Časopis Komenský

Počátky mentoringu v Česku

Se Sašou Dobrovolnou o tom, jak mentoring vstupuje do škol

Rozhovor se Sašou Dobrovolnou vznikl na závěrečném setkání projektu „Mentoring a peer learning jako cesta rozvoje profesních dovedností a kolegiální podpory uvnitř školy“ (zkráceně Mentor), který probíhal pod záštitou Společnosti pro kvalitu školy, o. s. působící hlavně v Moravskoslezském kraji. Závěrečné setkání nadšených a motivovaných učitelů – mentorů probíhalo v hotelu Duo na Horní Bečvě. Účastníky projektu byli vedoucí a pedagogičtí pracovníci škol, ti, kteří chtějí být mentory pro své kolegy ve škole, případně v ní zavádět mentorské programy podpory profesního rozvoje. Saša zde zastávala dvojroli jako členka realizačního týmu projektu a lektorka. Z projektu měla dobrý pocit, podařilo se překonat nedůvěru vůči novým přístupům, nedůvěru účastníků ve své vlastní schopnosti a minimálně ve dvou školách zapojených do projektu se podařilo nastartovat program zavádění mentorské podpory profesního rozvoje. To vyžadovalo značnou míru kreativity ze strany vedení školy a nemalou míru nasazení ze strany učitelů. Se Sašou Dobrovolnou mě spojuje společný záměr: rozšířit v našich školách povědomí o mentoringu jako formě individuální podpory profesního růstu učitelů, podporovat vzdělávání zájemců o práci mentora a další vzdělávání už praktikujících mentorů. O cestě Saši Dobrovolné k mentoringu a o možnostech
a úskalích jeho rozšiřování v našich školách jsme si povídaly v následujícím rozhovoru.

Sašo, děkuji ti, že sis našla čas na rozhovor. Ráda bych se dozvěděla něco více o tom, jak ses dostala ke vzdělávání učitelů.

K dalšímu vzdělávání dospělých jsem se dostala jakoby omylem. Celý život jsem sice chtěla učit, nejprve jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole, pak na prvním stupni, druhém stupni, střední škole. Co jsem však věděla jistě, že nikdy nechci učit na vysoké škole nebo dospělé. Odříkaného chleba ale i v mém případě největší krajíc. V roce 1997 jsem dostala výpověď z důvodu nadbytečnosti v první škole, kam jsem po dokončení studia VŠ nastoupila. Nepodařilo se mi sehnat jiné učitelské místo, proto jsem se zkusila přihlásit do konkurzu na pozici metodičky dalšího vzdělávání na Středisko služeb školám ve Vsetíně, který jsem vyhrála. Mým úkolem bylo znovu vzkřísit kdysi dobře fungující systém dalšího vzdělávání pedagogů.

V současné době se učitelům věnuješ v rámci školení mentorských dovedností. Mentoring s sebou přináší novou terminologii, která mnohdy bývá prvotní bariérou v seznámení se s ním. Jak mentoring učitelům vysvětluješ?

Mentoring vysvětluji jako jeden ze způsobů individuální podpory profesních dovedností. Potřebujeme-li znalosti, můžeme je získat z knížek, seminářů či jiných zdrojů. Když však potřebujeme dostat do praxe nové dovednosti, absolvování dalších kurzů nám je nezaručí. Užitečnější je požádat o podporu mentora, který nás bude při učení provázet a podporovat. Já sama jsem se k mentoringu dostala přes koučování. Hledala jsem způsob, jak účastníky kurzů efektivněji podpořit v přenesení znalostí a dovedností získaných na kurzech do jejich praxe. Myslela jsem si, že právě koučování mi v tom pomůže. Naštěstí jsem však na své profesní cestě potkala kolegu Václava Šnebergera, který mi ukázal, že to, co hledám, je vlastně mentoring. Od té doby se věnuji vzdělávání mentorů a propagaci mentoringu mezi odbornou i laickou veřejností, protože mi přijde z hlediska rozvoje profesních dovedností velmi užitečný.

Celý text rozhovoru naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2014/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit