Časopis Komenský

Loutka jako nástroj vzdělávání

Loutky provázejí lidské společenství od jeho počátků, jsou úzce spjaty s jeho dějinami. Loutkové divadlo lze považovat za jakýsi mikrokosmos, který se stává obrazem světa lidí. Dříve loutky představovaly předměty magické, rituální, dnes patří do dětského světa. Vztah k loutkám, až bytostné podléhání jejich kouzlu můžeme dětem závidět. Schopnost loutek zaujmout dětskou obrazotvornost můžeme využít.

Prostřednictvím loutek lze hlouběji porozumět vnitřnímu světu dětí, loutky se mohou stát pomocníkem pedagogů. Mohou sloužit jako adaptační nástroj socializace tím, že otevírají komunikační kanály mezi dospělými a dětmi. Loutky mohou obohacovat každodenní setkávání, mohou děti motivovat k činnosti, pomáhat při řešení problémových situací i rozvíjet jejich tvořivost. Na příkladu jednoho zážitkového celku, lekce, ukážeme vzdělávací potenciál loutek, který se odvíjí od jedinečného vztahu, jež si dítě k loutce vytváří. Dále čtenáře seznámíme s vybranými typy loutek a s technologií jejich vodění.

Vzdělávací lekce s loutkami

Vzdělávací zážitkové lekce jsou realizovány v ostravském Divadle loutek či přímo ve školách a nesou název Pan Barvička a Slečna Mašlička. Jsou nabízeny jako seriál pěti na sebe navazujících celků, které je možné absolvovat v průběhu půl roku, vždy jednou měsíčně. Délka jedné lekce se pohybuje v rozmezí od 45 do 60 minut a je určena dětem v mateřských školách a žákům 1. a 2. tříd ZŠ.

Lekce jsou postavené na vzájemné interakci dětí, loutek a lektorů, kteří využívají divadelních a loutkářských postupů k aktivizaci dětských účastníků. Označení lektor zde užíváme ve významu slova pedagog. V našem případě to jsou dva lidé, kteří vzdělávací celek vedou a zároveň ovládají loutkářské řemeslo, zejména vodění loutky a jsou schopni vstoupit do rolí loutkových postav. Podstatu společné práce tvoří prožívání a fikce („hra na“), to umožňuje vzájemně jednat a tvořit ve vzniklých situacích, což rozvíjí spolupráci a vede k interakci dětí, které při společné tvorbě sdílejí nové zkušenosti a učí se sebevyjádření. Podmínkou práce s loutkami je zapojení psychosomatické jednoty (Machková, 2004, s. 11–26), tj. jednoty těla a mysli, což probouzí představivost a obrazné vnímání. Výsledkem je společný zážitek (více Cisovská, 2010). Děti jsou partnery v procesu tvorby a hry, ovlivňují průběh lekcí, stojí v centru dění (Marušák, 2008).

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit