Časopis Komenský

Už ve čtvrt na osm postává před vstupem do školy prvních sedm žáků. Někteří se skrze skleněné dveře dívají do doposud zamčené budovy, jiní stojí ke škole zády a zkoumavě prohlížejí všechny nově příchozí, kterých postupem času výrazně přibývá. Když se o půl osmé dvoje dveře školy konečně otevřou, dovnitř už se posouvá dav téměř sedmdesáti žáků, ty nejmenší doprovázejí rodiče. Základní škola v Rousínově se po dvouměsíčním klidu rozeznívá zvuky prvního školního dne. 

Ve čtvrtek 21. února pro některé učitele dějepisu neskončil pracovní den poslední vyučovací hodinou. Odpoledne se vydali do Brna, kde zasedli spolu se studenty historie, jejich vyučujícími, zástupci muzeí a dalšími zájemci o dějepisné dění do auditoria děkanátu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Zde se konala panelová diskuse o tom, jakou roli sehrává dějepis, jakožto vyučovací předmět, v současné škole. U jednoho stolu byli připraveni diskutovat vyučující z několika českých kateder historie, zástupci občanského sdružení PANT1 a portálu Moderní dějiny z Ostravy. Nechyběla také zástupkyně Asociace učitelů dějepisu ČR (asociace se skrývá pod zkratkou ASUD) a zástupci gymnaziálních učitelů. V půl páté odpoledne již bylo obecenstvo nedočkavé a účastníci diskuse připraveni argumentovat a vyměňovat si názory, takže nic nebránilo tomu, aby akce mohla začít.

„Aňo, zuj se,“ napomíná svoji kamarádku Káťa, sama odhazuje boty a  pečlivě si vybírá místo v malém provizorním hledišti. Je zřejmé, že žáci sedmé třídy Základní školy Mutěnická nejsou v  prostorách střediska volného času Lužánky v  Brně na Lidické poprvé, což záhy sami potvrzují, když se na ně lektor Jonáš obrací s tím, že už se určitě viděli. „Asi šestkrát jsme tu byli,“ odpovídá jeden z  chlapců, zatímco ostatní začínají vzpomínat, co se tu dělo v minulém roce.

„Milé děti, po cestě za vámi do školy mě zastavilo nešťastné zvířátko – krysa Belisa,“ uvádí žáky 1. C do programu environmentální výchovy lektorka Hanka. „Krysa byla nešťastná, protože jí někdo naházel odpadky do jejího pelíšku, a zeptala se mě, jestli byste jí pomohly odpadky roztřídit,“ pokračuje Hanka. Děti nadšeně souhlasí. Krysa Belisa je samozřejmě plyšová, ale odpadky, které s sebou spolu s Hankou přinesla, jsou skutečné. Ve třídě vznikla malá „skládka“ plná PET lahví, plechovek, papíru, skleněných předmětů i slupek z cibule. Začíná jeden z environmentálních vzdělávacích programů občanského sdružení Rezekvítek, který se dnes koná v 1. C na Masarykově ZŠ a MŠ Brno.