Časopis Komenský

Proč jste se rozhodli prezentovat témata vzdělávací politiky na stránkách Komenského?

Ona už i ta vzdělávací politika se dnes dělá jinak. Ve vyspělých zemích se postupně opouští centralistický přístup prosazování záměrů shora dolů a posiluje přístup založený na vyjednávání a koordinaci aktérů nazývaný governance. Ruku v ruce s tím posiluje i potřeba širší veřejné diskuze o perspektivách vzdělávání, které je v přibývající míře záležitostí nás všech. V důsledku toho nabývá na významu také role médií – od popularizačních až po odborná. Časopis Komenský tudíž nemůže zůstat stranou.

Jak se to odehrává u nás?

Možná to tak nevypadá, ale i v České republice je vedena stále intenzivnější diskuse o vzdělávání, a to přinejmenším v posledních třech desetiletích. Jedna z nedávných mediálních kampaní se nazývala Česko mluví o vzdělávání[1] a doprovázela právě tvorbu Strategie 2020. Taková diskuze musí pokračovat, aby bylo možné vyjednávat otázky vzdělávání na různých úrovních ve společnosti a vysvětlovat a zdůvodňovat související rozhodování.

Kdo se má do diskusí o vzdělávací politice zapojovat?

Mají se uplatňovat hlasy všech aktérů: od tvůrců vzdělávací politiky přes experty, ředitele a učitele z praxe až po nejširší veřejnost – typicky rodičovskou. Pokud jde o podklady, o které lze takové diskuse opírat, vedle zjištění z výzkumů, analýz či auditů, pozičních či programových prohlášení různých iniciativ a zájmových skupin (vč. politických stran) se má angažovat také „hlas praxe“, který se má ozývat mj. jako korektiv předkládaných návrhů na řešení.

 

Jaké diskuze o vzdělávací politice tedy vlastně máme za sebou?

V uplynulých třiceti letech vidím tři období. Devadesátá léta se vyznačovala hledáním nového přístupu ke vzdělávání a utvářením koncepce vzdělávací politiky ve změněných politických a společenských podmínkách. Bylo to období analýz a návrhů předkládaných zahraničními i domácími experty[2]. Bylo to však také období, kdy docházelo k vnitřní proměně školy přičiněním pokrokových učitelů. Druhé období, do něhož to předchozí ústí, je obdobím Bílé knihy[3], která představuje první ucelenou strategii vzdělávací politiky u nás. Je dobré připomenout, že jí předcházel debata uvozená Výzvou pro deset miliónů, jíž měl být každý z tehdejších občanů naší země osloven. A třetí období je obdobím Strategie 2020, jíž věnujeme tuto rubriku.

Na jaká témata se vzdělávací politika zaměřovala a jsou stále aktuální?

Myslím si, že nastolovaná témata jsou trvale aktuální, ale důrazy se měnily. Kontinuálně prolíná snaha o humanizaci výchovy a vzdělávání (opakované obraty k dítěti), snaha o modernizaci kurikula a vzdělávacích postupů a úsilí o decentralizaci v řízení školského systému. Do jaké míry jsou tyto posuny žádoucí a jak se daří, je předmětem mnohdy bouřlivých debat mezi jejich zastánci a odpůrci.

Dá se říct, že každé období mělo nějaké „svoje“ téma?

Ano, v 90. letech šlo zejména o deideologizaci školy, o umožnění širšího přístupu ke vzdělávání a o rozvíjení mezinárodní (resp. evropské) dimenze ve vzdělávání. Bílá kniha poté nastolila výzvy, jako jsou příklon k celoživotnímu učení, úpravy kurikula s ohledem na potřeby života ve společnosti vědění, proměna role pedagogických profesí a decentralizace v řízení školství. A konečně Strategie 2020 si za svou bere otázku vzdělávacích nerovností, podpory učitelů a kvality výuky a odpovědného řízení vzdělávacího systému. Ale více k tomu níže – v rozhovoru s Jindřichem Fryčem a s Ivou Stuchlíkovou.

 

Doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.

působí jako vedoucí Institutu výzkumu školního vzdělávání a jako proděkan pro výzkum a akademické záležitosti na Pedagogické fakultě MU. Pracoval také ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze, kde vedl celonárodní výzkum kurikulární reformy. Byl předsedou pracovní skupiny pro oborové didaktiky akreditační komise a působil v poradních týmech v oblasti vzdělávací politiky. Odborně se zaměřuje na problematiku reforem ve vzdělávání, učitelské profesionalizace, kurikula a vyučování a učení, metodologicky se profiluje v oblasti výzkumu založeného na analýze videozáznamu. Na PedF MU vyučuje metodologii vědecké práce, srovnávací pedagogiku a didaktiku.

 

[1] http://ceskomluvi.cz/

[2] České vzdělávání a Evropa: strategie rozvoje lidských zdrojů v České republice při vstupu do Evropské unie“ tzv. Zelená kniha – 1996, expertní review OECD 1996/9.

[3] Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha (2001): http://www.msmt.cz/reforma–terciarniho–vzdelavani/bila–kniha/narodni–program–rozvoje–vzdelavani–v–ceske–republice–bila–kniha–2001