Časopis Komenský

 Zimmerman, J. & Coyleová, V. (2016). Cesta poradního kruhu: umění otevřené komunikace. Praha: Dharmagaia.

 

Dvacet let od prvního vydání knihy Way of council v USA a po přeložení do hebrejštiny a němčiny vyšla kniha s názvem Cesta poradního kruhu: umění otevřené komunikace i v češtině.

Autoři Jack Zimmerman a Virginia Coyleová jsou oba zkušenými průvodci poradními kruhy a pocházejí z prostředí neziskové organizace Ojai Foundation sídlící v Kalifornii, jejímž cílem je šíření a uchovávání praxí, které vedou ke spojení se sebou samým, s ostatními a s přírodou.

Ve své knize se autoři snaží čtenářům představit praxi poradního kruhu a jeho jednotlivá využití v různých kontextech. S aktivitami v kruhu se v pedagogické praxi setkáváme běžně, využívají se při seznamování, při rozehřívacích aktivitách, při reflexích. Poradní kruhy se však od běžných kruhů odlišují svojí „kvalitou“ a hloubkou sdílení. Ta je v kruhu podporována zejména záměry, kterými se během procesu účastníci řídí – mluvit od srdce a naslouchat srdcem, být spontánní a stručný, mít na zřeteli dobro své i ostatních v kruhu, zachovávat důvěrnost. Díky sdílení dochází k rozvoji posilování vzájemných vztahů a poznávání sama sebe.  Poradní kruhy lze však využít i při řešení konfliktů nebo při procesu rozhodování.  Jedná se o jednoduchou techniku, kterou využívali tradiční společnosti již v dávných dobách.

 Kniha je určena především lidem, kteří se s praxí poradních kruhů seznamují, ale slouží i pravidelným účastníkům a facilitátorům poradních kruhů.

V úvodních kapitolách kniha čtenáře provede procesem přípravy poradního kruhu, včetně výběru vhodných témat a forem, kterými poradní kruh může probíhat. Dále popisuje možnosti, jak se dá prohlubovat praxe poradního kruhu a nechybí ani kapitola, která je věnována výzvám při vedení poradních kruhů.  

V dalších částech knihy jsou popsány možnosti využití poradních kruhů při práci s dětskými skupinami, v rodinách, intimních vztazích, v komunitách a byznysu.

Autoři předkládají autentické přepisy rozhovorů, příběhů a situací, které textu dodávají autentický rozměr a pomáhají praxi poradních kruhů lépe porozumět. K tomu přispívají i drobné ilustrace, které dobře fungují při popisu různých forem poradních kruhů a fotografie z jednotlivých setkání.

Čtenáře z pedagogického prostředí může nejvíce oslovit kapitola o dětských poradních kruzích.

Jako začínající facilitátorka, která se snaží vnést poradní kruhy do své pedagogické práce, na textu oceňuji zejména praktické rady: jak dětem poradní kruhy představit, jak kruh samotný zahájit a jak se vyrovnat s účastníky kruhu, kteří se staví do role rebelů a sabotérů.  Text se zabývá i tím, jak reagovat ve chvíli, kdy se v kruhu sdílejí informace podléhající ohlašovací povinnosti nebo jak představit poradní kruhy rodičům. Ocenila bych doporučení pro práci s poradními kruhy u jednotlivých věkových skupin a tipy na hry a aktivity sloužící přípravě dětí na sdílení v poradním kruhu.   

Poradní kruhy jsem před přečtením knihy chápala jako cestu k vytváření hlubších vztahů mezi dětmi a efektivní způsob, jak nenásilně řešit konflikty. Text mi však pomohl pochopit další přínosy, které praxe poradních kruhů přináší – zlepšení vyjadřovacích schopností dětí, rozvoj sebevědomí a sebepřijetí, mezikulturní porozumění, zlepšování školních výsledků, budování vztahu s pedagogem i jeho osobní růst: Poradní kruh zvyšuje schopnost učitele naslouchat dětem na hlubší úrovni, slyšet jejich četné příběhy. Poskytuje jim také zkušenost vzájemného vyučování se žáky. V kruhu je každý žákem a učitelem zároveň.

 

V dodatku na konci knihy autoři sdílejí svoji téměř třicetiletou zkušenost se zaváděním poradního kruhu jako předmětu do základních a středních škol.

 Ve škole, kde poradní kruh pevně zakořenil, představuje budova školy středisko, jádro a srdce komunity…Škola je ideálním místem pro tuto práci, protože zde vidíme zcela doslova důvod a smysl veškeré komunitní aktivity: vzdělání, zdraví, spokojené bytí a pocit smysluplnosti generace této i generací následujících.

 

 V textu jsou popsány kroky, které jsou nezbytné pro zavedení praxe do škol – včetně toho, jak poradní kruh představit pedagogům, jak ho zapracovat do rozvrhu i to, jak vyřešit vzdělávání pedagogů v této praxi. Množství amerických škol, které poradní kruhy využívají při výuce i pro lepší fungování pedagogických sborů, je inspirativní – v českém prostředí je tato praxe na svém počátku.  

 

 Knihu bych doporučila všem, kteří se chtějí hlouběji seznámit s poradními kruhy.

I když je napsána srozumitelně a doplněná o doslovné přepisy situací, může být popisovaný prožitek z kruhů pro čtenáře příliš abstraktní. Proto bych těm, kteří se rozhodnou poradní kruhy praktikovat, doporučila ještě před tím, než se do textu začtou, osobní účast na kruzích vedeným zkušeným facilitátorem. 

Osobně doufám, že kniha inspiruje pedagogy a ředitele škol k tomu, aby poradní kruhy rozšířili i do českých škol a tříd.