Časopis Komenský

DysTEFL – kurz pro učitele angličtiny jako cizího jazyka

Ve většině zemí Evropské unie musejí žáci podle závazných kurikulárních dokumentů zvládnout v průběhu povinné školní docházky jeden nebo více cizích jazyků minimálně na úrovni A2 podle Společného evropského referenčního rámce. Zákonné normy také vyžadují, aby vzdělávací instituce zohledňovaly potřeby žáků se speciálními potřebami, včetně specifických poruch učení. Mnozí učitelé a rodiče se ptají, zda jsou požadavky výše zmíněných dokumentů realistické a proveditelné v podmínkách různých vzdělávacích systémů.

Projekt DysTEFL (Dyslexia for Teachers of English as a Foreign Language)

Skupina odborníků z šesti evropských zemí se snažila ukázat, jak lze žáky se specifickými poruchami učení (SPU) připravit v oblasti výuky angličtiny jako cizího jazyka na úspěšné zvládnutí požadované úrovně jazyka. Projekt s názvem DysTEFL reagoval na situaci ve výuce anglického jazyka v partnerských zemích: v Polsku, Maďarsku, Velké Británii, České republice, Německu a Rakousku. Z provedené analýzy kurikulárních a legislativních dokumentů a programů vzdělávání učitelů pro všechny stupně škol vyplynulo, že učitelé vnímají nedostatek vzdělávacích příležitostí v této oblasti na úrovni pregraduálního i dalšího vzdělávání jako základní překážku na cestě ke zlepšení kvality výuky ve školách. Hlavním cílem projektu tedy bylo podpořit učitele, konkrétně vytvořit pro ně ucelený kurz a materiály zaměřené na cizojazyčné vzdělávání žáků s dyslexií. Kurz poskytuje podporu učitelům v oblasti informativní (např. přináší informace o povaze dyslexie a konkrétních potížích v procesu učení se cizímu jazyku), v oblasti metodické (seznamuje učitele s vhodnými výukovými metodami, které usnadňují žákům s dyslexií proces učení) a v oblasti hodnocení vzdělávacích výstupů. V roce 2013 byl kurz publikován formou studijního sešitu pro učitele (DysTEFL Trainee‘s Booklet) a příručky pro vzdělavatele učitelů (DysTEFL Trainer‘s Booklet). Tento materiál získal v roce 2014 prestižní mezinárodní cenu Britské rady ELTONS v kategorii vynikající inovace vzdělávacích kurzů v oblasti výuky anglického jazyka (ELT).

Kurz DysTEFL pro učitele anglického jazyka

Celý kurz vychází ze zásad úkolově orientované výuky (task-based approach) přizpůsobené vzdělávání učitelů, tj. každá jednotlivá lekce vede ke splnění reálného úkolu, přičemž důležitou roli hraje rozvoj reflexe. Jednotlivé lekce sledují reflektivní cyklus, v jehož počátku učitelé naváží na své dosavadní zkušenosti a znalosti, uvažují o své praxi, postojích a prekonceptech v dané oblasti. Poté následuje fáze získávání nových informací, které budou dále využívány v rámci jedné nebo více úloh.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Když to bylo ve zprávách, musí to být pravda: jak ve výuce interpretovat novinové zprávy

Zprávám, jakožto jednomu ze základních žánrů žurnalistiky, bývá automaticky přisuzována spolehlivost, objektivita, věcnost či přesnost. Znamená to však, že když něco bylo uvedeno ve zprávách, musí to být pravda? Následující námět do výuky vede žáky prostřednictvím jejich tvůrčí činnosti nejen k odpovědi na tuto otázku, ale také k identifikaci prostředků, jež příjemce zpráv mnohdy nevědomky ovlivňují v tom, jak zprávě rozumí.

Zprávy, stejně jako jiná mediovaná sdělení, jsou vytvářena s ohledem na to, kdo je jejich zamýšleným cílovým adresátem a jak si má tu kterou zprávu vyložit. Jinými slovy se autoři zpráv snaží, aby ze strany jejich příjemce došlo k tzv. preferovanému čtení a zpráva byla interpretována v souladu s tím, jak to její autor zamýšlel. Není to však jediná cesta, kterou se příjemce zprávy může vydat. Může také sdělení pochopit, ale akceptovat je pouze částečně, nebo k němu dokonce zaujmout opoziční postoj (například místo zaujetí negativního postoje k některému z pranýřovaných politiků čtenář či divák dojde k závěru, že se jej média snaží očernit). V tom případě se jedná o tzv. čtení aberační.

Systematicky říci, že by jeden typ čtení byl správný, zatímco druhý nikoli, pochopitelně nelze. Je ovšem možné konstatovat, že k rozhodnutí o tom, jak si zprávu vyložím, by mělo docházet vědomě, tedy cíleným rozhodnutím ze strany příjemce sdělení. K preferovanému čtení však mnohdy dochází automaticky a v podstatě nevědomky. Důvodem je skutečnost, že mediovaná sdělení (a mezi nimi také zprávy) obsahují prvky, které mají signalizovat interpretaci, k níž by autor svého čtenáře rád dovedl. Prostředky, které se snaží čtenáře vést ke „správnému“ čtení, bývají označovány jako tzv. orientátory (viz Jirák & Köpplová, 2003, s. 108). A právě od orientátorů až k zodpovězení otázky po objektivitě zpráv vede námět do výuky představený na následujících řádcích.

Od recepce k autorství a zpět

V rámci výukového námětu žáci pracují se dvěma různými novinovými zprávami, které reprezentují tutéž událost. V prvním kroku žáci píší příběh, na jehož základě mohla novinová zpráva vzniknout. Poté, co se ukáže, jak se jejich autorské příběhy liší v závislosti na tom, se kterou verzí novinové zprávy pracovali, žáci v textu hledají prvky, které je při interpretaci zprávy ovlivnily. Cílem námětu je, aby si žáci prostřednictvím vytváření vlastních příběhů uvědomili, čím mohou být nevědomky vedeni k určité interpretaci zpráv a aby mohli přemýšlet nad tím, nakolik jsou zprávy objektivní a proč tomu tak je.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Podpůrná opatření – nový koncept ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Na Univerzitě Palackého v Olomouci vznikl ve spolupráci se společností Člověk v tísni o. p.s. v průběhu posledního roku Katalog podpůrných opatření (dále i PO) určený běžným i speciálním školám. Využijí jej ředitelé, učitelé, rodiče i poradenští pracovníci. Poradenská pracoviště se na něj mohou přímo odkazovat při svých doporučeních.

Katalog navazuje na novelu školského zákona, kterou v současnosti připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a jejíž záměr v srpnu 2014 schválila česká vláda. Novela přináší změny i ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Opouští totiž dělení podle medicínských nebo psychologických diagnóz do kategorií „zdravotní postižení“, „zdravotní znevýhodnění“ a „sociální znevýhodnění“ a nově zavádí takzvaný systém podpůrných opatření. Ten více zohlední skutečné dopady postižení či znevýhodnění dítěte na jeho vzdělávání. Pomoc, která bude dětem určena, se bude nově dělit do pěti stupňů.

Co to je Katalog PO?

Jedná se o ucelený manuál rad a návodů, který mohou pedagogičtí a poradenští pracovníci využít při své práci. Katalog nabízí pedagogům konkrétní návody pro vzdělávání žáků, kteří potřebují podpůrná opatření. Týmy tvořené 90 odborníky vypracovaly Katalog PO pro šest zdravotních postižení a znevýhodnění: mentální, tělesné, zrakové, sluchové, pro narušenou komunikační schopnost a poruchy autistického spektra a pro sociální znevýhodnění. Materiál nabízí více než 370 karet PO pro přímou práci se žáky.

