Časopis Komenský

Učíme se číst metodou Sfumato®

Tento příspěvek vznikl tak trochu netradičně ve spolupráci několika osob, různě participujících na uvádění metody do školní praxe, realizaci ve výuce a lektorování učitelů v metodice její výuky. Jde především o paní učitelku Hanu Neumanovou ze Základní školy Masarova v Brně a paní Márii Navrátilovou, autorku metodiky výuky počátečního čtení a psaní zvané Sfumato® (Splývavé čtení®). 

Paní učitelka H. Neumanová procházela od roku 2013 vzdělávacími semináři pod vedením M. Navrátilové, kde se vzdělávala jak v aplikaci metodiky Sfumato [vysl. sfumáto, pozn. redakce], tak v lektorských dovednostech, které jí pomáhají podporovat další kolegyně ve škole v zavádění nové metody čtení a psaní. Od září 2014 začala vyučovat elementární gramotnost v první třídě podle metodiky Sfumato. V následujícím příspěvku nám ve stručnosti, na konkrétních příkladech, představuje své první zkušenosti s novou metodou výuky čtení a psaní. Přestože je metodika Sfumato využívána v českém školství již od roku 1992, není tak rozšířenou metodou jako metoda slabikotvorná (tzv. analyticko-syntetická [AS]), a proto je text opatřen ještě doslovem k vysvětlení základních principů metodiky Sfumato.

 Pátráme-li po motivu, který přivádí učitele na semináře o této metodě, zcela nepřekvapivě se nám dostává podobných odpovědí jako od rodičů, kteří v této metodě hledají poslední spásu, jak pomoci svým dětem zvládnout čtení. Paní učitelka Neumanová měla před třemi lety žákyni, které čtení činilo významné obtíže, ačkoli se doma pravidelně připravovala. Žákyně však po prázdninách nastoupila do druhé třídy naprosto vyměněná. Jak se to stalo, líčí paní učitelka v následující části, kde objasňuje a popisuje jednu z běžných výukových hodin využívajících metodu Sfumato.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2015/ ročník 140)

Spolupráce škol a orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Dne 17. 10. 2014 se konal v kavárně Café Práh v Brně odborný seminář pro zástupce škol a školských zařízení, působících v rámci města Brna a okresu Brno-venkov. Seminář se uskutečnil v rámci projektu Probační a mediační služby ČR Na správnou cestu. Kromě zástupců této organizace se semináře jako přednášející zúčastnili i zástupci z řad justice, školství, sociálně-právní ochrany dětí a nestátního sektoru, kteří jsou členy nebo spolupracovníky Týmu pro mládež, který, stejně jako zmíněný projekt, funguje pod záštitou Probační a mediační služby ČR. Obsahově byl seminář zaměřen na tři hlavní témata. Prvním z nich bylo obecné představení organizací, které pracují s tzv. problémovou mládeží, doplněné o nabídku užší spolupráce mezi školami a těmito organizacemi. Druhé téma bylo zaměřeno na fenomén šikany a třetí téma na problematiku záškoláctví. K poslednímu z těchto témat vystoupil se svou prezentací jako zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí zástupce odboru sociálních věcí Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Jeho prezentace byla zaměřena na nejčastěji řešenou problematiku v rámci spolupráce škol a školských zařízení a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Mezi náměty a dotazy patřily následující.

V jakých případech je ze strany školy nutné kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, resp. kdy je to povinné, kdy doporučené a v jakých případech to nutné není?

Existují-li ze strany školy či školského zařízení pochybnosti, zda konkrétní věc s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) řešit, či nikoliv, vhodnějším se jeví aktivní přístup, založený na vzájemné komunikaci, která je základním úskalím spolupráce. Vždy je lepší variantou, jsou-li případné úkony ze strany OSPOD na základě podání či oznámení shledány jako nedůvodné, tj. že se na nezletilého nevztahuje ustanovení § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Oproti tomu zanedbání nebo podcenění situace může mít nevratné a závažné následky, kterým by v některých případech bylo možné zabránit právě včasným oznámení a následným řešením situace. Na druhou stranu je však nutné mít na paměti, že případy některých žáků a studentů mají školy a školská zařízení možnost řešit v rámci svých pravomocí a kompetencí. Jedná se zejména o oblast některých výchovných problémů. OSPOD by měl nastoupit až v případě, kdy škola vyčerpala všechny své možnosti, jak danou věc řešit. Rovněž je nutné si uvědomovat, že OSPOD nefunguje jako represivní orgán.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Benefity učitelských praxí aneb Ukázky dobré praxe v zapojení studentů učitelství do škol

Čas, kdy byl pedagogický sbor naší školy posílen studenty na učitelské praxi, před nedávnem uplynul – poslední praxe v tomto školním roce skončila, studenti plní své další studijní povinnosti již na půdě své alma mater.

Následující řádky jsou krátkým zamyšlením nad vším, co jejich činorodost v školní práci přináší jim samotným, ale i Základní škole Brno, Bosonožská 9, tedy jejím učitelům a žákům. ZŠ, Brno, Bosonožská 9 poskytuje základní vzdělávání žákům na obou stupních ZŠ, a to jak v běžných třídách, tak i ve třídách speciálních. Ty jsou zřízeny od 3. ročníku se zaměřením na specifické poruchy učení. Již řadu let fungujeme jako fakultní škola Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Probíhají u nás učitelské praxe nejen budoucích učitelů 1. či 2. stupně základní školy, ale také studentů speciální pedagogiky, ve školní družině pak studentů oboru sociální pedagogika. Praktikují u nás i studenti Fakulty sportovních studií MU. Systém vedení praxí se na naší škole neustále vyvíjí. Celkem významnými mezníky těchto proměn bylo vytvoření nového systému následných praxí studentů učitelství pro 2. stupeň, který vznikl na katedře pedagogiky PdF MU. Dalším významným počinem pro řízení a následné naplňování učitelské praxe byla možnost zúčastnit se vzdělávání, které pro pedagogy organizuje PdF MU s cílem zvyšování jejich kompetencí v oblasti praxí.

Mým úkolem je zajistit přenos informací mezi oddělením praxí a našimi cvičnými učiteli. V posledních dvou letech bylo zefektivněno nejen řízení praxe u nás ve škole, ale také celková koncepčnost díky oboustranné komunikaci s oddělením praxí katedry pedagogiky. Výsledkem je sdělování požadavků na realizaci praxí ve cvičné škole jak jednotlivých kateder, tak i potřeb ZŠ směrem k nim. Stalo se běžným pravidlem, že s námi oddělení praxí domlouvá počty studentů určité aprobace, kteří budou moci v daném období u nás ve škole působit a plnit veškeré požadavky, jež jsou na ně kladeny pod dohledem cvičných učitelů. Naše práce ve vedení školy je potom jednodušší a koncepčnější. Před obdobím konání praxe oslovujeme cvičné učitele, kteří tak v dostatečném časovém předstihu vědí, kterému studentovi se budou plně věnovat. Obsah praxe je stanoven fakultou, ale konkrétní sadu úkolů, které studentům zadáme, projednáváme ještě před započetím praxe se všemi cvičnými učiteli společně. V průběhu praxe se ještě jednou cíleně setkáváme na průběžném hodnocení toho, jak se práce u nás ve škole jednotlivým praktikantům daří. Doposud byly závěry těchto setkání vždy pozitivní – budoucí učitelé přistupovali ke všem činnostem skutečně zodpovědně, se zájmem a kreativně. 

V týmu cvičných učitelů konzultujeme aktivity, které by mohli studenti na praxi absolvovat. Nejedná se přitom jenom o výukové činnosti. Studentům jsme nabídli například účast na přípravě matematické soutěže či na exkurzi, která se uskuteční pro žáky v rámci projektu I. německého zemského gymnasia v Brně na podporu přírodovědné gramotnosti.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Jak školy podporují vysokoškolskou přípravu učitelů

Učitelská praxe se stává nedílnou součástí života studentů na brněnské Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, a to zejména během dvou let navazujícího magisterského studia, kdy studenti docházejí nejen na výuku na pedagogickou fakultu, ale také řadu týdnů navštěvují školy, kde prakticky vstupují do profese, kterou si vybrali.

Součástí systému učitelských praxí pro studenty učitelství 2. stupně základních škol jsou desítky – především fakultních – škol, které se ujímají studentů učitelství a během všech tří praxí studentů navazujícího magisterského studia, to znamená během tří semestrů, uvádějí studenty do toho, co opravdu znamená praxe a jak vypadá práce učitele. Přitom se nejedná pouze o školy, ale patří sem také mnohá další zařízení, která připravují studenty oborů studovaných na katedře speciální pedagogiky.

Učitelské praxe v magisterském navazujícím studiu prošly před dvěma lety zásadní inovací, která umožnila zapojovat studenty do práce učitele v celém jejím rozsahu. Zároveň byly zavedeny semináře k praxi, umožňující studentům sdílet a reflektovat situace, které se během jejich působení ve třídách vyskytnou. Dovolím si nyní shrnout tuto podstatnou část magisterského studia do čísel, neboť mají v tomto případě svoji váhu a možná mnozí, kteří se studentům Pedagogické fakulty MU na praxích věnují, až na základě těchto čísel zjistí, jak obrovský úkol fakultě pomáhají každoročně řešit.

V průběhu tří semestrů v navazujícím magisterském studiu studenti absolvují 3 učitelské praxe, během kterých docházejí do škol v konečném součtu 24 týdnů. Praxe jsou koncipovány tak, aby postupně seznamovaly studenta s celou škálou pracovních úkolů, které řeší učitelé ve školách, čili se nejedná pouze o to „odučím svou hodinu a jdu“. Studenti jsou postupně zapojováni i do dalších činností (jen namátkou uvedu opravování sešitů a písemných prací, tvorbu pomůcek a pracovních listů, úpravy nástěnek, přípravu projektových dní, účast na třídních schůzkách apod.) tak, aby si budoucí učitelé během své vlastní práce ve škole uvědomili, co všechno učitelské povolání obnáší. Model učitelských praxí je zakončen v posledním ročníku praxí čtyřtýdenní souvislou.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)