Časopis Komenský

Cestou a ještě jinou cestou: v Labyrinthu objevujeme vše o inovativních přístupech ke vzdělávání dětí, rodičů a pedagogů

Jednou z významných novinek na poli inovativního školství je pro rok 2016 bezesporu založení školy Labyrinth[1]. Jde o úplnou základní školou s bilingvním programem a o první laboratorní školu v České republice. Laboratorní škola Labyrinth je součástí holistického vzdělávacího projektu Open School Space, který překračuje hranice tradičních vzdělávacích prostředí, přirozeně se včleňuje do komunity, životního prostředí a skutečného světa. Projekt společně naplňují laboratorní škola Labyrinth, nezisková organizace Edunika a Nadace OPEN SCHOOL SPACE[2]. Projekt Open School Space sdružuje iniciativní pedagogy, v současné rétorice je lze označit za pedagogické lídry, kteří se pohybují řadu let ve školství, ať již jako učitelé nebo vedoucí pracovníci škol s přesahem do řady oblastí (např. další vzdělávání pedagogů v rámci DVPP či projekty přinášející inovace do škol). Během vzniku reportáže jsem měla možnost účastnit se řady aktivit s dětmi, s rodiči, vést rozhovory s realizátory projektu i s budoucími učiteli Labyrinthu. Nejčastěji jsem se setkávala s koordinátorkou školy Labyrinth Monikou Mandelíčkovou a s manažerem projektu Open School Space a zároveň ředitelem Labyrinthu Břetislavem Svozilem. Při zápisu do 1. třídy a na edukačních setkáních jsem měla možnost poznat i budoucí učitelky Olgu Novotnou a Terezu Cerovskou. Reportáž vznikala postupně během prvního roku příprav otevření první třídy Labyrinthu. Šlo tedy o informační schůzky k představení konceptu laboratorních škol (např. na půdě Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity), o prezentace na konferencích (Úspěch pro každého žáka, SKAV), setkávání v rámci zápisů do prvních tříd (PdF MU) a v rámci edukačních skupin, které již absolvovaly přijaté děti společně s rodiči a budoucími pedagogy v Labyrinthu v různých prostředích (partneři školy Moravská galerie v Brně, Moravské zemské muzeum v Brně, Knihovna Jiřího Mahena). A nejvíc mě bavilo sledovat, jak to všechno do sebe pěkně zapadá.


[1] http://labyrinthschool.cz/

[2]http://openschoolspace.eu/

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 01/ září 2016/ ročník 141)

Časopis Komenský dříve a dnes

Ve středu 2. března 2016 byla v odpoledních hodinách v prostorách knihovny Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity zahájena slavnostní vernisáží interaktivní výstava k 140. výročí založení časopisu Komenský. S radostí a elánem ji pro všechny čtenáře a zájemce o časopis připravili společně členové redakční rady. A nebyla to vernisáž ledajaká… Konala se u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, takže se vlastně jedna významná událost propojila s druhou.

Vernisáž zahájila současná vedoucí redakční rady doc. J. Kratochvílová, Ph.D., která ve svém vystoupení připomněla historii časopisu a osobnost jeho zakladatele – Jana Havelku, moravského středoškolského profesora, etnografa, spisovatele, který časopis založil v roce 1873 v Olomouci. Od roku 1992 se jeho vydavatelem stala právě Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. A protože se Jan Havelka narodil v Lošticích, městě ležícím na řece Třebůvce v jižní části okresu Šumperk, nechyběly při vernisáži ani olomoucké tvarůžky, jimiž jsou Loštice díky dlouhé tradici výroby proslulé. S podrobnými informacemi o velké osobnosti, kterou bezesporu zakladatel časopisu byl, jste se mohli seznámit hned na prvním z řady panelů (posterů).

Časopisu patří jedno důležité prvenství – je to nejstarší pedagogické periodikum v České republice. Přestože má neuvěřitelných 140 let, vypadá čím dál mladší! Redakční radu totiž tvoří výborný tým především mladých kolegyň a kolegů, kteří přicházejí s novými a neotřelými nápady, nebojí se experimentovat a svoji práci dělají s velkým nadšením a plným nasazením, což je v konečném výsledku znát. Pro účastníky výstavy byla rovněž připravena prezentace jednotlivých čísel časopisu tak, jak šel čas… Témata reflektující problémy dané doby se daly identifikovat napříč celou historií časopisu. S tím, jak jsme mohli vidět, souvisely i jazykové a grafické proměny od černobílých nákresů po fotografie. V počátcích periodika apelují články hlavně na morální výchovu žáků, od padesátých let 20. století lze zase vysledovat značnou ideologickou stopu. Současný trend koresponduje s kurikulárním dokumentem a jeho tématy: najdeme zde texty zaměřené na environmentální výchovu, recyklování, rozvoj čtenářské gramotnosti apod.

Hodně kvalitních autorů, a to jak odborných článků – včetně výsledků pedagogických výzkumů – tak i námětů DO či Z praxe a řadu dalších zajímavých nápadů, postřehů a glos souvisejících s edukačním procesem a vůbec všechno NEJ popřál časopisu rovněž jeden z členů redakční rady – doc. T. Janík, Ph.D. Po slavnostním přípitku se všichni návštěvníci vernisáže (a že jich bylo!) zaposlouchali do skladeb En, etas iam aurea (organum kolem roku 1400) a Buďte blahořečený ze hry Nebe na zemi (Jaroslav Ježek, V + W) v provedení Radka Korčáka a Vladimíra Richtera (zpěv) a Petra Haly (klávesy). A pak přišlo to hlavní! Se skleničkou v ruce nebo bez ní procházeli postupně návštěvníci kolem jednotlivých panelů, jejichž obsah je seznamoval s vybranými oblastmi edukace, a to v konfrontaci dvou pohledů: dřívějšího a dnešního. Při pečlivém prostudování materiálů vyšlo u řady z nich najevo, že se v některých oblastech za celých 140 let vlastně tolik nezměnilo. Podívejme se například na domácí úkoly.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 04/ červen 2016/ ročník 140)

Výuka první pomoci v Zambii

V roce 2014 jsem se v rámci pracovní stáže, kterou umožňuje Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, dostala jako dobrovolník do Njovu, o. p. s. V této neziskové organizaci jsem pobývala tři měsíce, převážnou většinu času jsem trávila v Centru mimoškolního vzdělávání a volnočasových aktivit Slon. V centru jsem pracovala především v Klubu pro mladé matky (Young mothers), působila jsem jako volnočasový pedagog a dále jsem působila jako lektor první pomoci pro děti z chudinské čtvrti. A právě o výuce první pomoci v Chybolii bude tato reportáž.

Stojím na dvorku před budovou Centra mimoškolního vzdělávání a volnočasových aktivit Slon[1] v chudinské čtvrti Chybolia hlavního města Lusaky v Zambii. „Muli bwanji,“ – „Ahoj, jak se máš,“ pokřikují na mě děti. „Muli bwino,“ – „Ahoj, mám se dobře, jak se máš ty?“ odpovídám, a to přesto, že je odpoledne a od rána jsme se takto pozdravili již několikrát. Děti mají radost, když jim běloch odpovídá nyanjou.[2] „Bwino bwanji,“ dokončují děti sekvenci a smějí se. Další konverzace probíhá už v angličtině.

Je pátek, dvorek před výukovým centrem v chudinské čtvrti Chybolia je plný dětí, které mají zrovna přestávku mezi vyučováním. Některé v hloučku postávají u houpaček z pneumatik a dohadují se, kdo je na řadě s houpáním, jiné bosky pobíhají po hřišti a hrají fotbal či basketbal. Děvčata se ale tohoto nezúčastňují, buď se starají o mladší sourozence, které se za nimi přibatolili, zaplétají si vlasy, nebo s dalšími chlapci tančí na muziku, již si pouští z počítače. Celou scénu dokresluje oranžovožlutý nádech ovzduší ze zvířeného písku. Stejně jako každý den ani tento den není výjimkou. Období dešťů skončilo a nastupuje zima, ale i přesto je přes den úmorných 35 stupňů. Přemýšlím, jak další hodinu první pomoci začít, aby byla pro děti co nejvíce zajímavá. Domlouvám se s Marrion a Davidem, místními dobrovolníky, kteří v Centru vyučují, aby sehráli scénku, při které si jeden z nich zlomí nohu. Protože Zambijci mají divadelního ducha, souhlasí a nebrání jim žádná tréma. Po domluvě nechávám Marrion a Davidovi nějaký čas, aby si to stihli nacvičit, a já odpovídám dětem na otázky ohledně České republiky. Poté, co je připravena scénka, dává David Memory velký kovový zvonek, kterým se ohlašuje začátek vyučovací hodiny, a Memory na dvorku zvoní, čímž všechny děti upozorní na začátek další vyučovací hodiny. Děti se rozeběhnou do dvou tříd, jež v centru jsou. Jedna třída je pro starší děti, druhá třída je pro ty menší, které se teprve učí číst, psát a počítat. Když jsou děti ve třídě, proběhne scénka, při níž si Marrion jako zlomí nohu. David odchází do své třídy učit mladší děti a já sama zůstávám s Marrion.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 03/ březen 2016/ ročník 140)

Kam na školu?

Téma reportáže jsme nehledali dlouho, vznikala v době, kdy většina středních škol otevírala své dveře zvědavcům z řad rodičů a jejich dětí, toho času žáků 9. ročníku základních škol. Volba vzdělávací dráhy je významným životním mezníkem. Ovlivňuje nejen úspěšnost na trhu práce a možnost pokračovat v terciárním vzdělávání, ale také zdravý rozvoj osobnosti, individuální spokojenost a úspěšné využití společenského potenciálu člověka (Hlaďo, 2010). Příprava na volbu střední školy ovšem nezačíná až v posledním ročníku školy základní. K tomuto rozhodnutí vede cesta přes zájmové aktivity dětí, diskuse o profesích s rodiči i s učiteli, seznamování se se světem práce díky průřezovým tématům Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. K vhodnému rozhodnutí napomáhá poznat své silné a slabé stránky, vyzkoušet si pod vedením učitele rozmanité sebereflektivní techniky, poznávací aktivity v rámci sociálně osobnostního rozvoje. Dalším aspektem je pak zpřístupnění pracovní reality žákům, například prostřednictvím exkurzí na rozmanitá pracoviště. „Když se začíná se sebepoznávacími aktivitami už v 8. třídě a žáci jsou vedeni k pojmenování svých silných a slabých stránek, tak je to ukotví. Protože oni žijí ve svých snech od kosmonauta po popeláře. Když je učitelé nutí přemýšlet nejen o tom, co se jim líbí nebo nelíbí, ale nahlížet na profese z jiných úhlů, oni o nich začnou přemýšlet. Je dobré, že už v 8. třídě se jejich sny snesou na reálnou zem a trošku už stojí nohama na zemi,” říká J. Polomská

Daří se podporovat spolupráci učitelů s rodiči a ti pomáhají domlouvat exkurze na jejich pracovištích. Tam se žáci seznámí jak s chodem organizace, tak s náplní práce jednotlivých profesí. Učitelům, rodičům i žákům jsou k dispozici nejen pracovníci Informačních poradenských středisek při úřadech práce, ale také řada tematických webových portálů např. Průvodce světem povolání; webové stránky společnosti SCIO. Přehled škol v ČR lze najít na webu Atlas školství; nejaktuálnější informace o povoláních na českém trhu práce lze dohledat na webu Národní soustavy povolání a v neposlední řadě web zpřístupňující informace o uplatnění absolventů na trhu práce. V některých větších městech jsou pak organizovány tzv. veletrhy středních škol. Souhrnné informace a řadu aktuálních textů pro pedagogy a kariérové poradce nabízí webové stránky Pedagogické fakulty MU – Volba povolání. V této reportáži píšeme o jednom z neotřelých nápadů, který některé základní školy v ČR využívají k posílení informovanosti žáků o možnostech studia na středních školách a také k navázání užší spolupráce s nimi.

Celý text naleznete v časopise Komenský (číslo 02/ prosinec 2015/ ročník 140)