Časopis Komenský

Ukázka projektu Co s akváriem?

V uplynulém školním roce jsme s žáky 4. a 5. ročníku na naší základní škole (Ivančice-Řeznovice) realizovali společný třídní projekt. Byl to spontánní žákovský projekt, který vznikl z podnětu žáků jako reakce na darované akvárium. Z hlediska informačních zdrojů se jednalo o projekt volný, veškeré informační zdroje si obstarávali žáci sami. Šlo o dlouhodobý, mezipředmětový projekt, který jsme ve výuce realizovali průběžně. Každý týden jsme mu vymezili určitý čas v ranních setkáních a zejména v hodinách českého jazyka. Smyslem projektu bylo najít pro darované akvárium, které kvůli prasklinám jako akvárium již nemohlo sloužit, účelné využití. Výstupem se nakonec stal chov drobných živočichů v naší třídě.

Když se za projektem dnes ohlédnu, hodnotím ho jednoznačně jako přínosný. Žáci získali spoustu nových informací o různých živých organismech vhodných pro umístění do jejich nového terária, o způsobu a podmínkách jejich chovu, osvojili si zásady psaní dopisu, rozvíjeli své dosavadní dovednosti komunikovat s dospělými lidmi, pracovníky určitého oboru, a to v ústní i písemné formě. Již v průběhu projektu a zejména po něm (v rámci péče o živočichy) se pak učili respektovat právo všech živočichů na život v podmínkách, které jim vyhovují.

Touto reflexí realizovaného projektu bych ráda vytvořila praktický obrázek naplnění požadavků, které jsme s projektovou výukou spojili v článku Jak na projekty ve výuce tohoto čísla časopisu Komenský. Na následujících řádcích proto popisuji, jak projekt probíhal a co znamenal v životě naší školy a mojí třídy.


Jaký projekt budeme realizovat? aneb Volba projektu

Jeden tatínek se nás přišel zeptat, jestli bychom nechtěli využít akvárium, které netěsní, a proto v něm není možné chovat vodní živočichy. Rozhodli jsme se tento dar využít pro realizaci třídního projektu. V první fázi děti v trojčlenných skupinách diskutovaly o tom, jak by chtěly akvárium využít, co by v něm chtěly mít, a psaly všechny své nápady na lístky (vždy na každý lístek jeden nápad) – křečka, rostlinky, šneka, hada, papouška, pavouka, myšky, žábu, orchideu, brouky. Následně jsme si podněty z lístků četli a vysvětlovali si, co chtějí děti daným projektem řešit. Už v této první fázi vznikaly vášnivé diskuse k otázce: Které zvíře lze, nebo nelze v akváriu mít? (např. Jak by papoušek létal? Jak budeme po myškách akvárium čistit? Neudusí se?...) Proto jsme ještě v této fázi nerozhodli o tom, co v akváriu bude. Toto byla těžká zkouška pro mě – učitelku, abych dětem neříkala řešení, pro která zvířata a rostliny je, nebo není akvárium vhodné, ale spíše podněcovala jejich zájem o tuto problematiku. Jediné, na čem se děti shodly, bylo to, že chtějí živočicha, ne rostlinu.

Co vše nás čeká? aneb Plánování projektu

Vyvstala nám tak zásadní otázka a tím i téma projektu: Jakého živočicha si můžeme pořídit do našeho akvária? Nejdříve jsme společně začali formulovat kritéria pro výběr živočicha. Naše nápady jsme psali na velký papír, abychom je všichni dobře viděli. Zvířátko musí být takové, aby mu v našem akváriu bylo dobře a nic mu tam nechybělo. Musí zvládnout být samo o víkendu, když ve škole nikdo není a nemůže se o něj starat. Musí být bezpečné pro nás a všechny děti. Musí být takové, abychom zvládli péči o něj.

Dalším krokem bylo hledání různých zdrojů informací. Kdo nám poradí, které námi navrhované zvíře se do akvária nejlépe hodí? Padaly různé náměty (internet, knížky, zeptáme se doma, zeptáme se chovatele hadů, zeptáme se ve zverimexu apod.). Nakonec jsme se dohodli na následujícím plánu. 1. Napíšeme dopisy do různých zverimexů a veterinářům s prosbou o radu, jaké zvíře by se hodilo. 2. Než přijdou odpovědi, budeme zjišťovat informace sami, a to tak, že každá skupina bude mít na starost jedno zvíře, které si vylosuje a bude o něm zjišťovat a zapisovat informace, které zjistí. Pak předá informace ostatním ze třídy. 3. Až přijdou dopisy a my budeme mít dost informací, rozhodneme se, jaké zvíře vybereme.

Jak probíhá vlastní realizace projektu?

Pustili jsme se do psaní dopisů. Společně jsme se domlouvali, co by mělo být jejich obsahem, a došli jsme k následující osnově: oslovení, datum; vysvětlení, kdo jsme; vysvětlení našeho projektu; naše otázky a kritéria výběru zvířátka; fotografie a rozměry akvária; prosba o odpověď, podpis a adresa. Jeden žák přišel s nápadem, že pošleme v dopise ještě vánoční přání – tento nápad se ostatním líbil, a tak jsme jej zrealizovali.

Následně se děti rozdělily do trojic, v nichž psaly dopisy. Společně je vymýšlely a konzultovaly s ostatními skupinami. Všechny dopisy jsme si četli a oceňovali dobré nápady, které pak mohli ostatní přidat do svých dopisů v poslední fázi jejich úprav. Pak každé dítě opsalo dopis k odeslání. Na internetu si děti vyhledaly adresy zverimexů a veterinářů z celé republiky (musely si ohlídat, aby nepsaly na jednu adresu vícekrát). Nadepsaly adresy (někteří spotřebovali i víc obálek, než se vše podařilo správně), nalepily známky, vložily dopis a vánoční přání, protože se blížilo období Vánoc, a dopisy odeslaly.

Než přišly odpovědi, děti ve trojicích zjišťovaly informace o svém vylosovaném zvířeti (ze seznamu, který jsme vytvořili na začátku). Stanovili jsme si kritéria jejich práce: Žáci napíší celý název živočicha, vyhledají, kde žije ve volné přírodě (světadíl, stát, …) a vyznačí to do mapy, zjistí, jaké podmínky potřebuje k životu (potrava, úkryt, teplota, péče, prostor, …), pokusí se tyto podmínky předvést buď přímo v akváriu, nebo je nakreslí, zjistí, jestli je živočich vhodný k chovu u nás ve třídě, jestli je možné jej nechat bez péče o víkendu, zjistí ceny (živočicha, vybavení, potravy, …), zjistí nějaké zajímavosti, k prezentaci připraví plakát, na němž dodrží předchozí kritéria, a prezentaci fotografií živočicha v programu PowerPoint (10 obrázků).

Stanovili jsme si dva týdny času na zpracování, s tím, že žáci mohou využít jednou týdně dvouhodinu ČJ na zpracování informací, které si sami zajistí a donesou. K dispozici měli různé zdroje informací: internet, knihy, možnost ptát se odborníků z jejich okolí, telefonovat chovatelům a vše další, co je napadlo. V průběhu realizace projektu děti prezentovaly dílčí výsledky své práce a postupně si ujasňovaly, které zvíře je a není vhodné do akvária. Jedna skupina zjistila adresu chovatele strašilek a pakobylek z Brna. Děti mu napsaly e-mail a domluvily s ním schůzku u nás ve škole.

Mezitím začaly přicházet odpovědi na dopisy. V jednom z dopisů byla nabídka, že nám darují afrického šneka. Z odpovědí bylo zřejmé to, co děti mezitím zjistily i samy, že nejvhodnější živočichové jsou africký šnek, strašilky a pakobylky. Děti se nemohly rozhodnout, kterého živočicha by chtěly, a tak přišel žák Lukáš s návrhem, že donese ještě jedno akvárium i s krytem, a budeme tak mít možnost chovat dva rozdílné druhy. Zrealizovali jsme ještě domluvenou besedu s chovatelem strašilek a pakobylek. Chovatel nám dovezl ukázat neuvěřitelné množství druhů a děti se učily překonávat strach z tohoto neznámého živočicha a zkoušely jej držet na ruce.

Z výtěžku ze školního jarmarku jsme si nakonec koupili pakobylky a strašilky a Lukáš jel s dědou do Brna pro šneka. Pro všechny živočichy jsme připravili podmínky k chovu.

Jak projekt zakončit?

Projekt jsme uzavřeli tím, že jsme založili chov pakobylek, strašilek a šneka a začali se o ně starat. Přes veškeré naše úsilí máme v současné době ve škole pakobylku (o strašilky se nám nepodařilo starat tak, aby naši péči přežily – ale i tato smutná zkušenost je pro nás poučná) a afrického šneka. Projekt ale pokračuje dále péčí o tyto živočichy. Děti sepsaly pravidla zacházení se zvířaty a střídají se ve službách, kdy o ně pečují. Šneka děti pravidelně jednou za měsíc měří a zaznamenávají jeho růst do grafu.

Na závěr jsme si povídali, co jsme se tímto projektem nového naučili, a vyhodnocovali naše nové zkušenosti. Psali jsme ještě odpovědi všem, kteří nám odepsali na naše první dopisy, a informovali je o tom, jaká zvířátka jsme si pořídili. Jedna skupina chlapců přišla s otázkou, jestli nemůže náš africký šnek způsobit ekologickou katastrofu, pokud by se spářil s hlemýžděm zahradním (děti mu jej přidaly do akvária, aby tam nebyl sám). A tak napsali společně ještě jeden dopis panu veterináři s touto otázkou. A odpověď jim opravdu přišla.

Takže co jsme se naučili? Děti nejvíce vzpomínaly na psaní dopisů a čtení odpovědí. Znovu si povídaly o zklamání, když na jejich dopis nepřišla odpověď, a učily se tak přijmout, že i tyto zkušenosti jsou součástí života. Vzpomínaly na to, jak bylo těžké telefonovat a domlouvat schůzku s chovatelem strašilek. Někteří žáci pojmenovávali, jak měli velký strach z toho, že se mají dotknout šneka nebo pakobylky, a jaké to bylo, když to zvládli. V současné době prožívají i tíhu zodpovědnosti, kdy se o zvířata starají střídavě o prázdninách. Učili jsme se plánovat i pracovat s časem, zvládnout spolupráci ve skupinách, ocenit dobrý nápad a využít jej ku prospěchu nás všech.

A já, učitelka těchto čtvrťáků a páťáků, jsem se učila povzbuzovat pouze otázkami, vydržet to a nedat dětem řešení. Nechat je prožívat zodpovědnost za tento projekt i s rizikem, že to nedopadne tak, jak bych chtěla já. Nechat děti plánovat, jen jejich nápady shrnout a pomoct jim se v nich orientovat. Učila jsem se být součástí tohoto týmu, a přitom se držet v pozadí a prožívat spolu s dětmi radost z toho, co se jim daří, i pomoct jim překonat zklamání z toho, co se nepovedlo. Každý projekt, který s dětmi realizuji, je vždycky obohacující i pro mě – a to nejen z hlediska tématu, ale mám možnost vidět i nové schopnosti dětí, které se tu projeví.

Od mnoha učitelů slýchávám často, že na projekty nemají čas, protože musí učit. V jakém rozsahu a v kterých předmětech jsme tedy projekt realizovali? Celkem trval projekt asi jeden a půl měsíce. Převážně jsme pracovali v hodinách českého jazyka. Jednu hodinu jsme řešili volbu projektu; dvě vyučovací hodiny jsme psali dopisy. Dvě dvouhodiny děti zpracovávaly informace o svém zvířeti a jednu hodinu jsme projekt vyhodnocovali. Ostatní činnosti probíhaly na ranních setkáních s třídou, kde jsme si četli dopisy, vyvěšovali je na nástěnku a diskutovali o tom, co víme nového. Děti taky pracovaly ve svém volném čase, většinou spontánně a s nadšením. Někteří potřebovali úkoly připomínat, někteří si hlídali termíny sami, a pro všechny z nás to rozhodně byla poučná zkušenost. 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit