vlastní výuce s výukou, kterou realizovala autorka textu.

Šablona je pro výtvarnou tvorbu zajímavá tím, že umožňuje opakovanou reprodukci téhož tvaru. Přitom původním autorským dílem je samotná šablona, ačkoliv konečným výtvarným produktem jsou až její průtisky (barva je nanášena otvory vyřezanými v šabloně). To znamená, že tvorba s pomocí šablon je „dvoufázová“ (šablona + průtisk) na rozdíl od „jednofázové“ malby či kresby. Při hodnocení se tedy posuzuje výtvarná kvalita šablony, ale v závislosti na tom, jak vyhlížejí její průtisky. Tím práce se šablonou připomíná tradiční tiskové techniky (dřevořez, dřevoryt, linoryt) a je technologicky atraktivní stejně jako ony, ale přitom technicky méně náročná, takže je vhodná pro běžné využití ve školní praxi.

Ve výtvarném umění získala šablona důležité postavení zejména díky technice sítotisku a výtvarníkům představujícím pop-art nebo street-art druhé poloviny 20. století, kteří svoji tvorbu pomocí šablon povýšili na uznávané umění. S využitím šablon se dnes setkáváme velice často, a to v různých oborech, nejenom uměleckých. Je rozšířeným nástrojem i pomocníkem. Proto je vhodné, aby žáci znali její výrobu, využití i její vlastnosti a možnosti. V tomto příspěvku seznámíme čtenáře jednak s možným využitím šablon, a především pak na příkladu konkrétní vyučovací hodiny znázorníme způsob, jakým lze šablonu zařadit do výtvarné výchovy, poukážeme na dovednosti, které si žák osvojí, a kompetence, které si díky výrobě šablony rozvine.

Význam šablon pro obor, společnost i jedince

Nespornou výhodou šablon je snadná a pohotová práce (Roeselová, 1996, s. 109). Výtvarník není závislý na vlastní kreslířské či malířské zručnosti, protože může při výrobě šablony vycházet z fotografií. Pokud chce motiv kopírovat, opakovat, nemusí jej nekonečně obkreslovat. Přesto ale zůstávají v platnosti určité požadavky na hodnotu výtvarníkovy práce, protože je možné rozlišovat lepší a horší provedení či verze.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Loutky provázejí lidské společenství od jeho počátků, jsou úzce spjaty s jeho dějinami. Loutkové divadlo lze považovat za jakýsi mikrokosmos, který se stává obrazem světa lidí. Dříve loutky představovaly předměty magické, rituální, dnes patří do dětského světa. Vztah k loutkám, až bytostné podléhání jejich kouzlu můžeme dětem závidět. Schopnost loutek zaujmout dětskou obrazotvornost můžeme využít.

Prostřednictvím loutek lze hlouběji porozumět vnitřnímu světu dětí, loutky se mohou stát pomocníkem pedagogů. Mohou sloužit jako adaptační nástroj socializace tím, že otevírají komunikační kanály mezi dospělými a dětmi. Loutky mohou obohacovat každodenní setkávání, mohou děti motivovat k činnosti, pomáhat při řešení problémových situací i rozvíjet jejich tvořivost. Na příkladu jednoho zážitkového celku, lekce, ukážeme vzdělávací potenciál loutek, který se odvíjí od jedinečného vztahu, jež si dítě k loutce vytváří. Dále čtenáře seznámíme s vybranými typy loutek a s technologií jejich vodění.

Vzdělávací lekce s loutkami

Vzdělávací zážitkové lekce jsou realizovány v ostravském Divadle loutek či přímo ve školách a nesou název Pan Barvička a Slečna Mašlička. Jsou nabízeny jako seriál pěti na sebe navazujících celků, které je možné absolvovat v průběhu půl roku, vždy jednou měsíčně. Délka jedné lekce se pohybuje v rozmezí od 45 do 60 minut a je určena dětem v mateřských školách a žákům 1. a 2. tříd ZŠ.

Lekce jsou postavené na vzájemné interakci dětí, loutek a lektorů, kteří využívají divadelních a loutkářských postupů k aktivizaci dětských účastníků. Označení lektor zde užíváme ve významu slova pedagog. V našem případě to jsou dva lidé, kteří vzdělávací celek vedou a zároveň ovládají loutkářské řemeslo, zejména vodění loutky a jsou schopni vstoupit do rolí loutkových postav. Podstatu společné práce tvoří prožívání a fikce („hra na“), to umožňuje vzájemně jednat a tvořit ve vzniklých situacích, což rozvíjí spolupráci a vede k interakci dětí, které při společné tvorbě sdílejí nové zkušenosti a učí se sebevyjádření. Podmínkou práce s loutkami je zapojení psychosomatické jednoty (Machková, 2004, s. 11–26), tj. jednoty těla a mysli, což probouzí představivost a obrazné vnímání. Výsledkem je společný zážitek (více Cisovská, 2010). Děti jsou partnery v procesu tvorby a hry, ovlivňují průběh lekcí, stojí v centru dění (Marušák, 2008).

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Téma holokaustu pro nás Evropany představuje silné memento. Je součástí výuky dějepisu, při aktivním a tvořivém přístupu vyučujícího však může být zapojeno i do výuky občanské výchovy, základů společenských věd či literatury. Jako hebraistka, kulturoložka, lektorka přednášek pro školy i veřejnost a organizátorka kulturních akcí v synagogách Turnov a Jičín si dovoluji nabídnout své dosavadní zkušenosti jako inspiraci pro učitele, jejichž práce si velmi vážím. Zároveň odkazuji na publikaci, jíž jsem autorkou, Jak učit o holokaustu, která je k dispozici ve formátu .pdf zdarma ke stažení na webu www.synagoga-turnov.cz/cs/nabidka-pro-skoly.html.

Témata židovských dějin a kultury v Evropě, holokaustu a vzniku a vývoje státu Izrael jsou na jednu stranu nedílnou součástí historie naší židokřesťanské kultury, na druhou stranu jsou natolik specifická, že je potřeba je s hlubší znalostí vždy zařadit do kontextu, aby skutečně došlo k jejich pochopení. Z vlastních zkušeností studentky a matky studentek vím, že studující často zbytečně ztratí zájem o historické téma z důvodu nesrozumitelného, odborného či formálního jazyka, přílišného množství fakt (názvů, dat, hesel), nemožnosti se s tématem ztotožnit a vcítit se do něho, tj. použít i jiné než racionální a intelektuální funkce, nemožnosti vztáhnout téma ke svému osobnímu životu a životní realitě. Dějepis a občanská výchova mají přitom na rozdíl od jiných předmětů mimořádný potenciál vtáhnout aktivně studenty do příběhu a propojit minulost se současností. Lidská přirozenost je poměrně stabilní, nelze tedy tvrdit, že něco takového jako holokaust se „už nikdy nemůže opakovat“. Jistě ne ve stejné formě – ale v podobné? V lidské povaze je příliš mnoho nevědomého a nekultivovaného obsahu, se kterým ještě neumíme pracovat. Téma fatálního selhání humanitního dědictví Evropy a hodnot, na kterých je postavena, stále posluchače zajímá a vyvolává otázky otevírající i aktuální společenská, politická, psychologická či spirituální témata.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)