Pro ilustraci uvádíme velmi stručnou charakteristiku jednotlivých stupňů podpory.

Stupeň číslo 1
Je určen k podpoře žáků, kteří nedosahují aktuálně svého standardního výkonu z důvodu aktuálního onemocnění (rekonvalescence) nebo z různých environmentálních důvodů (stěhování rodiny, rozvod rodičů apod.). Tento stav nepřesáhne půl roku. Zároveň je určen k podpoře žáků, kteří potřebují dlouhodobě poměrně mírnou podporu. Škola identifikuje sama potřebnost podpory, sama ji realizuje ze svých prostředků. Pokud se ukáže, že realizovaná doporučení jsou neefektivní, osloví nejpozději po půl roce školské poradenské zařízení, které po provedené diagnostice určí, zda je škola schopna eliminovat problémy žáka sama, nebo zda žáku náleží podpůrná opatření vyšších stupňů. K podpoře vzdělávání lze využít plán pedagogické podpory.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Výroba šablony ve výtvarné výchově

Následující příspěvek se inspiruje metodikou 3A, podle níž se pravidelně řídí texty v této rubrice. Tentokrát se však jedná o využití jen některých dílčích prvků této metodiky, protože příspěvek se nezabývá do hloubky ani analýzou konceptů, které tvořily vzdělávací obsah výuky, ani podrobným rozborem jejich uplatnění ve výukových situacích. Metodika 3A slouží autorce pouze jako opora pro strukturovaný popis výuky, který má být pro čtenáře metodickou inspirací: nabízí jim příležitost zamyslet se nad tématem „šablona“ ve výtvarné výchově a porovnávat jeho využití ve vlastní výuce s výukou, kterou realizovala autorka textu.

Šablona je pro výtvarnou tvorbu zajímavá tím, že umožňuje opakovanou reprodukci téhož tvaru. Přitom původním autorským dílem je samotná šablona, ačkoliv konečným výtvarným produktem jsou až její průtisky (barva je nanášena otvory vyřezanými v šabloně). To znamená, že tvorba s pomocí šablon je „dvoufázová“ (šablona + průtisk) na rozdíl od „jednofázové“ malby či kresby. Při hodnocení se tedy posuzuje výtvarná kvalita šablony, ale v závislosti na tom, jak vyhlížejí její průtisky. Tím práce se šablonou připomíná tradiční tiskové techniky (dřevořez, dřevoryt, linoryt) a je technologicky atraktivní stejně jako ony, ale přitom technicky méně náročná, takže je vhodná pro běžné využití ve školní praxi.

Ve výtvarném umění získala šablona důležité postavení zejména díky technice sítotisku a výtvarníkům představujícím pop-art nebo street-art druhé poloviny 20. století, kteří svoji tvorbu pomocí šablon povýšili na uznávané umění. S využitím šablon se dnes setkáváme velice často, a to v různých oborech, nejenom uměleckých. Je rozšířeným nástrojem i pomocníkem. Proto je vhodné, aby žáci znali její výrobu, využití i její vlastnosti a možnosti. V tomto příspěvku seznámíme čtenáře jednak s možným využitím šablon, a především pak na příkladu konkrétní vyučovací hodiny znázorníme způsob, jakým lze šablonu zařadit do výtvarné výchovy, poukážeme na dovednosti, které si žák osvojí, a kompetence, které si díky výrobě šablony rozvine.

Význam šablon pro obor, společnost i jedince

Nespornou výhodou šablon je snadná a pohotová práce (Roeselová, 1996, s. 109). Výtvarník není závislý na vlastní kreslířské či malířské zručnosti, protože může při výrobě šablony vycházet z fotografií. Pokud chce motiv kopírovat, opakovat, nemusí jej nekonečně obkreslovat. Přesto ale zůstávají v platnosti určité požadavky na hodnotu výtvarníkovy práce, protože je možné rozlišovat lepší a horší provedení či verze.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)