Časopis Komenský

Než se z misky najíme, než se z hrnku napijeme

Jedenáct let aktivně pracuji s dětmi. Pracovala jsem jako učitelka na základní škole, v mateřské školce a minulý rok se mi naskytla příležitost pracovat jako pedagožka volného času ve výtvarné dílně. Tato kreativní práce umožňuje hledat takové podněty, které vycházejí z aktuálních potřeb dětí. A právě zde jsem se rozhodla zrealizovat výukový projekt. Připomínám, že na projekt nahlížíme jako na podnik žáků, tedy „komplexní úkol (problém) spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti“ (Kratochvílová, 2006). Rozhodla jsem se zrealizovat projekt spontánní, který vzejde z podnětu dětí. Přemýšlela jsem, kterou cestou se mám vydat, jaké téma by děti oslovilo a motivovalo k další práci. Věděla jsem, že učitel nesmí tuto přípravu podcenit a nelze ji ani urychlit. Právě chuť a motivace dětí je hnací síla, která nás společně dovede k cíli projektu. Čekala jsem na impulz od dětí, na náhodný nápad, na myšlenku, která by se stala východiskem projektu.

 

Jak to všechno začalo

Při hledání výtvarných materiálů pro práci v kroužku jsem s dětmi narazila na starou nepoužívanou hlínu. Ve skříni se na ni jen prášilo a zabírala místo. Děti najednou začaly klást otázky: „Jak dlouho tu hlína je? Můžeme tu hlínu vyhodit? Dá se k něčemu použít?“ Jejich slova nás přivedla k uvažování o tom, jak lidé zpracovávali hlínu v dávných dobách, odkud ji brali a co všechno s ní museli udělat, než se mohli najíst z misky nebo napít z hrnku. Bylo to tak jednoduché jako dnes? Námět na projekt byl na světě a s ním i jeho výstup: děti se pokusí postavit papírovou pec, ve které vypálí vyrobené keramické výrobky.

Fáze projektové výuky jsou vymezeny následovně: záměr – plán – provedení – hodnocení. V první fázi se tedy zrodilo téma projektu a nyní bylo třeba projekt naplánovat. Ve této fázi jsme stanovili cíle a materiální a organizační podmínky. Cíle tvoří důležitou součást každého plánu vyučování, pro projekt jsou pak obzvláště důležité vzhledem k tomu, že se jedná o proces, který se operativně mění a přizpůsobuje se mě- nícím se podmínkám. Jasně stanovené cíle jsou nejdůležitějším opěrným bodem projektu.

Jeho hlavním cílem bylo vyzkoušet si práci s keramickou hlínou. Snažila jsem se dosáhnout toho, aby si děti dokázaly vytvořit vizuální představu o tvarech a o zdobení keramiky v dávných časech, aby mohly získat poznatky o způsobech zpracování keramické hlíny v různých etapách historického vývoje, o principu výpalu keramiky a aby měly možnost ověřit si tyto poznatky při samotném výpalu, aby dokázaly porozumět technologickému postupu uplatňovanému při stavbě papírové pece a vytvořily k němu manuál. Dále aby si vyzkoušely zpracovat keramickou hlínu nejrůznějšími způsoby, aby zvládly společně se mnou zajistit materiál ke stavbě pece, koordinovat činnosti a spolupracovat a samozřejmě aby po celou dobu projektu pracovaly jako skupina a ocenily hodnotu vzájemné spo- lupráce.

Materiální a organizační podmínky zahrnovaly plánování počtu účastníků a prostředků nutných pro realizaci projektu. Do projektu se zapojilo 14 dětí ve věku 7 až 10 let. Do aktivit se zapojily nejen děti z kroužků, ale i jejich kamarádi, kteří se s keramickými ani s výtvarnými aktivitami jinak vůbec nesetkávají. Projekt byl naplánován jako několikatýdenní, probíhající postupně, v rámci jednotlivých setkání.

Na začátku realizace projektu děti shromažďovaly informace o způsobech zpracování keramiky v dávných dobách. Děti navštěvující místní knihovnu vyhledaly informace v odborných knihách, jiné využily možnosti internetu. Zača- ly vznikat návrhy katalogů prastaré keramiky, které děti samy malovaly dle získaných fotografií. Na katalogu pracovaly v rámci kroužku i ve svém volném čase. Obsahem katalogu měly být ukázky keramiky nejstarších dob lidské civilizace. Ačkoliv ne všechny obrázky splňovaly tato kritéria, hlavní cíl – seznámit děti s nejrůznějšími tvary a zdobením keramiky napříč historickým vývojem – byl splněn.

Nadešla chvíle najít název pro náš projekt

Stále nám chyběl název projektu. Během práce na výrobě katalogů děti řešily otázku, jak se lidé v dávných dobách dorozumívali, jakou znali řeč. Začaly vznikat různé slovní hříčky. Jednou z nich byl i pokřik „Ha haha, umbabumbumba“. Možná to byly jediné hlásky, které tenkrát lidé uměli vyslovit. Začala jsem nápady zapisovat na balicí papír. Děti vymýšlely další názvy např. KERAMIKA V PRAVĚKU, NEŽ TO DÁME DO PECE, PRÁCE OD RUKY, NEŽ SE Z MISKY NAJÍME A Z HRNKU NAPIJEME, VYROBÍME SI PEC. Začali jsme hlasovat. Každý z nás mohl přidělit tři body. Mohli jsme hlasovat pro tři nejlepší názvy. Všechny body jsme sečetli a zvítězily nápady Ha haha, umbabumbumba a Než se z misky najíme a z hrnku napijeme. Vítězné slogany jsme spojili a název projektu byl na světě.

Zpracování staré hlíny

Na další schůzku si děti měly přinést kladívka a velkou nádobu na hlínu. Pustili jsme se do zpracování hlíny. Ovšem velmi odlišným způsobem. Nejdříve jsme ji museli rozbít na kousky, namočit do vody a nechat pomalu vyschnout, aby v ní zůstalo jen takové množství vody, které nám umožňovalo její další zpracování. Proces vysychání trval celý týden. Děti byly netrpělivé. Odpoledne chodily hlínu kontrolovat a sdělovaly mi, co se s hlínou děje.

Po týdnu jsme mohli v práci pokračovat. Snažili jsme se najít nejrůznější možnosti zpracování hlíny a zachovat postupy starých dob. V průběhu tří setkání jsme hlínu modelovali, tlačili do forem a pokoušeli se točit na hrnčířském kruhu (bohužel jsme měli k dispozici jen elektrické kruhy). Výrobky jsme zdobili odlišnou barvou hlíny či otiskem přírodnin. Děti vyráběly nejrůznější misky, květináče či hrníčky.

Všechny výrobky z hlíny musí před výpalem v peci dobře vyschnout, což trvalo týden. V této době děti vyhledávaly možnosti vypalování keramiky. Začali jsme vyrábět manuály na stavbu papírové pece a zajišťovat materiál. V tuto chvíli jsme museli rozdat samostatné úkoly. Na balicí papír jsem zapisovala konkrétní jména dětí a činnosti, které se rozhodly vykonat. Některé děti zajistily v místních stavebninách šamotové cihly. Jiné přinesly od dědečka pletivo na výrobu králikárny, které je potřebné na samotnou stavbu pece. Dalším úkolem bylo zajistit dřevo a dostatek novin z křídového papíru.

Čekání na velký den

Nastalo čekání na náš den. Den, kdy budeme moci postavit pec a vypálit výrobky. Počasí nám nepřálo, stále pršelo. Koncem června se počasí umoudřilo, a my jsme přistoupili k samotné stavbě, která byla pro nás všechny obřadem. Nejdříve jsme utvořili ohniště, do něhož jsme umístili šamotové cihly. Na cihly jsme položili výrobky. Obložili jsme je dřevem, které mělo postupně prohořívat, a celou stavbu jsme zakryli poklopem z pletiva. Ten jsme pak pokryli papírem namočeným v keramickém blátě. Byl krásný den, a tak nám nevadilo, že jsme i my připomínali součást této papírové pece. Blátivá hlína na nás zanechala viditelné stopy.

Výpal probíhal celou noc a byl doprovázen kouřem z prohořívajícího dřeva a uhlí. Aby se záměr zdařil, bylo rovněž nutné nastudovat technickou stránku stavby pece a zajistit bezpečnost při výpalu. Bylo potřeba neustálého do- hledu nad pecí.

Velké napětí na závěr

Konečně můžeme pec zapálit. Dřevo začíná prohořívat a my čekáme celou noc, než pec dohoří a opět vychladne. Bohužel prostor určený k výpalu neumožňoval, aby byly děti přítomny po dobu celé noci. Ovšem v případě letní táborové aktivity nebo školního výletu by tento akt byl velkým a nezapomenutelným zážitkem. Během noci jsem pec za pomoci rodičů kontrolovala a zajišťovala bezpečnost. Ráno jsme se s dětmi sešli u pece, ale teprve v odpoledních hodinách jsme ji opět roze- brali a vyndali hotové vypálené výrobky.

Děti si je mohly odnést domů. Každý výrobek byl odrazem jejich práce – od zpracování hlíny až po konečný výpal. Odrazem jejich odhodlání dotáhnout projekt až do cíle.

Teď už víme, že to lidé v dávných dobách neměli vůbec jednoduché a než se z hrnku napijeme a z misky najíme, čeká nás dlouhá cesta plná práce, trpělivosti a čekání.

Pár postřehů na závěr

Při práci na projektu je důležité zpracovat plán projektu, zapsat jednotlivé kroky a osobu, která je zodpovědná za daný úkol. Přestože v našem případě byla spousta činností společnými aktivitami, bylo třeba, aby za ně někdo zodpovídal. Touto zodpovědnou osobou nebyl učitel, nýbrž žáci, kteří realizovali vlastní projekt.

Náš projekt probíhal celý měsíc, a proto bylo důležité udržet děti v neustálé aktivitě. V našem případě musely děti kontrolovat kvalitu hlíny, usychání výrobků a nutná byla také teoretická příprava na stavbu pece, která probíhala postupně.

Při stavbě pece je důležité konzultovat postup s odborníky, kteří vám poradí způsob naplnění pece dřevem a uhlím, aby docházelo k postupnému prohořívání. V opačném případě by mohlo dojít k poškození výrobků.

Projekt byl přínosem nejen pro děti, ale i pro mě samotnou. Děti se staly mými partnery, se zájmem pracovaly a dokázaly projektu věnovat svůj volný čas. Přicházely s novými nápady, nebály se improvizovat, zkoušet nové možnosti. Docházelo k vzájemnému obohacování, které neprobíhalo jen mezi dětmi, ale i mezi dětmi a mnou. Těším se na další projekty, které vzejdou z jejich touhy na něčem pracovat. Musíme jen dobře naslouchat a být ochotni se do podobných podniků pustit.

Představený projekt probíhal ve volném čase dětí, ale může být realizován i jako školní projekt. Kromě stavby pece a výpalu není časově ani finančně náročný. Aktivity mohou probíhat v průběhu celého roku a výpal může být příjem- ným vyvrcholením na závěr školního roku.

Literatura

Kratochvílová, J. (2006). Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit