Časopis Komenský

Muzejní pedagogika pod širým nebem

Muzea jsou dnes vnímána jako instituce se širokým vzdělávacím potenciálem. Návštěva muzea je součástí školního, ale i neformálního vzdělávání a volnočasových aktivit. Do muzea nezavítají jen děti a dospívající, ale také dospělí a senioři. Muzea velmi často navštěvují celé rodiny, jsou tak také prostorem mezigeneračního učení. V současnosti se proto i u nás rychle rozvíjí obor zaměřený na edukativní činnost muzea – muzejní pedagogika.

Následující fotoreportáž je z Muzea současného umění v Herzliyi v Izraeli. Toto muzeum považuje vzdělávací aktivity za jednu ze svých hlavních činností. Zdůrazňuje význam zkušenostního učení a kritické observace umění. Pro školy pravidelně pořádá kreativní workshopy zaměřené například na práci s videozáznamem nebo fotografií v rámci umělecké tvorby. V tomto muzeu jsme navštívili jednu z méně tradičních akci. Tou bylo komunitní odpoledne v rámci oslav židovského svátku Purim. Záměrem organizátorů bylo pozvat místní komunitu na půdu muzea a do muzejní zahrady a hravou formou návštěvníkům přiblížit umění z různých koutů světa. Aktivity byly cíleny především na děti mladšího školního věku. Avšak i rodiče a široká veřejnost si zde mohla najít něco „pro sebe“ – vstup do všech muzejních expozic byl v tento den bezplatný. Fotoreportáž ze dne stráveného s uměním z celého světa pod širým nebem nabízíme našim čtenářům jako inspiraci pro komunitní aktivity a estetickou výchovu ve školním či mimoškolním prostředí.

Purim letos připadl na 5. března. V Česku by bylo březnové počasí možná ještě nevlídné, ale v Izraeli svítilo sluníčko a teploměr ukazoval příjemných 19 °C. Možná i proto vyrazilo směrem k muzeu velké množství lidí. Návštěvníci ihned po vstupu na zahradu muzea obdrželi pas, do kterého mohli sbírat razítka z „rozmanitých světových destinací“. Každá z těchto destinací byla zastoupena některou z typických podob umění a umožnila dětem tvůrčí vyžití v duchu dané kultury či uměleckého směru.

V Evropě se návštěvníci mohli seznámit například s impresionismem. Impresionistické obrazy jsou charakteristické jasnou barvou nanášenou na plátno doteky štětce. Kolektivním dílem se zde staly obrazy, které návštěvníci dotvářeli lepením barevných koleček. Tématem obrazů byla příroda. V Evropě se také nabízelo malování obrazů inspirovaných klasiky či dramatické představení o sochařství. A nechyběla ani Mona Lisa, tedy možnost stát se její tváří. Spojené státy americké představily umění „z jiného soudku“: popart, komiksy či známé kreslené postavičky jako je například Mickey Mouse. Větší i menší děti  tvořily vlastní komiksová díla na připravenou zeď. Amerika nezapomněla ani na kulturu svých původních obyvatel. 

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2015/ ročník 139)

Do školy v sobotu ráno? Ano. A rádi!

„Chodí do školy v sobotu, a ještě rádi?“ podivovala se Katka, žákyně jedné základní školy v České republice, když jsem se zmínila o bilingvních českých dětech, žijících v Londýně, které navštěvují ve svém volném čase Českou školu bez hranic, aby se naučily češtinu a české reálie stejně dobře jako děti žijící v Česku. Tyto děti se do školy těší a chodí tam opravdu rády, což nepřímo potvrdila hned první maminka, přicházející v sobotu s dcerou do této školy: „Verča se nemohla dočkat, až ti odevzdá úkol. Včera jsme se u něj strašně nasmáli. Tak se určitě takypobavíš.” A tamní učitelé jakbysmet. Představa dítěte a učitele, kteří ve svém volném čase chodí do školy, a k tomu všemu ještě rádi, se obvykle jeví v českém prostředí jako utopie. A právě proto jsem se rozhodla tuto reportáž věnovat České škole bez hranic Londýn a přiblížit výuku, která zde probíhá.

Česká škola bez hranic Londýn (ČŠBH Londýn), jako jedna z poboček stejnojmenného projektu realizovaného v několika zemích Evropy, sídlí v hlavním městě Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Je charitativní organizací, jejíž snahou je podporovat užívání českého jazyka mezi českými dětmi žijícími v této zemi. Zároveň šíří povědomí o české kultuře a tradicích nejen v rámci české komunity zde žijící, ale také v rámci ostatních komunit, vedle nichž existuje a s nimiž sdílí život v zahraničí. Její aktivity se zaměřují na pochopení českého jazyka, české historie, kultury a tradic anglickou společností a dalšími komunitami, které žijí ve Velké Británii a mají odlišný mateřský jazyk.

Zakladatelkou ČŠBH Londýn je MgA. Zuzana Jungmanová, která je zároveň ředitelkou a učitelkou. V říjnu 2007 založila malý umělecký klub pro předškolní česky mluvící děti (Kid’s Art Club), což je považováno za počátek vzniku České školy bez hranic Londýn. V roce 2009 se stal tento projekt součástí široké mezinárodní sítě Českých škol bez hranic.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2015/ ročník 139)

Hurá do školy

Když přemýšlím, co mě v září čeká, vyskakují mi před očima přeplněné silnice, policisté na přechodech před školami, městská doprava praskající ve švech, zajímavější i méně zajímavé diskuse o tom, co stojí dítě školou povinné a jestli je to moc, nebo málo, a taky školy plné křiku a pobíhání stovek dětí, všudypřítomné reklamy na školní potřeby a v neposlední řadě první podzimní den. Ze zběžného výčtu je patrné, že převažují asociace spojující září spíše se začátkem školy než se začátkem podzimu. Následující reportáž o zahájení školního roku na Základní škole Masarova v Brně bude tedy plně odpovídat zářijovým zvyklostem. Jde se do školy!

Sleduji průběh uvítacího rituálu a chtě nechtě se vracím ke svému začátku školní docházky. Co si asi doopravdy myslí kluci a holky z deváté třídy, když předávají šerpu malému skřítčímu klukovinebo skřítčí holce? „Co se vám vybaví, když si vzpomenete na svou paní učitelku z první třídy?“ ptám se jich o pár dní později. „Vždycky pohodová, usmívala se, poradila, byla to taková naše druhá maminka.“ Nelehký úkol pro učitele. Nedá mi to, vyzvídám, jak se deváťákům žije ve škole s prvňáky. „Když je vidím, vzpomenu si, jaký to bylo, když jsem byl taky v první třídě.“ Pro některé jsou skoro velkými dospělými a druzí si ze starších spolužáků nic nedělají. „Pobaví mě, když nám vykají, někteří tady skáčou a chtějí nás pohlavkovat nebo hodně slyšíme třeba nadávky od nich.“ Co by deváťáci vzkázali učitelkám, které se v těchto dnech seznamují se svými novými svěřenci a svěřenkami? „Pevné nervy a klid,“ říkají jedním dechem žáci 9. třídy.

První září bylo deštivé, ve škole probíhaly stavební práce v části vstupní haly a před školou se pod deštníky srocovaly skupinky prvňáků s rodiči, sourozenci, prarodiče, ale také skupinky žáků 9. třídy, kteří přišli nové spolužáky přivítat a dekorovat šerpou. Přívětivé uvítání stvrzené vyučování je ještě učíme česky,“ uvádějí v rozhovoru učitelky letošních prvních tříd. „Ale neměnily bychom, rodiče jsou stejně natěšení jako prvňáčci, jsou aktivní, spolupracují, snaží se – někteří dokonce přepisují sešity, aby dobře vypadaly.“

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2014/ ročník 139)

Soutěž O pohár Heyrovského očima vítězného družstva

V pondělí 16. června 2014 se konal již 19. ročník soutěže mladých chemiků s názvem O pohár Heyrovského. Jde o klání žáků 8. ročníku ZŠ a sekund gymnázií. Je to jediná chemická soutěž v České republice pro žáky této věkové kategorie, takže není divu, že nese jméno nositele Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského. Přestože se školní rok nachýlil ke konci, byla i letos účast hojná. Přijelo 29 žáků z osmi škol okresu Blansko, kteří se nebáli přihlásit do tak náročné soutěže.

V poledne jsme vyrazily i my ze ZŠ a MŠ Olešnice ve složení Lucka Štěpánková, Petra Dobiášová z 8. A a Markéta Nedělová s Jaroslavou Šafářovou z 8. B pod ochrannými křídly paní učitelky Marie Plíhalové. Autobus nás spolehlivě a včas dopravil do Boskovic, takže jsme měly možnost rozhlédnout se po gymnáziu a najít příslušnou učebnu. Prezenční listina nás potěšila, byly jsme uvedeny na prvních čtyřech místech. Když nám letovičtí kolegové předpovídali, že to budou možná i naše výsledky, docela jsme se tomu zasmály. Postupně se učebna plnila dalšími soutěžícími a nervozita narůstala. V duchu jsme si říkaly: „Připravily jsme se dobře? Nezapomněly jsme na něco? Bude to těžké? Jak to zvládneme?“

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2014/ ročník 139)