Škola jako život?

Kritický přítel: Školu je třeba přiblížit životu, píše se v nejnovější Strategii vzdělávací politiky do roku 2050.

DiViva: A o kolik ji máme přiblížit?

Kritický přítel: Jak to myslíš, „o kolik“?

DiViva: Myslím tím, jak blízko máme k tomu životu jít, abychom z něj něco ještě poznali.

Kritický přítel: To je přece jasné, co nejblíž! Nejlépe bude, když se sám život stane školou!

DiViva: Škola života je tou nejlepší školou? Jaká nestydatá hloupost? Tohle píše ve své nejnovější knížce K. P. Liessmann.

Kritický přítel: Ale vždyť to dá rozum, je-li škola přípravou na život, má být jako život sám.

DiViva: Skutečný rozum dá toto: Byla by-li škola jako život sám, splynula by s životem a přišli bychom o to, v čem je vtip školy.

Kritický přítel: Vtip školy - v čem tedy je?

DiViva: Vtip je v tom, že v době, kdy škola ještě neexistovala, bylo učení bezprostředně svázáno se životem. Tím, jak byla významná část učení přesunuta z instituce zvané život do instituce zvané škola, získalo učení nový rozměr.

Kritický přítel: Jaký rozměr?

DiViva: Mohlo se stát učením nenahodilým, systematickým, kumulativním, reflektovaným, a v důsledku toho účinnějším – protože profesionálně podporovaným učiteli.

následující rozhovor