Časopis Komenský

Zápisky z prvního školního dne

Už ve čtvrt na osm postává před vstupem do školy prvních sedm žáků. Někteří se skrze skleněné dveře dívají do doposud zamčené budovy, jiní stojí ke škole zády a zkoumavě prohlížejí všechny nově příchozí, kterých postupem času výrazně přibývá. Když se o půl osmé dvoje dveře školy konečně otevřou, dovnitř už se posouvá dav téměř sedmdesáti žáků, ty nejmenší doprovázejí rodiče. Základní škola v Rousínově se po dvouměsíčním klidu rozeznívá zvuky prvního školního dne. 

Těšení na neznámé

Zatímco někteří žáci vcházejí s ostychem a ohlížejí se po rodičích, kteří jim radí, kam by se ve třídě mohli posadit, Lucinka se jde bez zaváhání vyfotit k tabuli, kterou zdobí nápis Vítáme vás v 1. A, a cestou zpátky si prohlíží své nové spolužáky. Na otázku, jestli se do školy těšila, odpovídá, že ano. Předtím však kratince zaváhá, což se smíchem komentuje její maminka: „Netěší se na úkoly. Má starší sestru, která letos jde do 6. třídy, takže ví, co ji čeká.“

Eliška, která si našla místo v první lavici u dveří, zatím naopak moc neví, co se vlastně ve škole bude dít. Přesto se však do školy těšila a spolu s maminkou učinila řádné přípravy.

„Mamka mi nakoupila školní věci,“ říká spokojeně Eliška směrem k Helence, s níž ode dneška sdílí lavici. Ta jí na oplátku sděluje, že ona se do školy těšila na učení. Krátce před zvoněním se přináší ještě jedna lavice a židličky. Do třídy totiž na poslední chvíli přibývá žákyně, která tu má kamarádku ze školky, a proto ze tří prvních tříd chce být právě v této.

1. A je dnes zaplněná dvojnásob, neboť všechny děti přišli první den podpořit rodiče a některé i prarodiče. Se zvoněním je tu nakonec krom 23 prvňáčků také 43 dospělých, mezi nimiž se protáhne drobná paní učitelka Cibulková, aby všechny společně mohla přivítat. Namísto dlouhého úvodu se na děti vzápětí obrací s hádankou: „Mám v dlani něco, co studí, a bije tomu malinké srdíčko. Co by to mohlo být?“ Dětem se hádání očividně líbí, protože hned zkoušejí své štěstí a postupně tipují, zda by paní učitelka nemohla mít v ruce led, kostku nebo klíček. Ze třídy se pak ozve odpověď rolnička, s kterou je učitelka spokojená, a proto prozrazuje, že v dlani schovává malý zvoneček.

V zazvonění zvonečku je podstata drobného rituálu, který si učitelka pro děti připravila. Jeho zvukem končí období, kdy děti chodily do školky, a začíná období nové. „Bude to trochu náročnější období, ale naučíte se číst a psát, budete schopni třeba sami napsat babičce nebo si přečíst pohádku,“ slibuje dětem. Když na její otázku, zda se chce někdo vrátit do školky, všichni žáci odpovědí, že ne (nebo pro jistotu neodpoví), učitelka zazvoní zvonečkem a z dětí jsou oficiálně školáci. Každý z nich si pak může dojít pro deníček a záznamníček malého školáka, s každým z nich si také paní učitelka podá ruku a nechá ho, aby se představil.

Skupinou rodičů stojících u dveří do třídy se podaří projít také řediteli školy, který jde děti, ale zejména jejich rodiče ve škole přivítat. Svou promluvou však nezůstává dlouho u úvodních ceremonií a jde k jádru věci: „Hlavní je, abyste se toho vašeho dítěte na školu ptali, abyste doma o škole mluvili. V tom je ta jeho hlavní podpora, když ta euforie vyprchá. A taky jde o podporu učitele. Falešná podpora, kdy stojíte stoprocentně za vaším dítětem, nemá smysl. Vždycky je potřeba o všem s tím učitelem poradit a hledat, jak se věci mají.“ S tím se s rodiči rozloučí a pokračuje na své pouti školou směrem k devátým třídám.

