Časopis Komenský

S Ondřejem Hausenblasem o mnohoučenosti, moudrosti a profesionalismu ve vzdělávání

Určitou dobu jste působil v občanském sdružení Přátelé angažovaného učení, od roku 1998 působíte jako lektor programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Čím Vás která z těchto koncepcí ovlivnila?

V PAU (Přátelé angažovaného učení – pozn. redakce) mě těšilo, že šlo (a dosud jde) o volné sdružení lidí v profesi, hlavně učitelů. Byl to projev skutečné a zodpovědné svobody, která byla před převratem vzácná. Učitelé v PAU se od 90. let o své vůli chtěli zlepšovat a potřebovali se setkávat s lidmi podobného profesního zájmu. Dnes se leckde ve světě cíleně provádí takové „svážení“ učitelů na setkání bez předem vymezeného programu, aby si po svém popovídali, vzájemně si předvedli, jako co dělají, společně vymysleli různá řešení toho, co je trápí – a ukázalo se, že je to velice účinná forma profesního růstu. Mě PAU obohatilo o osobní poznání stovek nebo snad tisíce tvořivých učitelů a jejich potřeb a problémů.

RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení – pozn. redakce) je také velice účinná forma vzdělávání učitelů, je to ale současně skutečný program profesního vzdělávání a uskutečňování změny k lepšímu ve výuce. Učitelé se zde učí velmi promyšleným postupem a krok za krokem vyučovat tak, aby učení každého dítěte probíhalo tou cestou, která je pro něj nejúčinnější. Díky RWCT jsem mnohem více porozuměl procesům učení i výuky, a podobně, jako se to stalo tisícům dalších účastníků kursů, se i mně poznatky a zkušenosti, které jsem ve vzdělávání už měl, „scvakly“ v smysluplný celek a získal jsem navíc i mnoho nových. Taky zde jsem poznal další (dnes mohu říct) tisíce učitelů, a také kolegy a praxi leckde v zahraničí.

Jakožto zastánce kritického myšlení na druhou stranu zdůrazňujete myšlení divergentní, tvořivé. Nejsou tyto dvě tendence protichůdné?

Proč by měly být protichůdné? Kritické myšlení znamená hlavně myšlení s odstupem, při kterém nepodléháme osobním předsudkům nebo představám ani své izolované zkušenosti, ale jsme schopni vidět a pochopit různé další verze řešení, odlišné pohledy, jinak uspořádané hodnoty druhých lidí. K tomu, abychom uměli za různými sděleními nebo činy rozpoznat projevy moci (má to speciální název: kritická gramotnost), potřebujeme právě uvažovat jinak, než jak nám někdo vnucuje nebo podsouvá. Tvořivost i kritický odstup by měl mít každý, kam až to jen dokáže.


Celý rozhovor je dostupný v časopise Komenský, roč. 137, č. 1

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit