Časopis Komenský

Jak školy podporují vysokoškolskou přípravu učitelů

Učitelská praxe se stává nedílnou součástí života studentů na brněnské Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, a to zejména během dvou let navazujícího magisterského studia, kdy studenti docházejí nejen na výuku na pedagogickou fakultu, ale také řadu týdnů navštěvují školy, kde prakticky vstupují do profese, kterou si vybrali.

Součástí systému učitelských praxí pro studenty učitelství 2. stupně základních škol jsou desítky – především fakultních – škol, které se ujímají studentů učitelství a během všech tří praxí studentů navazujícího magisterského studia, to znamená během tří semestrů, uvádějí studenty do toho, co opravdu znamená praxe a jak vypadá práce učitele. Přitom se nejedná pouze o školy, ale patří sem také mnohá další zařízení, která připravují studenty oborů studovaných na katedře speciální pedagogiky.

Učitelské praxe v magisterském navazujícím studiu prošly před dvěma lety zásadní inovací, která umožnila zapojovat studenty do práce učitele v celém jejím rozsahu. Zároveň byly zavedeny semináře k praxi, umožňující studentům sdílet a reflektovat situace, které se během jejich působení ve třídách vyskytnou. Dovolím si nyní shrnout tuto podstatnou část magisterského studia do čísel, neboť mají v tomto případě svoji váhu a možná mnozí, kteří se studentům Pedagogické fakulty MU na praxích věnují, až na základě těchto čísel zjistí, jak obrovský úkol fakultě pomáhají každoročně řešit.

V průběhu tří semestrů v navazujícím magisterském studiu studenti absolvují 3 učitelské praxe, během kterých docházejí do škol v konečném součtu 24 týdnů. Praxe jsou koncipovány tak, aby postupně seznamovaly studenta s celou škálou pracovních úkolů, které řeší učitelé ve školách, čili se nejedná pouze o to „odučím svou hodinu a jdu“. Studenti jsou postupně zapojováni i do dalších činností (jen namátkou uvedu opravování sešitů a písemných prací, tvorbu pomůcek a pracovních listů, úpravy nástěnek, přípravu projektových dní, účast na třídních schůzkách apod.) tak, aby si budoucí učitelé během své vlastní práce ve škole uvědomili, co všechno učitelské povolání obnáší. Model učitelských praxí je zakončen v posledním ročníku praxí čtyřtýdenní souvislou.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Pracovní list mechanické vlastnosti plynů ve výuce fyziky na ZŠ

Jednou z forem, jak upevnit znalosti a dovednosti žáků v oblasti daného učiva, je aplikace pracovního listu do výuky. Tato v dnešní době velmi často využívaná pomůcka, může být použita v různých fázích výuky (motivační, expoziční, fixační, diagnostické i aplikační), nejčastěji pravděpodobně při opakování učiva daného tematického celku, tedy ve fázi fixační. Velkou výhodou použití pracovního listu ve výuce je zejména možnost uplatnění individuálního přístupu k žákům. Lze vytvořit k danému učivu různě obtížné úlohy, které žáci plní podle individuálních schopností, nebo lze vypracovat zcela rozdílné pracovní listy pro žáky s odlišnými schopnostmi. Pracovní listy jsou také možností, jak obohatit učivo pro nadané žáky.

Někteří učitelé uvádějí jako nevýhodu pracovních listů časové nároky na jejich opravu. Aby pracovní list plnil svou úlohu, například upevnění učiva, je opravdu nutná kontrola práce žáků, jinak by si mohli zafixovat nesprávné poznatky nebo dovednosti. Vhodným řešením je společná oprava se žáky, při které učitel naopak může odhalit neporozumění učivu a dodatečným vysvětlením je odstranit. Je vhodné pracovní listy žákům ponechat. Mohou je tak využít například při domácí přípravě. Zpětná vazba od rodičů a žáků na práci s pracovními listy, které jsem vypracoval pro výuku fyziky, je velmi pozitivní. Žáci je používají například při přípravě na zkoušení, protože se mohou sami procvičit v daném učivu. 

Jako ukázka může posloužit pracovní list s názvem Mechanické vlastnosti plynů. Jak vyplývá z názvu, je svým obsahem zaměřen na tematický celek zabývající se plyny a jejich vlastnostmi, a to ve výuce fyziky v sedmém ročníku ZŠ. Prezentovaný materiál je používán k souhrnnému opakování již probraného učiva o plynech. U jednotlivých úloh jsou uvedeny metodické poznámky založené na zkušenostech s tímto pracovním listem. Prezentovaný pracovní list je koncipován tak, aby si žáci procvičili řadu různých forem řešení vybraných úloh, jako jsou slovní odpovědi, výběr správných odpovědí formou spojování a zatrhávání, řešení početních úloh, grafické řešení nebo popis jevu vlastními slovy. Tato pestrost podporuje zájem žáků, protože střídají různé aktivity.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Učíme se navzájem aneb Jak se pokoušíme vyučovat čtenářské strategie

Metodu Učíme se navzájem, která rozvíjí u žáků vybrané čtenářské strategie (předvídání, vyjasňování, kladení otázek a shrnování) jsem zvolila jako jednu z cest k nácviku porozumění beletristickému či věcného textu ve čtvrté třídě ZŠ. Vycházela jsem z toho, jak čte dobrý čtenář. Studie, které se věnovaly tomu, jak se nejlépe naučit číst, vycházely z toho, co dělá dobrý a přemýšlivý čtenář, chce-li porozumět stavbě a obsahu textu. Odborníci (Pearson in Harwey, 2000) zjistili, že zdatní čtenáři:

  • si vytvářejí souvislosti mezi tím, co čtou a co znají; 
  • dávají otázky sobě, autorovi, ptají se na obsah textu; 
  • vyvozují závěry v průběhu i po čtení;
  • odlišují důležité informace od méně důležitých;
  • propojují informace se svými zkušenostmi a s jinými texty;
  • vyjasňují svoje nesprávné porozumění;
  • sledují míru svého porozumění při čtení.


Čtenářské strategie nejsou tedy jen jednou z dalších věcí, které by učitelé měli ve své výuce u žáků vyučovat. Jsou tím hlavním, nejdůležitějším, co pomáhá dětem porozumět tomu, co čtou. Ukazuje se, že české děti při čtení selhávají právě v těch oblastech, které vyžadují využití některé čtenářské strategie. Tyto závěry vyplývají z výsledků výzkumů čtenářské gramotnosti (PISA, 2010).

Jak rozumět čtenářským strategiím?

Čtenářské strategie jsou vědomé postupy, které používají dobří čtenáři k tomu, aby se dopátraly porozumění textu. Čtenářské strategie jsou záměrné, cílevědomé postupy, které dobrý čtenář využívá ve chvíli, kdy má kontrolu nad vlastním čtením a chce se dopátrat porozumění. Je to vědomá kognitivní činnost, která souvisí s metakognicí žáka. Strategiemi je nazýváme tehdy, jsou-li voleny záměrně ve chvíli, kdy se žák v textu neorientuje, ztratil se a pokouší se dobrat porozumění. Při volbě čtenářské strategie čtenář ví, s jakým cílem čte, vědomě použitou strategii vyhodnocuje a je schopen ji měnit podle vzniklé situace.

Kdy mluvíme o čtenářských dovednostech?

Čtenářské dovednosti jsou – na rozdíl od strategií – nevědomé, automatické procesy, které si zdatný čtenář ani neuvědomuje. Cílem výuky je, aby se čtenářské strategie staly automatickými dovednostmi, které čtenáři pomáhají při čtení, a to bez větší vědomé kontroly. Obecně se dá říci, že když čtete blízký text, používáte tyto strategie intuitivně. Potom mluvíme o dovednosti. Když je text neznámý a náročný, čtenář cílevědomě vybírá a používá ty strategie, které mu pomáhají porozumět neznámému textu.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Učíme se učit – zkušenost zprostředkovaného učení

Reuven Feuerstein, muž nevelkého vzrůstu, ale veliký duchem. Muž s vírou v možnost proměny každého člověka, s přesvědčením, že naše kognitivní (poznávací) struktura je modifikovatelná prostřednictvím kulturního přenosu realizovaného angažovanými druhými lidmi (zprostředkovateli).

 Reuven Feuerstein (1921–2014) se setkával v době druhé světové války, ale především po ní na území vznikajícího Izraele s mnoha imigranty, s dětmi, které prošly útrapami války a tedy hlubokou deprivací, s mladými lidmi, kteří byli označováni jako nevzdělavatelní. Později Feuerstein formuloval hypotézu kulturní deprivace jako příčiny deficitního vývoje kognitivních funkcí. Žák Jeana Piageta, s nímž nesouhlasil v pohledu na zrání kognitivních struktur (podle Piageta je vývoj kognitivních funkcí výslednicí zrání a zkušeností s okolním světem) přichází s názorem, že klíčová je interakce mezi lidmi. Tuto interakci označoval jako zkušenost zprostředkovaného učení a připisoval jí hlavní roli v procesu vývoje kognitivních funkcí. Mentální vývoj dětí i dospělých je možné ovlivnit a akcelerovat. Proto později napsal monografii s názvem Miluješ mě! Nepřijímej mě, jaký jsem (You love me! Don´t accept me as I am), v níž zřetelně popisuje svůj přístup k dětem s nedostatečně rozvinutými poznávacími dovednostmi. Spolu s André Reyem sestavuje diagnostický materiál, který se používá pro tzv. dynamické hodnocení učebního potenciálu (LPAD = Learning Potential/Propensity Assessment Device), formuluje teorii kognitivního vývoje, a tak získává základ pro vývoj materiálů pro překonávání kognitivních obtíží, a tedy řešení školní neúspěšnosti imigrantů. Vznikají soubory pracovních listů, tzv. instrumenty, tedy Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein´s Instrumental Enrichment = FIE).

Dostala jsem možnost přiblížit odborníkům ze vzdělávací oblasti pojem Feuersteinova metoda. Dovolím si proto sdílet svou osobní zkušenost. Pracovala jsem po 20 let ve školství na různých typech škol, jako učitelku matematiky mě vždy zajímalo, jak přiblížit studentům matematiku jako výsostnou disciplínu, která je zaujme, protože je založena na přemýšlení. Jako ředitelka základní školy, která byla otevřená všem dětem, což v praxi znamená, že jsme integrovali děti s nejrůznějšími problémy (s tělesným handicapem, s autismem, se zbytky sluchu, samozřejmě se SPU), jsem přemýšlela, jak jim pomoci, jak podpořit pedagogy, kteří s nimi pracovali, jak nastavit učební proces pro všechny zúčastněné, aby byl smysluplný, což mě nutilo hledat nejrůznější metody a přístupy. A tak, když jsem před deseti lety zjistila, že existuje Feuersteinovo instrumentální obohacování, a o něco později, co obnáší, měla jsem opravdu silný pocit, že jsem nalezla. Metoda odpověděla na všechna má jak? Zahrnuje člověka jako celek, spojuje kognitivní (poznávací) sféru a emoce, umožňuje využít náš potenciál. Dovolím si ocitovat úvod ze svého webu (www.ucime-se-ucit.cz), ve kterém jsem se snažila stručně postihnout podstatu metody profesora Reuvena Feuersteina:

„Světově proslulý pedagog a psycholog sestavil ucelený systém pracovních listů, které rozvinou řešitelovy poznávací funkce, jeho schopnost projít učením v souvislostech a dají mu jistotu, že zvládne problémy, se kterými se setká. Metoda přináší umění vytvořit si strategii řešení úkolu, upevňuje sebedůvěru, odstraňuje z naší práce impulzivitu a strach z chyby, rozvíjí vyjadřování a respektování jiného názoru a pomůže nám lépe se orientovat ve vlastním životě.“

Důležité je přidat informaci, že metoda je zážitková (a co prožiji, to neztratím), přináší hlubokou vnitřní motivaci, která se vztahuje k řešení problému (jak?), neobsahuje hodnocení (což zvyšuje výkonnost řešitele – a výkonnost má naše západní kultura tuze ráda), a především propojuje konkrétní úkoly v pracovních listech profesora Feuersteina (tj. v instrumentech“) s naším životem – ještě výstižnější je: převádí, použiji-li terminologii pana profesora „přemosťuje“ od konkrétního úkolu a jeho řešení na papíře kamkoliv do života (tedy metakognice). A pak bych neměla zapomenout dodat, že na začátku všeho je víra. Víra, že mohu udělat krok dál. Nevysvětluje se snadno, co že je FIE. Až když ochutnáte, plně doceníte „pouhá“ slova, která se snaží popsat mechanismus metody. Jak už jsem řekla, řešení úkolů prožijeme, uvědomíme si „jak“. V celém procesu má zásadní roli učitel, rodič, vychovatel, prostě člověk, který nese roli zprostředkovatele pro naše setkání se s podněty a reakce na ně.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)