Časopis Komenský

S Komenským putujeme po labyrintech konferencí i do Českého ráje

Předešlý 140. ročník časopisu a s ním spojené výročí nasadil redakci brouka do hlavy. Nechtěli jsme časopisu připravit oslavu, na které by se plácalo po zádech a rozdávalo se „obyčejné blahopřání s předtištěným obsahem“. Záměrem bylo autorsky pojednat o vývoji periodika ve vztahu k současnosti, rozdmýchat palčivá témata tak, aby byla viditelná z vícero úhlů pohledu, a věnovat se tématům představujícím stálice na poli pedagogiky a didaktiky ve vztahu k základní škole. Nejpříhodněji se pro tento účel jevila forma výstavy okořeněná o interaktivní prvky. Zejména při vymýšlení záživných úkolů pro studenty a další návštěvníky akce vládla na poradách kreativní atmosféra. Gejzír nápadů nakonec mimo jiné vyprodukoval i stylové občerstvení související s Lošticemi, místem narození zakladatele Komenského, Jana Havelky. Ano, na výstavě byly k ochutnání slavné tvarůžky.

Vernisáž proběhla 2. března 2016 v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledkem snah redakční rady byla prezentace panelové expozice o deseti zastaveních. Kdo se nezalekl místy hustějšího textu, seznal, že některé názory přetrvávají navzdory svižným politickým kotrmelcům i ideovým metamorfózám. Ihned po uvedení došlo na chválu uchopení témat ve srovnávacím pohledu. K tématům zmíněným v historických článcích byly nabídnuty současné články odborníků z rozmanitých oblastí pedagogiky. Nejlépe si zapamatujeme to, co si na vlastní kůži vyzkoušíme. Tento pocit jsme chtěli dopřát i návštěvníkům, kteří si mohli vybrat z rozmanitých úloh. Mohli si zkusit navléknout jehlu právě jako metaforu nezastupitelnosti praktické výuky. S pomocí glosáře si rozšířili slovní zásobu o perličky jako karcer či uvozgřenina. Vypočítali slovní úlohy, které řešil jejich prapraděd.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2016/ ročník 141)

Cestou a ještě jinou cestou: v Labyrinthu objevujeme vše o inovativních přístupech ke vzdělávání dětí, rodičů a pedagogů

Jednou z významných novinek na poli inovativního školství je pro rok 2016 bezesporu založení školy Labyrinth[1]. Jde o úplnou základní školou s bilingvním programem a o první laboratorní školu v České republice. Laboratorní škola Labyrinth je součástí holistického vzdělávacího projektu Open School Space, který překračuje hranice tradičních vzdělávacích prostředí, přirozeně se včleňuje do komunity, životního prostředí a skutečného světa. Projekt společně naplňují laboratorní škola Labyrinth, nezisková organizace Edunika a Nadace OPEN SCHOOL SPACE[2]. Projekt Open School Space sdružuje iniciativní pedagogy, v současné rétorice je lze označit za pedagogické lídry, kteří se pohybují řadu let ve školství, ať již jako učitelé nebo vedoucí pracovníci škol s přesahem do řady oblastí (např. další vzdělávání pedagogů v rámci DVPP či projekty přinášející inovace do škol). Během vzniku reportáže jsem měla možnost účastnit se řady aktivit s dětmi, s rodiči, vést rozhovory s realizátory projektu i s budoucími učiteli Labyrinthu. Nejčastěji jsem se setkávala s koordinátorkou školy Labyrinth Monikou Mandelíčkovou a s manažerem projektu Open School Space a zároveň ředitelem Labyrinthu Břetislavem Svozilem. Při zápisu do 1. třídy a na edukačních setkáních jsem měla možnost poznat i budoucí učitelky Olgu Novotnou a Terezu Cerovskou. Reportáž vznikala postupně během prvního roku příprav otevření první třídy Labyrinthu. Šlo tedy o informační schůzky k představení konceptu laboratorních škol (např. na půdě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity), o prezentace na konferencích (Úspěch pro každého žáka, SKAV), setkávání v rámci zápisů do prvních tříd (PdF MU) a v rámci edukačních skupin, které již absolvovaly přijaté děti společně s rodiči a budoucími pedagogy v Labyrinthu v různých prostředích (partneři školy Moravská galerie v Brně, Moravské zemské muzeum v Brně, Knihovna Jiřího Mahena). A nejvíc mě bavilo sledovat, jak to všechno do sebe pěkně zapadá.


[1] http://labyrinthschool.cz/

[2]http://openschoolspace.eu/

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Časopis Komenský dříve a dnes

Ve středu 2. března 2016 byla v odpoledních hodinách v prostorách knihovny Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity zahájena slavnostní vernisáží interaktivní výstava k 140. výročí založení časopisu Komenský. S radostí a elánem ji pro všechny čtenáře a zájemce o časopis připravili společně členové redakční rady. A nebyla to vernisáž ledajaká… Konala se u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, takže se vlastně jedna významná událost propojila s druhou.

Vernisáž zahájila současná vedoucí redakční rady doc. J. Kratochvílová, Ph.D., která ve svém vystoupení připomněla historii časopisu a osobnost jeho zakladatele – Jana Havelku, moravského středoškolského profesora, etnografa, spisovatele, který časopis založil v roce 1873 v Olomouci. Od roku 1992 se jeho vydavatelem stala právě Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. A protože se Jan Havelka narodil v Lošticích, městě ležícím na řece Třebůvce v jižní části okresu Šumperk, nechyběly při vernisáži ani olomoucké tvarůžky, jimiž jsou Loštice díky dlouhé tradici výroby proslulé. S podrobnými informacemi o velké osobnosti, kterou bezesporu zakladatel časopisu byl, jste se mohli seznámit hned na prvním z řady panelů (posterů).

Časopisu patří jedno důležité prvenství – je to nejstarší pedagogické periodikum v České republice. Přestože má neuvěřitelných 140 let, vypadá čím dál mladší! Redakční radu totiž tvoří výborný tým především mladých kolegyň a kolegů, kteří přicházejí s novými a neotřelými nápady, nebojí se experimentovat a svoji práci dělají s velkým nadšením a plným nasazením, což je v konečném výsledku znát. Pro účastníky výstavy byla rovněž připravena prezentace jednotlivých čísel časopisu tak, jak šel čas… Témata reflektující problémy dané doby se daly identifikovat napříč celou historií časopisu. S tím, jak jsme mohli vidět, souvisely i jazykové a grafické proměny od černobílých nákresů po fotografie. V počátcích periodika apelují články hlavně na morální výchovu žáků, od padesátých let 20. století lze zase vysledovat značnou ideologickou stopu. Současný trend koresponduje s kurikulárním dokumentem a jeho tématy: najdeme zde texty zaměřené na environmentální výchovu, recyklování, rozvoj čtenářské gramotnosti apod.

Hodně kvalitních autorů, a to jak odborných článků – včetně výsledků pedagogických výzkumů – tak i námětů DO či Z praxe a řadu dalších zajímavých nápadů, postřehů a glos souvisejících s edukačním procesem a vůbec všechno NEJ popřál časopisu rovněž jeden z členů redakční rady – doc. T. Janík, Ph.D. Po slavnostním přípitku se všichni návštěvníci vernisáže (a že jich bylo!) zaposlouchali do skladeb En, etas iam aurea (organum kolem roku 1400) a Buďte blahořečený ze hry Nebe na zemi (Jaroslav Ježek, V + W) v provedení Radka Korčáka a Vladimíra Richtera (zpěv) a Petra Haly (klávesy). A pak přišlo to hlavní! Se skleničkou v ruce nebo bez ní procházeli postupně návštěvníci kolem jednotlivých panelů, jejichž obsah je seznamoval s vybranými oblastmi edukace, a to v konfrontaci dvou pohledů: dřívějšího a dnešního. Při pečlivém prostudování materiálů vyšlo u řady z nich najevo, že se v některých oblastech za celých 140 let vlastně tolik nezměnilo. Podívejme se například na domácí úkoly.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)

Výuka první pomoci v Zambii

V roce 2014 jsem se v rámci pracovní stáže, kterou umožňuje Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, dostala jako dobrovolník do Njovu, o. p. s. V této neziskové organizaci jsem pobývala tři měsíce, převážnou většinu času jsem trávila v Centru mimoškolního vzdělávání a volnočasových aktivit Slon. V centru jsem pracovala především v Klubu pro mladé matky (Young mothers), působila jsem jako volnočasový pedagog a dále jsem působila jako lektor první pomoci pro děti z chudinské čtvrti. A právě o výuce první pomoci v Chybolii bude tato reportáž.

Stojím na dvorku před budovou Centra mimoškolního vzdělávání a volnočasových aktivit Slon[1] v chudinské čtvrti Chybolia hlavního města Lusaky v Zambii. „Muli bwanji,“ – „Ahoj, jak se máš,“ pokřikují na mě děti. „Muli bwino,“ – „Ahoj, mám se dobře, jak se máš ty?“ odpovídám, a to přesto, že je odpoledne a od rána jsme se takto pozdravili již několikrát. Děti mají radost, když jim běloch odpovídá nyanjou.[2] „Bwino bwanji,“ dokončují děti sekvenci a smějí se. Další konverzace probíhá už v angličtině.

Je pátek, dvorek před výukovým centrem v chudinské čtvrti Chybolia je plný dětí, které mají zrovna přestávku mezi vyučováním. Některé v hloučku postávají u houpaček z pneumatik a dohadují se, kdo je na řadě s houpáním, jiné bosky pobíhají po hřišti a hrají fotbal či basketbal. Děvčata se ale tohoto nezúčastňují, buď se starají o mladší sourozence, které se za nimi přibatolili, zaplétají si vlasy, nebo s dalšími chlapci tančí na muziku, již si pouští z počítače. Celou scénu dokresluje oranžovožlutý nádech ovzduší ze zvířeného písku. Stejně jako každý den ani tento den není výjimkou. Období dešťů skončilo a nastupuje zima, ale i přesto je přes den úmorných 35 stupňů. Přemýšlím, jak další hodinu první pomoci začít, aby byla pro děti co nejvíce zajímavá. Domlouvám se s Marrion a Davidem, místními dobrovolníky, kteří v Centru vyučují, aby sehráli scénku, při které si jeden z nich zlomí nohu. Protože Zambijci mají divadelního ducha, souhlasí a nebrání jim žádná tréma. Po domluvě nechávám Marrion a Davidovi nějaký čas, aby si to stihli nacvičit, a já odpovídám dětem na otázky ohledně České republiky. Poté, co je připravena scénka, dává David Memory velký kovový zvonek, kterým se ohlašuje začátek vyučovací hodiny, a Memory na dvorku zvoní, čímž všechny děti upozorní na začátek další vyučovací hodiny. Děti se rozeběhnou do dvou tříd, jež v centru jsou. Jedna třída je pro starší děti, druhá třída je pro ty menší, které se teprve učí číst, psát a počítat. Když jsou děti ve třídě, proběhne scénka, při níž si Marrion jako zlomí nohu. David odchází do své třídy učit mladší děti a já sama zůstávám s Marrion.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)