Časopis Komenský

Jak si přečíst opravdovou knihu v angličtině?

Jak číst příběhy, které žáky 1. stupně ZŠ pobaví, potěší a zároveň se z nich i poučí? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, ani když hovoříme o čtení v rodném jazyce. Žáci se teprve učí zvládat základní techniku čtení a naráží na různá úskalí, která stojí v cestě plynulému čtení pro potěšení. Proto by mohl mnohý učitel angličtiny na 1. stupni ZŠ reagovat na výše položenou otázku odmítavě s tím, že čtení opravdových knih v angličtině je nereálné a je nutné počkat, až se žáci naučí číst v rodném jazyce, získají rozsáhlejší slovní zásobu a seznámí se s dostatkem gramatických struktur v jazyce cizím.

Děti jsou však zvídavé a příběhy mají rády. Proč by měly čekat několik let, než si přečtou svoji první knížku v anglickém jazyce? V praktickém příspěvku bych chtěla ukázat, jak jim můžeme pomoci. Podíváme na techniku sdíleného čtení (shared reading) a na to jak se dá využít v hodinách anglického jazyka.

Výběr vhodné knihy

Žáci na 1. stupni ZŠ používají učebnice, v nichž jsou texty určené ke čtení. Přestože se autoři snaží o to, aby texty byly zajímavé, musí obvykle odrážet slovní zásobu a větné vazby, které jsou cílem výuky a zároveň jsou psány pro velmi různorodé publikum, tj. pro děti sice stejného věku, ale pocházející z různých míst republiky nebo dokonce světa, s různými zájmy a zkušenostmi. Výhodou opravdové knihy je možnost výběru. Učitel se snaží vybrat příběh, který odpovídá aktuálním zájmům a potřebám žákům v jeho třídě. Samozřejmě že bude brát v úvahu úroveň jejich jazyka, ale při využití techniky sdíleného čtení může žákům významně pomoci s porozuměním příběhu, takže děti se od počátku výuky anglického jazyka mohou setkávat i s jazykem autentickým, nejen s jazykem zjednodušeným na jejich úroveň. Kromě učitele zprostředkovává porozumění i vizuální složka knížky. Dětské knihy jsou velmi bohatě ilustrované, ilustrace bývají většinou nápadité a rozvíjejí dětskou vizuální gramotnost. Mnohdy jsou obrázky rozšiřovány informace získané z textu, například o kulturní prvky charakterizující místo děje. Čtení opravdových knih nenahrazuje výuku cizího jazyka na 1. stupni ZŠ, jen ji vhodně doplňuje. Učitel by měl při výběru přemýšlet o tom, jak kniha osloví jeho žáky, jakou přidanou hodnotu čtení knihy přinese do běžné výuky jazyka. Tato přidaná hodnota netkví pouze v samotném rozvoji cílového jazyka, ale i v diskuzi o životních hodnotách žáků, jejich problémech, kulturních odlišnostech a především v prohlubování zájmu o volnočasové čtení.

Technika sdíleného čtení (shared reading)

Když učitel vybere vhodnou knížku pro svou třídu, může využít techniku sdíleného čtení. Je to čtení s dětmi a pro děti. V češtině někdy používáme výraz předčítání, který však neobsahuje aktivní zapojení žáků. Sdílené čtení je inspirováno předčítáním knih v rodinách v mateřském jazyce. Rodič předčítá společně vybranou knížku např. před spaním, dítě pozorně sleduje, většinou chce vidět obrázky, vyptává se na nejrůznější témata z příběhu a rodič odpovídá a vysvětluje. Rodič zapojuje dítě do procesu čtení většinou intuitivně, protože čte pro své dítě, které velmi dobře zná a ví, kdy se má zeptat například na něco ze života dítěte nebo vysvětlit slovo, jehož pochopení může dítěti dělat problémy. Využití takového přístupu ve škole je trochu složitější, ale není nemožné. Sdílené čtení ve škole je plánovaná aktivita, v níž učitel předčítá žákům vybranou knihu několikrát a několika způsoby. Snaží se přitom ukázat vhodné strategie, které mohou žáci používat, když budou číst knihu sami. Techniku sdíleného čtení využil a popsal Don Holdaway ve své knize Independence in reading: A handbook on individualized procedures (1980). Čtení rozdělil do čtyř fází:

  1. předčítání,
  2. předčítání se zapojením žáků,
  3. samostatné čtení/nápodoba,
  4. prezentace výsledku.

Při prvním čtení učitel ukazuje/modeluje správné čtení. Vzhledem k tomu, že žáci většinou považují učitele za autoritu a vzor, sledují, jakým způsobem učitel čte a co při čtení dělá. Děti se učí nápodobou někoho, kdo je jim blízký a koho uznávají (stejná situace bývá i v rodině). Učitel by v této fázi měl vědět, co chce konkrétně modelovat a čeho by si děti měly všimnout. Vede žáky k tomu, aby se snažili děj předvídat.

Důležitou součástí sdíleného čtení je pozice učitele a knihy. Učitel i kniha by měli být ve vizuálním poli všech žáků, takže žáci většinou sedí ve skupince kolem učitele. Užitečnou součástí sdíleného čtení jsou tzv. velké knihy (big books), které se běžně vydávají v zahraničí. Jsou to přesné kopie dětských knih, které se používají na školách. Rozměry takových knih jsou různé. Popis těchto knih najdete v odkazech na literaturu. Dnes jsou tyto knihy dostupné i v elektronické formě (tzv. mimic books), takže učitel může používat interaktivní tabuli. Pokud učitel nemá možnost získat velkou knihu, je důležité vybrat formát, který bude možno využít se skupinou žáků. Při čtení by měla být vytvořena příjemná, nestresující atmosféra, která alespoň částečně evokuje atmosféru domácího čtení a která u žáků vzbuzuje příjemné pocity. Děti například sedí na koberci, polštářích nebo dece před učitelem, který si na čtení nasadí „magické“ brýle nebo klobouk.

V druhé fázi učitel čte příběh a zapojuje žáky do vysvětlování obsahu. Pomocí návodných otázek vede děti k propojení textu a ilustrací, vztahuje text k jejich vlastním prožitkům a zkušenostem, snaží se, aby spekulovaly o tom, proč se určité děje v příběhu odehrávají. Pokud příběh obsahuje opakující se části textu nebo rýmované části, žáci je mohou opakovat a tím se aktivně zapojovat do čtení. V průběhu čtení se učitel může několikrát zastavit a zeptat, co pomáhá žákům pochopit příběh. V této fázi by měla být kniha přečtena několikrát, vždy s jiným záměrem a cílem.

Ve třetí fázi sdíleného čtení si žáci procvičují své schopnosti a to, co se naučili v předchozích částech. Knihu mohou číst v malých skupinkách po krátkých úsecích, napodobovat různé hlasy hrdinů nebo číst a ukazovat obrázky, mohou si opakovat části vět, kreslit své vlastní ilustrace a popisovat je. Učitel by měl být nablízku, sledovat, jak žáci pracují a individuálně zasahovat tam, kde o to žáci projeví zájem.

Poslední fáze je fáze produkční. Žáci ukazují, co se naučili a jak. Žáci mohou například napsat podobný příběh, ilustrovat jej, vyrobit svoji vlastní knihu, kterou potom přečtou spolužákům a učiteli. Nebo si mohou vzít přečtenou knihu domů a přečíst ji svým sourozencům nebo rodičům. Tuto fázi by si měli žáci plánovat individuálně a měli by ji realizovat v okamžiku, kdy jsou připraveni. Zpětná vazba by měla být pozitivní, ale zároveň konstruktivní. To znamená, že by se měl žák dovědět, co udělal dobře a jak se ještě může zlepšit.

Pokud učitel plánuje techniku sdíleného čtení, měl by také pečlivě zvážit, kdy a proč je vhodné využít mateřský jazyk žáků. Mateřský jazyk jako podpora při porozumění příběhu je mnohdy nejúčinnější, nemusí však jít o doslovný překlad. Tomu by se měl učitel pokud možno vyhnout, neboť překládání žáky od čtení cizojazyčných literárních textů spíše odrazuje. Učitel si může s žáky povídat o jejich zkušenostech, které se vztahují k příběhu nebo mohou společně příběh hodnotit, některé nové klíčové výrazy, jejichž význam nemůže být objasněn pomocí obrázků nebo kontextu, mohou být přeloženy do češtiny.

Příklad sdíleného čtení ve 4. ročníku ZŠ

Jako příklad sdíleného čtení jsem si vybrala knihu amerického autora Simmse Tabacka Joseph Had a Little Overcoat. Autor byl inspirován písničkou, kterou znal jako malý chlapec a kterou převedl do podoby knihy. Formát knihy je dostatečně velký, takže se s ní dá pracovat v běžné skupině žáků (15–20 dětí). Navíc se jedná o graficky a výtvarně velmi zajímavou knihu, která umožňuje předpovídání příběhu na základě vystřižených částí stránek, ilustrace pomáhají se základní slovní zásobou a zároveň umožňují využití příběhu k rozšíření kulturního povědomí o židovské kultuře. Příběh o tom, že i z ničeho se dá něco udělat, je velmi poučný a zároveň veselý. Joseph se nemůže rozloučit se svým starým a omšelým kabátem a tak z něj postupně vyrábí menší a menší doplňky, až poslední ze svých výrobků, malý knoflík potažený látkou z kabátu, ztratí. Ale i tehdy si ví rady, protože o proměně kabátu vytvoří příběh.

obálka knihy o Josefovi

Sdílené čtení příběhu Joseph Had a Little Overcoat

Časový rozsah:
Fáze 1 – 45 minut
Fáze 2 – rozdělit do 20minutových bloků v několika hodinách
Fáze 3 – 45 minut
Fáze 4 – krátké vstupy v jednotlivých hodinách,
závěrečná reflexe – 30 minut

Věková skupina: 4. ročník ZŠ

Jazyková pokročilost: A1, jeden rok povinné výuky AJ

Vzdělávací obor: Jazyk a jazyková komunikace

Očekávané výstupy:
Žáci

  • porozumějí literárnímu textu s vizuální oporou,
  • rozpoznají mluvenou a psanou podobu slov a frází a budou je umět použít ve známém kontextu,
  • naučí se odhadovat významy slov pomocí vizuální opory a jiných kontextuálních podpor (intonace, situace),
  • pamětně si osvojí opakující se slovní spojení z textu,
  • opíší jednoduchý text,
  • zaznamenají vhodné strategie, které pomáhají s porozuměním cizojazyčného textu.

Fáze 1

Motivace a uvedení příběhu

Učitel přinese několik svých věcí, na nichž ukáže rozdíl mezi OLD a NEW. Může např. využít starou a novou šálu a poukázat na to, jak se liší. V češtině se může dětí zeptat, zda také mají staré věci, s kterými se těžce loučí a proč. Potom může učitel uvést příběh slovy: „You will hear a story about a man who didn´t want to throw things away“.

V případě, že žáci neznají klíčovou slovní zásobu (oblečení a doplňky), by bylo dobré některé výrazy „předučit“. Při prezentaci a procvičení lze použít reálné předměty (části oděvů a doplňky), žáci by měli slova nejdříve několikrát pouze slyšet a reagovat na ně (např. ukazovat, zvedat..), potom v omezeném kontextu reagovat na slova (Who is wearing a scarf? Stand up.), následně několikrát opakovat ve skupině různými způsoby (šeptat, křičet…) a až v závěru vidět slova napsaná, tj. přečíst a opsat.

Význam všech klíčových slov lze však velice lehce odvodit z ilustrací v knize, takže některá klíčová slova mohou být prezentována až při čtení.

První čtení (předčítání)

Učitel čte postupně větu po větě a ukazuje obrázky v knize. Mění hlas, používá gesta, pomůcky, které si vytvořil nebo přinesl (např. sako, vestičku, šálu, motýlka, kapesník, knoflík). Po přečtení každé dvoustrany zastaví a nechá žáky hádat, co dále Joseph z kabátu udělá. Děti si většinou samy všimnou, že stránky mají vystřiženu následující věc.

Fáze 2

Další čtení (předčítání se zapojením žáků)

Druhé čtení (může následovat v další hodině) – učitel vyzve žáky, aby se snažili vzpomenout si, které předměty Joseph z kabátu vytvořil. Žáci navrhují (česky nebo anglicky), učitel zapíše anglicky na tabuli. Potom vyzve žáky, aby znovu poslouchali příběh a kontrolovali, zda je seznam na tabuli v pořádku.

Třetí, čtvrté čtení – učitel čte příběh znovu a požádá žáky, aby mu v opakujících se částech pomohli (fráze Joseph had a little……It got old and worn……He made a…….out of ……). Žáci sledují obrázky i text a připojují se k učiteli, později může učitel mlčet a děti říkají opakující se části textu. Učitel může klíčové výrazy napsat na tabuli. V případě problémů s výslovností učitel výraz několikrát nahlas přečte a žáci jej zopakují.

Další čtení – učitel čte části textu v přeházeném pořadí a žáci napovídají, co bylo před a co potom.

U těchto dalších čtení může učitel využít příběh k tomu, že si děti v češtině povídají o tom, co dělají doma s věcmi, které jsou staré nebo nepotřebné.

Fáze 3

Samostatné čtení (nápodoba)

Děti si vyberou individuálně tu část příběhu, která se jim nejvíce líbí, a ve skupinkách si řeknou, proč se jim líbí. Opíší si text na papír a samostatně jej ilustrují. Procvičují si hlasité čtení svého úryvku textu. Učitel pomáhá jednotlivým žákům s výslovností, dává rady, jak upoutat ostatní. Za domácí úkol žáci přečtou svůj text rodičům nebo sourozencům a česky jim převypráví příběh. Mohou se také pochlubit tím, že jim ukážou a vyjmenují slova, která si z příběhu zapamatovali.

Fáze 4

Prezentace

V následující hodině učitel vyzve žáky, kteří chtějí předvést své čtení, aby šli k tabuli. Žáci si přinesou svůj text s ilustrací, mohou se seřadit do pořadí podle knihy a přečíst text a ukázat a pojmenovat své obrázky. Učitel čtení a kresby žáků zhodnotí, nejdříve ocení, co se povedlo a potom zmíní, co by se dalo zlepšit. Také se zeptá, jak proběhlo čtení doma.

Následné využití příběhu

Učitel může příběh dále využít v hodině pracovních činností, kde mohou žáci v souvislosti s příběhem vyrobit nějaký užitečný výrobek ze starých zbytků látky, krabic a jiných domácích odpadů. V českém jazyce potom mohou popsat svůj výrobek a zasadit jej do příběhu. Svůj příběh mohou ilustrovat a vydat ve vlastnoručně vyrobené knize.

Závěrečná reflexe

Když všichni žáci přečtou své úryvky (to může trvat i několik týdnů), společně svou zkušenost se čtením zhodnotí. Mohou si v češtině povídat o tom, zda se jim příběh líbil, co se z něj dozvěděli, jestli znají nějaký podobný příběh v češtině. Zaměří se také na čtení samotné. Učitel se zeptá, zda příběhu rozuměli a co jim pomáhalo mu porozumět. Jak si připravovali své čtení a co považovali za nejtěžší? Z čeho mají po přečtení příběhu největší radost? V rámci závěrečné reflexe učitel může přinést další knihy a společně mohou vybrat další titul ke sdílenému čtení.

Závěrem

Sdílené čtení pomáhá mladším žákům překonat úskalí při čtení literárního textu. Možnost sledovat zkušeného čtenáře, jak čte a tvoří své vlastní porozumění textu je velmi cennou zkušeností. Pokud je tímto zkušeným čtenářem učitel, může nejen modelovat, ale i pomáhat zprostředkovat porozumění textů, které žáky zajímají a souvisí s jejich zážitky. Tímto způsobem v nich vychovává budoucí čtenáře.

Literatura

Ghosan, I. (2002). Four Good Reasons to Use Literature in the Primary School. ELT Journal Volume, (56), 2. Oxford: Oxford University Press.

Holdaway, D. (1980). Independence in Reading. 2nd edn. Sydney: Ashton Scholastic.

Enever, J., SCHMID-SCHONBEIN,G. (2006). Picture books and young learners of English. MAFF series. Munchen: Langenscheidt ELT GmbH.

Košťálová, H., Šafrová, K., Hausenblas, O., Šlapal, M. (2010). Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka. Praha: Česká školní inspekce. Dostupné z: http://www.csicr.cz/getattachment/e3f10306-d59d-45fe-af32-667dfed1dbde

Předčítaná kniha z praktické ukázky:

Taback, S. (1999). Joseph Had a Little Overcoat. New York: Peguin Group.

Písnička k příběhu:

http://www.youtube.com/watch?v=KZ37_s7X3jA&feature=related

Literatura s praktickými radami pro učitele:

Ellis, G., Brewster, J. (2002). Tell It Again – The New Storytelling Handbook for Primary Teachers. Harlow: Penguin English.

Ukázka sdíleného čtení:

http://www.youtube.com/watch?v=jfGjgOc-rJw

Big books:

http://www.teacherbigbooks.com/teacher-big-books-catalog.html

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit