Časopis Komenský

Francesca da Rimini aneb na vině je kniha

Metodický list nabízí využití reprodukcí výtvarných děl při práci s textem Božské komedie Danta Alighieriho, konkrétně s úryvky Pátého zpěvu Pekla. Předkládaný výukový celek zahrnuje podrobné seznámení s námětem Božské komedie, ohlas tohoto díla v umění a rozbor Dantova básnického jazyka. Program poskytuje i vhodný námět pro diskusi o estetických a etických problémech ─ například nakolik nás ovlivňují (umělecká) díla, která konzumujeme, má-li umění moc ovlivnit naši vůli apod. Nabízí se i možnost podnítit žáky k vlastnímu výtvarnému zpracování tohoto námětu.

Dante Gabriel Rossetti: Paolo and Francesca da Rimini (1855) ─ detail

 Paolo and Francesca de Rimini od Rossettiho

Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace, Umění a kultura

Cílová skupina: žáci 8. ročníku ZŠ a starší

Časový rozsah: 3 vyučovací hodiny

Použité metody: skupinová a kooperativní výuka, práce s textem, práce s obrazem, diskuse, živé obrazy

Cíle programu:

Žáci

  • se seznámí s námětem i jazykem Dantova Pekla,
  • prostřednictvím interpretace slovního a obrazového textu vytvoří vlastní verzi příběhu Francesky a Paola z Pátého zpěvu,
  • vědomě používají vlastní tělo a hlas,
  • spolupracují ve skupině,
  • prezentují svou verzi příběhu před spolužáky formou živých obrazů,
  • sledují výstupy spolužáků a snaží se porozumět jejich významu,
  • formulují a ujasňují si své názory ve skupinové diskusi.

Očekávané výstupy dle RVP (výběr):

Žáci

  • uceleně reprodukují přečtený text, jednoduše popisují strukturu a jazyk literárního díla,
  • vlastními slovy interpretují smysl díla,
  • při jednoduchém rozboru literárních textů používají elementární literární pojmy,
  • porovnávají různá ztvárnění téhož námětu v literárním a výtvarném zpracování,
  • formulují ústně dojmy ze své četby,
  • interpretují umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vycházejí při tom ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a prožitků.

Navození tématu a aktivizace skupiny

I. Žáci stojí v kruhu, rozhlédnou se po spolužácích, a aniž by to dali nějak najevo, v duchu si jednoho z nich vyberou. Na pokyn učitele vybraného spolužáka třikrát oběhnou dokola a vrátí se zpět na své místo (vznikne samozřejmě chaos, pokud žáci nejsou na podobný způsob práce zvyklí, je na místě poučení o bezpečnosti).

II. Učitel pobídne žáky, aby si představili, že se v místnosti zvedá silný vítr. Zatím ještě stojí na místě, ale jejich tělo se volně pohybuje ve větru, hlasem napodobují jeho zvuky. Jakmile cítí, že je vítr dostatečně silný, vydají se v jeho rytmu po stejné trase jako při předchozí aktivitě, opět svého spolužáka třikrát obkrouží a vrátí se na své místo.

III. Posadí se do kruhu a učitel rozdá žákům první úryvek. Všichni jej nahlas přečtou, nikoliv jednohlasně, ale každý svým tempem a se snahou si čtené představovat. Kdo dočte, je potichu a poslouchá dozvuky. Je možné třídu rozdělit na dvě poloviny, nejdříve čte text jedna, potom druhá. Společnou četbou budujeme atmosféru a upozorníme na libozvučnost (eufonii) veršů.

1. úryvek z V. zpěvu, verš 31 až 491

Ustavičná pekelná vichřice
	strhává duše, cloumá jimi, hází,
	jedny o druhé tře ty hříšnice.
Když dovleče je před zející srázy,
	pláč spustí, nářek, skřeky, chtějí pryč,
	Bohu klnou nenávistnými vzkazy.
Takhle dopadá trestající bič
	na ty, jež chlípnost chytla na mámidla,
	až soudnost zdolal jim tělesný chtíč.
A jako špačky unášejí křídla
	v mrazivém čase v houfy sražené,
	hejna zlých duší, houstnoucí a zřidlá,
ten dech hned vzhůru, dolů zažene;
	a že by trýzně aspoň polevily,
	naděje není nikde, pro ně ne.
Jak jestřábi, když svoje nářky kvílí
	a na obloze tvoří dlouhý pruh,
	tak rozkvílené stíny zavířily
tím vichřením a nářek drásal sluch.

IV. Následuje společná diskuse nad textem: Co popisuje? Rozumíte všem slovům? Kde jsme se ocitli? Kdo to ve vichřici poletuje? Co je to chtíč? Jak text zní? Připomíná nám to něco? Jak navozuje básník zvuky vichřice? Máte představu, kdo je autorem textu? Učitel během ní doplňuje další důležité faktografické informace.

Když se žáci utvrdí v tom, že úryvek popisuje pekelná muka, hádají, že jeho autorem bude Dante, aniž by ovšem dílo blíže znali. Vždy je na tomto místě zajímavé porovnat naši představu o tělesném hříchu s doktrínou doby Dantovy. Nejčastěji se žáci mýlí v tom, že předpokládají, že mezi takto trestanými budou homosexuálové, ti ale v očích církve hřešili mnohem vážněji, a v tomto kruhu pekla nejsou.

Uvedení do tématu

V. Žáci nyní vědí, kdo je autorem textu, co je jeho námětem i kdy vznikl. Vědí, kdo je Dantovým průvodcem na cestě peklem a jak peklo v představě básníka vypadá. Učitel jim dále vysvětlí, že báseň se setkala nejen se silnou reakcí ve své době (Dante byl současníky pokládán za toho, kdo v pekle skutečně byl: „Vizte toho, který jde do pekla a navrací se, kdykoli se mu zalíbí, a odtamtud přináší zprávy o těch, kteří jsou tam dole!”2 Sugestivně a detailně vylíčil prostředí Pekla, umístil do něj známé postavy literatury a mytologie, osobnosti historie i své současníky a přátele), ale zasáhla a ovlivnila i další generace umělců. Jeden z příběhů, které Dante v Pekle popsal, se stal oblíbeným námětem výtvarných umělců, dramatiků i hudebníků. Je to příběh tragické lásky Francesky da Rimini a Paola Malatesty. Zemřeli někdy mezi lety 1283 a 1286, tedy relativně nedlouho před rokem 1300, do kterého je děj Pekla umístěn. Když Dante kolem roku 1307 verše psal, jejich příběh byl mezi lidmi ještě pořád živý.

Jak se stalo, že se ti dva ocitli v pekle a co je na jejich osudu tak zvláštní a lákavé, budou mít žáci za úkol zjistit. Jedná se o příběh detektivní, je v něm zločin a k dispozici máme stopy – úryvek z Pekla a reprodukce výtvarných děl, která tento námět zpracovávají. Pokud se budou žáci pozorně dívat, číst a poslouchat, mohou odhalit, k čemu tehdy v Rimini došlo.

Interpretace obrazů a textu, tvorba vlastní verze událostí

VI. Žáci se rozdělí do skupin po 5–6 lidech, v každé by měla být alespoň jedna dívka a jeden chlapec. Díky tomu může Francesku představovat dívka a Paola chlapec. Mají-li ve třídě dívky a chlapci tendenci se vzájemně izolovat, je to vhodná příležitost pracovat v nových, nezvyklých spojeních. Skupiny mají za úkol vytvořit vlastní verzi příběhu Francesky a Paola s využitím poznatků získaných pozorováním obrazů i četbou úryvku. Pracují samostatně, neměly by prozradit ostatním nic ze svých objevů. K dispozici mají sadu výtvarných děl zobrazujících příběh Francesky a Paola a další úryvek textu. Ten je podstatně obsáhlejší, proto ho nečte celá skupina, ale pouze jeden její člen, který k tomu má největší chuť. Pokud se o úkol nikdo ze skupiny sám nepřihlásí, jsou žáci motivováni tím, že jen díky textu mohou odhalit další fakta. Právě text poskytne vodítko k obrazům a jedině spojením všech poznatků dohromady odhalí žáci celý příběh (na tuto aktivitu mají vymezeno asi 15 minut).

VII. Zatímco většina skupiny studuje obrazy, dostanou čtenáři druhý úryvek (verš 73 až 142). Mají možnost obrátit se na učitele, pokud potřebují s něčím poradit a jsou povzbuzováni k tomu, aby se snažili textu skutečně porozumět. Vodítkem při interpretaci jim mohou být i jména v textu, která odkazují k charakteru provinění hrdinů (Dído byla v Aeneidě milenkou Aenea, když ji opustil, spáchala sebevraždu), okolnostem jejich poklesku (četli rytířský román o Lancelotovi, který se stane milencem své královny Guinevry, Artušovy manželky) i totožnosti jejich vraha (má trpět v Kaině, po Kainovi pojmenovaném prvním oddíle devátého kruhu, kde jsou zrádci pokrevních příbuzných). Provinění Kaina žáci znají, jen si často tuto spojitost hned neuvědomí, Lancelotovo jméno a příběhy krále Artuše znají z dobrodružných příběhů a filmů spíše chlapci, osud Dído jim obvykle musí přiblížit učitel. Text mohou žáci opatřovat vlastními poznámkami, aby byli schopni se svým výkladem textu seznámit ostatní členy své skupiny.

Řekl jsem: „Já bych, básníku si přál 
  promluvit s těmi dvěma, co jdou spolu,
  jako by jimi vítr povíval.“
„Počkej,“ řekl, „až poletí dolů
  a popros je a ptej se cokoli
  jménem té lásky, v níž jsou párem stvolů.“
A tak, když blíž tím větrem připluli, 
  řekl jsem: „Pojďte, duše zarmoucené,
  promluvit s námi, když On dovolí!“
Jak holubice, když je touha žene
  na rozpřažených křídlech povětřím,
  spěchají k hnízdu, vůlí nadnášené,
tak vzduchem, který připomínal dým,
  k nám z Dídónina houfu zamířili,
  sotva můj vroucí výkřik doleh k nim.
„Ó shovívavý tvore, jak jsi milý,
  že krvavou tmou jdeš za námi sem,
  třebaže svět jsme krví potřísnili.
Kdyby král světů byl nám nakloněn,
  my první bychom byli prosebníci
  za mír tvé duše zjihlé soucitem.
Mluvte, co chcete, i my chceme říci,
  nač zeptáte se, vítr přestal dout,
  hle, jako když se slehne po vichřici.
Na pobřeží leží můj rodný kout,
  kde Pád klesá s přítoky do údolí,
  aby mohl ve svém moři spočinout.
Láska, pod níž se křehké srdce drolí,
  zde toho strhla krásou bytosti,
  jíž zmocnil se, že ještě dnes to bolí.
Což milující lásku odpustí?
  I on svou láskou milovat mě nutí,
  lásky se hned tak člověk nezprostí.
Láska nás dovedla k společné smrti,
  do Kainy za to má přijít náš vrah.“
  Ta slova zněla jako zajíknutí.
Z těch duší v trýzni mne obešel strach,
  sklonil jsem zrak a hleděl k zemi, až mne
  oslovil básník: „Na co myslíš?“ „Ach!“
řekl jsem potom, „to je přece strašné,
  že k tomu kroku dohnala ty dva
  myšlenka na slast, že zemřeli z vášně!“
A nato jsem k nim promluvil i já:
  „Nechtěl bych, Francesco, být na tvém místě,
  tvá trýzeň mě až k slzám dojímá.
Řekni: jak láska, když nic není jisté
  a jen se vzdychá, může dovésti
  k výtrysku touhy, o níž mlčeli jste?“
Řekla mi: „Není větší bolesti
  než vzpomínat na šťastné okamžiky,
  když je ti hořko; tvůj Mistr to ví.
Když tolik toužíš vědět, jak či díky
  čemu v nás láska zakořenila,
  povím ti to, a odpusť mi ty vzlyky.
jak Lancelota láska zranila, 
  to jsme si četli, jakou ranou stihla,
  nebylo proč se bát být sami dva.
A najednou nám četba oči zdvihla
  a sinalost rozlila po tvářích;
  na jednom místě nám však duše zjihla.
Milenec, četli jsme, žádoucí smích
  prý políbil, a tu on jako v snění,
  on, jejž teď se mnou navždy svázal hřích,
mne na ústa políbil v rozechvění.
  Kuplířská kniha, kuplíř, kdo ji psal:
  a tak toho dne skončilo to čtení.“
Tak mluvil jeden duch a druhý štkal.
  A mně se jich tak hrozně seželelo,
  až v mrákotách jako bych umíral.
A padl jsem, jak padá mrtvé tělo.

 

Učitel se rovněž průběžně věnuje skupinám pracujícím s obrazy. Vede žáky k tomu, aby reprodukce studovali pozorně, každý detail nese nějaký význam. Jednou z možností, jak se přiblížit pochopení, je hledat mezi obrazy časovou a dějovou posloupnost. Učitel žáky upozorní, že na obrazech jsou jak výjevy ze života Paola a Francesky, tak ty posmrtné, z pekla, na kterých je i Dante a jeho průvodce Vergilius, případně výjevy, které propojují několik časových rovin (např. Rossetti).

Cílem je nasměrovat pozornost žáků k přítomnosti knihy na obrazech s výjevy milenců. Někteří se domnívají, že je to Bible, ti pozornější rozpoznají na Rossettiho obraze v rozevřené knize ilustraci se dvěma objímajícími se postavami, což skupina čtenářů může doplnit informací, že jde o Lancelota a Ginevru.

Dante Gabriel Rossetti: Paolo and Francesca da Rimini (1855)

Paolo and Francesca de Rimini od Rossettiho

Jean Auguste Dominique Ingres: Gianciotto découvre Paolo et Francesca (1819)

Ingres zachytil milence v okamžiku, kdy kniha již padá na zem a v pozadí se blíží ozbrojený vrah s výmluvným výrazem ve tváři. Na Francescině ruce je patrný snubní prsten.

J.A.D.Ingres Paolo a Francesca

Ary Scheffer: Les ombres de Francesca da Rimini et de Paolo Malatesta apparaissent à Dante et à Virgile (1835)

Ary Shefer Francesca Rimini

VIII. Žáci, kteří interpretovali text, se vrátí ke svým skupinám a seznámí je s výsledky svého bádání. Na oplátku jim jejich spolužáci ukáží klíčové obrazy a představí svou verzi děje. Nyní společně rekonstruují příběh obou milenců a hledají odpověď na otázku, jak milenci zemřeli a čím se provinili, že skončili v pekle.

Práce na živých obrazech

IX. Své hypotézy skupiny zpracují formou pěti živých obrazů, které chronologicky zachycují příběh obou hrdinů a odpovídají na obě výše uvedené otázky. Mohou napodobovat výtvarná díla, ale mohou navrhnout vlastní podobu výjevů. Ve všech obrazech musí účinkovat všichni členové skupiny, přičemž nemusí vždy ztvárňovat pouze lidské bytosti. Důležité je jednotlivé obrazy přesně připravit a vyzkoušet, důmyslně pracovat s významotvornými detaily, než je budou prezentovat ostatním. Na tuto práci mají skupiny 15–20 minut.

Prezentace a interpretace živých obrazů

X. Skupiny si postupně ukáží svou verzi chronologie událostí pomocí sekvence živých obrazů. Je vhodné domluvit předem pořadí a určit, že první skupina po aktivitě popíše obrazy skupiny druhé, druhá třetí atd., poslední skupina pak popisuje prezentaci první skupiny. Žáci si během prezentace mohou dělat písemné poznámky.

XI. Když všechny skupiny představí svá řešení děje, přichází na řadu divácká reflexe nad významy živých obrazů. Pověřená skupina přednese svůj výklad, poté se mohou zapojit i členové ostatních skupin a teprve na závěr dostávají slovo samotní aktéři. Tento postup zaručí, že aktéři dostanou autentickou zpětnou vazbu, jak bylo jejich vyjádření pochopeno, co bylo srozumitelné a co bylo naopak matoucí. Pozornost je věnována zejména nuancím vztahu Francesky a Paola a okolnostem jejich smrti (např. jaký byl vztah mezi nimi a jejich vrahem, jak se do sebe zamilovali, jak zemřeli atd.).

Závěrečná diskuse a výklad

XII. Závěr je věnován diskusi nad estetickým problémem škodlivosti umění. Dante viní z milostné aféry onu zobrazovanou „kuplířskou knihu“: kdyby hrdinové nečetli pokleslý román o zakázané lásce, nikdy by se jejich skryté city neprojevily. Téma není žákům cizí, znovu a znovu se objevují odsudky násilí ve filmech a počítačových hrách. Program končí učitelovým výkladem historického kontextu celého příběhu a reflexí žáků.

Historický podklad této episody, který i jiné prameny historické podávají, je tento: Quido da Polenta starší, otec příznivce Dantova stejného jména, vládce v Ravenně žil v nesváru s Malatestou z Rimini. Aby bojům těm konec učinili, zasnoubili děti své. Quido dceru svou Francescu s Malatestovým synem Giovannim, který po otci ujal se panství nad Rimini. Odtud Francesca přezvána da Rimini. Dle Boccaccia, poněvadž Giovanni nebyl hezký, ba byl chromý, a proto přezván Giancioto, přišel na námluvy do Ravenny bratr jeho hezký Paolo. Do toho se Francesca hned zamilovala, a prý se domnívala, že to je její ženich, teprv po svatbě poznala klam, ale vášně své k němu se nevzdala. Poněvadž pak se v Ravenně často vídali, povstal mezi nimi milostný poměr, o němž Francesca dále sama vypravuje. To bylo prozrazeno Gianciottovi, který je pak překvapil. Pavel chtěl prchnout padacími dveřmi, ale zachytil se šatem za hřebík. Gianciotto chtěl jej probodnouti, tu se mezi ně vrhla Francesca a byla probodena. Když pak Gianciotto uzřel Francescu se skáceti, probodl i bratra.

O klamu při zasnoubení Francescy, Dante nijak se nezmiňuje, což by zajisté byl učinil, aby vinu Francescy zmenšil. Též nyní je dokázáno, že Paolo tehdy byl už ženat. Francesca s Gianciottem měla též již dceru Concordii, nemohla se tedy ta strašná událosť, jak mnozí praví, státi brzo po svatbě.

Jaká nejistota v datech jest, poznati nejlépe z toho, že jedni (na př. De Romanis) tvrdí, že se to stalo v Pesaro, jiní v Rimini. Balbo klade to na r. 1289. Cianciotto žil ještě r. 1304. Francesca a Paolo byli prý za velkého sběhu lidstva pohřbeni ve společném hrobě. (Blokša, 1899, s. 37–38).

Program vznikl v roce 2008 v rámci projektu ESF Školní vzdělávací program pro vaši školu. Byl realizován pod názvem Nesmrtelná láska Francesky a Paola jako součást projektových dnů s tématem Renesance, které připravil pedagogický tým Střediska volného času Lužánky. Ve dvou dnech proběhly čtyři realizace s žáky 8. a 9. tříd. Od té doby autorka program opakovaně realizovala s různými věkovými skupinami. Ukázalo se, že když žáci proniknou k významům veršovaného textu, kouzlo Dantova díla ožije. Pro většinu žáků je to jediné bližší seznámení s Božskou komedií a je pro ně překvapením, jaké významy díky zvoleným metodám práce ve verších objevují.

V závěrečné reflexi se žáci často svěřují, že o poezii měli úplně jinou představu. Načekají, že za Dantovými verši se skrývá napínavý příběh o lásce se skoro detektivní záhadou, že je text přímo protkán literárními a historickými odkazy a zajímavými souvislostmi. Někdy je na místě mírnit jejich nadšení a odhodlání si Peklo přečíst poukázáním na to, kolik jmen a souvislostí je nám již cizích. Bez kvalitního poznámkového aparátu a výkladů by nám bylo toto dílo nesrozumitelné. Na druhou stranu ale nese živé poselství, jak dokládají stále nová umělecká zpracování této látky.

Literatura:

1Alighieri, D. (2007). Peklo. Praha: Academia.
2Boccaccio, G. (1940). Život Dantův [1360]. Kroměříž: K. Kryl.
Blokša, J. (1899). Výklad Božské komedie Danta Alighieriho dle překladu Jarosl. Vrchlického. Hranice: Prokop Zapletal.
Michalcová, K. (2006). Francesca da Rimini jako topos evropské literatury: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta filozofická. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Petr Osolsobě, PhD. Dostupné z https://is.muni.cz/th/53109/ff_m_b1?info=1;
Montanelli, I. (1981). Dante a jeho doba. Praha: Odeon.
Pokorný, J. (1966). Dante. Praha: Orbis.

Další výtvarná díla inspirovaná příběhem Francesky da Rimini, jejichž reprodukce jsou v programu využívány, vytvořili: Auguste Rodin (1840–1917): Polibek (1888), původní název Francesca da Rimini, William Blake (1757–1827), Felice Giani (1758–1823), Joseph Anton Koch (1768–1839), Marie-Philippe Coupin de la Couperie (1773–1851), George Frederic Watts (1817–1904), Alexandre Cabanel (1823–1889), Anselm Feuerbach (1829– 1880), Amos Cassioli (1832–1891), Gustave Doré (1932–1883), Adolphe Alexandre Lesrel (1839–1929), Joseph Cornell (1903–1972) a další.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit