Časopis Komenský

Již jsme si celkem zvykli na to, že ve školách nepracují jen učitelé, ale i asistenti pedagoga, školní psychologové či speciální pedagogové. Pozice sociální pedagoga ve škole je však stále poměrně neobvyklá. Sociální pedagožku zapojili do života školy na ZŠ Sirotkově v Brně. Jejich zkušenosti s tříletým působením sociální pedagožky ve škole přináší čtenářům tato reportáž.

Sociální pedagožkou na ZŠ Sirotkova je Simona Řádková. Stejně jako je nevšední pozice sociálního pedagoga ve škole, byla nevšední i cesta Simony k této pozici. Simona studuje na Pedagogické fakultě MU v Brně obor sociální pedagogika. V rámci projektu na této fakultě s názvem Sociální pedagog do škol se dostala na gymnázium, kde poprvé pracovala jako sociální pedagog ve škole. Její působení zde ale bylo dočasné a po ukončení projektu již její spolupráce s gymnáziem nepokračovala. Simona nastoupila jako vychovatelka ve školní družině na ZŠ Sirotkova v Brně. S nápadem působit v této škole také jako sociální pedagog přišla po čase ona sama. Ředitel školy Mgr. Dan Jedlička Simoninu iniciativu podpořil a nechal jí volné pole působnosti. Simona pracuje jako sociální pedagog na DPP tak často, jak je potřeba.

Nabízí se otázka, jak sociální pedagog zapadne mezi ostatní pracovníky školního poradenského pracoviště a zda se jejich agenda nepřekrývá. Pan ředitel k tomu říká, že klíčová je koordinace pracovníků a aktivit, kterou si vzala na starost výchovná poradkyně. Simona si provázání aktivit s kolegy pochvaluje a zdůrazňuje: „Náš tým se rozrůstá, je tu výchovná poradkyně, metodička prevence a nově i školní psycholožka. Je nás více, je to více pohledů a můžeme spolupracovat.“ Výchovná poradkyně sbírá podněty od třídních učitelů, ze školního parlamentu a také na pravidelných setkáních s vedením školy. Na základě těchto podnětů se utváří „zakázka“ pro sociálního pedagoga. Simona se také účastní třídnických hodin a pomáhá třídním učitelům hlavně v těch úkolech, které se týkají práce s celým třídním kolektivem. Důležité je, že všechny aktivity ve škole jsou důkladně plánovány a řízeny. Tím nedochází k jejich překrývání, ale naopak ke smysluplnému doplňování.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2017/ ročník 141)

Předešlý 140. ročník časopisu a s ním spojené výročí nasadil redakci brouka do hlavy. Nechtěli jsme časopisu připravit oslavu, na které by se plácalo po zádech a rozdávalo se „obyčejné blahopřání s předtištěným obsahem“. Záměrem bylo autorsky pojednat o vývoji periodika ve vztahu k současnosti, rozdmýchat palčivá témata tak, aby byla viditelná z vícero úhlů pohledu, a věnovat se tématům představujícím stálice na poli pedagogiky a didaktiky ve vztahu k základní škole. Nejpříhodněji se pro tento účel jevila forma výstavy okořeněná o interaktivní prvky. Zejména při vymýšlení záživných úkolů pro studenty a další návštěvníky akce vládla na poradách kreativní atmosféra. Gejzír nápadů nakonec mimo jiné vyprodukoval i stylové občerstvení související s Lošticemi, místem narození zakladatele Komenského, Jana Havelky. Ano, na výstavě byly k ochutnání slavné tvarůžky.

Vernisáž proběhla 2. března 2016 v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledkem snah redakční rady byla prezentace panelové expozice o deseti zastaveních. Kdo se nezalekl místy hustějšího textu, seznal, že některé názory přetrvávají navzdory svižným politickým kotrmelcům i ideovým metamorfózám. Ihned po uvedení došlo na chválu uchopení témat ve srovnávacím pohledu. K tématům zmíněným v historických článcích byly nabídnuty současné články odborníků z rozmanitých oblastí pedagogiky. Nejlépe si zapamatujeme to, co si na vlastní kůži vyzkoušíme. Tento pocit jsme chtěli dopřát i návštěvníkům, kteří si mohli vybrat z rozmanitých úloh. Mohli si zkusit navléknout jehlu právě jako metaforu nezastupitelnosti praktické výuky. S pomocí glosáře si rozšířili slovní zásobu o perličky jako karcer či uvozgřenina. Vypočítali slovní úlohy, které řešil jejich prapraděd.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2016/ ročník 141)

Jednou z významných novinek na poli inovativního školství je pro rok 2016 bezesporu založení školy Labyrinth[1]. Jde o úplnou základní školou s bilingvním programem a o první laboratorní školu v České republice. Laboratorní škola Labyrinth je součástí holistického vzdělávacího projektu Open School Space, který překračuje hranice tradičních vzdělávacích prostředí, přirozeně se včleňuje do komunity, životního prostředí a skutečného světa. Projekt společně naplňují laboratorní škola Labyrinth, nezisková organizace Edunika a Nadace OPEN SCHOOL SPACE[2]. Projekt Open School Space sdružuje iniciativní pedagogy, v současné rétorice je lze označit za pedagogické lídry, kteří se pohybují řadu let ve školství, ať již jako učitelé nebo vedoucí pracovníci škol s přesahem do řady oblastí (např. další vzdělávání pedagogů v rámci DVPP či projekty přinášející inovace do škol). Během vzniku reportáže jsem měla možnost účastnit se řady aktivit s dětmi, s rodiči, vést rozhovory s realizátory projektu i s budoucími učiteli Labyrinthu. Nejčastěji jsem se setkávala s koordinátorkou školy Labyrinth Monikou Mandelíčkovou a s manažerem projektu Open School Space a zároveň ředitelem Labyrinthu Břetislavem Svozilem. Při zápisu do 1. třídy a na edukačních setkáních jsem měla možnost poznat i budoucí učitelky Olgu Novotnou a Terezu Cerovskou. Reportáž vznikala postupně během prvního roku příprav otevření první třídy Labyrinthu. Šlo tedy o informační schůzky k představení konceptu laboratorních škol (např. na půdě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity), o prezentace na konferencích (Úspěch pro každého žáka, SKAV), setkávání v rámci zápisů do prvních tříd (PdF MU) a v rámci edukačních skupin, které již absolvovaly přijaté děti společně s rodiči a budoucími pedagogy v Labyrinthu v různých prostředích (partneři školy Moravská galerie v Brně, Moravské zemské muzeum v Brně, Knihovna Jiřího Mahena). A nejvíc mě bavilo sledovat, jak to všechno do sebe pěkně zapadá.


[1] http://labyrinthschool.cz/

[2]http://openschoolspace.eu/

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Ve středu 2. března 2016 byla v odpoledních hodinách v prostorách knihovny Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity zahájena slavnostní vernisáží interaktivní výstava k 140. výročí založení časopisu Komenský. S radostí a elánem ji pro všechny čtenáře a zájemce o časopis připravili společně členové redakční rady. A nebyla to vernisáž ledajaká… Konala se u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, takže se vlastně jedna významná událost propojila s druhou.

Vernisáž zahájila současná vedoucí redakční rady doc. J. Kratochvílová, Ph.D., která ve svém vystoupení připomněla historii časopisu a osobnost jeho zakladatele – Jana Havelku, moravského středoškolského profesora, etnografa, spisovatele, který časopis založil v roce 1873 v Olomouci. Od roku 1992 se jeho vydavatelem stala právě Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. A protože se Jan Havelka narodil v Lošticích, městě ležícím na řece Třebůvce v jižní části okresu Šumperk, nechyběly při vernisáži ani olomoucké tvarůžky, jimiž jsou Loštice díky dlouhé tradici výroby proslulé. S podrobnými informacemi o velké osobnosti, kterou bezesporu zakladatel časopisu byl, jste se mohli seznámit hned na prvním z řady panelů (posterů).

Časopisu patří jedno důležité prvenství – je to nejstarší pedagogické periodikum v České republice. Přestože má neuvěřitelných 140 let, vypadá čím dál mladší! Redakční radu totiž tvoří výborný tým především mladých kolegyň a kolegů, kteří přicházejí s novými a neotřelými nápady, nebojí se experimentovat a svoji práci dělají s velkým nadšením a plným nasazením, což je v konečném výsledku znát. Pro účastníky výstavy byla rovněž připravena prezentace jednotlivých čísel časopisu tak, jak šel čas… Témata reflektující problémy dané doby se daly identifikovat napříč celou historií časopisu. S tím, jak jsme mohli vidět, souvisely i jazykové a grafické proměny od černobílých nákresů po fotografie. V počátcích periodika apelují články hlavně na morální výchovu žáků, od padesátých let 20. století lze zase vysledovat značnou ideologickou stopu. Současný trend koresponduje s kurikulárním dokumentem a jeho tématy: najdeme zde texty zaměřené na environmentální výchovu, recyklování, rozvoj čtenářské gramotnosti apod.

Hodně kvalitních autorů, a to jak odborných článků – včetně výsledků pedagogických výzkumů – tak i námětů DO či Z praxe a řadu dalších zajímavých nápadů, postřehů a glos souvisejících s edukačním procesem a vůbec všechno NEJ popřál časopisu rovněž jeden z členů redakční rady – doc. T. Janík, Ph.D. Po slavnostním přípitku se všichni návštěvníci vernisáže (a že jich bylo!) zaposlouchali do skladeb En, etas iam aurea (organum kolem roku 1400) a Buďte blahořečený ze hry Nebe na zemi (Jaroslav Ježek, V + W) v provedení Radka Korčáka a Vladimíra Richtera (zpěv) a Petra Haly (klávesy). A pak přišlo to hlavní! Se skleničkou v ruce nebo bez ní procházeli postupně návštěvníci kolem jednotlivých panelů, jejichž obsah je seznamoval s vybranými oblastmi edukace, a to v konfrontaci dvou pohledů: dřívějšího a dnešního. Při pečlivém prostudování materiálů vyšlo u řady z nich najevo, že se v některých oblastech za celých 140 let vlastně tolik nezměnilo. Podívejme se například na domácí úkoly.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)