Učitelství jako obor

Kritický přítel: Tak jsem nedávno při sledování večerní publicistiky zaslechl zajímavou myšlenku: neušetřil by stát hodně peněz, kdyby zrušil vysoké školy, které vzdělávají učitele?

DiViva: Hm. Neušetřil by stát hodně peněz, kdyby zrušil vysokoškolské studium třeba pro lékaře anebo umělce? Vždyť víme, že existuje mnoho léčitelů, se kterými jsou jejich pacienti spokojení, dokonce k nim chodí s větší důvěrou než k lékařům. A víme také o proslulých umělcích, kteří nestudovali žádnou vysokou školu.

Kritický přítel: To je přece něco úplně jiného, nemůžeš takhle srovnávat!

DiViva: A proč ne?

Kritický přítel: To je jasné. Kdyby stát zrušil umělecké vysoké školy, lékařské anebo jiné podobné fakulty, třeba právnické, zahubí celou jednu kulturní oblast, protože ji umlčí – nedá jí šanci existovat jako „společenství myslí“, tedy společenství lidí, kteří se do hloubky zabývají určitým okruhem témat a problémů. Tím jí vezme možnost rozvíjet a kultivovat její myšlení a rozvíjet vědění na nejvyšší dostupné úrovni.

DiViva: Říkáš to hezky, ale to přece platí i pro učitele, nebo ne?

Kritický přítel: To zase ne. Vždyť učitelé o svůj obor nepřijdou, vystudují ho na specializovaných fakultách. Biolog bude učit biologii, jazykovědec jazyky, matematik matematiku. Přijde mi to logické.

DiViva: Aha. Tak zkusme přemýšlet dál. Až všichni tito specialisté začnou vyučovat, určitě nebudou řešit pouze problémy svého oboru, ale také hodně problémů, které se týkají vyučování a učení. Jsou to inteligentní vzdělaní lidé, tak jim nejspíš nebude úplně lhostejné, jestli jejich výuka je dobrá, nebo špatná, takže budou chtít vědět příčiny, proč je nějaký postup lepší nebo horší. Jistě také v praxi objeví mnoho témat, které by bylo třeba prozkoumávat do hloubky, zjišťovat o nich poznatky, na kterých se mohou do nutné míry shodovat. A k tomu budou potřebovat dobré argumenty, které se nedají jen tak vymyslet od zeleného stolu.

Kritický přítel: Kam tím směřuješ?

DiViva: Myslíš si, že ty učitelské problémy a otázky, o kterých jsem mluvil, budou ti naši specialisté na řešit na vysokých školách s jinými specialisty svého původního oboru, třeba matematiky nebo jazykovědy?

Kritický přítel: To asi ne, proč by se ti druzí měli zabývat výukou, když se specializují na něco jiného?

DiViva: Ano. V tom případě snad nebudeš ve sporu s mým předpokladem, že skupina těch našich učitelů se začne o problémech vyučování a učení domlouvat mezi sebou?

Kritický přítel: Ano, zdá se mi to přirozené. Vždyť jsou to lidé, kteří jsou zvyklí přemýšlet do hloubky a hledat zdůvodnění pro své domněnky a úvahy, takže budou zřejmě chtít se o nich společně domlouvat a dorozumět se.

DiViva: Tito lidé tedy mohou, jak říkáš, začít soustavně přemýšlet o svých učitelských tématech, zakládat výzkumná pracoviště, hledat výstižné kategorie pro náhled na vyučování a učení, a také nejspíš budou zaujatě kriticky diskutovat o tom, co zjistili a vymysleli?

Kritický přítel: Ano, tak by to nejspíš mohlo být.

DiViva: Ale uvědomuješ si, že nám tímto způsobem vznikla velká kulturní oblast učitelství, která si určitě zaslouží ve svém oboru rozvíjet a kultivovat myšlení a rozvíjet vědění na nejvyšší dostupné úrovni? Podobně jako lékařství anebo hudební, divadelní či jiné umění? Myslíš, že stát má právo umlčet celou kulturní oblast, která je obecně pokládána za společensky prospěšnou?

Kritický přítel: Aha. Když ti teď odpovím „ano“, nejspíš budu odporovat sám sobě. Čím to ale je, že to na první pohled vypadalo tak jasné?

následující rozhovor