Zatímco žáci pak mají chvilku na to, aby si prohlédli učebnice, učitelka se s rodiči domlouvá na organizačních věcech. Sama již prošla se dvěma svými dětmi první třídou a ví, že pro rodiče tohle období může být náročné. „Berte to tak, že nyní také máte určité období hájení, takže nevadí, když na začátku vaše dítě nebude mít například nějakou pomůcku, to se může stát.“

Děti si mezitím prohlížejí knížky, které měly nachystané na lavicích, a vyřešily dopředu některé z rébusů, jimž se mají věnovat v pozdějších hodinách. „To máme hotový tak za měsíc,“ říká optimisticky Míša svému spolužákovi v zadní lavici, když mu ukazuje, jak málo je písmenek, které našel ve své složce s abecedou.

Mýty o druhém stupni

V šesté třídě, kam dnes poprvé jde také Lucinčina sestra, vládne veselá a uvolněná atmosféra. Někteří žáci již sedí v lavicích, jiní debatují s kamarády, malý hlouček žáků společně pročítá informace na nástěnce, kterou jim připravila jejich nová učitelka třídní. Mezi informacemi se mohou mimo jiné dočíst, kdo ze třídy má který měsíc narozeniny. Někteří, mezi nimiž dominují ti, co již školu znají, neboť sem chodili i na první stupeň, obsadili prostor ve dveřích a monitorují dění na chodbě. Hlavně děvčata přípravy na první školní den nepodcenila – jak sama říkají, věnovala náležitou pozornost jak výběru oblečení, tak úpravě účesu.

Na otázku, zda se do školy těšili, odpovídají žáci sborovým unisonem: „Nee!“, „Ani náhodou.“ K jednotné odpovědi však žáky vedou různé důvody: „Máme strašně moc hodin.“ „Protože se musíme učit. A psát písemky.“ „Protože přes prázdniny jsem každý den vstával v deset hodin, a teďka musím vstávat v sedm,“ překřikují se jeden přes druhého kluci a společně si stěžují, že s prvním školním zvoněním skončila uvolněná letní atmosféra.

„Ale jo, já se těšila, hlavně na kamarádky,“ oponuje spolužákům Alžběta s tím, že škola není jen o učení a známkách. „Já se taky těšil na kámoše,“ souhlasí s ní Víťa, „hlavně na tydle čtyři,“ ukazuje na své společníky, kterými se obklopil i v lavici. A kamarádi se svorně shodují, že přes léto v kontaktu nebyli a potkali se jen náhodně na bazéně. „Doma už beztak byla nuda,“ uzavírá diskusi hlas z třídy.

Šestý ročník pro žáky znamená mnoho změn – novou třídu, několik nově příchozích spolužáků, nové předměty. „Já si myslím, že všechno jako bude těžší, všechny učitele budeme mít jiný, takže než je pochopíme, co po nás budou chtí....“ povzdychne si Magda. Že je druhý stupeň náročnější, navíc šesťákům potvrdili starší sourozenci a kamarádi. „Všechno bude těžší. Sestra říkala, ona už chodí do osmé, že se budeme dva týdny učit a dva týdny budeme psát prověrky. V kuse. Ze všeho z páté třídy!“ zasvěceně před svými spolužáky vysvětluje Ondra. To, že život na druhém stupni se přibližuje nomádství a žáci často putují s balíčkem věcí chodbami do jiných tříd, již ve třídě také vědí, ale ztotožněni s touto myšlenkou nejsou. „Mně se tady líbí,“ říká Natálie, „ale na každej předmět půjdem do jiný třídy. Musí se to hrozně hledat, to je na tom nejhorší. Minule jsme nic nehledali, protože jsme věděli, kde máme třídu,“ ohlíží se nostalgicky za výhodami prvního stupně.

