Časopis Komenský

Učíme se učit – zkušenost zprostředkovaného učení

Reuven Feuerstein, muž nevelkého vzrůstu, ale veliký duchem. Muž s vírou v možnost proměny každého člověka, s přesvědčením, že naše kognitivní (poznávací) struktura je modifikovatelná prostřednictvím kulturního přenosu realizovaného angažovanými druhými lidmi (zprostředkovateli).

 Reuven Feuerstein (1921–2014) se setkával v době druhé světové války, ale především po ní na území vznikajícího Izraele s mnoha imigranty, s dětmi, které prošly útrapami války a tedy hlubokou deprivací, s mladými lidmi, kteří byli označováni jako nevzdělavatelní. Později Feuerstein formuloval hypotézu kulturní deprivace jako příčiny deficitního vývoje kognitivních funkcí. Žák Jeana Piageta, s nímž nesouhlasil v pohledu na zrání kognitivních struktur (podle Piageta je vývoj kognitivních funkcí výslednicí zrání a zkušeností s okolním světem) přichází s názorem, že klíčová je interakce mezi lidmi. Tuto interakci označoval jako zkušenost zprostředkovaného učení a připisoval jí hlavní roli v procesu vývoje kognitivních funkcí. Mentální vývoj dětí i dospělých je možné ovlivnit a akcelerovat. Proto později napsal monografii s názvem Miluješ mě! Nepřijímej mě, jaký jsem (You love me! Don´t accept me as I am), v níž zřetelně popisuje svůj přístup k dětem s nedostatečně rozvinutými poznávacími dovednostmi. Spolu s André Reyem sestavuje diagnostický materiál, který se používá pro tzv. dynamické hodnocení učebního potenciálu (LPAD = Learning Potential/Propensity Assessment Device), formuluje teorii kognitivního vývoje, a tak získává základ pro vývoj materiálů pro překonávání kognitivních obtíží, a tedy řešení školní neúspěšnosti imigrantů. Vznikají soubory pracovních listů, tzv. instrumenty, tedy Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein´s Instrumental Enrichment = FIE).

Dostala jsem možnost přiblížit odborníkům ze vzdělávací oblasti pojem Feuersteinova metoda. Dovolím si proto sdílet svou osobní zkušenost. Pracovala jsem po 20 let ve školství na různých typech škol, jako učitelku matematiky mě vždy zajímalo, jak přiblížit studentům matematiku jako výsostnou disciplínu, která je zaujme, protože je založena na přemýšlení. Jako ředitelka základní školy, která byla otevřená všem dětem, což v praxi znamená, že jsme integrovali děti s nejrůznějšími problémy (s tělesným handicapem, s autismem, se zbytky sluchu, samozřejmě se SPU), jsem přemýšlela, jak jim pomoci, jak podpořit pedagogy, kteří s nimi pracovali, jak nastavit učební proces pro všechny zúčastněné, aby byl smysluplný, což mě nutilo hledat nejrůznější metody a přístupy. A tak, když jsem před deseti lety zjistila, že existuje Feuersteinovo instrumentální obohacování, a o něco později, co obnáší, měla jsem opravdu silný pocit, že jsem nalezla. Metoda odpověděla na všechna má jak? Zahrnuje člověka jako celek, spojuje kognitivní (poznávací) sféru a emoce, umožňuje využít náš potenciál. Dovolím si ocitovat úvod ze svého webu (www.ucime-se-ucit.cz), ve kterém jsem se snažila stručně postihnout podstatu metody profesora Reuvena Feuersteina:

„Světově proslulý pedagog a psycholog sestavil ucelený systém pracovních listů, které rozvinou řešitelovy poznávací funkce, jeho schopnost projít učením v souvislostech a dají mu jistotu, že zvládne problémy, se kterými se setká. Metoda přináší umění vytvořit si strategii řešení úkolu, upevňuje sebedůvěru, odstraňuje z naší práce impulzivitu a strach z chyby, rozvíjí vyjadřování a respektování jiného názoru a pomůže nám lépe se orientovat ve vlastním životě.“

Důležité je přidat informaci, že metoda je zážitková (a co prožiji, to neztratím), přináší hlubokou vnitřní motivaci, která se vztahuje k řešení problému (jak?), neobsahuje hodnocení (což zvyšuje výkonnost řešitele – a výkonnost má naše západní kultura tuze ráda), a především propojuje konkrétní úkoly v pracovních listech profesora Feuersteina (tj. v instrumentech“) s naším životem – ještě výstižnější je: převádí, použiji-li terminologii pana profesora „přemosťuje“ od konkrétního úkolu a jeho řešení na papíře kamkoliv do života (tedy metakognice). A pak bych neměla zapomenout dodat, že na začátku všeho je víra. Víra, že mohu udělat krok dál. Nevysvětluje se snadno, co že je FIE. Až když ochutnáte, plně doceníte „pouhá“ slova, která se snaží popsat mechanismus metody. Jak už jsem řekla, řešení úkolů prožijeme, uvědomíme si „jak“. V celém procesu má zásadní roli učitel, rodič, vychovatel, prostě člověk, který nese roli zprostředkovatele pro naše setkání se s podněty a reakce na ně.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2015/ ročník 140)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit