Časopis Komenský

Doma, nebo ve škole?

Rozhovor s Ivonou Princlíkovou o domácím vzdělávání

ČR patří mezi země s povinnou školní docházkou. Od 1. 1. 2005 bylo zákonem č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů schváleno pro žáky prvního stupně také individuální vzdělávání (IV), které je ve světě i u nás spíše známo pod pojmem domácí vzdělávání (DV). Z tohoto důvodu se k tomuto pojmenování přikláníme také v tomto příspěvku.

Podle MŠMT ČR se individuální vzdělávání za dobu své platnosti na 1. stupni ZŠ osvědčilo a nevyskytly se žádné zásadní problémy ani v průběhu pětiletého pokusného ověřování na 2. stupni ZŠ. I přes tyto výsledky a doporučení sněmovního školského výboru však domácí vzdělávání na 2. stupni schváleno nebylo.

V zákoně je individuální vzdělávání vymezeno jako vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve škole. Školský zákon současně řeší organizaci a upravuje podmínky, za nichž je individuální vzdělávání umožněno (jakým způsobem se rozhoduje o zařazení dítěte do DV; jaké jsou cíle DV; financování; způsoby hodnocení; kdo je za DV zodpovědný; kdo DV kontroluje). Domácí (individuální) vzdělávání reaguje na individuální potřeby jedince a umožňuje mu efektivně využívat jeho schopností a možností k dosažení stanovených cílů. Žáka v domácím vzdělávání na 1. stupni je možné zapsat do kterékoli školy. Bohaté zkušenosti s domácím vzděláváním mají pedagogové ZŠ a MŠ Nížkovice. V současnosti má tato málotřídní škola zapsáno 28 dětí v domácím vzdělávání z různých koutů naší země. Proč tomu tak je a jaké zkušenosti tato forma vzdělávání přináší, jsem se ptala paní ředitelky školy Mgr. et Bc. Ivony Princlíkové.

Ve vaší škole je v současnosti v domácím vzdělávání zapsáno 28 žáků, což je u škol vaší velikosti méně obvyklé. Kdy a z jakého důvodu jste se začali domácí vzděláváním zabývat?

První dva žáky – sourozence – jsem přijala v prosinci 2012. Chlapec nastoupil v průběhu prvního ročníku, dívka ve třetím. Před tím byli oba vzděláváni na privátní základní škole, kde se vyměnilo vedení, a proto odešla i řada kvalifikovaných pedagogů. Rodiče hledali pro své děti kvalitu, respektující a klidný přístup. Abych získala s domácím vzděláváním zkušenosti pod odborným vedením, oslovila jsem Asociaci domácího vzdělávání a domluvila jsem se s Hanou Tůmovou na spolupráci. Přijela se svojí kolegyní Juditou Kapicovou a pomohly nám s přezkoušením žáků. První přezkoušení vedly samy, my jsme jen pozorovaly jeho průběh. Do druhého přezkoušení jsem se již také zapojila, další jsme zvládly s kolegyněmi samy. Přezkoušení se zúčastnilo mnoho rodičů z různých míst, kteří se na nás postupně začali obracet s žádostí o přestup jejich dítěte na naši školu, nebo přicházeli s dalšími dětmi k zápisu do prvního ročníku. Zřejmě řešili vzdálenost svého bydliště a místo školy. Také je oslovila atmosféra školy a pohoda mezi pedagogy.

Jak jste na tuto novou situaci reagovali?

Jsme otevřená, podnětná škola s respektujícím přístupem k rodičům i dětem. Změnu jsme přijali velmi pozitivně. Bylo to v době, kdy jsme měli nízký počet žáků ve škole. Byla jsem před rozhodnutím, koho ze stávajících pedagogů propustit. Moje obavy rozptýlili rodiče a děti, kteří měli zájem o přijetí na naši školu právě v režimu DV, neboť na každé dítě v režimu domácího vzdělávání přichází určitý finanční příspěvek jako na běžně docházející děti.

Celý text rozhovoru naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit