O složitosti

Kritický přítel: Didactica viva – tolik pojmů a cizích slov… není to nějak zbytečně abstraktní a složité?

DiViva: K té intelektuální náročnosti mi napadá hezká pasáž ze Štorchových Lovců mamutů. 

Kopčem: "Žabko, tu jeden zubr a tu také jeden zubr. To dva zubři." 
"Néé", brání se Žabka, "to ne dva zubři! Tu jeden zubr a tu taky jeden zubr." 
Kopčem: "Žabko, jeden zubr a jeden zubr, to přece dva zubři." 
"Přestaň," křičí Žabka. "To na Žabku moc složité".   

Tolik na úvod… Myslím si, že není dobře, aby se v didaktice ustupovalo z intelektuální náročnosti. V silných (tradičních) oborech není dost dobře možné argumentovat, že někdo něčemu "nerozumí". Jde o to porozumět – buď proto, aby bylo možné něco konkrétního kritizovat, anebo proto, aby se dalo něco konkrétního převzít při argumentaci či rozhodování. Systematický a dlouhodobý tlak pouze na praktickou použitelnost, který by nebyl doprovázen tlakem na intelektuální náročnost, by mohl vést k tomu, co se u nás stalo v padesátých letech po zavedení tříletých učitelských ústavů: k posílení úřednického charakteru učitelství. To chceme?

Kritický přítel: Dovoluji si doufat, že nikoliv. 

DiViva: Oslabování intelektuální náročnosti vzniká tím, že to, co je v učitelské práci opravdu složité a hluboké, se ponechá „přirozené intuici“, a vyzdvihne se jen ten – na první pohled primitivní – povrch věci. Kdyby takhle kdysi uvažovali lidé, kteří založili dějiny umění nebo estetiku nebo lékařství nebo sociologii, nikdy by tyto obory nevznikly, protože i ten ranhojič míval lepší nebo horší intuici a vše ostatní se zdálo „na Žabku moc složité…“.

následující rozhovor