Zásadní změna v podobě nového třídního učitele čeká šesťáky jen napůl. S paní učitelkou Sekaninovou, která žáky přesně v osm hodin vítá ve třídě, se totiž většina z nich zná již z třetího ročníku, kdy je učila prvouku. Když proto učitelka žákům sděluje, že její třídnictví je bude doprovázet až do konce deváté třídy, ze třídy se ozývá spokojené přizvukování. Nadšení žáků mírně opadne ve chvíli, kdy se dozvědí, že se s učitelkou budou setkávat pouze jednu hodinu týdne, a proto si učitelka pomáhá žertem: „Zařídila jsem vám učebnu přímo naproti svému kabinetu, takže vás budu mít pod dohledem každou přestávku.“ Žáci reagují vděčným pousmáním.

Tanečním krokem k přijímačkám

Zatímco na chodbách to žije a ozývá se veselé štěbetání, v 9. B je nálada vážnější. Všichni vědí, co je letos čeká. Kdo by si ale myslel, že deváťáci mají největší obavy z přijímaček na střední školy, mýlil by se. Nejčastější odpovědí na otázku, čeho se žáci v následujícím školním roce nejvíce obávají, je polonéza. Polonéza je tradiční ples, který se koná v lednu. Na něm deváťáci předtančují, a s tím je pochopitelně spo- jena velká tréma. Na polonézu je proto třeba se pořádně připravit.

Další obavy žáků se pak propojují zpravidla s jedním konkrétním předmětem. Pro někoho je to matematika, pro jiného dějepis. Až jako třetí odpověď zaznívají přijímačky a poté nová škola. Možná proto, že tyto věci jsou pro žáky zatím relativně vzdálené. Do devítky přitom přicházejí také s různými cíli a očekáváními.

„Snad se to nějak zvládne,“ říká neurčitě Ivana, zatímco Mirek má cíl zcela konkrétní – chce se zlepšit v češtině. Adriana ke komentářům svých spolužáků dodává: „Hlavně si to letos musíme užít!“

Se zvoněním v osm hodin vchází do třídy paní učitelka třídní, která žáky vítá a s nádechem nostalgie konstatuje, že vždycky je smutné, když něco končí. Pro své žáky si na začátek školního roku připravila také malý dárek – klipsu se sovou charakterizující moudrost, kterou by letos žákům chtěla předat.

Z posledního školního dne před prázdninami zbylo na tabuli několik charakteristik toho, jací by žáci chtěli v budoucnu být. Nyní se k nim spolu s učitelkou vracejí a navazují tam, kde před prázdninami skončili. Poté je na programu spousta další práce. Prvním úkolem je seznámení se školním řádem. Nejvíce zdůrazňovaným bodem je užívání mobilních telefonů. Na otázku, zda do školy mohou žáci nosit telefon, všichni obeznámeně a někteří mírně znuděně přikyvují. Učitelka mezitím zdůrazňuje to, že mobil musí být během vyučování vypnutý.

Po zopakování školního řádu se žáci dozvědí, kdo je bude v letošním roce učit. Zaznívají jména učitelů, přičemž u některých vypukne bujarý jásot, u jiných neskrývané zklamání. Zmíněna je také informace o přírodopisu, který bude probíhat už jen jednou týdně. „Jenom jednou týdně?“ povzdechne si Michal ve druhé lavici.

„Pokud chceš, Michale, můžeme si dát hodiny navíc odpoledne,“ dodává učitelka, která ve své třídě učí právě přírodopis. Michal i třída se pobaveně zasmějí a je jasné, že se s jednou hodinou přírodopisu Michal nakonec spokojí. V tu chvíli výuku krátce přeruší návštěva ředitele, který před okamžikem opustil první třídy, aby deváťákům popřál především odhodlání k další práci.

Předposledním bodem programu je rozdělení žáků do předmětů globální výchova, komunikační výchova, matematika a český jazyk. Žáci v těchto předmětech vytvářejí skupiny se žáky ze zbylých dvou devátých tříd, takže všechny nejvíce zajímá, s kým se letos v těchto hodinách sejdou. Závěrem učitelka žákům sděluje, že jim v prvním školním týdnu připravila exkurzi do botanické zahrady v Brně a že v odpoledních hodinách si projdou i brněnské památky a zbude čas i na nákupy podle podzimních módních trendů. Tato zpráva žáky očividně potěší. V devítce totiž na vzhledu záleží.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit