Potřeba rozpracování Živé didaktiky je dána...

Pozornost a energie pedagogů byla v posledních letech věnována přípravě a implementaci kurikulární reformy. Výzkumy nicméně ukázaly, že kurikulární reforma tím, že pracuje „vně“ systému, přináší pouze v omezené míře pozitivní změny ve vyučování a učení. Některé kritické hlasy upozorňují, že povinnost vytvářet ŠVP do jisté míry odvádí učitele od toho, co bylo, je a i nadále musí být podstatné – tj. vlastní výuka ve školních třídách. Proto se doporučuje kurikulární reformu v její navazující fázi koncipovat jako koordinovaný souhrn metodických a didaktických inovací (Janík et al., 2011, s. 407). Jejich cílem by měla být produktivní kultura učení jakožto pilíř kvality školního vzdělávání.

Problém současné (obecné) didaktiky je v tom, že pro naznačený záměr – rozvíjet produktivní kulturu učení – nenabízí dost dobře využitelnou oporu. Vyplývá to z její nezakotvenosti. Tradiční didaktický výklad je převážně jen deduktivní, nepracuje s rekurzivním vyvozováním vztahů mezi fakty a teorií. To může vést k oslabení pozornosti k tomu, jak uvažují a jednají učitelé v praxi. Stranou pozornosti tak mohou zůstávat i klíčové otázky jako: Jak didakticky konstruovat obsah do učebních úloh pro žáky? Jak se utváří obsah-význam prostřednictvím činnosti a komunikace žáků při řešení učebních úloh? Jaké typické či specifické chyby žáci dělají a jak s nimi didakticky pracovat? Jak u žáků podporovat poznávací a učební procesy?

Stávající (obecná) didaktika na tyto otázky poskytuje jen částečné odpovědi. Pracuje převážně s pojmy širokého významu (didaktické principy/zásady, výukové metody/formy apod.) s nespecifikovanou vazbou na učitelovo didaktické myšlení a jednání. Dikce jejího výkladu je spíše doporučující či normativní, méně často vysvětlující a zdůvodňující (ve vazbě na teorii). V reakci na tuto kritiku je rozvíjena koncepce Didactica viva, jejiž podstatu vyjadřují tyto programové teze:

  1. Didactica viva má být založena na analýze hloubkových mikrostruktur výuky – v tomto ohledu má doplňovat obecnou didaktiku, jejíž těžiště spočívá v (normativním) popisu povrchových makrostruktur. 

  2. Didactica viva má být didaktikou „vykonzultovanou“ s výraznými představiteli didaktické teorie a vzdělávací praxe – je adresována odborně disponovaným praktikům (studentům učitelství, učitelům, ředitelům), výzkumníkům a teoretikům – její ambici je podporovat profesní rozvoj učitelů a profesionalismus v učitelství.

  3. Didactica viva má na základě empirického výzkumu výuky a akumulované moudrosti praktiků přispívat k propojování praxe s teorií, má usilovat o zakotvení svého výkladu v reflexi praxe a v teoretickém zobecnění.

  4. Didactica viva má být didaktikou nad-oborovou a mezi-oborovou, což předpokládá její úzkou spolupráci s didaktikami konkrétních oborů.

  5. Didactica viva má být zaměřena k obsahovosti – má se rozvíjet v duchu Klafkiho základní teze didaktiky o plodném setkání určitých žáků s určitými vzdělávacími obsahy, resp. v duchu koncepce didaktických znalostí obsahu (pedagogical content knowledge).

  6. Didactica viva má zahrnovat a propojovat ontodidaktickou analýzu obsahu (ohled na kurikulum) s psychodidaktickou analýzou obsahové transformace (ohled na subjektivitu žáka a intersubjektivitu ve školní třídě). 

  7. Didactica viva má zahrnovat a propojovat individuálně a sociálně konstruktivistický náhled na procesy obsahové transformace při vyučování a učení.

  8. Didactica viva má být didaktikou živou – její výklad má být do značné míry založen na kazuistickém přístupu – popisu konkrétních případů z praxe. Kazuistiky mají být vytvářeny ve spolupráci teoretiků, výzkumníků a praktikujících učitelů a komunikovány a sdíleny prostřednictvím učebního prostředí DiViWeb.